Co s tím

by Alžběta Stančáková

Debutovou sbírku Alžběty Stančákové (1992), autorky nejmladší generace, odlišuje od tvorby jejích vrstevníků a vrstevnic především nadhled, ironie a schopnost přirozeně pointovat text. Vzpomínky, zážitky a pozorování bez otravného lyrismu, cizí i vlastní rodinná minidramata s existenciálním nádechem, nepřikrášlené a často humorné záznamy slyšeného, viděného, prožitého. Stančáková ovládá umění zkratky, má vypravěčský dar a hovoří ryze současným jazykem – jak ve svých básních, tak v krátkých prózách, které jsou v knize obsaženy v poměru 1:1.

Autorka fotografie na obálce: Alžběta Stančáková.
Grafická úprava: Tiskárna Calamarus.

Genres: Poetry, Czech Literature

64 pages, Paperback

First published January 1, 2014

Reviews

[Michaela Řehořová · Rating 5 out of 5]

5 hvězd už jenom kvůli tomu, že taky nesnášim žehlení.

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

No, bylo to dobrý, co s tím.
Civilní básně prošpikované ironií a humorem. Půl na půl poezie x próza, byť upřímně to vidím jako entrování, podstatně se tyto dvě poloviny totiž neliší.
Ta neohrabanost a lhostejnost mě ba. Tohle nejsou lyrický hemzy, prostě slova jedou jak na běžícím pásu, hovorovej jazyk tomu přihrává, do toho jsou ještě metány vulgarismy.
Zejména u prózy to na mě občas působilo jako výkřiky, byť i v takových textech jsou famózní obraty („Pustim si žilou. Plyn nebo porno.“, „Oběsím se na ramínku ve zkoušecí kabince.“)
Časté je také opakování, paralely. Jako v tomto kousku:

SUPERMARKET
Rozcházíme se v supermarketu
U ovoce a zeleniny
si stoupám na stoličku pro skladníky
a koukám shora na tvoje řasy

Na poli nastupuje moje bývalá spolužačka
do vrtulníku se svým otcem
Její otec je primitiv
a ona měla
vždycky nejlepší známky
Nosí bílá upnutá trička
na to že je hubená
má obří prsa
Prý je to z piva
Ani si mě nevšimne
když zavírá dveře vrtulníku
Vrtulník mě přelítne
a pole zelená noci

Rozcházíme se v supermarketu
V nákupním košíku těstoviny
co měly být na zítra
Už se spolu nenajíme
Obědvám u spolužačky
co byla hloupá
apatická
se zelenými vlasy
Její matka se mě ptá na školu
Cítím vůní okurek
Na zahradě mají bazén
meruňkový strom
a lebku mrtvého ptáčka
Nabírám lžíci polévky
„Letos snad dodělám bakaláře“
říkám
Polévka mi teče po bradě
Nesnáším
když mě někdo pozoruje u jídla

A přesto ti
u ovoce a zeleniny
koukám na řasy
Cítím vůní okurek
Její otec je primitiv
a ona měla vždycky nejlepší známky
(s. 39-40)

[Karla · Rating 4 out of 5]

Na začátku jsem si říkala, že to nebude šálek mého vína, protože doby, kdy jsem se věnovala intelektuálnímu alkoholismu, jsou pryč, ale pak mě to chytlo. Je to takový… hezky ironický. 3,5 zaokrouhleno nahoru, od Stančákové si určitě ještě něco přečtu.

[Adéla · Rating 4 out of 5]

Skvělá sbírka! Básně jsou ironické, štiplavé a úderné, jako když řeknete "co s tím" tím nejotrávenějším hlasem.

(Četla jsem druhé upravené vydání, ve kterém některé básně zmizely a jiné přibyly.)

Nosila růžovou mikinu s rozdroleným potiskem Princess
Když umřela Lady Diana
dost jsme to spolu probíraly
a nechápaly co je smrt
(Respirace)

[Anna Wolfová · Rating 2 out of 5]

Nejlepší na knize je ten název, protože vás připraví na to, že se při čtení jednotlivých postřehů budete muset pídit po důvodu jejich existence v knižní podobě. Ženy mají celulitidu? Grafičky barvu ve sprše? Všichni kruhy pod očima? A co s tím? ? ?