What do you think?
Rate this book
Smuténka
64 pages, Hardcover
First published January 1, 1965
6 people are currently reading
172 people want to read
About the author
Jan Skácel
56 books32 followersJan Skácel was one of the best known Moravian poets of the 20th century.
He often juxtaposed the fear stoked by the communist regime in Czechoslovakia and the highly free syntax of the Czech language. His poems are closely connected to the traditions and the nature of the region he lived in, Southern Moravia.
Skácel was the editor of Host do domu, an important magazine on literature, between 1963 and 1969.
He often juxtaposed the fear stoked by the communist regime in Czechoslovakia and the highly free syntax of the Czech language. His poems are closely connected to the traditions and the nature of the region he lived in, Southern Moravia.
Skácel was the editor of Host do domu, an important magazine on literature, between 1963 and 1969.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 33 reviews
March 10, 2022
Nejblíž jsou mi Skácelovy básně ve chvíli, kdy je v básních konfrontována současnost s minulostí ("vykopat temné stromořadí jam"), kdy se objevují mrtvá zvířata, kdy okolní prostředí jasně dává najevo i vnitřní duševní rozpoložení. A že úzkosti, tíhy a smutku zde není po málu. Naproti sobě zde stojí čisté motivy (sníh, labuť) a motivy existenciální tíže, vědomí smrtelnosti a neútěšnost.
Skácelův styl je úsporný a nezdobný – adjektiva mají de facto utrum. Na druhou stranu jsou četně využita přirovnání, což moc nezdobnosti neodpovídá. Jenže Skácel postupně buduje svůj mikrokosmos a všechna přirovnání se ho pevně drží, nejsou to jen ornamenty, ale slova posilující kompaktnost básnického světa. Ukazuje se i úcta k minulosti – ať už asonancemi připomínající jakousi lidovou píseň, tak písmenem a, jímž často verš začíná, jako by naznačoval to, že obraz, který je předkládán, už má něco za sebou. Vůbec sympatická mi je Skácelova náznakovost a nepřímost pojmenování. Ona nepoznatelnost a nepojmenovatelnost je se někdy stává i tématem básní – Skácel dobře ví, jak svou řečí chtě nechtě deformuje skutečnost, dělá to však s vědomí a pokorou, s úctou a pozorností k jazyku.
S pokorou se přistupuje i k prostým věcem. V básních se objevují prosté věci, často konkrétně pojmenované – loňská hnízda, kostřava či hromada sněhu na náměstí. Naopak básně gnómického charakteru, v nichž převažují obecná slova (láska, ticho), mi přijdou slabší, stejně jako tematizace psaní básní. Nutno však dodat, že Skácelovu poezii lze číst na více rovinách, lze si vybrat, protože některé verše stojí samy o sobě, nemají potřebu ostré pointy, dávají význam až s přibývajícími stránkami. Mně se líbí méně výrazná rovina návratu do dětství (zlatá brána), ale i měnící se roční období a s ním i duševní stavy, kdy hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru. Nelze však přehlédnou specifickou rovinu spirituální a intimní.
Otázkou každopádně je, co vůbec značí ta smuténka. Jistí si být nemůžeme – to je příznačné u čtení Skácelovy poezie vůbec. Jistota hodnot je však velmi pevná.
Skácelův styl je úsporný a nezdobný – adjektiva mají de facto utrum. Na druhou stranu jsou četně využita přirovnání, což moc nezdobnosti neodpovídá. Jenže Skácel postupně buduje svůj mikrokosmos a všechna přirovnání se ho pevně drží, nejsou to jen ornamenty, ale slova posilující kompaktnost básnického světa. Ukazuje se i úcta k minulosti – ať už asonancemi připomínající jakousi lidovou píseň, tak písmenem a, jímž často verš začíná, jako by naznačoval to, že obraz, který je předkládán, už má něco za sebou. Vůbec sympatická mi je Skácelova náznakovost a nepřímost pojmenování. Ona nepoznatelnost a nepojmenovatelnost je se někdy stává i tématem básní – Skácel dobře ví, jak svou řečí chtě nechtě deformuje skutečnost, dělá to však s vědomí a pokorou, s úctou a pozorností k jazyku.
