Jako po drátku

by Ondřej Šanc

Poutavá generační sága začínající v roce 1850 vás provede dvěma stoletími a dvěma světadíly. Ve stejné době, kdy železnice spojila Vídeň s Hamburgem a parníky vytlačily plachetnice na cestě do Ameriky, se v divokých kysuckých horách narodí Zoltán. Chudou drátenickou rodinu živí hlavně matka Maria, ale hospodářství sama nezvládá, a proto se na radu světaznalého kmotra vydává za lepším. Míří do Ústí nad Labem, donedávna ospalého města, které se díky trati, řece a nekonečným zásobám uhlí stalo přes noc neuvěřitelně kypícím centrem nové éry, s desítkami továren a s největším přístavem celé monarchie, kde se mísily osudy tisíců lidí mnoha národností. Tak začíná napínavá odysea, která čtenáře zavede z Horních Uher až do Ameriky, příběh o přátelství u táborových ohňů a o nelehké snaze obstát ve světě uhelného kouře.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

408 pages, Hardcover

Published September 4, 2024

Reviews

[Adam Fendrych · Rating 5 out of 5]

Perfektní. Nechápu, že takovouhle knížku napíše borec, co nikdy nic nenapsal.

Chápu, že kniha je prošpikovaná jeho životními zkušenostmi - toulání, Amerika, skauti, život v přírodě. Nechápu, že v půlce života najednou o tomhle toulavém cikánském světě vyšvihne naprosto jistou, pevně, konzistentně a čtivě napsanou knihu.

Nejlepší je v první půli, kdy nás provádí syrovým životem na vsi a následně přežíváním venku na cestě.

Cením si, že kniha nemá nějaký klasický oblouk ve smyslu hrdina začíná na nule, postupně se vypracuje a v Americe prorazí. Nic takového tam není. Tulák je navždy tulákem. Mění se svět kolem něj, poznává nové lidi a kraje. V jádru a v srdci je ale stále stejný. Kniha ho nesoudí, ale ani neglorifikuje.

Skvělé je také napojení na počátky skautingu a trempingu v Čechách, kde "civilizovaní" lidé nacházejí krásu a inspiraci v tom, co hlavní hrdina několik desetiletí intenzivně žil.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Generační sága, jejíž počátkem bude pro čtenáře rok 1850. Vdova Mária živí v kysuckých horách chudou drátenickou rodinu. Na popud světaznalého strýce se rozhodne jít za lepším. Společně se svou dcerou Rózou a synem Zoltánem se vydává do dnešního Ústí nad Labem. Sledujeme příběh, který nás zavede i do Ameriky a Zoltánův osud budeme sledovat téměř až do současnosti.

Pokud chcete knihu plnou vážných témat, poutavého děje, skutečných historických událostí a emocí, tak jste ji právě našli.

V celém příběhu je skvěle vylíčena atmosféra. Budete cítit nouzi, bídu a bude vám v břiše kručet hlady, protože si živě představíte všechnu tu hrůzu, kterou autor popisuje. Je tu však zároveň ukázáno, jak se člověk může odrazit ode dna a začít znovu, i když to mnohdy není vůbec snadné.

Celou knihou se tu proplétají i skutečné osobnosti, jsou zde zajímavě zakomponované, ale upřímně mně trochu samotný příběh rušily. Kdyby byl celý příběh jen o neznámých hrdinech, asi by se mi líbil o něco více.

Je tu spousta vážných témat, ať už rasismus, a to i v souvislosti osídlování Ameriky a Indiánů, svoboda, hledání svého místa, své rodiny, domova. Určitě samotný konec překvapí a donutí čtenáře zamyslet se.

Kniha mě někdy bavila více, jindy méně. Co mi opravdu vadilo a rušilo při čtení, bylo střídaní vypravěčů, že třeba i na jedné straně byli tři různí. Ale každopádně, když jsem se začetla a ponořila do příběhu, tak jsem knihu nemohla odložit.

