What do you think?
Rate this book
Družstvo Charlie #3
Dies irae
Další příběhy s hrdiny drsné military SF Carpe diem:
„Semper fi. To heslo neznamená jen poslušnost vůči federaci, koloniální armádě nebo nejbližšímu nadřízenému. Zahrnuje i závazky k nám samým; hlavně k jednotce a ke kamarádům. A to je pouto mnohem pevnější než cokoliv jinýho.“
--- Porter
"Jenže teď přichází Dies irae! Den hněvu! Bude věrnost vůbec stačit pro přežití jednotky?"
Dies ira – (lat.) Den hněvu; den Božího hněvu a soudu, onen den, kdy skončí lidský čas a lidské dějiny, kdy nastane konec
světa
---(proroctví)"
„Zabíjíme. Umíme to. Jsme na to vybavení. Tahle činnost je pro nás obživou, povoláním. Vykonáváme ji tak, abychom uspěli. Kalkulujeme, zvažujeme rizika. Nemícháme do toho city...“
--- poručík Ashworth
„Semper fi. To heslo neznamená jen poslušnost vůči federaci, koloniální armádě nebo nejbližšímu nadřízenému. Zahrnuje i závazky k nám samým; hlavně k jednotce a ke kamarádům. A to je pouto mnohem pevnější než cokoliv jinýho.“
--- Porter
"Jenže teď přichází Dies irae! Den hněvu! Bude věrnost vůbec stačit pro přežití jednotky?"
Dies ira – (lat.) Den hněvu; den Božího hněvu a soudu, onen den, kdy skončí lidský čas a lidské dějiny, kdy nastane konec
světa
---(proroctví)"
„Zabíjíme. Umíme to. Jsme na to vybavení. Tahle činnost je pro nás obživou, povoláním. Vykonáváme ji tak, abychom uspěli. Kalkulujeme, zvažujeme rizika. Nemícháme do toho city...“
--- poručík Ashworth
612 pages, Paperback
First published April 17, 2014
1 person is currently reading
28 people want to read
About the author
Robert Fabian
37 books19 followersRobert Fabian (1969) je český spisovatel literatury science-fiction. Kromě roku narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě.
--wikipedia
Librarian Note: There is more than one author in the GoodReads database with this name. See this thread for more information.
--wikipedia
Librarian Note: There is more than one author in the GoodReads database with this name. See this thread for more information.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
September 1, 2014
Robert Fabian se na české literární scéně objevil zčistajasna a svým stylem se okamžitě zařadil po bok takových jmen, jakými jsou Jiří Kulhánek či Miroslav Žamboch. Stejně jako oni přinesl do naší literatury prvky něčeho, co jsme do té doby neměli – svižné akční příběhy doplnil o něco zajímavého, v jeho případě o poutavé prostředí military sci-fi. Již od prvních děl bylo jasné, že máme čest s člověkem, jenž se brilantně vyzná ve vojenských postupech, terminologii i vybavení, taktiku nepočítaje. A stejné atributy nám přináší i jeho nová kniha, Dies irae.
Příběh nás opět zavede do prostředí známého z autorovy knihy Planeta mezi dvěma slunci. Již od prvních řádků je jasné, že se jedná o knihu, která se snaží propojit celé Fabianovo univerzum do jednoho obrovského celku, v němž se nic nestalo náhodou. Jako na potvrzení se hned v druhé kapitole objeví známé družstvo Charlie z příběhů Semper fi či Mariňáků. A od té chvíle začíná jízda, na jakou jsme u Fabiana zvyklí. Akce střídá akci, zjišťujeme, že proti „proměněncům“ obývajícím pouštní planetu se dá bojovat, postupný průzkum odkrývá nové a nové poznatky. Autor však děj neutopil ve zbytečné akci, ale ukazuje a odtajňuje také minulost postav důležitých pro další děj.
Přibližně v půlce knihy dochází ke zlomu, kdy je do klasicky akčního příběhu vložena spíše teologicko-filozofická linka. Někomu tato proměna může přijít zbytečná či hůře čitelná, ale mně se nadmíru líbila. Přinesla totiž něco nového a neočekávaného. Nejedná se o berličku typu tohle je osud a řídí naše kroky. Ačkoli je i toto téma nastíněné, a autor se „snaží“, aby si to čtenář myslel, z textu jasně vyplývá, že ačkoli došlo k jistým náznakům osudovosti, všem zúčastněným zůstala možnost svobodné volby. A přestože se na konci objeví prastará bytost, kterou můžeme považovat za absolutní zlo, neztrácí kniha nic na své přitažlivosti a čitelnosti.
