Marta děti nechce

by Petra Soukupová

Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel?

Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak?

Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.

Genres: Czech Literature, Contemporary, Fiction

368 pages, Hardcover

First published December 6, 2024

About the author

Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.

Reviews

[Jitka Č. · Rating 4 out of 5]

S Martou se ve volném pokračování potkáváme asi 15 let po událostech první knihy. Je jí 34, chodí s výrazně starším Hynkem, a zrovna prožívá velkou pracovní krizi.

Kolem ní se všichni usazují. Kamarádky mají děti a stabilní vztahy, i sourozenci už žijí rodinným životem. Marta ale do tohohle vlaku ne a ne naskočit. Děti nechce a vztah s Hynkem…no, tím si taky není jistá. A tak se vydává na pouť do Santiaga. Ze začátku spíš z náhlého impulzu než aby si tam přeskládala život, ale na tak dlouhé sólocestě se člověk rekapitulačním myšlenkám prostě nevyhne.

Od knihy jsem čekala ponor do úvah o mateřství, to se ale nestalo. Marta prostě děti nechce a zas tak moc o tom neruminuje. Kdo to ale řeší docela intenzivně je její okolí, kde má každý na Martino rozhodnutí názor a více či méně zjevně jí ho dává najevo. Přišlo mi zajímavý, jak se v potřebách okolí “aby to nějak vysvětlila” zrcadlilo moje vlastní očekávání, že “to nějak vysvětlí”. Nakonec oceňuju, že to neudělala. Nemít děti je legitimní, a není potřeba to obšírně zdůvodňovat.

Co se týče Marty samotný, furt je ztracená sama v sobě. Z holky, která neustále čelila tlaku okolí (hlavně rodičů), vyrostla žena s neschopností nastavit si hranice. Marta je občas na facku. Neumí komunikovat a topí se v problémech, který si kolikrát vytváří sama. Soukupová tak hodila na papír to, co se v různý míře děje většině z nás - teda že jsme občas sami sobě největším nepřítelem.

Dost mi do toho seděl i vztah s Hynkem, který je, omlouvám se, fakt dement. Což Marta moc nevidí, protože si neumí nastavovat ty hranice. Asi jsem Hynka nesnášela o to víc, že jsem s takovým přechytřelým Hynkem sama skoro tři roky chodila. Nenaděláš nic.

Kniha kombinuje Martinu cestu do Santiaga s pasážemi soustředícími se na její blízké. To mi dost vyhovovalo, na některý situace je zajímavý kouknout se z více úhlů pohledu. Taky to poskytuje širší informace o tom, kdo Marta teď vlastně je, a jak se posunuly i další postavy z prvního dílu. Nějak zvlášť sympatickej mi tam nebyl nikdo, ale mně v knížkách od Soukupový obecně nebývaj lidi sympatický.

Obecně to pro mě bylo milý překvapení. Až se divím.

[Aneta Vrkotova · Rating 5 out of 5]

Vše, co od Soukupový očekávám a potřebuju

[Zuzana Schedová · Rating 4 out of 5]

Na nejnovější knihu Petry Soukupové jsem se těšila od té doby, co jsem zjistila, že bude vycházet. Navíc měla volně navazovat na Martu v roce vetřelce, kterou jsem sice četla tak před 10 lety, ale pořád má čestné místo v mé knihovně. Navíc Marta je v mém věku a řeší podobné věci, jaké řeším já a já se těšila, jak tohle téma zpracuje právě Petra Soukupová.
Mám ráda styl jakým píše Petra Soukupová, dokáže psát o obyčejnosti a běžných životech jako málokdo, s lehkostí a stručností, je totiž skvělým pozorovatelem života a dokáže to krásně převést do textů, kteřé mě hrozně baví číst. A nebylo tomu jinak ani u Marty děti nechce. Téma dobrovolné bezdětnosti je momentálně aktuální, zda ve společnosti nebo u mě osobně a proto se mi líbilo, co Petra napsala. Při čtení jsem pociťovala celou škálu pocitů a mám ráda, když to ve mě nějaká kniha vyvolá. Píše totiž tak reálně, že jsem měla pocit, že se ty situace dějí mě a místy mi bylo fakt úzko.
Nejenom Marta, ale i ostatní postavy mě bavili a vůbec by mi nevadilo, kdyby o kterékoliv z vedlejších postav vznikl ještě nějaký samostatnější text. Je zajímavé, jak se pohled na stejnou událost může měnit podle toho, kdo se na to kouká a kdo co a jak vnímá.
Za mě je psaní Petry Soukupové sázka na jistotu, ještě jsem se u čtení žádné z jejich knih nezklamala. A už teď jsem zvědavá, co napíše příště.

