Jů a hele

by David Zábranský

Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou? Nevíme. Ale čas dospět, přestat si lhát do kapsy a odhodit servítky právě nastal. Toto je román o krizi středního věku i nevyžádaná přírucka pro český literární provoz.

296 pages, Hardcover

First published August 28, 2024

Reviews

[Marek Hnatiak]

Ty blázne. Pokud mi autor donedávna připadal jako zajímavý člověk, po přečtení deníku nevím, jak moc je především nevyrovnaný. Je jako já, nebo jsem jako on?

[Jiří Špičák · Rating 2 out of 5]

bylo mi ho celkem líto. smutné a směšné

[Milan · Rating 2 out of 5]

Tyvoe. Jméno Davida Zábranského jsem tu a tam zachytil z těch mála českých médií, která sleduji, a nevím (dnes třikrát podtrženo), proč ve mně uzrál jeho obraz jako mladého veřejného intelektuála. Asi jsem chtěl, aby někdo takový existoval a já o něm věděl. A mohl se do něj vikarizovat. Ale tak to vypadá, že si budu muset najít někoho jiného. Má výtka je prostá. Spisovatelé sebezpytné autofikce posledních dvaceti let valí na stránky své niterné každodennosti a záměrně se warts-and-all vykreslují jako bídáci a padouši hnaní nejnižšími pudy, kteří podvádějí své manželky, ubližují přátelům, flákají se v zaměstnání, kradou, bijí děti, onanují, aby pak zacitovali nějakého obskurního básníka, rozjímali nad rokokovým mobiliářem jezuitského kláštera, pouštěli se do hloubkových analýz popkulturních fenoménů doby. Krátce řečeno: jsem prase, ale chytrý, a teď, jak vidíte, ještě i upřímný, proto je moje nadřazenost oprávněná. Populismus psaného slova. Zábranského problém je ten, že upřímně odhaluje nejen nízkost svých dní, ale i svých myšlenkových horizontů. Že je chytrý, to si myslí, leč to nikterak neukazuje. Žádné ponory, žádná poezie, žádný kromobyčejný postřeh. Show, David, show. Aspoň náznak, hele, do všeho toho you.

[benjamin · Rating 4 out of 5]

dejte mu už tu magnesii literu, ať začne dělat nějaký normálnější věci (ie ne psaní)

a za tohle si ji navíc asi i zaslouží

definitivní důkaz, že čtení knih člověka nijak automaticky nezušlechťuje (pokud se v tomhle mýlím, nerad bych viděl kontrafaktuálního Zábranského, který ještě ke všemu nečte)

[Jakub Ondrej · Rating 4 out of 5]

Napsal jsem si pár klíčových slov o tom, co na mě v knize působilo. Ego, rozum, střední věk. Předpověď budoucnosti, kterou mi autor předjímá ze svého bytu v na Letné, pár metrů od místa, kde denně také trávím většinu svého času. Oplýváme stejnou kritičností a nadřazeností, přestože se sami dopouštíme mnoha přešlapů a řád v životě nám pomáhá dělat míň hloupostí? Potlačení sobectví na úkor vlastního nepohodlí je task na celý život. Zábranský i já jsme nerudové, ani jeden z nás však není Jan 🤭🤭🤭

[Lucie Vaňková · Rating 3 out of 5]

Celé to působí trochu jako krev ve stolici: I když se v té záplavě každodenních splašků místy zaleskne něco působivě sytě rudého, v čem se svým způsobem zdrobněle zrcadlí život sám, stejně to jaksi není žádná výhra. Zejména teda pro toho, kdo to ze sebe vytlačil.

[Anna Řezníčková]

Ví, že na výlety poslední dobou nemám čas. Ví, že píšu o životě.