Co se příběhu týče, na konci čtenář zjistí, že se vlastně dostal na stejné místo, kde začínal. Tento záměr je na jednu stranu působivý – jednotka přišla o několik členů, událo se mnoho věcí důležitých pro pokračování, odkryla se část minulosti jednotlivých protagonistů, hlavně pak tajemného Drobečka Wheelera – na druhou stranu jsem přibližně od čtyřsté strany očekával nevyhnutelný souboj s probuzenou entitou, ke kterému však nedošlo. Otevřený konec je sice fajn, ale říkám si, jestli stejný příběh nešel odvyprávět na kratším rozsahu. A docházím k překvapivému závěru, že ne. Místy nemístné poznámky a nikdy nekončící pošťuchování mezi jednotlivými členy družstva Charlie nám má předvést jejich odhodlání i vztahy. Každá jednotlivá událost Dies irae bude mít zcela jistě vyvrcholení v pokračování, na které se nesmírně těším.
Za obrovské pozitivum považuji fakt, že čtenář nemusí být seznámen s předešlými autorovými díly. Ano, zní to poněkud nesourodě, vzhledem k provázanosti, ale důležité informace jsou poskytnuty přímo v Dies irae, takže ačkoli jsem Planetu mezi dvěma slunci četl kdysi dávno, a Semper fi mi uteklo, dostal jsem se do děje překvapivě rychle. Již známá fakta jsou podána nerušivě a perfektně sednou do nastíněného prostředí, vzpomínkové dialogy členů komanda se starají o doplnění zbytku, takže na konci knihy člověk ví, nebo alespoň tuší, co se v předešlých odehrálo.
Autor si po celou dobu drží vysokou jazykovou i vypravěčskou úroveň. Akorát ke konci jsem měl pocit, že je vše šito horkou jehlou. Několikrát se objeví věta, která byla přepsána, avšak z původního znění zůstalo nějaké to slovo, které působí rušivě, občas se stane, že muž má ženský přísudek, apod. Není to nic závažného, ale posunutí termínu vydání o měsíc by jistě výslednému efektu prospělo. Až na těch několik drobností jde však vidět, že se jedná o text vymazlený, na kterém si dal záležet nejen autor, ale také vydavatel a korektorky.
Zřejmě nejsilnější Fabianovou zbraní jsou popisy, které jsou napsány velmi zručně a poutavě. Ať už jde o prostředí, futuristické mimozemské stavby či bojovou techniku, tak samotné válečné a vojenské postupy. Ty jsou popsány naprosto uvěřitelně a přesně evokují myšlenky moderního vedení války. Líbí se mi pasáže, které někomu možná přijdou nudné – vojáci se „zakopou“ na strategickém místě a vyčkávají – avšak ve své podstatě právě tyto kroky jsou jedinou správnou alternativou, kterou lze v neznámém prostředí při očekávání útoku použít. A navíc se tím získává další prostor pro vnitřní vývoj postav a jejich psychologii. Zcela samostatnou kapitolu tvoří popisy akce, soubojů a hlavně pak přeměn a proměn jednotlivých postav, s nimiž se během čtení potkáváme. A je jedno, zda se jedná o přeměny fyzické – velmi naturalisticky ztvárněné a popsané – či psychické. Výsledný dojem je naprosto famózní.
Je možné, že se objeví několik škarohlídů, kteří budou tvrdit, že toto není Fabian, na jakého jsme zvyklí, avšak s takovýmto vyjádřením nemohu souhlasit. S Dies irae dostáváme vydatnou porci všeho, na co jsme zvyklí, plus něco navíc. A jak moc to ve výsledku bude zvládnuté můžeme soudit až po přečtení pokračování, protože kniha tvoří velmi slušný rozjezd. A už nyní je jedno jisté – pokračování se bude nést ve stejném duchu akce, akce a další akce. Přesně tak, jak se nám to líbí.