S pokorou se přistupuje i k prostým věcem. V básních se objevují prosté věci, často konkrétně pojmenované – loňská hnízda, kostřava či hromada sněhu na náměstí. Naopak básně gnómického charakteru, v nichž převažují obecná slova (láska, ticho), mi přijdou slabší, stejně jako tematizace psaní básní. Nutno však dodat, že Skácelovu poezii lze číst na více rovinách, lze si vybrat, protože některé verše stojí samy o sobě, nemají potřebu ostré pointy, dávají význam až s přibývajícími stránkami. Mně se líbí méně výrazná rovina návratu do dětství (zlatá brána), ale i měnící se roční období a s ním i duševní stavy, kdy hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru. Nelze však přehlédnou specifickou rovinu spirituální a intimní.
Otázkou každopádně je, co vůbec značí ta smuténka. Jistí si být nemůžeme – to je příznačné u čtení Skácelovy poezie vůbec. Jistota hodnot je však velmi pevná.
Co je k ponechání(s. 50)
Zas je tu jaro, zatím neznačené,
tak trochu trpké jako dým.
Rozmýšlím, co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.
Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví
a loňská hnízda neshodím.
March 20, 2021
Skácel je týpek. :)
December 30, 2018
Smuténka (1965) je čtvrtou básnickou sbírkou Jana Skácela, který ji rozdělil do tří částí: Obeznávání, Smuténka a Crambre Tataria. Skácelovy básně jsou zde charakteristické úsporným, ale významově nasyceným výrazem. Oplývají jedinečnými metaforami, symbolismem a svébytným zachycením atmosféry okamžiku. Skácel se v básni soustředí pouze na jeden obraz, jednu archetypální situaci, jež po úvodním lyrickém popisu vrcholí pointou, často s morálním poselstvím. Součástí každé básně je pak tajemství, které by se měl čtenář snažit objevit svým vlastním způsobem. Skácel si cení přírody, prostoty a lidové tradice, s nimiž kontrastuje povrchnost, spěch a všudypřítomné prospěchářství moderního života. Kontrasty, které autor ve Smuténce vyjadřuje, patří dozajista k nejkrásnějším místům ve sbírce. Ať už například tehdy, kdy vystihuje poezii větou Tak špatná pravda a tak krásná řeč nebo kdy mluví o zakázaných cestách, po kterých ťapou kruté ovečky. Skácel svůj bytostný vztah k Moravě vyjadřuje na pozadí přírody, jež je krásná i krutá zároveň. Přiklání se k venkovskému prostředí, kde ještě zůstává důvěrné sepětí člověka s přírodou. Básník dává přednost volnému verši, ale místy přechází k tradiční strofické a veršové formě. Čeština se zde objevuje ve své nejkrásnější podobě a přesvědčuje o vlastní nenahraditelnosti. Sbírka tak patří k vrcholným dílům Jana Skácela a české poezie vůbec. Obsahuje slavné básně Pořád, Chvíle, Zlatá brána nebo Poezie. Smuténce předcházela autorova známější sbírka básní Hodina mezi psem a vlkem (1962). V roce 1968 vychází ještě Metličky, ale poté již Skácel nesmí publikovat a odchází do ústraní. Jeho další sbírka Dávné proso (1981) vychází až o dvanáct let později. Vydání Smuténky od nakladatelství Vyšehrad (2013) doprovázejí citlivě volené ilustrace Heleny Konstantinové.
April 17, 2020
Ne nadarmo se řadí tato sbírka k tomu nejlepšímu, co bylo kdy v Českých zemích zrýmováno.
Read
May 21, 2025Bohuzel nemuzu dat hodnoceni, nebot jsem pochopila tak 1/3 sbirky XD. Nektere z tech basni na me nezanechaly zadnou stopu, ale nekolik pro me smysluplnych se naslo. Je to psane volnym versem, coz jsem jeste nikdy predtim necetla. Urcite se ke smutencw chci vratit az budu starsi.
