Já si to všechno pamatuju

by Jindřich Šídlo, Michael Rozsypal

Originální knižní rozhovor s nejstarším českým youtuberem Jindřichem Šídlem
Politika, média, veřejný prostor, to vše Jindřich Šídlo sleduje, komentuje a glosuje přes třicet let. Prošel různými typy médií, dnes je možná nejznámější díky sociálním sítím – je jedním z nejsledovanějších Čechů na twitteru. A vášnivým fanouškem fotbalu. Co říká o svém dětství, rodině a novinářských začátcích? V čem mu satira dává větší svobodu? A je svěřovací typ? O tom všem se dočtete v otevřeném knižním rozhovoru s novinářem Michaelem Rozsypalem.

Genres: Czech Literature, Politics

232 pages, Hardcover

Published October 21, 2024

Reviews

[Eva Francova]

Jindřich Šídlo – český novinář, youtuber, jeden z nejsledovanějších Čechů na Twitteru. Ale také manžel, otec a fanoušek fotbalu. Co na sebe prozradí v otevřeném knižním rozhovoru, který s ním vede novinář Michael Rozsypal?

Mám ráda knižní rozhovory. Vždy se v nich dozvím spoustu zajímavého, obzvláště pak v případech, kdy zpovídanou osobnost ani neznám. Musím se přiznat, že tomu bylo i tentokrát. Tím, že nesleduji televizi, politiku už vůbec ne, tak jsem pana Šídlo neznala, ale rozhodně mě zaujal svými názory.

Kniha je hodně o politice a o fotbalu. Tato dvě témata jdou úplně mimo mě a nevyhledávám je, ale víte, co se stalo? Mě tato kniha neskutečně bavila! Vše je tu podáno lidsky, a hlavně mě bavil pohled novináře. Celkově se mi moc líbilo vše, co se týkalo novinářské práce.

Je zajímavé, co při své kariéře zažil, a navíc je Jindřich Šídlo chodící encyklopedie novodobé české historie. Co si všechno pamatuje, konkrétní data a jména, je úžasné.

Celá kniha se příjemně četla, otázky a odpovědi pěkně plynuly a já jsem ráda, že jsem objevila zajímavou českou osobnost.

[Martin Dvořák]

Určitě nejsem zdaleka sám, kdo má za to, že jedna věc je naprosté většině lidí konzumujících zpravodajství úplně fuk – soukromí toho, kdo zpravuje. Když Marcela Augustová informuje o výsledcích voleb, nezajímá mě, kolikrát se vdala nebo jestli hraje tenis. Zato by mě ukrutně zajímalo, jaké bylo zákulisí Her bez hranic nebo o čem se s ní bavili politici mimo záznam kupříkladu před či po vysílání Událostí, komentářů. Analogicky tomu Michael Rozsypal klade Jindřichu Šídlovi desítky otázek, ale spousta z nich se týká soukromí (Šídlo nevede žádný skandální život, proč se ptát furt dokola na rodinu?) nebo banalit typu "co si myslíš o fotbalu v Gruzii? a tam je fotbal asi jiný než v Realu Madrid, že?" Samozřejmě se v knize dočteme plno zajímavých věcí, ale nemůžu si pomoct, pořádně odvedená práce by snad vypadala tak, že těch zajímavých věcí by bylo v knize aspoň tři čtvrtě obsahu, nikoliv sotva třetina, s přimhouřeným okem. Šídlo má fenomenální paměť a rád vykládá – o zákulisích Respektu, Mladé fronty, politiky, organizovaného zločinu apod. ví spousty věcí, ale v knize na ně dojde jen velmi krátce ve stylu letem světem a bez kontextu, a to po 5krát položené otázce (různými způsoby), jaké bylo vyrůstat bez otce, jaké bylo stěhovat se z redakce do redakce, jestli si Šídlo myslí, že je dobrý táta. Hluboce promarněná příležitost vytvořit knižní rozhovor roku! I když... co roku... klidně i pěti let! Škoda, škoda...

