Meziměsta

by Lukáš Vavrečka

Hrdinou magického příběhu je spisovatel Viktor, kterému se nedaří dokončit nejnovější román. Uvízne totiž během pandemie v malém bytě se svým autistickým synem Ámosem. Rozepíše proto nový příběh, v němž se s Ámosem vydává na cestu tajemným městem plným lidí se zvířecími maskami. Viktor doufá, že během ní nalezne se synem společnou řeč a lépe jeden druhého pochopí. Jenže nejdřív bude muset přijít na to, co je s oním alegorickým městem špatně a jak s tím souvisí jeho nedokončená kniha. Klíč k řešení se totiž ukrývá právě v ní. Zatím se však oba propadají do dalších a dalších vrstev města, setkávají se se záhadným Lišcem i stvořením zvaným kušík a v patách jim jsou hlídací psi i radikální antiokulisté. Viktor tak zjistí, jakou zodpovědnost na sebe bereme, když se druhým pokoušíme zprostředkovat něčí příběh.

Genres: Audiobook

240 pages, Paperback

Published October 1, 2024

About the author

Prozaik, básník, recenzent. Člen Asociace spisovatelů a Obce spisovatelů ČR. Vystudoval Kulturní dějiny na Univerzitě Pardubice. Do roku 2016 působil v redakci literárně-kulturního časopisu Tahy a v letech 2012 - 2015 byl šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Partonyma. Od roku 2006 žije v Pardubicích, živí se jako redaktor při FF UPa a příležitostně též jako jazzový pianista nebo audioknižní bloger. Mezi lety 2005 - 2019 vydal celkem osm samostatných knih, například Idealistický román (2009), Alibi na příští noc (2014), Ztracená generace (2017) nebo Mesopotamis (2018). Byl jedním ze spoluautorů románu Šest nevinných (2015). Vydání nejnovější knihy s názvem Tesla Noir je v edičním plánu vydavatelství Host stanoveno na jaro 2020.

Reviews

[Kači · Rating 2 out of 5]

Poslouchala jsem jako audioknihu na rozhlase. Úplně mi to nesedlo, ale podle mě možná kvůli tomu, že jsem to poslouchala. Někdy to bylo hodně takové abstraktní a příběhy se neustále střídaly a do sebe prolínaly, což bych asi víc pochopila, když bych to četla a plně se na to soustředila.

[Filip · Rating 4 out of 5]

Meziměsta nabízí docela hluboký ponor do duše jednoho osamělého táty, který se v době lockdownu musí vypořádat s vlastními pocity, velkou zodpovědností k autistickému synovi i spisovatelským blokem. V době, kdy se čas skoro zastavil, se realita otevírá různým světům a mixuje prvky žánru fantasy i krimi, řadě slovních hříček a neobvyklým pohledům na realitu. Protínání tří dějových linií považuji za efektivní a dobře zvládnuté; zejména k závěru, kdy se narativy propojí, je od sebe již nelze téměř vůbec rozlišit. Rozuzlení není až tak překvapivé, ale i když byl úvod docela slabý, postupně budovaná atmosféra stačila na to, abych odcházel s velkým spokojením. Milé, krátké tak akorát a zajímavé.

[Adéla Havlíčková · Rating 5 out of 5]

Spletitý příběh o lidském pochopení sebe sama a světa který nás obklopuje. Nádherná práce s rámcovým vyprávěním odehrávajícím se v několika rovinách příběhu, které se vzájemně prolínají a promítají jedna do druhé.
Hořká-sladké vyprávění o otci, který si hledá cestu k automatickému synovi, celé rodině a zároveň i k sobě samému.
Děkuji za možnost si tento příběh přečíst.

[Klára · Rating 3 out of 5]

2,5

[Rhee Diculous · Rating 4 out of 5]

Kniha je strašně dojemná, tohle by člověk v té jízdě mezi různými patry reality a fantazie ani nečekal, ale ve skoro každé kapitole v první půlce tam najde něco, co ho zasáhne, a směrem ke konci to jen houstne. Nevím teda, jaké to je, mít autistické děcko, protože u nás to autistické děcko jsem já, a frustruje mě, když lidi jenom zdůrazňují, jaké to je břemeno na rodiče, ale tady to vzhledem k úhlu pohledu rodiče dává smysl a je vidět, že rodič se snaží a jde mu o mnohem víc věcí než nemít doma řev, i když se podle toho nezvládá chovat.