Kniha se prodává ve standardním rozměru nakladatelství Straky na vrbě, její čelní strana znázorňuje vojáky připravené k boji. Dvě věci, které považuji za menší překážku a zklamání. Prvně zmíněný standardizovaný rozměr je spíše na škodu, než k užitku. Vzhledem k poštu stran se kniha špatně drží, hned po prvním čtení skončila její vazba nenávratně prohnutá. Větší formát by byl zřejmě lepší variantou. Ale třeba se dočkáme nějaké speciální edice v pevné vazbě, kterou by si Dies irae zasloužilo. Toto však není výtka vydavateli, spíše všeobecný povzdech – viz série Morituri od Walesu či některé knihy od Trifidu. Co se týká kresby, je poutavá, dokáže zaujmout, avšak vůbec neodpovídá popisům, které nám autor poskytnul v příběhu. Nevadí, protože v závěrečném doslovu vydavatele se dozvídáme vysvětlení. Pevně věřím, že u příští knihy již ke komplikacím s kreslířem nedojde.
Kniha jako celek působí velmi dobře. Určitě by neměla chybět v knihovně milovníků příběhů Roberta Fabiana, ale neztratí se ani u těch ostatních, kteří mají rádi netypické akční příběhy se špetkou překvapení. Musím se přiznat, že po dočtení jsem byl poněkud zklamaný z otevřeného konce, avšak o to více se těším na další příběhy družstva Charlie. A čekání si všichni můžeme zkrátit reedicí Planety mezi dvěma slunci, která má brzy vyjít…
Fantasy svet
Příběh nás opět zavede do prostředí známého z autorovy knihy Planeta mezi dvěma slunci. Již od prvních řádků je jasné, že se jedná o knihu, která se snaží propojit celé Fabianovo univerzum do jednoho obrovského celku, v němž se nic nestalo náhodou. Jako na potvrzení se hned v druhé kapitole objeví známé družstvo Charlie z příběhů Semper fi či Mariňáků. A od té chvíle začíná jízda, na jakou jsme u Fabiana zvyklí. Akce střídá akci, zjišťujeme, že proti „proměněncům“ obývajícím pouštní planetu se dá bojovat, postupný průzkum odkrývá nové a nové poznatky. Autor však děj neutopil ve zbytečné akci, ale ukazuje a odtajňuje také minulost postav důležitých pro další děj.
Přibližně v půlce knihy dochází ke zlomu, kdy je do klasicky akčního příběhu vložena spíše teologicko-filozofická linka. Někomu tato proměna může přijít zbytečná či hůře čitelná, ale mně se nadmíru líbila. Přinesla totiž něco nového a neočekávaného. Nejedná se o berličku typu tohle je osud a řídí naše kroky. Ačkoli je i toto téma nastíněné, a autor se „snaží“, aby si to čtenář myslel, z textu jasně vyplývá, že ačkoli došlo k jistým náznakům osudovosti, všem zúčastněným zůstala možnost svobodné volby. A přestože se na konci objeví prastará bytost, kterou můžeme považovat za absolutní zlo, neztrácí kniha nic na své přitažlivosti a čitelnosti.
Co se příběhu týče, na konci čtenář zjistí, že se vlastně dostal na stejné místo, kde začínal. Tento záměr je na jednu stranu působivý – jednotka přišla o několik členů, událo se mnoho věcí důležitých pro pokračování, odkryla se část minulosti jednotlivých protagonistů, hlavně pak tajemného Drobečka Wheelera – na druhou stranu jsem přibližně od čtyřsté strany očekával nevyhnutelný souboj s probuzenou entitou, ke kterému však nedošlo. Otevřený konec je sice fajn, ale říkám si, jestli stejný příběh nešel odvyprávět na kratším rozsahu. A docházím k překvapivému závěru, že ne. Místy nemístné poznámky a nikdy nekončící pošťuchování mezi jednotlivými členy družstva Charlie nám má předvést jejich odhodlání i vztahy. Každá jednotlivá událost Dies irae bude mít zcela jistě vyvrcholení v pokračování, na které se nesmírně těším.