[Áša Jiřičková · Rating 4 out of 5]

Jaký život měli prostí Romové v drsných podmínkách Kysucka před dvěma stoletími? Kniha Jako po drátku je postavená na skutečných historických událostech a životech skutečných lidí – hlavní hrdina Zoltán se potkává s několika významnými osobnostmi, které se mihnou jeho životem, například jeho kamarád aneb „bílý bratr“ Karl May. Autor se zaměřuje na popis náročného života od poloviny devatenáctého století až skoro po současnost – do roku 2014.
Román Jako po drátku vyšel roku 2024. Ondřej Šanc (45) se jako bývalý učitel angličtiny, údržbář v nevadské poušti, skladník v továrně a nyní jako sociální pracovník rozhodl napsat knihu, a po dlouhých sedmi letech ji i vydal. Jeho vášeň pro cestování a historii mu umožnila se hluboce ponořit do života Zoltána, Zoltánova syna i pravnuka.
Zoltán se narodí přesně roku 1850 do velmi chudé a nešťastné rodiny Ďurčů. Každou zimu se strachují o přežití, přes léto neskutečně dřou. Táta, přezdívaný Zoltánem Jizva, si vezme život, prarodiče umřou a dva starší bratry už nikdy nepotká. Spolu s mámou a mladší sestrou odejde za lepším do Aussigu, dnešního Ústí nad Labem, což je mimochodem také rodné město autora. Tam pochová mladší sestru a mámu už nikdy neuvidí. Od svých devíti letech se potlouká světem, každý rok se snaží znovu přežít zimu a našetřit si nějaké peníze, a ačkoliv to není lehké a několikrát málem o svůj vzácný život přijde, povede se mu utéct do Ameriky, také za lepším. Vzniká telegraf, dlouhé mosty, železnice… Lidem se zkracují vzdálenosti ve světě a spolu se potkávají tací, kteří by se bez těchto nových vymožeností nesetkali. Z Ameriky se Zoltán vrátí, už se svým synem Thompsonem, zpět do Československa, kde dějovou linku přebírá právě Thom. Celou knihou Zoltána a jeho potomky provází rasismus ze strany ostatních lidí. Jsou to cikáni, a jejich životu to rozhodně nepomáhá – naopak. Ne každý den, ale často, je hlavní hrdina na dně, na konci sil, na pokraji smrti, ale nikdy se nepřestane snažit o přežití. Vždycky hledá dál svůj nový domov, když ten starý ztratí. Nikdy se nevzdá.
To, co bylo popsáno na čtyři sta třech stránkách nelze moc zkritizovat, proto to tu dělat nebudu. Naopak musím říct, že kniha se čte „jako po drátku“, příběh plyne a člověk se lehce začte do nevšedního děje. Co někomu snad může vadit, ale mě to upřímně ještě více vtáhne do děje, jsou různé úhly pohledu. Někdy je vypravěčem hlavní hrdina, jindy poskočíme kapitolou do jednadvacátého století a vypravěčem se stane jeho pravnuk. V obou případech má spisovatel nastudované reálie a umí s nimi pracovat, stejně jako s atmosférou v příběhu.
Román bych určitě doporučila čtenářům historických knih, což já sice běžně nejsem, přesto jsem byla chvílemi začtená až moc. Abych to shrnula, téma této knihy je těžké. Je smutná, o bídě, hladu, smrti, ale každý den je trochu jinačí, Zoltán bojuje za to, aby byl aspoň trochu lepší, a to je přístup, který s ním sdílím.

[Tom Kubina · Rating 5 out of 5]

Hoboe odysea putující světadíly, desetiletími, generacemi a různými tuláckými hnutími. Nikde nezačíná, nikde nekončí. Jen se u vás na chvíli zastaví, aby pokračovala, ať už bez hlavních postav nebo bez vás.

Radost z vyprávění prosakuje z každého odstavce, ať už autor posouvá děj o roky a stovky kilometrů, nebo vás několik stránek drží na jednom místě, aby povyprávěl o italských vandrácích, o kterých pak už neslyšíte, ale jste rádi, že jste je poznali a ulovili s nima pár raků.