[Eliska]

Dobře připravený tazatel, pokorný a přiměřeně vtipný respondent. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Zajímavé jsou i krátké vstupy od přátel, kolegů, rodiny... Po zklamání z Náčelníka, jsem si spravila chuť v žánru rozhovorů.

[Veronika]

Letošní rok zakončuju intelektuální četbou, rozhovorem dvou inteligentních lidí - Michaela Rozsypala a Jindřicha Šídla 😊

Knížky rozhovory jsou můj čím dál oblíbenější žánr a tahle dvojka mi udělala velkou radost.
Fakt obdivuju, kolik si toho oba pamatují, jejich přehled o politice i dalších věcech.
Tohle si dejte, zavzpomínáte na divoký devadesátky, bizarní politicky kampaně a kauzy a dostanete na docela málo stránkách zas o něco komplexnější povědomí o ty naší republice… 😉

[Kateřina Lebeda]

Jindřichův humor mám ráda a jeho paměť obdivuju. Líbila se mi dynamika rozhovoru a jeho úroveň. Nic jiného jsem od obou autorů nečekala.

[ElPedro]

Já si to taky pamatuju:-)

[Jakub Dovcik]

Jindřicha Šídla mám ako novinára dosť rád a trochu som - podľa názvu knihy a titulku - dúfal, že táto kniha bude niečo na štýl ‘niekto sa pýta a Šídlo hovorí historky z jeho kariéry a života’. Šídlo veľa videl, veľa počul a ak je na niečo tento absurdný a lenivý formát rozhovorových kníh dobrý, tak práve na takéto semi-memoáre.

No Michael Rozsypal urobil obdivuhodný job v tom, ako sa dá aj tak atraktíva téma pokaziť.

Historkám v kariére sa venuje reálne v druhej kapitole, trochu v polovičke a potom v záverečnej kapitole na konci. Okrem toho je tam strašne veľa veľmi neohrabaného a podľa výsledku az zbytočného rýpania do Šídlovho súkromia, celá jedna kapitola v ktorej Rozsypal nedokáže pochopiť prečo je futbal populárny (bez toho aby sa ho pýtal na substantívne veci o ňom) a asi desaťkrát opytani sq na to, aké to bolo prejsť v roku 2001 z malého Respektu do obrovskej MF Dnes. Veľmi veľa času stráveného na veciach ktoré sú v podstate nezaujímavé pre človeka ktorý nie je buď extrémny fanúšik Šídla alebo veľký nerd do žurnalistiky. Celkovo to má skôr feel takej kariérnej retrospektívy zaslúženého autora pred dôchodkom, než knihy rozhovorov s aktívnym novinárom.

Udivuje ma aj ako slabo sa pán Rozsypal pýta otázky, ako veľa priestoru venuje zbytočnostiam a na konci prechádza cez historické udalosti a kauzy bez toho, aby ich vysvetlil (napríklad Kubicova správa alebo nejaký joke na Ivana Langera ako globálne najlepšie plateného koncipienta - čo je hluposť), čo robí knihu veľmi ťažko čitateľnou pre mladších ľudí, ktorí to nezažili a musia googliť. A okrem pár spomenutí článkov o rómskom rasizme, na ktorých si Šídlo urobil kariéru, nie je jasné čo jeho liberálny svetonázor (ktorý viackrát v odpovediach spomína) vlastne znamená.

Celkovo veľké sklamanie práve preto, že mám Jindricha Šídla rád. Aj keď teda viacero odpovedí je zaujímavých - napríklad vidno ako Šídlo vníma žurnalistiku viac ako profesiu v rámci mediálneho trhu (akceptujúc hierarchickosť redakcií, nutnosť rešpektovať otientaciu vedenia) či to ako mu vadí diskurz ohľadom ‘dezinformácií’ (“Slova jako „dezinformace" nebo „dezinformátor" vlastné skoro nesnásím. Vejde se pod ne témer cokoliv, s čím si nevíme rady, a fakticky nám to ani neumožňuje se o tom vážne bavit.”)