Hlavně to je příběh celkově o rodinných vztazích, zdaleka ne jenom o autismu, ale taky o partnerství a tak vůbec. A nesmíme opomenout, že zde najdeme velmi vypovídajícím způsobem zachycenou covidovou situaci. Dočkáme se zde mnoha popisů omezení, kterým jsme byli před pár lety vystaveni, a toho, jak to společnost (ne)zvládala. Kniha mě do té doby bravurně vrátila a připomněla mi, jací lidé byli a že to vlastně je bohužel plně v souladu s tím, jací lidé prostě jsou.

Máme tady očividně dílo uznávaného literáta a to je na knize rozhodně znát, ale moje vnímání tohoto díla má několik vrstev a v některých ohledech si nejsem jistá s hodnocením. Úplně mi nesedlo to časté oslovování Ámose ve druhé osobě, respektive moc nechápu, jak je myšleno – vyznívá mi celkem jako „kluku jeden nešťastný, co my s tebou jen budeme dělat?“, a to je dost kompatibilní s Viktorovými myšlenkami, ale nesedí mi to ke všem těm romantickým popisům krásného a zádumčivého a nepochopeného dítěte, nebo se jenom špatně vyrovnávám s tou ambivalencí, která ale je vlastně úplně normální… nevím. V některých věcech mi ten tón psaní trošku nesedl. Zase ale nemůžu říct, že ho tam nechci, protože bez něj by to byla úplně jiná knížka. Autorův použitý jazyk a prostředky jsou zároveň i pozitivem.

Další, co mi úplně nesedlo, ani nevím, jestli není spíš mezi stránkami a židlí. Jde o prvky vyprávění z fantaskního světa, kde vůbec nerozumím tomu, jestli jsou alegorické a odkazují se na realitu, nebo jsou na dokreslení toho surreálného šílenství. Možná místo toho trávit čas uvažováním, jestli to fakt jenom nechápu, můžu strávit chvilku času uvažováním, jak to všechno do sebe zapadá – přece musí, vždyť tolik toho tam je jasná a chytře udělaná narážka na pandemii. Nebo ne? Miluju bizár a snovost a nesmyslnost, ale buď píšu bizár, nebo píšu alegorii a věci sedí jedna ku jedné k tomu, co mají odrážet, a tady tahle hybridnost určitě není špatně, ale můj mozek by to víc zvládal, kdyby to všechno bylo random bullshit go, než takhle.

Závěrem řeknu, že se to i přesto četlo rychle a hladce a byla to až na pár mých záseků dobrá a zajímavá jízda co do obraznosti, emocionálnosti i společenského komentáře. Doporučuji – otevřou se vám sice rány ze šílené covidové doby, ale nejvíce bolet bude něco jiného.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Nevěděla jsem, co přesně mohu od knihy čekat, ale nakonec jsem se dočkala snového příběhu plného melancholie, hledání sebe sama a hledání cesty k druhým.
Kniha se pohybuje na pomezí reality a snu/fantazie, kdy ta hranice je občas nezřetelná, občas patrná zase více. Spojnicí mezi oběma světy je citlivě podaný příběh muže a jeho vnitřní boj se sebou a s pocitem viny, jak neumí komunikovat se svým synem. Myslím, že tu autor dobře poukazuje na to, jak obtížný může svět být pro lidi s autismem a i pro jeho okolí.
Líbil se mi ten poetický jazyk, kterým je kniha napsaná. Čeká se tu určitá spolupráce čtenáře s textem - je potřeba určitou trpělivost a soustředěnost, aby se člověk uměl "správně" ponořit do děje, do jeho nečekaných zákoutí a určité propletenosti mezi těmi dvěma světy, v nichž se pohybujeme. Ale mně to vůbec nevadilo, naopak jsem si to moc užila.
V určitém bodě také přichází pro mne nečekaný zvrat, který jsem ale ocenila. Mám ráda, když mne umí autor něčím překvapit - když kniha není prvoplánově průhledná a předvídatelná. A to Meziměsta rozhodně nejsou.