Strakonický dudák

by Josef Kajetán Tyl

Námět hry pochází z lidové tradice. Tyl se nechal inspirovat jihočeskou pověstí o dudákovi, který hrál pod šibenicí. Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Proto očaruje jeho dudy a Švanda se vydává do světa.
V představeních tohoto typu vždycky šlo o nápravu a záchranu nějakého hrdiny, který chybuje. Pestré situace autorovi pomáhaly vytvořit nadpřirozené postavy. Hrdinu se nakonec podaří napravit a vše šťastně končí. Tyl ale uplatnil obecná pravidla tohoto žánru zcela osobitým způsobem. Hra je jedinečná v tom, jak v ní spojil typickou českou vesnici a svět pohádkových bytostí. Pohádková forma, kterou zvolil mu dává velký prostor pro fantazii, o to lépe můžeme hlouběji porozumět charakteru a podstatě postav. Ve Strakonickém dudákovi ztělesnil Tyl dramatický konflikt jako protihru dvou typických charakterů: Švanda kolísá mezi vlivem věrného přítele Kalafuny a mazaného podvodníka Vocilky. Právě pro jejich typickou „českost“ a pro velkou působivost celého motivu hry se Strakonický dudák hraje dodnes. Tyl navíc prohlubuje charakteristiku všech postav, vytváří z nich tradiční české typy.

Genres: Classics, Drama, Czech Literature, Plays, School, Read For School

88 pages, ebook

First published November 21, 1847

Reviews

[terka · Rating 1 out of 5]

Švanda je debil, Vocilka je grázl a Dorotka je úplně pitomá. Švanda čumí po jiných ženských, má tři funkční mozkové buňky a pud sebezáchovy na úrovni batolete. Justice for Dorotka, zasloužila by si víc. Jediná schopná postava. A do toho všeho Kalafuna prostě jen existuje a debilně se pochechtává. Strašná hra. Navíc by se dala minimálně půlka postav vystříhnout a nic by se nezměnilo.

[knizni radost · Rating 1 out of 5]

No, jako hra teda fakt nic moc.
Švanda byl kretén a Dorotka ho měla nechat těm divým vílám napospas.

[Klára · Rating 2 out of 5]