Za obrovské pozitivum považuji fakt, že čtenář nemusí být seznámen s předešlými autorovými díly. Ano, zní to poněkud nesourodě, vzhledem k provázanosti, ale důležité informace jsou poskytnuty přímo v Dies irae, takže ačkoli jsem Planetu mezi dvěma slunci četl kdysi dávno, a Semper fi mi uteklo, dostal jsem se do děje překvapivě rychle. Již známá fakta jsou podána nerušivě a perfektně sednou do nastíněného prostředí, vzpomínkové dialogy členů komanda se starají o doplnění zbytku, takže na konci knihy člověk ví, nebo alespoň tuší, co se v předešlých odehrálo.
Autor si po celou dobu drží vysokou jazykovou i vypravěčskou úroveň. Akorát ke konci jsem měl pocit, že je vše šito horkou jehlou. Několikrát se objeví věta, která byla přepsána, avšak z původního znění zůstalo nějaké to slovo, které působí rušivě, občas se stane, že muž má ženský přísudek, apod. Není to nic závažného, ale posunutí termínu vydání o měsíc by jistě výslednému efektu prospělo. Až na těch několik drobností jde však vidět, že se jedná o text vymazlený, na kterém si dal záležet nejen autor, ale také vydavatel a korektorky.
Zřejmě nejsilnější Fabianovou zbraní jsou popisy, které jsou napsány velmi zručně a poutavě. Ať už jde o prostředí, futuristické mimozemské stavby či bojovou techniku, tak samotné válečné a vojenské postupy. Ty jsou popsány naprosto uvěřitelně a přesně evokují myšlenky moderního vedení války. Líbí se mi pasáže, které někomu možná přijdou nudné – vojáci se „zakopou“ na strategickém místě a vyčkávají – avšak ve své podstatě právě tyto kroky jsou jedinou správnou alternativou, kterou lze v neznámém prostředí při očekávání útoku použít. A navíc se tím získává další prostor pro vnitřní vývoj postav a jejich psychologii. Zcela samostatnou kapitolu tvoří popisy akce, soubojů a hlavně pak přeměn a proměn jednotlivých postav, s nimiž se během čtení potkáváme. A je jedno, zda se jedná o přeměny fyzické – velmi naturalisticky ztvárněné a popsané – či psychické. Výsledný dojem je naprosto famózní.
Je možné, že se objeví několik škarohlídů, kteří budou tvrdit, že toto není Fabian, na jakého jsme zvyklí, avšak s takovýmto vyjádřením nemohu souhlasit. S Dies irae dostáváme vydatnou porci všeho, na co jsme zvyklí, plus něco navíc. A jak moc to ve výsledku bude zvládnuté můžeme soudit až po přečtení pokračování, protože kniha tvoří velmi slušný rozjezd. A už nyní je jedno jisté – pokračování se bude nést ve stejném duchu akce, akce a další akce. Přesně tak, jak se nám to líbí.
Kniha se prodává ve standardním rozměru nakladatelství Straky na vrbě, její čelní strana znázorňuje vojáky připravené k boji. Dvě věci, které považuji za menší překážku a zklamání. Prvně zmíněný standardizovaný rozměr je spíše na škodu, než k užitku. Vzhledem k poštu stran se kniha špatně drží, hned po prvním čtení skončila její vazba nenávratně prohnutá. Větší formát by byl zřejmě lepší variantou. Ale třeba se dočkáme nějaké speciální edice v pevné vazbě, kterou by si Dies irae zasloužilo. Toto však není výtka vydavateli, spíše všeobecný povzdech – viz série Morituri od Walesu či některé knihy od Trifidu. Co se týká kresby, je poutavá, dokáže zaujmout, avšak vůbec neodpovídá popisům, které nám autor poskytnul v příběhu. Nevadí, protože v závěrečném doslovu vydavatele se dozvídáme vysvětlení. Pevně věřím, že u příští knihy již ke komplikacím s kreslířem nedojde.
