What do you think?
Rate this book
Kovové nebe
Když zrovna neřeší banální kriminální kauzy, zabíjí čas hraním počítačových her, sledováním zvrhlých televizních show a požíráním hořkosladkých orchidejí. Bydlí pod Kovovým nebem, ostatně jako všichni v technologicky vyspělém a morálně pokleslém městském státě Tyfu.
Zatímco si však Theo užívá radovánky s nekomplikovanou přítelkyní a prokládá je marným sněním o sofistikované kolegyni, dělá si jeho šéfka, ředitelka SVS, stále větší vrásky. Kdo za to může? Přece pan Zázračný. Zjevuje se zcela nečekaně a prochází zdmi, ale na obyčejný přízrak je až příliš hmatatelný. Bere si, co potřebuje, občas někomu vycucne mozek a zase stejně nevysvětlitelně zmizí. A především: správně by vůbec neměl existovat. Odkud se vzal, jaké informace sbírá a na čí příkaz pracuje?
Ředitelka SVS. vkládá naděje právě do Thea a jeho malé geniální kamarádky, kovové stonožky. Otázkou je, zda má vůbec někdo šanci uspět proti panu Zázračnému, přeludu ve skautské uniformě, od kterého se kulky odrážejí jako gumové míčky.
Vkročte s námi do ponurého světa Tyfu, kde ovzduším poletují hymenoptéry, po ulicích se prohánějí živoucí bio-auta, mobilní telefony mají vlastní vědomí a ekonomika leží na bedrech geneticky upravených hybridů. Ovšem nezapomeňte se každou chvíli ohlédnout, jestli nemáte za zády krvelačného Skautíka. Lov na nepolapitelný přízrak právě začíná.
Zatímco si však Theo užívá radovánky s nekomplikovanou přítelkyní a prokládá je marným sněním o sofistikované kolegyni, dělá si jeho šéfka, ředitelka SVS, stále větší vrásky. Kdo za to může? Přece pan Zázračný. Zjevuje se zcela nečekaně a prochází zdmi, ale na obyčejný přízrak je až příliš hmatatelný. Bere si, co potřebuje, občas někomu vycucne mozek a zase stejně nevysvětlitelně zmizí. A především: správně by vůbec neměl existovat. Odkud se vzal, jaké informace sbírá a na čí příkaz pracuje?
Ředitelka SVS. vkládá naděje právě do Thea a jeho malé geniální kamarádky, kovové stonožky. Otázkou je, zda má vůbec někdo šanci uspět proti panu Zázračnému, přeludu ve skautské uniformě, od kterého se kulky odrážejí jako gumové míčky.
Vkročte s námi do ponurého světa Tyfu, kde ovzduším poletují hymenoptéry, po ulicích se prohánějí živoucí bio-auta, mobilní telefony mají vlastní vědomí a ekonomika leží na bedrech geneticky upravených hybridů. Ovšem nezapomeňte se každou chvíli ohlédnout, jestli nemáte za zády krvelačného Skautíka. Lov na nepolapitelný přízrak právě začíná.
320 pages, Paperback
Published September 6, 2024
7 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 4 of 4 reviews
January 10, 2025
4,5/5*
Příběh Kovového nebe se odehrává v ponurém Tyfu, futuristickém městě plném špíny a hnusu. Pro začátek je určitě třeba zmínit, že Kovové nebe je biopunk - lidé už se tu takřka nerodí běžným způsobem, nýbrž vylézají z těla Matky, prazvláštního mechanismu obývajícího Podsvětí, po ulicích se tu prohánějí živoucí bio-auta, všechny podřadné práce vykonávají ještě podřadnější podlidé a většina lidí si libuje ve vskutku nezvyklých a bizarních činnostech.
Připravte se na příběh, který je syrový, sprostý, na nic si nehraje a již zmiňovaný hnus jako by téměř odkapával z každé jedné stránky. Pokud tedy máte slabší žaludek nebo preferujete navoněné futuristické metropole, na výlet do Tyfu se raději nevypravujte.
Autor si velmi rád hraje s jazykovou stránkou příběhu, některým postavám vymýšlí originální jména - jako příklad můžu uvést třeba hraběnku Inkontinencii. Děj ubíhá, řekla bych, středně rychlým tempem, tudíž je tu dost prostoru pro akci, ale i pro poznání světa, který je do nejmenšího detailu promyšlený a ve spoustě věcí hodně odlišný od toho našeho. Moc se mi líbily také vsuvky v podobě Theových snů, v nichž si povídá s pavouky obývajícími jeho byt.
