Hrůzný nález v odstavené dodávce na okraji jihomoravského lesa odstartuje vyšetřování, do kterého je zapojen i Tomáš Volf. Případ s mezinárodním přesahem má pro pražského kriminalistu mnohem větší důsledky, než se zpočátku zdá. A nejen díky sympatické brněnské komisařce, s níž ho pátrání svede dohromady. Stopy vedou do kontroverzního světa moderního umění a podezřelých obchodních transakcí, kde příležitost dělá nejen zloděje… To, co se děje mimo obraz, má totiž často nebezpečné kontury.
Podle medailonku autora Porotci, recenzenti i čtenáři u Jiřího Březiny oceňují zejména originální zápletky, autentičnost vyprávění i obratnou hru se čtenářským očekáváním, které často vyústí v nečekané zvraty. Tak toho jsem si nevšimla. Nebo že by tím myslel tohle? s. 235
Nebo to, že jen tak náhodou si Tomáš Volf pustí video v mobilu a 🤦
Abych nezapomněla: Pokud policii řeknete, že „policie si to přece může zjistit“ (tedy to, kdo někomu kdy volal na mobil), je to jasné přiznání a dotyčný si tak zajišťuje alibi. (s. 240)
Nebavili mě hrdinové, nebavil mě příběh.
A ten rádobyšokující zvrat na konci? To mi přišlo spíš jako zoufalství. To je tak laciné.
s. 22 nedostupný,“ Paterová skoro šeptala. s. 110 persona,“ [.“] s. 112 obyvatel, [.]
Umělecké prostředí zajímavý a autorovy postřehy k tomu, jak to chodí, byly trefný a místy i k zamyšlení. Jednu linku rozuzlení bych si odpustila, to bylo takový zbytečný (ostatně asi celá ta milostná linka byla zbytečná), ale jinak dobře odvedená žánrová práce. Ráda někdy sáhnu po autorových dalších věcech.
Taková zajímavá knížka. Konec je smutný, ale to se u českých knížek dá očekávat, prostředek je zajímavý jak se dá u českých knížek čekat, počátek je dlouhý a nezajímavý...