V hlavní roli komparzisté aneb Dvanáct povídek o hrdinech druhého plánu
Je sama s děckem a pak spolu stráví „byzantské“ Vánoce na jednu noc. On sedí v autě na vyhřívaném sedadle a cítí se jako Jób na hromadě popela. Pašije v salonku u Šoupalů se zvrhnou v hemžení postaviček. Rozhovor o „láskách, které vydržely“ končí reportem z postelových bojišť. Porouchá se auto, zvrtne se život a člověk marně hledá, kde by spočinul. Dávno se setmělo a na vchodu Parkhotelu Nebesa visí nápis „Zavřeno“. Povídkový soubor respektované prozaičky zaujme nejen čtivě a uvěřitelně vykreslenými postavami, ale i precizním stylem.
Pozornému čtenáři neujde, že jednotlivé povídky si pomocí drobných opakujících se motivů navzájem nenápadně podávají ruce. Svorníkem díla tak není jen cyklický čas, jemné návaznosti, ale i postavy, které jsme na stránkách zahlédli jen letmo či vůbec. Ten občasný pocit je možná univerzální. Jsme ve svých životech hlavními hrdiny, nebo jen komparzisty? Sezóna končí (je jedno jaká) a dveře (je jedno které) se pomalu zavírají. Tak toto bylo všechno? Ale naráz, bez varování, do nás „přes rozmrzelou únavu pronikne zlatý šíp vědomí, že tohle je přeci jen štěstí“.
Kratke a subtilne poviedky, ktore polapili naladu dna, situacie alebo osob. 12 poviedok, niektore silnejsie, ine slabsie. Citala som ich nedavno a az teraz pisem recenziu. Nezostalo mi v pamati vela pribehov z tychto poviedok, skor iba pocity a momentky, ako to byva aj v zivote.
Povídková kniha, ve které autorka tématizuje především vztahovost, téžká manželství, život v padesátce, víru, vypořádání se s tragédií a další.
Lehkost literárního stylu Veroniky Bendové je ohromující, dokáže z meditativní hloubkové reflexe křížové cesty přecházet přes satirický popis fungování obecního úřadu až k historizujícímu vyprávění o milované venkovské chalupě.
Varování: Některé povídky jsou příliš explicitní v popisu manželského života.
Velmi milé čtení! Kniha povídek, které se nenápadně jedna druhé lehce dotknou, zajímavé postavy, jejíž charakter jsou i na krátkém formátu velmi dobře vykreslené, různorodý jazyk přizpůsobený postavám jednotlivých povídek, lehce mi připomnělo Fragmenty od B. Bellové, celkový dojem velmi dobrý, zhltla jsem za necelé 3 dny a moc ráda si od této autorky ještě něco přečtu.
Nejsem povídkový typ a předchozí knihu Veroniky Bendové Vytěženej kraj jsem neocenila. O to víc mě tahle útlá povídková sbírka překvapila. Jistě, najdou se v ní kusy silnější (Akce Karel, titulní Konec sezóny na koupališti Úštěk, Dušičky) a najdou se v ní kusy slabší (Zavřete oči a myslete na Anglii), ale celek velmi dobře funguje dohromady a Křížová cesta je jednou z nejlepších povídek, jaké jsem kdy četla.
4,5 ⭐️ Epizodní výjevy z každodenního života, jaký skutečně je, tedy bez filmových příkras, místy s trpkým humorem, vždy s barvitě vylíčenou atmosférou. Pocta vnitřní české periferii par excellence.