November 17, 2021
2,5/5
Já prostě poezii nerozumím :'D Některé básně se mi moc líbily, jiné jsem musela číst několikrát a stejně ve mně nic nezanechaly... kdybych knihu nečetla do školy, ještě si na ni pár let počkám, protože podle mě na její pochopení ještě ani nemám dost zkušenosti :/
Já prostě poezii nerozumím :'D Některé básně se mi moc líbily, jiné jsem musela číst několikrát a stejně ve mně nic nezanechaly... kdybych knihu nečetla do školy, ještě si na ni pár let počkám, protože podle mě na její pochopení ještě ani nemám dost zkušenosti :/
March 23, 2024
tak ja skoro nevim, jestli nekdo dokaze popsat zivot vic nez Skacel
November 17, 2025
Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.
A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná
(Přípitek)
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.
A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná
(Přípitek)
October 13, 2024
ach ach
February 2, 2024
Spoustu veci doted obecne nechapu? Ale mozna to byl autoruv zamer, asi aby nad tim ctenar nepremyslel tolik komplexne a vubec z autorova pohledu, jako spise z pohledu sveho. Kazdopadne je ve sbirce krasne videt, jaky mel autor vztah ke sve rodne Morave a celkove k okolni prirode.
NENI POUHYM KYCEM, ZASLOUZI SI MNOHEM VIC
NENI POUHYM KYCEM, ZASLOUZI SI MNOHEM VIC
July 11, 2014
Pokud začínáte s českou poezií, tak začněte Seifertem. A hned po něm sáhněte po Skácelovi, zvlášť pokud pocházíte z Brna. :-) Krásné a neskutečně poetické. (A pokud tu někdo tvrdí, že jsou nesrozumitelné, tak je to tím, že poezii vůbec nečte. Z českých autorů 20. století je to naopak jeden z těch nejpřístupnějších, dle mého.)
June 3, 2023
Zdá sa mi, že tok týchto básní nemá ďaleko k próze. Sú to vlastne výpovede, ktoré by si zastali miesto aj mimo veršov, v plynulom toku viet. Samotné básnenie dostáva slovo v mikropriestoroch: obrazmi, výberom lexiky a estetickým tvarovaním. K veľkej poteche.
____________________________________
BŘEZEN
V sobotu odpoledne oschnou polní cesty.
Od lesa přijde do dědiny jaro.
Pod paží ponese si skřipky,
prastarý nástroj z trojitého dřeva.
Některý večer pak se ozve v sadech píseň.
A dlouho do noci a na jediné struně
neznámý hudebník nám bude vypravovat
tu prostou věc.
____________________________________
BŘEZEN
V sobotu odpoledne oschnou polní cesty.
Od lesa přijde do dědiny jaro.
Pod paží ponese si skřipky,
prastarý nástroj z trojitého dřeva.
Některý večer pak se ozve v sadech píseň.
A dlouho do noci a na jediné struně
neznámý hudebník nám bude vypravovat
tu prostou věc.
March 22, 2020
český jazyk a poézia mi nikdy úplne nesadli
neviem nacítiť poetickosť susedného jazyka a ani obrazotvornosť pri jednotlivých veršoch. pôsobia na mňa rušivo a pri čítaní vyvolávajú skôr negatívne dojmy.
je mi to ľúto, možno by som zbierku smútenka v slovenskom preklade vnímala inak. niekedy ma dokázali zaujať niektoré pasáže, dokonca som si podčiarkla. ale, jednoducho nešlo mi to čítať čisto.
tým pádom: neviem zhodnotiť objektívne
neviem nacítiť poetickosť susedného jazyka a ani obrazotvornosť pri jednotlivých veršoch. pôsobia na mňa rušivo a pri čítaní vyvolávajú skôr negatívne dojmy.
je mi to ľúto, možno by som zbierku smútenka v slovenskom preklade vnímala inak. niekedy ma dokázali zaujať niektoré pasáže, dokonca som si podčiarkla. ale, jednoducho nešlo mi to čítať čisto.
tým pádom: neviem zhodnotiť objektívne
February 16, 2018
Nahým a mokrým navrch
Když stáhnou po smrti zajíčka,
pověsí na trám kúži
naruby obrácenou.
Tím nahým a mokrým navrch.
Jak děště v říjnu
haraší v průvanu zaječí kožka.