Kniha jako celek působí velmi dobře. Určitě by neměla chybět v knihovně milovníků příběhů Roberta Fabiana, ale neztratí se ani u těch ostatních, kteří mají rádi netypické akční příběhy se špetkou překvapení. Musím se přiznat, že po dočtení jsem byl poněkud zklamaný z otevřeného konce, avšak o to více se těším na další příběhy družstva Charlie. A čekání si všichni můžeme zkrátit reedicí Planety mezi dvěma slunci, která má brzy vyjít…
Fantasy svet
September 16, 2014
Na knihu som sa veľmi tešil, dokonca som kvôli nej absolvoval dosť krkolomné dohadovanie a doručovanie mimo kontinentálnej Európy, ale po prečítaní mám dosť rozporuplné pocity, ktoré zhrniem do jediného slova: sklamaný. Po skvelých knihách s kompaktným a strhujúcim dejom ako Mariňáci či Carpe Diem je toto dosť rozhodené. Kniha začína skvele, číta sa veľmi príjemne, Fabianov štylistický rukopis je hmatateľný a plynulý. Avšak asi v druhej tretine knihy sa spád deja úplne zlomí a nasleduje neskutočne nudných cca 100 strán o tom, ako niekto niekam letel, kadiaľ letel a nemohol sa odtiaľ dostať. Plus zbytočne rozťahané opisy hmotno/nehmotného nepriateľa, "bytosti".
Aby som bol spravodlivý, knihy čítam spravidla viackrát. Nedám na prvý dojem, ktorý môže byť zavádzajúci. Tu som sa zháčil a po prvom prečítaní dlho rozmýšľal, či je to naozaj v tej knihe, ale som len ja mal pár dní zlých. Pri druhom čítaní som sa do čítania knihy pustil v dobrej nálade a rozpoložení. Napriek tomu som sa do čítania spornej pasáže vyslovene nútil a takmer knihu ani nedočítal. Pocit, že chyba nebude vo mne, ale v danej pasáži, podstatne zosilnel.
Pri treťom čítaní som tú časť knihy prakticky preskočil, len veľmi zbežne preletel očami. Preskočením danej časti nijako neutrpel môj zážitok z knihy, práve naopak, bol o poznanie lepší, než keby som sa musel prehrýzť bahnom nudnej časti.
Došla inšpirácia? Pokus o pridanie nového prvku do svojej knihy? Akýsi pokus o abstraktné fantasy? Alebo nebodaj pokus o originalitu, ktorú v žiadnej inej sci-fi knihe nenájdeme? Nech je to ako chce, pokus sa nevydaril a schválne otvorený dej na záver knihy (aby bol čitateľ navnadený kúpiť si druhý diel) to nezachraňuje. Byť vydavateľom, vyhodil by som asi štvrtinu balastu, aby to malo švung a iskru. Takto je to ako plnená kačica, kde časť plnky tvorí vzduchová bublina. Ešte jedna takáto kniha, a Fabian u mňa skončil nadobro.
Aby som bol spravodlivý, knihy čítam spravidla viackrát. Nedám na prvý dojem, ktorý môže byť zavádzajúci. Tu som sa zháčil a po prvom prečítaní dlho rozmýšľal, či je to naozaj v tej knihe, ale som len ja mal pár dní zlých. Pri druhom čítaní som sa do čítania knihy pustil v dobrej nálade a rozpoložení. Napriek tomu som sa do čítania spornej pasáže vyslovene nútil a takmer knihu ani nedočítal. Pocit, že chyba nebude vo mne, ale v danej pasáži, podstatne zosilnel.
Pri treťom čítaní som tú časť knihy prakticky preskočil, len veľmi zbežne preletel očami. Preskočením danej časti nijako neutrpel môj zážitok z knihy, práve naopak, bol o poznanie lepší, než keby som sa musel prehrýzť bahnom nudnej časti.
Došla inšpirácia? Pokus o pridanie nového prvku do svojej knihy? Akýsi pokus o abstraktné fantasy? Alebo nebodaj pokus o originalitu, ktorú v žiadnej inej sci-fi knihe nenájdeme? Nech je to ako chce, pokus sa nevydaril a schválne otvorený dej na záver knihy (aby bol čitateľ navnadený kúpiť si druhý diel) to nezachraňuje. Byť vydavateľom, vyhodil by som asi štvrtinu balastu, aby to malo švung a iskru. Takto je to ako plnená kačica, kde časť plnky tvorí vzduchová bublina. Ešte jedna takáto kniha, a Fabian u mňa skončil nadobro.
April 10, 2015
Nelaskavý názor, ale těch pozitivních to má dost od jiných čtenářů.