[Eva Králová · Rating 4 out of 5]

Život hlavní hrdinky Marty rozhodně není zalitý sluncem, stejně tak jako její duchovní pouť do Santiago de Compostela. Na této cestě plné sebeuvědomění hledá odpovědi na své otázky a vykresluje myšlenky ohledně nespokojenosti v životě, ve vztazích, v zaměstnání...

Marta děti nechce je mojí první knihou od autorky Petry Soukupové. Je psaná velmi osobitým stylem, bez přímé řeči, barvitě popisující myšlenkové pochody všech postav.

[Mon · Rating 4 out of 5]

Toto bolo VÝBORNÉ! Soukupová má jednoducho recept ako od babičky popisovať život tak, ako je, tak ako ho všetci veľmi dobre poznáme. Len prosím, čo ten koniec? Chcem vedieť viac :-D

[Romana · Rating 4 out of 5]

Milujem ako Petra Soukopova vie pomenovať veci, ktoré si ľudia častokrát len myslia a nikdy nevyslovia. Milujem ako vie zachytiť realitu a zaťať do živého. V tejto knihe hlavná hrdinka Marta proste nechce deti. Je o tom presvedčená a je na pevno rozhodnutá. Kto však nie je o tom presvedčený je jej okolie - rodičia, priatelky, šéfka v práci a v konečnom dôsledku aj partner Hynek. Rozhodne sa preto ísť na cestu do Santiaga a všetko si to premyslieť. Premyslieť si, či ju spoločnosť dokáže dotlacit do niečoho co nechce, alebo sa predsa len podda, lebo by to bolo najlepšie pre všetkých.

[Marek Botha · Rating 4 out of 5]

Petra to fest seká a řeže. Vztahy, reklamky i pouť do Santiága umí být v nějaký fázi dost peklo. A mě v tom pekle pocitů a nálad strašně bavilo s Martou bejt.

[Tereza Vlckova · Rating 5 out of 5]

Zezačátku jsem moc nevěděla, co si myslet o té nezvyklé “du” formě vyprávění, nějak mi to nesedělo. Obzvlášť proto, že se to střídalo s kapitolami vyprávěnými ve třetí osobě.. ale musím uznat, že rychle jsem si zvykla a tak nějak zvláštně si to oblíbila. Vtáhne to do děje zase úplně jinak, než ich forma!

Jinak jak už tu zaznělo - knížka byla přesně to, co od Soukupové očekávám a potřebuju, a něco trochu navíc. Malý twist v podobě způsobu vyprávění si mě získal a doporučuju dál!

(A pokud jste nečetli Martu v roce vetřelce, tak to vůbec nevadí, navazuje to opravdu jen volně.)

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 5 out of 5]

Po prvních stránkách jsem si říkala, že už mě ten naturální (primitivní) zápis vnitřních monologů trochu štve, protože v něm není prostor na žádnou poetiku nebo hravost. Ač je to výstižné, za to bych plný počet bodů už nedala. Petra mě ovšem utáhla i na stavbu: v knížce se vždycky střídá jeden den Marty na cestě do Santiaga (v du-formě) s kapitolou z pohledu jedné z vedlejčích postav (er-forma). Každá vedlejší postva má svůj prostor jen jednou (s výjimkou Marty partnera Hynka, ten má žolíka). Kombo kvalitního obloukového příběhu a plurality pohledů mě utvrdilo v tom, že si Soukupová zase zaslouží pět hvězd a titul mojí nejoblíbenější autorky. Skvěle trefila dobu i s popsanou svatojakubskou cestou.

[Bětka · Rating 4 out of 5]

Marta mi byla blízká už v roce vetřelce a teď tomu není jinak. Knihy Petry Soukupové čtu ráda, většinou jsou pro mě (navzdory nelehkým tématům) spíš taková obyč oddechovka, ale tohle je víc. Téma, který řeší každá ženská v určitém věku. Děti ano nebo ne? Pokud ano, nejlíp holčičku a chlapečka, v sezdaným svazku a běda, jak to nejde. Ale pokud ne... Lavina přemlouvání a gaslightování a touhy po vysvětlení. Přitom je to přece úplně relevantní rozhodnutí. A přece ani nemusíš mít důvod, jen to tak můžeš cítit.