Na úvodní straně stojí, že jde o národní pohádku ve třech jednáních. Při čtení jsem neměla pocit, že by se jednalo vyloženě o pohádku, ale divadelní hru, která je typizovaná jako pohádka, protože stejně jako ty „pravé“ pohádky má mít výchovný ráz, ale představuji si většinu pohádek tak nějak bez skutečného autora, jen s někým, kdo je sesbíral. Dokážu si tento argument ale vyvrátit tím, že i v dnešní době vznikají pohádky a mají své tvůrce. Přijde m zvláštní spojit nadpřirozeno proto, aby více vynikly národnostní problémy nebo specifika, ale o tom jsou asi národnostní báchorky?
Ženské postavy jsou zřejmě nekompromisní a jsou zvyklé, že jim nikdo neřekne ne a že jim jsou muži poslušní. U některých postav je to výraznější. Například Lesana a Zulika jsou nesmlouvavé a autoritativní, pravděpodobně kvůli své pozici. Lesana je vládkyní víl, Zulika princezna. Nekompromisní je i Kordula, protože má na starosti čtyři děti a ještě manžela, který si ze své chudoby nic nedělá. Jenže ona si uvědomuje, že nemají co jíst a že děti potřebují nové oblečení. Je racionální. Protikladem k ní je její manžel Kalafuna. Flegmaticky se vyrovnal se svou životní situací a je mu dobře. Je to právě on, kdo Švandovi vymlouvá cestu do světa. On sám má rodinu, nevydělává tisíce a žije si spokojený život, nač by tedy měl Švanda toužit po penězích? Oproti tomu stojí však tlak ze strany Trnky, který nechce svoji dceru dát někomu, kdo nemá ani vindru. I jeho musíme pochopit. Stejně jako Kordula řeší obživu. Jelikož po jeho smrti je Dorota sirotek, byl to otec samoživitel (v moderní terminologii) a musel zajistit, aby se měla Dorotka dobře. Dorotka pod tímto vlivem úplně na začátku také sní přece o nové šněrovačce, kterou ji jednou jako dárek možná Švanda donese. Proto jsem z ní na začátku měla pocit, že ho nebere moc vážně. Tatínek jim svatbu nedovolí, tak proč si dělat iluze? Až když tatínek zemře, dojde jí, že láska, kterou ke Švandovi chová, je asi to jediné, co jí zbylo, a pokud se ho nebude držet, zůstane úplně sama. A jelikož už nepotřebují jmění, rozhodne se Švandu najít. Jenže ho nalezne skoro v náručí princezny Zuliky. Ta se chce vymanit z nechtěného sňatku, a vzít si někoho, s kým je jí dobře, i když za to můžou očarované dudy. Zcela pochopitelné. Švanda pro možnost vzít si princeznu a řeči svého sekretáře Vocílky, který je opakem Kalafuny, zapomene na nějakou dceru hajného. A nepomůže ani to, že ji vidí. Dorotka ho prosí, aby něco řekl, když je pochopové odvádějí. Myslím si, že Švanda je zmaten a neumí se rozhodnout. Něco do něj hučí Vocílka, něco Dorotka. A tak neřekne nic, čímž si situaci jen zkomplikuje. Když zůstanu u těchto postav, cítím z toho i jakousi kritiku společenských poměrů. Vocílka x Kalafuna, Švanda x Trnka. Ačkoliv nám jako čtenářům může být líto Kalafunovy rodiny, názor na to, že i chudý může být šťastný, je nám sympatický. A že vzdělaný člověk nerovná se poctivý. Nadčasové téma. Muselo velmi rezonovat i před revolučním rokem 1848. V pohádkách se často postavy vyvíjejí. Zde se podle mě vývoj nejvíce projevil na Švandovi, který si prošel vším možným. V dětství opuštěností a zlostí kvůli tomu, že byl sirotek. Zoufalost z chudoby. Fází oblíbenosti, když cestoval. Fází, kdy ho někdo zmanipuloval a totálně odrbával (Vocílka). Fází, kdy odpustil své matce. Fází, kdy litoval, toho, co udělal, až kvůli tomu spadl do pití a mrhání penězi. A na konci díky lásce své matky a své milované Dorotky prozřel a uvědomil se. Dalším motivem je zde určitě láska. Jak milenecká, tak i mateřská, která obměkčí Lesanu, aby odpustila Rosavě. Motiv mateřské lásky v obrození by podle mě šel vnímat i jako motiv
lásky ke své zemi. Co se týče prostředí, zajímavě autor pracuje s místy. Máme jakýsi reálný a nadpřirozený svět.
Reálný rozdělil na Čechy a nějakou cizinu. Cizina pro něj nebyla důležitá, sloužila jen jako
ukázka toho, jak jsou Čechy skvělé. Jak je Čech skvělý, že se nikde neztratí. Nadpřirozený svět se řídí svými vlastními pravidly. Přišlo mi, že takové oddělení reálných a nadpřirozených bytostí, je rýmování a spisovná mluva. Nadpřirozené bytosti jsou takové éterické a lyrické, zatímco reálné skýtají i nespisovným jazykem.

[Kikushka _ · Rating 3 out of 5]

Jak by pravil Kalafuna: He, he.

[JahodyCitronovy · Rating 3 out of 5]

Strakonický dudák byl takový 89 stránek dlouhý fever dream.
Velmi jednoduché čtení, nic náročného, postavy taky hodně jednoduché. No musím uznat - bylo skvělý nemuset u toho čtení nonstop přemýšlet, jako tomu bylo při mém čtení Slávy dcery.
Každopádně, není to žádný umělecký počin. Některé postavy mi přímo lezly na nervy. Jediná postava, která mi vážně přišla fajn byla Dorotka - uměla jako jediná tam i trochu přemýšlet. Ještě mi přišly fajn ty lesní panny. Občas jsem si říkala, co u toho ten Tyl požil, když to psal a to hlavně ten konec. Nevím, nějak mi tam vůbec neseděl skoro celý závěr.
Co se mi líbilo, no asi ta jednoduchost mi udělala radost, protože jsem mohla vypnout mozek po dlouhém dni ve škole a jen číst o nějakým random dudákovi z dědiny a jeho matce z lesa. Když už jsme u té matky - Švanda má extrémní mommy issues, ale to nebudeme rozvíjet, byly by to spoilery.
Věc, která se mi hrozně líbila bylo, když Švandovi říkali Švandičko.
Jo a víte co by bylo úžasný? Švanda x Vocílka - enemies to lovers. Ale ode mě jste to neslyšeli.