Ve stohu drtí myš drobnými zoubky zrno.
Léto je daleko a sníh,
sníh je tak čistý, až jiskří v očích.
Na mrazu tvrdne krvavá věc.
Ale to dovnitř
zůstavá teplé a hebké.
Když stáhnou po smrti zajíčka,
pověsí na trám kúži
naruby obrácenou.
Tím nahým a mokrým navrch.
Jak děště v říjnu
haraší v průvanu zaječí kožka.
Ve stohu drtí myš drobnými zoubky zrno.
Léto je daleko a sníh,
sníh je tak čistý, až jiskří v očích.
Na mrazu tvrdne krvavá věc.
Ale to dovnitř
zůstavá teplé a hebké.
June 13, 2024
„Jela jsem posledním autobusem z náměstí.
Večer byl tíživý a rmutný
jak prázdná voda.
Pořád jsem měla pocit,
že otevřeným oknem odpluji
a připojím se k mráčkům na obloze.
Abych se aspoň trochu utěšila,
rozhodla jsem se, že dříve, nežli vzlétnu,
povzdechnu z hloubi duše.
Aby tu po mně zbylo něco nahlas.“
Večer byl tíživý a rmutný
jak prázdná voda.
Pořád jsem měla pocit,
že otevřeným oknem odpluji
a připojím se k mráčkům na obloze.
Abych se aspoň trochu utěšila,
rozhodla jsem se, že dříve, nežli vzlétnu,
povzdechnu z hloubi duše.
Aby tu po mně zbylo něco nahlas.“
July 7, 2024
Bílá je Skácelova barva smutku. Z nebe padá peří ubité labutě a na bílém porcelánu utkvěl vlas až příliš tvůj. Když odletí husy (táhnou jako osud), Skácelův svět zahalí sníh jak smuteční závoj.
Bílá je Skácelová barva slunce. Není bez něj života, netaje bez něj sníh. Bílá je barva dne a rození. (Smutná je barva dne a rození, neboť noc je nejčernější tam, kde ráno začíná.)
Černá je barva lítosti – ta ale patří tomu, kdo stvořil všechny začátky a všechny konce. Je strašně starý, starší než ty hráze / má křivý prst a lítost jako saze / snáší se na kraj – samí havrani.
Truchlíme, že sníh taje, že bílá černá. Že věcí počínají, neboť musejí končit (tak blízko vinohradů poletují racci / tak blízko hřbitova).
Jsou chvíle, kdy konečnost obzvlášť tíží. Vzduch obtěžká jak mlha a špatně se pak dýchá. A přec by bez ní nebylo kaliny u cest. A život se nám zdá. Není a je.
Bílá je Skácelová barva slunce. Není bez něj života, netaje bez něj sníh. Bílá je barva dne a rození. (Smutná je barva dne a rození, neboť noc je nejčernější tam, kde ráno začíná.)
Černá je barva lítosti – ta ale patří tomu, kdo stvořil všechny začátky a všechny konce. Je strašně starý, starší než ty hráze / má křivý prst a lítost jako saze / snáší se na kraj – samí havrani.
Truchlíme, že sníh taje, že bílá černá. Že věcí počínají, neboť musejí končit (tak blízko vinohradů poletují racci / tak blízko hřbitova).
Jsou chvíle, kdy konečnost obzvlášť tíží. Vzduch obtěžká jak mlha a špatně se pak dýchá. A přec by bez ní nebylo kaliny u cest. A život se nám zdá. Není a je.
June 22, 2018
Na podzim bych tuto sbírku číst nedovedla. A tak ji čtu teď, když je dostatek barev a světla. Je to Skácelův podzim a zima. A i když nechá vykvést švestku, není to jaro, ale žízeň. V jeho smuténce vidím jedinou naději - a tou je bůh.
September 28, 2020
Básně které teď obzvláště zní s podzimní náladou a podzimními smutky. A budou znít i s prvním sněhem. Nádhera kterou je těžko popsat, ale stačí se občas zastavit a něco si z těchto básní přečíst.
.... zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.
.... zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.