Theo je vcelku sympaťák, který má několik zvláštních vlastností. Občas se sice chová jako hulvát, postupem času ale zjistíte, že pod drsnou slupkou se skrývá zajímavá osobnost. Ohromně se mi líbil jeho vztah s Alicí, strašně jsem jim fandila a jsem zvědavá, kam se posune v druhém dílu. Stejně tak se mi moc líbilo i jeho věčné provokovaní se Včeličkou. Taky bych si přála mít geniální AI v těle kovové stonožky, byl by to úžasný mazlíček.
Děj prvního svazku končí otevřeně, proto už se nemůžu dočkat druhého dílu, abych se konečně dozvěděla, jak to s panem Zázračným (a hlavně taky s Theem a Alicí) dopadne. Na konci knihy čtenáři naleznou ještě bonusovou povídku jménem Onachron, která se mi ohromně líbila a fungovala jako příjemná tečka za celým příběhem, ale také slovníček pojmů, který se jistě hodí a bude hodit i při čtení pokračování.
Pokud tedy máte rádi nezvyklé příběhy a jen tak se nezaleknete nějakého toho sprostého slůvka (nebo dvou) či trochy (většího množství) špíny a hnusu, určitě dejte tomuhle svéráznému příběhu šanci. Nebudete litovat.
Příběh Kovového nebe se odehrává v ponurém Tyfu, futuristickém městě plném špíny a hnusu. Pro začátek je určitě třeba zmínit, že Kovové nebe je biopunk - lidé už se tu takřka nerodí běžným způsobem, nýbrž vylézají z těla Matky, prazvláštního mechanismu obývajícího Podsvětí, po ulicích se tu prohánějí živoucí bio-auta, všechny podřadné práce vykonávají ještě podřadnější podlidé a většina lidí si libuje ve vskutku nezvyklých a bizarních činnostech.
Připravte se na příběh, který je syrový, sprostý, na nic si nehraje a již zmiňovaný hnus jako by téměř odkapával z každé jedné stránky. Pokud tedy máte slabší žaludek nebo preferujete navoněné futuristické metropole, na výlet do Tyfu se raději nevypravujte.
Autor si velmi rád hraje s jazykovou stránkou příběhu, některým postavám vymýšlí originální jména - jako příklad můžu uvést třeba hraběnku Inkontinencii. Děj ubíhá, řekla bych, středně rychlým tempem, tudíž je tu dost prostoru pro akci, ale i pro poznání světa, který je do nejmenšího detailu promyšlený a ve spoustě věcí hodně odlišný od toho našeho. Moc se mi líbily také vsuvky v podobě Theových snů, v nichž si povídá s pavouky obývajícími jeho byt.
Theo je vcelku sympaťák, který má několik zvláštních vlastností. Občas se sice chová jako hulvát, postupem času ale zjistíte, že pod drsnou slupkou se skrývá zajímavá osobnost. Ohromně se mi líbil jeho vztah s Alicí, strašně jsem jim fandila a jsem zvědavá, kam se posune v druhém dílu. Stejně tak se mi moc líbilo i jeho věčné provokovaní se Včeličkou. Taky bych si přála mít geniální AI v těle kovové stonožky, byl by to úžasný mazlíček.
Děj prvního svazku končí otevřeně, proto už se nemůžu dočkat druhého dílu, abych se konečně dozvěděla, jak to s panem Zázračným (a hlavně taky s Theem a Alicí) dopadne. Na konci knihy čtenáři naleznou ještě bonusovou povídku jménem Onachron, která se mi ohromně líbila a fungovala jako příjemná tečka za celým příběhem, ale také slovníček pojmů, který se jistě hodí a bude hodit i při čtení pokračování.
Pokud tedy máte rádi nezvyklé příběhy a jen tak se nezaleknete nějakého toho sprostého slůvka (nebo dvou) či trochy (většího množství) špíny a hnusu, určitě dejte tomuhle svéráznému příběhu šanci. Nebudete litovat.
March 4, 2026
Přečteno: Bodyportal: Kovové nebe, napsal: René Vaněk
Tohle je bizár, scifi, biopunk, dystopie a čistý punk- vše v jednom. Není to čtení pro každého, jistě ne, ale to sám život, též ne. Hlavně v tomto příběhu.
