Jedná se o antologii hororových povídek od českých a slovenských spisovatelů. Od některých autorů jsem už četl knihy v minulosti (Marek E. Pocha – Bestie, Nelly Černohorská – Zlovolné bytosti) nebo jsem četl knihy, které sestavili jako antologii (Petr Boček, Honza Vojtíšek – Umrlčí věnec, Honza Vojtíšek – Jihočeský horor). Některé autory jsem vůbec neznal.
Radoslav Kozák zadal všem autorům téma povídek a tím byla smrt. Kniha se dostávala do finální podoby zhruba 2 roky.
Kniha obsahuje 13 povídek. Celkově se mi povídky líbily a nahnaly mi strach. Celkově hodnotím knihu povídek pozitivně. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Smyčka osudu, Gomenasaj, Surová, Šumění aj.
Zajímavá byla také povídka, Vždyť jsou to jen děti… (post apokalyptická), Peklo (zajímavě zpracovaná povídka), Spolužáci (upíří tématika), Nenažranec (zajímavý náměť, asi jsem nic podobného ještě nečetl)
Příliš se mi nelíbila povídka Broňa Drtipěst.
Na počátku se nachází PŘEDMLUVA a v závěru DOSLOV. V úplném závěru se nacházejí MEDAILONKY AUTORŮ, které jsou pěkně graficky zpracované. Kniha má zajímavou obálku.
Sbírka povídek s tématem smrti, knížka se mi doma válela několik měsíců, než jsem jí přečetl a jak moc jsem byl překvapený, jak kvalitní je. Radoslav dal do kupy autory smečky ( jestli nevíš co smečka je, nevím co tu děláš) jak z Čech tak ze Slovenska a každý přispěl jednou prácí. Do hromady to dělá třináct povídek a kromě jedné, každá bavila. To je slušné skóre, řekl bych.
Tři povídky které se mi líbili nejvíc a jejich autoři- Surová od mého oblíbeného Miroslava Pecha a Ivana Kučery- Dominik je literární autor, má ženu a dítě jen nemá klid na psaní a tak po záhadném emailu, který ho zve na místo z jeho minulosti ( které si moc nepamtuje) nechává svou rodinu doma a vydává se do Surové aby znovu našel svojí můzu a začal psát. Je to povídka od Goldendogu, takže vsaď klidně svoje oblíbené spodní prádlo, že se to všechno nějak posere. Namazaný krajíc chleba vždy spadne namazanou stranou na zem.
Vždyť to jsou jen děti od Martina Štefka. Svět po apokalipse, kde přežili jen samé děti. Sledujeme jednoho chlapce jak se snaží přežívat den po dni. K tomu mu pomáhají vzpomínky na jeho mrtvého otce, který evidentně nebyl moc příjemný pán.
A jako poslední vybírám Spolužáci od Veroniky Fiedlerové- Upírská tématika je má oblíbená ( volím spíš Nekroskop než Stmívání, jestli víš jak to myslím ) a zde to autorka pojala úplně jinak. Upíři jsou tu tak trošku kurtizány, bohaté paničky si je kupují aby zažili vzrušení a taky trošku strach. Mám již něco najeto a věřím, že by to klidně bylo možné, občas jsou ženy..Nevyzpytatelné co si budeme. Veronika odvádí konstantně perfektní práci a já si myslím, že je načase abych si přečetl její knihy, plus jsem se dočetl, že má perfektní zadek, což je plus! ( omlouvám se... )
Jak jsem psal povedená sbírka povídek, tyto tři jsou podle mého nejlepší, ale každý máme jiný vkus. A i zbytek je kvalitní ( je tu i Marek E. Pocha, který zmizel nevím kam, Nelly Černohorská, též kvalitní ) Kniha jak je zvykem má hezkou obálku a obsahuje i ilustrace před každou povídkou. Povedené čtení a pořád jsou noci dlouhé, tak neváhej a přečti si tuto knížku, nebudeš litovat.