[simci_knihovna · Rating 4 out of 5]

- 4⭐️
Začnu asi tím, že Švandu jmenuju jako idiota všech idiotů v knižním světě, protože co to je za postavu?😃 Strašně miluje Dorotku, ale vlastně se otočí za každou sukní, má ji mít jako svoji prioritu, ale vlastně nemá,… Je to jeden chodící redflag! Opět je tu krásně vykreslen sexismus ve formě naivní zamilované mladé dívky, což mě neskutečně rozčiluje. Nechápu, že se na něj Dorotka nevykašlala, protože já bych na něj nervy neměla. Také kniha ukazuje postavení žen v době 19. století. Obsahově mě příběh bavil, hluché místa každopádně měl a moje otázka zní : proč je tam tolik postav? Znovu se mi potvrzuje, že Tyl, Erben a další spisovatelé NO museli fakt na něčem jet, protože není normální, co vymýšlejí. Po druhé bych Strakonického dudáka nečetla, k maturitě však lehké dílo.

[princeznazknih · Rating 1 out of 5]

asi nebyl na dudáčka ten správný čas, bo se mně sice líbil námět, postava dorotky a kalafuny a rosavy, ale hodně věcí mně prostě prošlo hlavou zase ven, aniž bych tomu věnovala přílišnou pozornost.
*1,5⭐️

[Lukáš Novotný · Rating 3 out of 5]

Lehký, zábavný příběh, ale nepřišlo mi, že by to mělo nějakou velkou hloubku...

[Adelle R. · Rating 2 out of 5]

1,5*

[Monika Zedníčková · Rating 3 out of 5]

Celé to na mě působilo jako pohádka. Zamilovaný pár, kterému osud nepřeje. Cesta do světa na zkušenou. Princezna. Lesní víly a divoženky - a nějaké to kouzlo k tomu.

Milá odpočinková záležitost na večer nebo dva, u které si čtenář odpočine a přijde na jiné myšlenky. Není to nic převratného. Takový hloupý "Honza" co se vydá do světa a všechno nakonec zachrání pravá láska. Toto Tylovo drama se mi četlo lépe a svižněji než Paličova dcera, ale děj byl v tomto případě o dost jednodušší. Po dějové stránce se mi Paličova dcera líbila víc. Strakonický dudák je dobré pohádkové drama s jednoduchou zápletkou.

Nebýt výzvy, k dramatům od Josefa Kajetána Tyla bych se asi nikdy nedostala a jsem proto moc ráda, že jsem si mohla doplnit mezery a zkusit další klasiku.

[Jordan Tomeš]

#teamDorotka
Přemýšlím, o čem o nás tato “národní pohádka o třech dějství” vypovídá. Takovou koncentraci příšerných chlapů v literárním díle jsem dlouho nezažil. :)

[edith · Rating 2 out of 5]