Vítejte v městském státu Tyfu, kde spíš dostanete kudlou mezi žebra, okrade vás důchodce z třetího patra, kterému jste pomohli ze schodů ( poté si ještě nezapomene postěžovat na ty dnešní mladé ), než abyste našli normální lidskou bytost. Celé město je uzavřené kopulí, bůh ví jestli slunce ještě existuje- vše ovládá UI. Lidé se zde už skoro nerodí normální klasickou cestou ale, jsou vypěstováni v lůně Matky.
Ti šťastnější lidé co byli počatí ještě klasickým sexem do sebe cpou technologické vylepšení-trošku cyber punk- a nazývají se nadčlověk. Pak jsou tu uměle vytvoření, jednoduše řečeno otroci, ti se nazývají podlidé- tupé nádoby vytvořené pro těžkou práci, né pro vlastní myšlenky. Hlavní hrdina tohoto ponurého příběhu je Theodor též slyšící na Theo, nadčlověk pracující pro všemocný korporát SVS ( něco jako policie, gestapo a ss v jednom ) jako agent v utajení. Má rád videohry, knihy a na svém balkoně pod šedou oblohou pěstuje orchideje, které s chutí pojídá. Theo miluje svou kolegyni z práce, ale ta žena ( jak to tak bývá ) je moc komplikovaná a tak chodí s ženou, která komplikovaná není vůbec. Lehké.
Svůj malý a špinavý byt sdílí s včelkou to je UI s vlastním vědomím a je jeho věrná společnice a kamarádka, časem a počtem přečtených stran dostane včelka reálné tělo stonožky, protože proč k.rva ne?!
Ředitelka SVS začíná mít vrásky na čele, protože do tohohle cirkusu jménem Tyfus dorazil podezřelý muž, oblečený ve skautským oblečení, procházející zdí a likvidující místní ochranku ( nazývající se Rambo ) po kilech, stahuje si data po terabajtech a pak puf a je pryč.
Hlavní hrdina si žije svůj život, pojídá květy orchideje, čůrá do umyvadla a zevlí s Včelkou, která nakupuje nepotřebné věci z teleshoppingu ( bylo to úplně zadarmo! ) a vyřeší pár případů v práci aby se neřeklo. Vtipný případ je například hraběnka jmeném Inkontencie, která ráda vraždí a následně pojídá děti.
A jelikož i zde platí zákon padajícího hovna tak, když ředitelka SVS má starosti, mají je i zaměstnanci a tak hlavní hrdina po jistých událostech začne pátrat právě po muži vypadající jako skaut.
Kniha není pro každého, jak jsem psal. Občas je kniha nechutná, opravdu bizarní situace střídá ještě bizarnější situace. Tempo knihy není nijak zvlášť rychlé, tak je čas poznat hlavního hrdinu i svět kolem. Akce je tu taky dost a autor píše velmi kvalitně a svět, který vytvořil je originální.
Přefikne Theo svojí vysněnou ženu? Kdo je skaut doopravdy? Jak a proč? Přečtěte si tuto knihu ať je co chce určitě je originální a takové čtení jen tak na rohu nenajdete.
Tohle je bizár, scifi, biopunk, dystopie a čistý punk- vše v jednom. Není to čtení pro každého, jistě ne, ale to sám život, též ne. Hlavně v tomto příběhu.
Vítejte v městském státu Tyfu, kde spíš dostanete kudlou mezi žebra, okrade vás důchodce z třetího patra, kterému jste pomohli ze schodů ( poté si ještě nezapomene postěžovat na ty dnešní mladé ), než abyste našli normální lidskou bytost. Celé město je uzavřené kopulí, bůh ví jestli slunce ještě existuje- vše ovládá UI. Lidé se zde už skoro nerodí normální klasickou cestou ale, jsou vypěstováni v lůně Matky.
Ti šťastnější lidé co byli počatí ještě klasickým sexem do sebe cpou technologické vylepšení-trošku cyber punk- a nazývají se nadčlověk. Pak jsou tu uměle vytvoření, jednoduše řečeno otroci, ti se nazývají podlidé- tupé nádoby vytvořené pro těžkou práci, né pro vlastní myšlenky. Hlavní hrdina tohoto ponurého příběhu je Theodor též slyšící na Theo, nadčlověk pracující pro všemocný korporát SVS ( něco jako policie, gestapo a ss v jednom ) jako agent v utajení. Má rád videohry, knihy a na svém balkoně pod šedou oblohou pěstuje orchideje, které s chutí pojídá. Theo miluje svou kolegyni z práce, ale ta žena ( jak to tak bývá ) je moc komplikovaná a tak chodí s ženou, která komplikovaná není vůbec. Lehké.