[Michaela Trli]

Tak tohle mě bavilo.
Jindřich Šídlo mě do loňského roku vlastně míjel, objevila jsem ho skrze knihu - rozhovor s Tomášem Etzlerem. A vlastně mě velmi baví a určitě se na něj zaměřím víc. Působí velmi inteligentně, zároveň je ale rozhovor uvolněný, vtipný, Jindřich Šídlo si na nic nehraje a dostal se k mnoha zajímavým situacím.
Hvězdu dole dávám za Michaela Rozsypala, který mě naopak celkem zklamal, otázky mi velmi často přišly hodně návodné, styl, jakým rozhovor vedl, mi úplně nesedl, v několika situacích (hlavně politické aféry 90.let - nemám přehled, co se dělo v době, kdy mi byly 4 roky) mi chyběl kontext, který někdy dodával alespoň Šídlo v nějaké části své odpovědi, ale někdy i o dvě otázky dál. Celkově za mě úroveň rozhovoru Šídlo dost zvedal.

[Elgyn]

Chvílemi pro mě byla matoucí.

s. 197, 198 Byl „sarajevský atentát 1997“ (…)
i kvůli tomu, že se na jaře 1996 začala zadrhávat ekonomika.

A pak legendární slova o „blbé náladě“ v projevu Václava Havla (…)
Pozor, to se často plete. Václav Havel to už řekl dřív v roce 1997

s. 176 nakloněni A
s. 201 Takže můžeme Jan Rumla považovat
s. 208 Parooubek
s. 226 Tahle vláda je do jisté míry trochu zoufá

špatné dělení slov – s. 216

[Vero-Nika]

Jindřich Šídlo mě prostě baví a tenhle vhled do jeho života a vnímání světa nebyl výjimkou. Vyhovovalo mi členění knihy na jednotlivé oblasti, uvedené útržky rozhovoru s někým třetím. Super, byť nepříjemný, je i souhrn politického vývoje v ČR, dost informací mě minulo a nebo si je nepamatuju.
Otázky Michaela Rozsypala mi občas přišly dost návodné, o to úsměvnější byly odpovědi popírající směr, ke kterému se Šídla snažil dovést.

[Petr Jirásko]

Kniha monologu, pardon, dialogu s Jindřichem Šídlem. Velmi inteligentní, vtipný, trefný, sem tam mírně arogantní a hlavně čtivý. Rozhodně s panem Šídlem nesouhlasím ve všem, ale v těch nejpodstatnějších věcech to vidíme podobně (a ne, fanoušek Arsenalu opravdu nejsem).

[Jaroslav Mraz]

Mirek Topolánek: „Vy píšete strašné píčoviny.“ To měrozesmálo nahlas. Skvělá kniha rozhovoru s novinářem, kterého znám vícenež 20 let. Dává vhled do situací, které jsem četl jako čtenář Respektu,Lidovek, či Idnes. Ten titul nelže, opravdu si pamatuje všechno, navíc fanoušek Arsenalu 😊.

[Andrea]

Audioknížka je příjemně načtená přímo protaganisty Rozsypalem a Šídlem. Ale jinak souhlasím s komentářem/recenzí Martina Dvořáka níže. Spousta otázek bylo weird a zákulisí profese by mě zajímalo mnohem více než soukromí.

[Jenich]

Byla radost to číst. Tazatel ví na co se ptát, zpovídaný ví jak odpovídat a občas to proložit vtípkem. Jsa téměř stejný ročník jako JŠ si ani smykem nepamatuju to co on.

[Bára]

Skvěle načtená audiokniha, ani chvíli jsem se nenudila! Spousta zajímavých informací ze světa médií a politiky.

[Dominika Dítětová]

Poslouchala jsem. Moc pěkné❤️

[Róbert Šedivý]

Pobudnúť so Šídlom ma dosť bavilo. A všetkým, ktorým sa nechce čítať, odporúčam počúvať podcast Dobrovský & Šídlo.

[Michal Krchňák]

Listened to as an audiobook. A very interesting interview with one of the top Czech journalists, who has also ventured into the field of political satire.