May 8, 2017
Tohle je neskutečná nádhera! ♥ Chvíle, kdy někdo za nás dýchá... ♥
Moc doporučuji, pro rozněžnělé povahy a chvilky. :)
Moc doporučuji, pro rozněžnělé povahy a chvilky. :)
February 26, 2018
It's hard to write a review to this incredible little book. It's my first Skácel and sure not the last. The poetry is deep, tender and melancholic. Simply beautiful.
June 20, 2019
Skácelovy básně nikdy nebudu umět nikomu vysvětlit, ale mohu si je číst neustále znova a znova a vždycky oblaží mé srdce. Je v nich něco lehkého, dětského, ale zároveň krutého, zkázonosného.
March 27, 2023
Některé ty básně umím nazpaměť. Moje knížka s věnováním (!) je proložená jízdenkami, květinami, fotkami, obrázky a podobnou havětí.
March 29, 2023
Skacel je první básník, který mě kdy rozbrečel
Read
September 9, 2024skacel dava nejlepsi bars kdyz mlci
March 5, 2023
Jméno básníka Jana Skácela mi je samozřejmě známo již dlouhou dobu, ale s touto sbírkou se popravdě setkávám až nyní. A bylo to setkání vlastně příjemné, byť obsahově Skácelovy básně nejsou nijak zvlášť veselé - právě spíš naopak.
Nebudu předstírat, že jsem dokázala porozumět každé básni nebo že jsem si z každé z nich dokázala něco odnést, protože tomu tak bohužel není. Nicméně sbírka jako celek mne přesto dokázala oslovit.
Skácelovy verše jsou většinou velmi minimalistické. Přesto v nich básník dokázal zachytit v pár slovech nálady, emoce, atmosféru. Nebo minimálně vyvolat otázky. A to velmi oceňuji, když mi toto básně dokážou dát.
Tématem se autor zabývá láskou, životem, krásami světa i lidského žití. Nechci tvrdit, že je tato sbírka vysloveně depresivní, tak temná mi nepřipadala, ale určitý nádech smutku, splínu a melancholie jsem tu zaznamenala. On už ten název k tomu svádí, aby v tom člověk něco podobného hledal.
Celkově tak hodnotím 4 hvězdami. Myslím, že se k této sbírce budu chtít v budoucnu ještě vrátit. A určitě budu s radostí objevovat další Skácelovy verše v jeho dalších sbírkách.
Nebudu předstírat, že jsem dokázala porozumět každé básni nebo že jsem si z každé z nich dokázala něco odnést, protože tomu tak bohužel není. Nicméně sbírka jako celek mne přesto dokázala oslovit.
Skácelovy verše jsou většinou velmi minimalistické. Přesto v nich básník dokázal zachytit v pár slovech nálady, emoce, atmosféru. Nebo minimálně vyvolat otázky. A to velmi oceňuji, když mi toto básně dokážou dát.
Tématem se autor zabývá láskou, životem, krásami světa i lidského žití. Nechci tvrdit, že je tato sbírka vysloveně depresivní, tak temná mi nepřipadala, ale určitý nádech smutku, splínu a melancholie jsem tu zaznamenala. On už ten název k tomu svádí, aby v tom člověk něco podobného hledal.
Celkově tak hodnotím 4 hvězdami. Myslím, že se k této sbírce budu chtít v budoucnu ještě vrátit. A určitě budu s radostí objevovat další Skácelovy verše v jeho dalších sbírkách.
June 15, 2024
3.5*
Good ale trošku ploché
Good ale trošku ploché
June 3, 2022
Tohle nebude recenze jen na Smuténku. Tohle bude recenze na celýho Skácela obecně. Protože Skácel byl pro mě nejsilnější kulturní zážitek letošního jara, které jsem z velké části strávila v Brně (což je přece pro Skácela tak příhodné). A to sice zážitkem permanentním, neboť jsem se k jeho básním opakovaně vracela, přiřazovala jsem si je k vlastním vzpomínkám a prožitkům, a v neposlední řadě i Spotify playlistům.