Svůj malý a špinavý byt sdílí s včelkou to je UI s vlastním vědomím a je jeho věrná společnice a kamarádka, časem a počtem přečtených stran dostane včelka reálné tělo stonožky, protože proč k.rva ne?!
Ředitelka SVS začíná mít vrásky na čele, protože do tohohle cirkusu jménem Tyfus dorazil podezřelý muž, oblečený ve skautským oblečení, procházející zdí a likvidující místní ochranku ( nazývající se Rambo ) po kilech, stahuje si data po terabajtech a pak puf a je pryč.
Hlavní hrdina si žije svůj život, pojídá květy orchideje, čůrá do umyvadla a zevlí s Včelkou, která nakupuje nepotřebné věci z teleshoppingu ( bylo to úplně zadarmo! ) a vyřeší pár případů v práci aby se neřeklo. Vtipný případ je například hraběnka jmeném Inkontencie, která ráda vraždí a následně pojídá děti.
A jelikož i zde platí zákon padajícího hovna tak, když ředitelka SVS má starosti, mají je i zaměstnanci a tak hlavní hrdina po jistých událostech začne pátrat právě po muži vypadající jako skaut.
Kniha není pro každého, jak jsem psal. Občas je kniha nechutná, opravdu bizarní situace střídá ještě bizarnější situace. Tempo knihy není nijak zvlášť rychlé, tak je čas poznat hlavního hrdinu i svět kolem. Akce je tu taky dost a autor píše velmi kvalitně a svět, který vytvořil je originální.
Přefikne Theo svojí vysněnou ženu? Kdo je skaut doopravdy? Jak a proč? Přečtěte si tuto knihu ať je co chce určitě je originální a takové čtení jen tak na rohu nenajdete.
November 11, 2024
4,5*
Český spisovateľ René Vaněk predstavuje ďalšiu víziu budúcnosti. Aj táto má dystopické kulisy. Dej sa sústreďuje na mestský štát Tyfus, ktorý je vyčlenený zo zvyšku sveta akousi kupolou. Obyvatelia teda prežívajú pod umelým kovovým nebom a namiesto slnka majú senzory, ktoré sa starajú o striedanie dňa a noci. K tomu sú pridružené aj ďalšie systémy, ktoré sa starajú o čistenie a kvalitu života.
Každodenné prežívanie je pretkané hnusom a celkovým úpadkom. Nielen morálnym, aj intelektuálnym a celkovo spoločenským. Čitateľ však nesleduje len tento pokles, ale aj fungujúce vrcholné biomechanické inžinierstvo. To prebieha prostredníctvom Matky, ktorá je zodpovedná za eliminovanie geneticky nedokonalých embryí. Spoločnosť je preto rozdelená na podľudí, ľudí a nadľudí. Nehovoriac o umelých inteligenciách a iných polomechanických organizmoch.
Zhrnuté takto niekoľkými vetami pôsobí Tyfus ako pomerne depresívne miesto. To by bola v zásade pravda, nebyť autorovho prístupu. Vaněk totiž namiesto pochmúrneho opisu ešte pochmúrnejších udalostí zvolil o niečo komediálnejší prístup. Od prvého slova je očividné, že si pobyt v tomto svete vyslovene užíva. Je to vidieť v ľahkosti, s akou text plynie. Pritom prechádza od násilia, cez vulgárnosť, až po obscénnosti. Niekedy tak rýchlo, že čitateľ stihne sotva žmurknúť.
Kniha má vďaka tomu miestami až neuveriteľne svižné tempo. No objavia sa aj pomalšie miesta. Ako hlavný nástroj autor používa jazyk. Odlišuje ním postavy, buduje atmosféru a v medzihrách medzi kapitolami ním dotvára kolorit svojho sveta. Hra so slovami navyše pomáha držať čitateľovu pozornosť. Tiež je to ten prvok, ktorý knihu odlišuje od podobne koncipovaných žánroviek.
Obsahovo však nesledujeme len neradostný život v hnuse. Hlavný hrdina Theo totiž potajme pracuje pre megakoroporáciu SVS a rieši všakovaké problémy. Niektoré malé a iné väčšie, no vysporiada sa s nimi pomerene rýchlo. Tento kompozičný prvok textu dodáva takmer až epizódny charakter. Teda nebyť toho, že sa tieto menšie zápletky v deji „pripomínajú“. Okrem toho sa objavuje aj akýsi leitmotív v podobe pátrania po totožnosti pána Zázračného. Záhadný chlapík sa objavuje a mizne a zdá sa, že má prsty v mnohých Theových prípadoch. Alebo skôr na ich dokončeniach.
