Upřímně tvrdím, že jsem si humoristickou knížku od Miloše Urbana neuměl představit. A tak nějak jsem předpokládal, že půjde o anotační boudu. Prd. Ačkoliv jsou zápisky bývalého nakladatelského editora stiženého (asi) alzheimerem automaticky smíchem přes slzy, já se smál. A dokonce i nahlas.
Narozdíl třeba od ELENA TO VÍ nejde Urban po přímočarém ději. Jednotlivé kapitoly tak vlastně fungují jako povídky. Gustav nevěrohodně vzpomíná na to i tamto: občas sebetrýznivě, jindy komediálně, pokaždé ale lidsky. Forma románu je svěží a odsýpavá. Moc mě bavilo hledat i v textu popletenosti a překlepy; “Deckarda namísto “Descartese, “kříž čerta namísto “čert kříže apod.
Jde o knížku, napsanou lehkým perem, která je všechno možné, jen ne chladná. A ta famózní obálka jednoznačně zaokrouhluje hodnocení nahoru. Touchdown.