ale tak,, ano, je to pohádka. a i přes to, že to bylo drama a mělo to asi 100 stránek a ještě k tomu jsem to četla po druhý, mi trvalo neskutečně dlouho prokousat se na konec.
strakonický dudák je vesnická pohádková hra, která byla na scéně českého divadla velmi neobvyklou. josef kajetán tyl, tehdy dramaturg stavovského divadla, se po úspěších pár svých her rozhodl přispět hrou právě v tomto žánru do repertoáru české scény. avšak jak už bylo řečeno - byl to možná trochu risk, protože tato tematika neholdovala oblibě tehdejšího měšťanstva. buržoazie totiž možná věřila, že rolníci jsou důležitou součástí struktury společnosti, protože zajišťují obživu pro všechny "městské intelektuály" a měli by proto být více respektováni, ale že by právě od nich měla růst česká kultura? že by se měla ona kultura stavět na základech jejich naivních a reakčních nápadů atp.? tyl si ovšem myslel jiné, měl totiž v oblibě vesnický lid a věřil, že kořeny české kultury jsou právě tam. už možná proto je hlavní postava, švanda dudák, proslulý (později i světově) muzikant - být dobrý muzikant je přece čistě české řemeslo!
celá zápletka příběhu je poněkud lehká a velmi pohádková. vidět to na divadle je zřejmě zážitek (i když nejnovější adaptace ND je už 10 let stará), ale číst to, a dokonce dvakrát, už je trochu nuda. možná taky proto, že je to hra stará asi 180 let ale tak,,
švanda dudák si chce vzít svou milovanou dorotku, ale nemůže, protože je chudý. po tom, co uslyší, že muzikanti jsou ve světě úspěšní, rozhodne se tedy vydat do světa sám, přivydělat si a vrátit se za dorotkou. před cestou mu ještě jeho matka, lesní víla, očaruje dudy, takže zvuk se z nich linoucí bude vždy lahodit každému uchu. švanda po cestě potká podfukáře vocilku, který věří, že je chytřejší než švanda, a že bude schopen ho oloupit. a možná, že vychytralejší než švanda doopravdy je, ale švandovi hraje do karet až pohádkové štěstí. po jeho boku stále stojí jeho čarovná matka, a když se švanda dostane do potíží s princeznou v dalekých krajích, matka se obětuje, ukáže mu cestu ze šlamastyk ven a je vykázána do říše divých žen. švanda si uvědomuje, že je vocilka podfukář, vrací se domů za dorotkou, ta ho ale odmítá, protože švanda je neschopen vydělané peníze uschovat. (kinda get u girl). láska ale nakonec zvítězí nad penězi, dorotka zachrání švandu ze zajetí duchů and all is well, happily ever after.
je jisté, že tyl poukazuje na šíření kapitalismu na vesnické půdě. svým vesnickým postavám dává takové charakteristiky, aby v nich zůstával lidský cit, který vidí hodnotu lásky a dobrých vztahů jako hodnotu větší než peněz. vidí vesnici jako ideální svět, který už zaniká a se současnou (tehdejší) společností se k němu už nikdy nelze navrátit.
nejvíc se mi asi líbily výstupy lesních panen a divých žen, dodává to pohádce jakýsi strašidelný nádech. právě tyto scény mi přijdou divadelně zpracovatelné nejzajímavěji. už totiž tenkrát ve 40. letech 19. století se právě v těchto scénách využívaly speciální divadelní efekty. není vyloučené, že ony lesní panny nad jevištěm stavovského divadla dokonce létaly.
diváků prý na premiéru přišla hromada a hra se těšila velkému úspěchu. není divu - byl konec národního obrození a Češi museli být plni národní pýchy.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Strakonického dudáka jsem si chtěla přečíst už od dob gymnaziálních, ale nakonec jsem se k němu dostala až nyní - v podobě audioknihy. Zpracování tohoto dramatu se mi líbilo, poslouchalo se mi to dobře, především zásluhou vynikajících herců.
Dílo samo o sobě je poměrně zábavné - s romantickou zápletkou, vykutálenými postavami a s několika zajímavými myšlenkami, které i dnes mají co říct (peníze nejsou všechno... ne všem lidem by měl člověk bezmezně věřit...). Líbil se mi taktéž ten pohádkový, skoro až nadpřirozený nádech.
Vzhledem ke kontextu doby, v níž Strakonický dudák vznikl, je zde patrné vlastenecké zabarvení, které mne ale konkrétně tady příliš neoslovilo, ačkoliv ty vlastenecké snahy v jiných dílech z dob 19. století sleduji celkem ráda. Nicméně jsem ráda, že jsem se ke Strakonickému dudákovi konečně dopracovala.

[Ivi · Rating 2 out of 5]

2,2*

[Agata · Rating 3 out of 5]

Kniha mi přišla poměrně nijaká. Asi nějaký potenciál měla, ale způsob, jakým byla provedena, úplně dobrý nebyl. Přišlo mi to nudné, bez děje. Do sebe to pravděpodobně něco má, když se to řadí mezi klasiky, ale vzhledem k tomu, že z klasik už mám něco načteno, tak mohu posoudit, že tohle prostě ono nebylo. Nelíbilo se mi, že se v této hře nacházelo tolik postav a člověk se v nich ztratil, přitom 90% z nich nemělo žádnou důležitost a objevili se pouze jednou, tudíž byly úplně zbytečné. A ty sexistické a misogynistické poznámky taky občas nebylo nic moc. Četla jsem to jako povinnou četbu do školy a s velkou pravděpodobností už se k tomu vracet nebudu.