Je teda jasné, že sa čitateľ nemá čas nudiť. Vyššie spomenuté udalosti výborne dopĺňajú opisy sveta plného korupcie a odporností. Napätie takisto skvele graduje. Avšak namiesto očakávaného vyvrcholenia prichádzajú slová označujúce koniec tohto dielu. Na zmiernenie škôd Vaněk síce ponúka bonusovú poviedku Onachron a slovníček pojmov, ale pokračovanie by bolo akiste príjemnejšou odmenou.
V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom. Skutočným nedostatkom je zatiaľ chýbajúce pokračovanie.
viac v recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Český spisovateľ René Vaněk predstavuje ďalšiu víziu budúcnosti. Aj táto má dystopické kulisy. Dej sa sústreďuje na mestský štát Tyfus, ktorý je vyčlenený zo zvyšku sveta akousi kupolou. Obyvatelia teda prežívajú pod umelým kovovým nebom a namiesto slnka majú senzory, ktoré sa starajú o striedanie dňa a noci. K tomu sú pridružené aj ďalšie systémy, ktoré sa starajú o čistenie a kvalitu života.
Každodenné prežívanie je pretkané hnusom a celkovým úpadkom. Nielen morálnym, aj intelektuálnym a celkovo spoločenským. Čitateľ však nesleduje len tento pokles, ale aj fungujúce vrcholné biomechanické inžinierstvo. To prebieha prostredníctvom Matky, ktorá je zodpovedná za eliminovanie geneticky nedokonalých embryí. Spoločnosť je preto rozdelená na podľudí, ľudí a nadľudí. Nehovoriac o umelých inteligenciách a iných polomechanických organizmoch.
Zhrnuté takto niekoľkými vetami pôsobí Tyfus ako pomerne depresívne miesto. To by bola v zásade pravda, nebyť autorovho prístupu. Vaněk totiž namiesto pochmúrneho opisu ešte pochmúrnejších udalostí zvolil o niečo komediálnejší prístup. Od prvého slova je očividné, že si pobyt v tomto svete vyslovene užíva. Je to vidieť v ľahkosti, s akou text plynie. Pritom prechádza od násilia, cez vulgárnosť, až po obscénnosti. Niekedy tak rýchlo, že čitateľ stihne sotva žmurknúť.
Kniha má vďaka tomu miestami až neuveriteľne svižné tempo. No objavia sa aj pomalšie miesta. Ako hlavný nástroj autor používa jazyk. Odlišuje ním postavy, buduje atmosféru a v medzihrách medzi kapitolami ním dotvára kolorit svojho sveta. Hra so slovami navyše pomáha držať čitateľovu pozornosť. Tiež je to ten prvok, ktorý knihu odlišuje od podobne koncipovaných žánroviek.
Obsahovo však nesledujeme len neradostný život v hnuse. Hlavný hrdina Theo totiž potajme pracuje pre megakoroporáciu SVS a rieši všakovaké problémy. Niektoré malé a iné väčšie, no vysporiada sa s nimi pomerene rýchlo. Tento kompozičný prvok textu dodáva takmer až epizódny charakter. Teda nebyť toho, že sa tieto menšie zápletky v deji „pripomínajú“. Okrem toho sa objavuje aj akýsi leitmotív v podobe pátrania po totožnosti pána Zázračného. Záhadný chlapík sa objavuje a mizne a zdá sa, že má prsty v mnohých Theových prípadoch. Alebo skôr na ich dokončeniach.
Je teda jasné, že sa čitateľ nemá čas nudiť. Vyššie spomenuté udalosti výborne dopĺňajú opisy sveta plného korupcie a odporností. Napätie takisto skvele graduje. Avšak namiesto očakávaného vyvrcholenia prichádzajú slová označujúce koniec tohto dielu. Na zmiernenie škôd Vaněk síce ponúka bonusovú poviedku Onachron a slovníček pojmov, ale pokračovanie by bolo akiste príjemnejšou odmenou.
V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom. Skutočným nedostatkom je zatiaľ chýbajúce pokračovanie.
viac v recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
November 7, 2024
Recenziu pre Fandom.sk napísala Martina Urbanová. Úryvok z recenzie:
V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Displaying 1 - 4 of 4 reviews