„Kanárské ostrovy. Jejich jméno jsem slýchával často jako dítě začátkem 90. let. Představovaly vzdálený svět, který ke mně promlouval skrz barevné letáky cestovních kanceláří s příšernou typografií. Kombinace bílých hotelových komplexů, modré oblohy a ještě modřejších bazénů. Svět, který se mi jevil jako naprosto nedostupný. Ale tohle všechno dokázal změnit jeden telefonát.“ Architekt Adam Gebrian se vydal se svou ženou Markétou a téměř sedmiletým synem Filipem na Tenerife. Jeho čtvrtá kniha svým formátem navazuje na předchozí úspěšné publikace, ale tentokrát se – nečekaně – odehrává převážně mimo město.
Jelikož toto je první kniha od autora, kterou jsem četla, nevěděla jsem, co přesně čekat. Zklamaná jsem však určitě nebyla. Tenerife znám poměrně slušně a i když se naše názory občas liší (což mi připadá v pořádku), tak se mi kniha četla velmi lehce a připadala mi zajímavá. Díky této knize si možná začnu více všímat i budov kolem sebe. Pokud však člověk není architekt nebo se nezajímá především o městské části, jako průvodce bych si ji nevybrala. Jako doplněk nebo nadstavba je však velmi zajímavá a navíc je plná (za mě) skvělých fotografií.
Kniha nam prisla vhod pri nasem cestovani po Tenerife. Moc nas bavilo, kdyz jsme na mista z knihy narazili sami nahodou a tim si je ztotoznili. Mnoha mista jsme naopak navstivili prave na toto doporuceni a vyhnuli se tak lapacum na turisty. Pro nas pripad by se nam hodil nejaky rejstrik mist s odkazem, kde v knize se o nem pise.