Za mě fakt ne. Seriously, byl autor s takovým textem spokojený, nebo jen rychlokvaškově plnil stránky? Krátké úderné věty a sekané odstavce mají zrychlovat děj a zvyšovat dynamiku jenže čím je toho víc, tím větší z toho mám paradoxně pocit slovního průjmu. Bezmála šest set stránek? Je to zředěné jak odtučněné mlíko.
Na začátku chybí kontext a kdo nečetl jakože předchozí díly, nenaváže s textem kontakt. Já četla evidentně ne všechno a bylo to nepříjemné.
Trochu nad vodou to drží zábavné dialogy, které jsou ve výsledku bohužel neposouvající. Mají bavit, baví, ale knihu neudrží.
Postavy jsou reaktivní. Hrdinové jsou zmítaní sem a tam a furt s nimi něco zametá a oni se snažej přežít. End of story. Mají fakt hi-tech hračky, ale ty jim k ničemu nejsou a v podstatě se odsouvají na vedlejší kolej. Nejužitečnějším se nakonec ukazuje být pes. Hodně řešení deus ex machina, protože je ve výsledku jedno, co ti chlápci dělají a o co se snaží.
Hlavní nepřítel je mimo žánr. Nezajímal mě. Nedal se rozstřílet.
Prostředí, jakkoli se pokouší být zajímavé a atmosférické, je dušeno celkovým rozčarováním. Jasně, perspektiva vojáků netíhne k nějaké filozofii, ale pokud to prostředí filozofický podtext mít má, potřebuje kolem sebe dočista jinou příběhovou strukturu, imho.
Chválit toto military scifi nejspíš proto, že je u nás plus mínus jediné, to by pro mě bylo jako říkat, že je to pro českou scénu přínos. Pro mě leda v tom, že je co překonávat.
Nekamenujte mě, ale strašně nerada sleduji u zvučných jmen pokles kvality. Tady nastává. Druhý díl mě nezajímá.
Za mě fakt ne. Seriously, byl autor s takovým textem spokojený, nebo jen rychlokvaškově plnil stránky? Krátké úderné věty a sekané odstavce mají zrychlovat děj a zvyšovat dynamiku jenže čím je toho víc, tím větší z toho mám paradoxně pocit slovního průjmu. Bezmála šest set stránek? Je to zředěné jak odtučněné mlíko.
Na začátku chybí kontext a kdo nečetl jakože předchozí díly, nenaváže s textem kontakt. Já četla evidentně ne všechno a bylo to nepříjemné.
Trochu nad vodou to drží zábavné dialogy, které jsou ve výsledku bohužel neposouvající. Mají bavit, baví, ale knihu neudrží.
Postavy jsou reaktivní. Hrdinové jsou zmítaní sem a tam a furt s nimi něco zametá a oni se snažej přežít. End of story. Mají fakt hi-tech hračky, ale ty jim k ničemu nejsou a v podstatě se odsouvají na vedlejší kolej. Nejužitečnějším se nakonec ukazuje být pes. Hodně řešení deus ex machina, protože je ve výsledku jedno, co ti chlápci dělají a o co se snaží.
Hlavní nepřítel je mimo žánr. Nezajímal mě. Nedal se rozstřílet.
Prostředí, jakkoli se pokouší být zajímavé a atmosférické, je dušeno celkovým rozčarováním. Jasně, perspektiva vojáků netíhne k nějaké filozofii, ale pokud to prostředí filozofický podtext mít má, potřebuje kolem sebe dočista jinou příběhovou strukturu, imho.
Chválit toto military scifi nejspíš proto, že je u nás plus mínus jediné, to by pro mě bylo jako říkat, že je to pro českou scénu přínos. Pro mě leda v tom, že je co překonávat.
Nekamenujte mě, ale strašně nerada sleduji u zvučných jmen pokles kvality. Tady nastává. Druhý díl mě nezajímá.
October 3, 2015
Fabiana mám rád. Nebo spíš Fabiana jsem měl rád. Prakticky všechny jeho knihy jsou úžasně čtivé, mají spád, akci a napětí. Prakticky všechny, ale rozhodně ne Dies irae. V tomto díle Fabian spojí příběhy trosečníků z Planety mezi dvěma slunce a družstva Charlie. Celá kniha je velmi neurčitá a figuruje v ní spousta „bolesti za hranici poznání“ a okamžiků „uvědomění si velikosti vesmíru a svojí roli v něm“ kdy si bohužel ubohý čtenář pod těmito pojmy nepředstaví vůbec nic. Bohužel mi celá kniha přišla pouze jako autorská masturbace, kde Fabian jenom prodlužuje příběh, který měl již dávno skončit.