Máloco dokáže vystihnout podstatu ročního koloběhu právě jak básně od Skácela. Vedle Brna je to jedno z jeho nejtypičtějších témat. Dokáže extrahovat to - pro mě - nejsymboličtější z každého období, a popsat to tak, jak nikdo jiny. Dokáže propojit všechny smysly v komplexní zážitek (a to pohou četbou básně!). Dokáže vytvořit živoucí vzpomínku na něco, co jsem reálně nikdy nezažila, ale díky němu jsem měla tu možnost to prožít. A taky dokáže uzdravit srdce, i když není bolavé. Nebo lépe řečeno - dokáže uzdravit srdce, i když si myslím, že není bolavé.
Čtěte tedy Skácela, a čtěte ho hlavně v Brně, třeba když divukrásně pršívá nebo když chcete mít srdce roztoužená (a za humny usychají sena...).
Máloco dokáže vystihnout podstatu ročního koloběhu právě jak básně od Skácela. Vedle Brna je to jedno z jeho nejtypičtějších témat. Dokáže extrahovat to - pro mě - nejsymboličtější z každého období, a popsat to tak, jak nikdo jiny. Dokáže propojit všechny smysly v komplexní zážitek (a to pohou četbou básně!). Dokáže vytvořit živoucí vzpomínku na něco, co jsem reálně nikdy nezažila, ale díky němu jsem měla tu možnost to prožít. A taky dokáže uzdravit srdce, i když není bolavé. Nebo lépe řečeno - dokáže uzdravit srdce, i když si myslím, že není bolavé.
Čtěte tedy Skácela, a čtěte ho hlavně v Brně, třeba když divukrásně pršívá nebo když chcete mít srdce roztoužená (a za humny usychají sena...).
January 31, 2015
A já rozhodně mohu dát více a také dávám.
Jistě, znalost Skácelovy předešlé poetiky a poetiky básníků po padesátých letech usnadní čtenářovi interpretaci (a také ho ke Skácelovi pravděpodobně přivede), ale ta je možná i bez toho. Je to první sbírka, kterou jsem od Skácela četla a mohu říci, že si od něj ráda přečtu ještě něco dalšího. Verše jsou úsporné, někdy velmi jasné, někdy zase napoprvé nečitelné. Ale tématika, která je ve sbírce cítit, mi je celkem blízká. Takže ano.
Jistě, znalost Skácelovy předešlé poetiky a poetiky básníků po padesátých letech usnadní čtenářovi interpretaci (a také ho ke Skácelovi pravděpodobně přivede), ale ta je možná i bez toho. Je to první sbírka, kterou jsem od Skácela četla a mohu říci, že si od něj ráda přečtu ještě něco dalšího. Verše jsou úsporné, někdy velmi jasné, někdy zase napoprvé nečitelné. Ale tématika, která je ve sbírce cítit, mi je celkem blízká. Takže ano.
February 22, 2025
skláním se, kácím do sladké náruče melancholie
odevzdaně se zamilovávám do slov
jak do sebe pasují
cítím víc, než si chci připustit
střep, který mi kdysi uvízl v srdci
znovu palčí
a to všechno kvůli skácelovi
on nás nutí si vzpomenout jak pálí ticho, jak zabíjí labutě, jak se sami sobě ztrácíme před očima
tohle dílko mi ukazuje až moc ze sebe
každé slovo je podmětem k pláči
silné a nenápadné
deře na místech, na kterých jste zapomněli, že vás bolí
odevzdaně se zamilovávám do slov
jak do sebe pasují
cítím víc, než si chci připustit
střep, který mi kdysi uvízl v srdci
znovu palčí
a to všechno kvůli skácelovi
on nás nutí si vzpomenout jak pálí ticho, jak zabíjí labutě, jak se sami sobě ztrácíme před očima
tohle dílko mi ukazuje až moc ze sebe
každé slovo je podmětem k pláči
silné a nenápadné
deře na místech, na kterých jste zapomněli, že vás bolí
December 31, 2011
Za předpokladu, že čtenář není opravdový zapálený fanda a znalec poezie, zejména pak české poezie 2. pol. 20. století, co které se Smuténka řadí, tak nečíst! Ne, že bych nemohl, ne, že bych nechtěl, ale pro běžného čtenáře je kniha nesrozumitelná a těžko uchopitelná. Rád bych, ale nemohu dát více.
Displaying 1 - 30 of 33 reviews