[Anne · Rating 5 out of 5]

Jako malá jsem se na Strakonického dudáka dívala xkrát, takže nevím, zda by se mi to tolik líbilo, kdyby se mi při četbě před očima neodvíjely ty krásné filmové obrazy. Když člověk bere v úvahu, že čte v podstatě scénář, a ne klasickou knihu, tak je to velmi povedený příběh, kterému není co vytknout. Rozmanité druhy postav, trochu drama, ale hlavně pohádka. Bylo fajn, že zde Dorotka jako ženská hrdinka nevystupuje jako ta, co jen sedí a čeká, až se pán uráčí, ale sama bere věci do svých rukou. Doporučuji a po pár letech si jdu zase pustit film :-)

[Kačaba · Rating 2 out of 5]

Nevím, jestli už jsem dost velká, abych mohla hodnotit Tyla... :)

Ale na hvězdičkovém měřítku dovedu zhodnotit, jak dobře se mi Strakonický dudák četl a nakolik se mi líbil děj. Jsem někde mezi "it was ok" a "liked it" -> 2,5*.

[Ondra Král · Rating 1 out of 5]

Bóže, jak se tohle mohlo stát klasikou? o.O Místy to nedává vůbec smysl, postavy jsou příšerný a zápletka sakra banální. Co je vlastně poselství hry? Radši bejt spolu a chudí (do té míry, že děckám nemůžu koupit oblečení) než jít sbírat zkušenosti do světa a zkusit něco vydělat? Meh, meh, meh,

[Lukas Slavik · Rating 5 out of 5]

I really enjoyed the story as well as the form. It was funny , easy to follow. At the beginning, i had little trouble understanding some (old) words. The plot is as actual today as it used to be when written hundreds of years ago.. no wonder that the play became so popular!

[hihi_hani · Rating 3 out of 5]

Moje první povinná četba do školy a je to docela dobrý. Knížka mě bavila na to co to bylo. Na to že jsem na to měla dva měsíce tak číst poslední víkend před odevzdáním byl trošku hardcore, ale dlouho jsem nečetla do dvou do noci.

Příběh svou krátkostí je jednoduchý a prostý. Švanda se zamiluje do Dorotky, ale nemůže si ji vzít, protože nemá peníze. Trošku klasika, ale i ta jsi mě v něčem získala možná kouzelné dudy nebo dorotka, která mi jako postava přišla skvělá možná i ta trocha fantazie jako lesana, Rosava nebo lesní panny, takže když se člověk do toho začetl lepší by to snad ani být nemohlo, už díky té čtivosti.

Jazyk, který je knížka psaná mi pár stránek dělal problém, ale když si člověk zvykl, tak už to problém ani nebyl.

Dávám ⭐️⭐️⭐️/5

[Saphir · Rating 2 out of 5]

lehce urazí, nenadchne. nefeministické, ale to se dá čekat. nejsem happy s koncem, řeč je jen zčásti zajímavá.
plus body za naštvanou dorotku. to zas jo.
švanda? pěknej hajzlík, ten by ode mě jednu schytal.
jinak nerozvité a podivně osekané (nebo je to aspoň můj pocit).
ale dobrý k maturitě? snad.

[V · Rating 5 out of 5]

Tak tahle klasika mě dostala. Ač mě Švanda štval jako nějaký charakter už dlouho ne, tahle hra má něco do sebe. Tu bych taky moc ráda viděla na jevišti. Nehraje ji ještě Národní divadlo? Kéž by.

[Mencak2 · Rating 5 out of 5]

great

[heliiinka · Rating 3 out of 5]

Taková klasická hra. Postrádala jsem tam něco nového než typické postavy podvodníčka, důvěřivého mladíka a hodné slečny, která všechno zachrání.

[Aneta Kubikova · Rating 3 out of 5]

3,5

na mě tam bylo až moc postav, občas jsem měla problém pochopit nějaká slova. po druhé bych knihu už nečetla.

[Monika Skopalová · Rating 4 out of 5]

Překvapivě jsem si to dost užila, příběh mě bavil, četlo se to dobře. Žádné připomínky ke knize nemám.

[Rory Lysák · Rating 3 out of 5]

not bad, kinda funny. arci arci

[Alexandra · Rating 3 out of 5]

Čteno kvůli škole. Příběh nebyl špatný 😁

[baruq · Rating 2 out of 5]

🤩🤩🤩💯

[Tereza Koppová · Rating 2 out of 5]

Průměr, co se sice četl dobře, ale hlubší dojem to ve mě fakt nezanechalo. Každopádně jít na to v divadelním zpracování, tak to je lepší.