Winterbuch der Liebe

by Dora Kaprálová

Kniha o mužích, ale možná současně jen o jednom jediném mnohotvárném a neuchopitelném muži, protože o lásce.
Texty „Zimní knihy o lásce“ vznikaly původně jako odpověď Dory Kaprálové na prózu maďarského spisovatele Petera Esterházyho „Jedna žena“. Od ledna do února 2013 D. K. každý den napsala pro P. Esterházyho jednu z literárních vinět.

Je jeden muž. Miluji ho houževnatě jako nějaká housenka. On spíše prchá a já mu to nijak nezazlívám. Prchá, honím, a honí-li mě, prchám. On mě ale, to musím přiznat, už vlastně vůbec nehoní. On jen prchá, musí-li. Nezazlívám mu to. Miluje mě esteticky, je to láska asketického atleta, co běží k cílové rovince, tam někam na sever, tam stále na sever, běží a běží, aby neviděl, jak moc ho chci u sebe zadržet, protože nechci; nechci, aby tím vším proběhl příliš rychle. Aby zmizel. Protože tam za cílem, tam už není nic. Ani ti sobi ne. Jen zima, tma a zima.

Genres: Czech Literature

Hardcover

First published January 1, 2014

Reviews

[Kingofmusic · Rating 3 out of 5]

Nett, aber unspektakulär. 2,5*

[markéta procházková · Rating 5 out of 5]

Při čtení by se zprvu mohlo zdát, že láska je zde parodizovaná. Že se jí autorka vysmívá a nebere ji vážně. Muži (a další milované bytosti) jsou tu stereotypizováni a zároveň idealizováni (viz. např. kudrnatý andílek, knihomol, disident, plešatý úředník, …). „Zapisovatelka“ (takto vypravěčku poněkud trefně pojmenoval Jáchym Topol v Lidových novinách) se pozastavuje nad svým automatickým a možná neetickým hodnocením lidské vizuality, občas se od ní snaží distancovat, ale většinou se tomu nevyhne – tady bych navíc podotkla, že deskripce těla se soustředí na znaky, které jsou většinovou společností považovány za nelichotivé (chlupaté prsty u nohou, hrb na zádech, pleš, …) a které je zdánlivě nemožné milovat. Slovo „zdánlivě“ je zásadní, neboť pod těmi nevábnými drobnostmi se často skrývá třeba i nevědomá náklonnost.

Četné jsou pak výroky v cizích jazycích (maďarština, ruština, slovenština, …), což ve spojení s hlavním motivem svádí k myšlence na lásku existující v jakékoliv řeči a ve všech koutech světa, což zavání patosem. Jenže tato slova a věty jsou takřka všechny neromantické, odmítavé či rovnou parodické – dochází tu k určitému výsměchu omílaným a neupřímným milostným vyznáním. Často je tak čtenář v knize konfrontován „čistým“ vyznáním lásky, které však pravděpodobně pochopí jen ten, kdo ho vyřkl a kdo miluje.

Láska zapisovatelku táhne k různým osobám. Funguje jako zvláštní spojovací článek mezi bytostmi, který se na nic neptá a nehledí na okolnosti, přičemž pomyslní i skuteční milenci jsou si v nějakém malém detailu podobní, jako by byli korále a láska provázek, který je protíná a spojuje.

I přes to všechno se objevuje opačný pohled, kdy je velký důraz kladen na lhostejnost. Chvíle přerušení kontaktu, neuskutečněná konverzace, nenavázání známosti – to všechno v lásce hraje zásadní roli.

Je tak spousta mužů, které zapisovatelka miluje, ale jen jeden je ten její. A jeho miluje i nenávidí.



„Nahá shrbená záda, a já stále ještě lačná po životě ležím teď trochu zklamaně vedle něj, trochu našišato, záda mě dosud nebolí, a myslím proto na jeho bolavá záda, mateřsky, napadá mě, jak jinak bych na jeho záda mohla teď myslet, napadá mě, jeho záda mě dojímají, jeho záda mě berou, bedra se skoliózou, kolik toho musela jen v životě unést, znavená bedra zavedeného.“ – str. 43

„Buď cikán, chce se mi zvolat, ne, buď zženštile brutálním indiánem, plakej mi na ramenou, potetuj se, ožer se, vboř se do mě, nabourej, směj se a plakej současně.“ – str. 109


- čteno upravené vydání z roku 2024 -

[Dominika Erhart Braná · Rating 5 out of 5]

Toto je tá kniha v mojom živote, ktorú som si kúpila pol hodinu po prečítaní recenzie v Lidových novinách. Zas by som si ju kúpila. A potom ešte raz, pretože je inak a výborne napísaná, a teda tak trochu (dosť) vytŕča spomedzi toho, čo som doposiaľ čítala. A tak je to dobre.

Je nielen o jednom mužovi a láske, ale napríklad i o jednom jazyku a o xyz situáciách a želaniach... a je super.

Ak chcete čítať knihu, ktorá sa vám vynorí v hlave vždy po "Mohla by si mi odporučiť niečo na čítanie?", čítajte toto.

[Veverka · Rating 5 out of 5]

Milá knížka od milující autorky :). Postřehy běžného života z velmi osobní emoční perspektivy.
Je tu jeden muž, miluje mě, miluji ho...... je to můj muž....
Je tu jeden muž, miluje mě příliš, nemiluji ho...
O červených šatech, o pošahaných dopisech, o osobáčcích, o ruské čokoládě se šlehačkou, o lidovém mudrci....
Život v okamžicích a pocitech s nadhledem. Velmi příjemné na cesty... takový jiný František Nepil.

[Marek Hnatiak]

Spíš než jednostranné fragmenty bych si chtěl přečíst celou konverzaci - a nahlédnout tak do autorčina vztahu.

[Tomáš Šťavík · Rating 1 out of 5]

To se nedá číst. Kostrbaté útržky vět, nutně působící jako knižní umění. Kdo si chce přečíst knihu, hledejte kdekoliv jinde, jen ne tuto.