July 6, 2014
Přiznám se, že po tom co jsem se na Dies Irae tak těšila.... nemohla jsem se do knížky začíst. Začátek už už vypadal že se něco stane, že mě něco chytí. Většinou knihy jsem se sotva prokousala. Příjemných bylo ale cca posledních sto stránek, kde se dějové linky konečně uzavřely
Možná ještě hvezdičky zpětně přehodnotím, ale když si porovnám zážitek z Carpe Diem, nebo Semper Fi, maličko jsem zklamaná. Snad někdy příště. (Ale obálka se nakonec fakt povedla.)
Možná ještě hvezdičky zpětně přehodnotím, ale když si porovnám zážitek z Carpe Diem, nebo Semper Fi, maličko jsem zklamaná. Snad někdy příště. (Ale obálka se nakonec fakt povedla.)
May 22, 2020
U autorů, kteří se proslavili veleúspěšnou prvotinou, je problémem čtenáře následné vysoké očekávání. Pravděpodobně to byl i můj problém. Protože zde Fabian mé očekávání nenaplnil.
Zatímco u Mariňáků a Planety mezi dvěma slunci jsem se nesmírně bavil, zde plynuly stránky jakoby násilně. Vyplněny vatou bez toho, aby se něco podstatného dělo.
Špičkování mezi členy týmu, soudržnost vojenské jednotky v Mariňácích fungují. V dies irae prošednou a ztrácí na kouzlu i autenticitě. Sympatie s členy Družstva Charlie se též drží v mezích. Dvě podstatné bitvy během rozsáhlých 612 stran ještě knihu nedělají.
Pro mne spíše zklamání. A byť bude mít kniha avizované pokračování, nebudu k němu patrně přistupovat s počátečním nadšením jako tomu bylo v případě předchozích autorových titulů.
I přesto, že tomuto "tajuplnému" spisovateli (původem z Jindřichova Hradce) jsem vždy držel a držím palce, tak takto tedy NE. Umí to lépe!
Zatímco u Mariňáků a Planety mezi dvěma slunci jsem se nesmírně bavil, zde plynuly stránky jakoby násilně. Vyplněny vatou bez toho, aby se něco podstatného dělo.
Špičkování mezi členy týmu, soudržnost vojenské jednotky v Mariňácích fungují. V dies irae prošednou a ztrácí na kouzlu i autenticitě. Sympatie s členy Družstva Charlie se též drží v mezích. Dvě podstatné bitvy během rozsáhlých 612 stran ještě knihu nedělají.
Pro mne spíše zklamání. A byť bude mít kniha avizované pokračování, nebudu k němu patrně přistupovat s počátečním nadšením jako tomu bylo v případě předchozích autorových titulů.
I přesto, že tomuto "tajuplnému" spisovateli (původem z Jindřichova Hradce) jsem vždy držel a držím palce, tak takto tedy NE. Umí to lépe!
September 14, 2021
The previous parts were fast to read, mostly straighforward action. This one is much slower, lots of the passages do feel like a filler. Unfortunately this book does not end the story, so we are left hanging.
April 22, 2014
V minulých knihách jsem se trochu obával, zda ty mimozemsko-mysticko-lovecraftovské náznaky někam povedou, jestli je má Fabian nějak promyšlené. Dies irae ukazují, že vcelku má, a i se mu, myslím, v téhle knize úspěšně daří tyto otevřené linie uzavřít, aniž by to zablokovalo možná pokračování nebo posunulo žánr pryč od military řežby. Zkrátka - řada otázek je vysvětlena a budoucí děj na ně bude navazovat.
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 9, 2014
Spíše taková 3,5 než 3. Je to...jiné než dosavadní Fabianova military scifi. Není to zlé, jen takové...rozevláté. Věřím, že u druhé části si to sedne a bude to čitelnější.
February 16, 2015
Carpe Diem was awesome, Semper Fi too, but this is too far away from military scifi to some teology/philosophy.. It's sad and I was soo excited.
Displaying 1 - 10 of 10 reviews