Oceňuju taky jinou perspektivu na věci, které tu máme po generace zidealizované díky Vinetuovi, Lovců mamutů, Bobří řece a trampskému hnutí. Ta radost ze svobodného života je stejná, ale být tulákem má i jiné stránky, které knížka velice barvitě popisuje.

Ke konci začíná být Jako po drátku uspěchané, což je škoda, protože meziválečné, poválečné i současné období mělo spoustu zajímavých momentů, které by si zasloužily stejnou květnatost a vypravěčkou pozornost k detailům, jako první dvě třetiny. I kdyby to znamenalo druhý nebo třetí díl.

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Zajímavá sága, která se odehrává ve slovenských horách, v okolí Ústí nad Labem, v USA a v Praze v rozmezí zhruba 150 let. V průběhu času se mění hlavní hrdinové, nejdéle se věnuje Zoltánovi. Kluk, který se protlouká životem nejprve se svojí mámou a pak zcela sám. Díky dědictví po svém otci - drátenickému umění - přežije i ty nejtěžší chvíle. Samoty se definitivně zbaví až v Americe, kde potká svoji budoucí ženu.
Předtím ale potká několik přátel, mezi nimiž celkem snadno poznáme Karla Maye a Ernesta Thompsona Setona. Jejich syn pak narazí na Zdeňka Buriana a Eduarda Štorcha. Autor tím nejspíš odkazuje na svoje oblíbené autory. Inspirací mu zejména první dva byli i pro popis americké části Zoltánova života. Ta je tak trochu příliš romantizovaná. Je třeba trochu přimhouřit oči i nad tím, jak moc reálná jsou popsaná setkání se skutečnými postavami. Náhoda hraje roli i u posledního z hlavních hrdinů, jehož osudy nejen uzavírají ságu rodu. Adam autorovi posloužil jako opora k upozornění na rasismus, kterému byli (a jsou) vystaveni Romové. Nenápadně poukázal i na tábor v Letech. Myslím ale, že tato část buď měla být více rozvedena, protože se trochu ztratila v rozsahu románu, nebo spíše zaměřena na přímé osudy již představených hrdinů ve třicátých a čtyřicátých letech (a dále). V Adamově osudu a motivaci jsem se trochu ztratila. Pokud některé z jeho "nálezů" měly odkazovat na minulost (a to nejspíš měly), nebylo mi až na jednu výjimku zcela jasné, jak k nim (nebo ke vzpomínkám) přišel.

[Matěj · Rating 4 out of 5]

Ondřej Šanc napsal fascinující pohled do nepříliš vzdálené minulosti, do doby a míst, kde lidi umírali hlady, neexistovaly záchranné sociální instituce a pokud jsi neměl štěstí, byl jsi v prdeli. Je mi sympatické, že autor líčí příběhy chudých a ostrakizovaných - kritikou uhlobaronů, bohatých a vrchnosti v každém kabátu se tu rozhodně nešetří. Jako po drátku je takový kříženec Hroznů hněvu, The Other America: Poverty in the United States od Michaela Harringtona a lokálních dějin Ústí nad Labem a okolí.

Linka ze současnosti mě moc neoslovila, to je snad jediná vada na kráse. Budu se těšit na Ondrovu další knihu.

[Adri Dosi · Rating 4 out of 5]

Velmi zdařilý první počin, který je ukázkou nejen, jak žili "cikáni", ale je i všeobecně o strastiplné cestě lidí za moře. Proč odcházeli, kdy, jak žili atd. Ta cesta je zajímavá a když si to potom člověk spojí třeba s tím, co četl a viděl o lidech, kteří se dostali do Ameriky a posouvali se z New Yorku a Chicaga... ono dostat se do Texasu.. ta cesta tehdy byla vážně drsná tehdejší Amerika mimo město vypadala zcela jinak než vyspělá Evropa.. to bylo drsné. Velmi pěkná kniha. Autor toho doopravdy hodně ví a rozhodně ví o čem píše.