Líbily se mi kapitoly ze Santiaga i střípky náhledů ostatních postav, jakkoliv byly vesměs plné nepochopení a přesvědčení, že Marta by děti měla mít, protože prostě... Je žena a mít děti je jediná relevantní náplň života. Postupné gradování Martina uvědomění bylo super a poslední tři kapitoly opravdu zapadly jako hřebíček na hlavu. Fakt silný! Fakt mi bylo Marty líto, protože ona ty děti fakt nechce.

[Nela Kadlecova · Rating 5 out of 5]

Fakt ctiva kniha, jejiz ustredni postava je lehce nedozrala zena, ktera se nechava zivotem tak trochu vlacet, ale vlastne tak trochu ne. Marta nevi, co chce a je nekdy detinska. Zaroven ale plati i to, ze naprosto presne vi, co nechce, i kdyz s tim jeji okoli nesouhlasi.

Myslenkove pochody Marty jsem naprosto chapala. hrozne me stvali lidi v jejim okoli, zejmena pak jeji mama, ktera samozřejmě vi vsecko nejlip. Nekdo v hodnocenich knihy psal, ze Camino bylo pro nej uplne jiny zazitek, a ze to preci nebylo takhle “hrozny”.

Mne naopak prijde sympaticke, ze proste nekdo jde na cestu do Santiaga ne za ucelem duchovniho presahu. Nejde se tam prvoplanove nejak vnitrne spojit sam se sebou. Proste jde, protoze - proc ne? Protoze potrebuje vypadnout / chce byt sam / nebo si chce jen zkusit, jestli neco takovyho vubec zvladne. A vysledek cesty mozna nic specialniho neprinesl. Nebo ne tak specialniho, jak si asi casto myslime.

Taky se mi libila ambivalentnost jejich pocitu vuci druhym lidem a vuci rozhodnutim, i kdyz jde o pitome odepsani na zpravu.

Martě jsem fandila, myslim, ze v sobe nosi kus Marty hodne z nas.

[Jana Hochmanka · Rating 5 out of 5]

Slavnostně prohlašuju, že Petra Soukupová vyslyšela moje niterné potřeby a napsala tohle svědectví o době, ve které žijeme.

Marta jde do Santiaga. Jednoduchá koncepce. No.. ne tak úplně.
Jít někam sám, jen se svou hlavou a nohama, je děsivá zkušenost. Pro lidi jako Marta (nebo já) rozhodně jo. Svobodná, silná, osvěžující, to všechno taky, ale děsivá především. A možná, že nejděsivější na ní je cíl a návrat (klišé, but tručko). Kolik z té svobody si ubráníš v každodenním žonglování. V tlaku společnosti, nejbližších, svých traumíček. Nepřímá řeč, du forma, všechno tohle je řemeslnost sama, funguje epesně. Jak taky jinak u paní Petry.

Baví mě, že se dá kniha číst jako intimní portrét jednoho vztahu. Pustí nás hlouběji, než my často sami sebe v totožných situacích ("Chceš jedinou věc, chceš, aby se taky cítil hrozně, tuhle hádku už nikdo z vás nevyhraje, ale prohrát ještě můžete oba."). Zároveň je to opravdu angažovaná, společenská kronika. Motherhood po česku. Jen místo hluboká analýzy sebe sama tě pitvá někdo druhej. Příznačný. ("Místo toho začneš přemýšlet o Róze, ona si to svý štěstí našla, a přestože ještě není vidět, že čeká další děcko, už úplně září. Pocítíš lehkou závist, že to tak má, ale víš, co by ti řekli všichni, viď? Taky bys to tak měla, teď si myslíš, že ne, ale viděla bys, že jo.")

Marto, k*rva, nenech si to líbit.
Jano, pls, vzpomeň si na Martu, až budou druzí nejlíp vědět, kdo jsi, co chceš a co je pro tebe (nebo pro všechny?) nejlepší.

[Nadia_nvk · Rating 4 out of 5]

Prvá Marta ma bavila asi polovicu knihy, potom to už bolo tak trochu trápenie. Písané je to formou skratkovitého denníka, a vôbec sa mi nedarilo Martu pochopiť, jej utápanie sa v alkohole a odkladanie všetkých povinností mi neskutočne liezlo na nervy. Asi už som mala tých 19 rokov dosť dávno a stále som len rozmýšlala, či každý človek koná v tom veku tak hlúpo alebo len Marta.

Druhá kniha je voľným pokračovaním jej života. Ubehlo 15 rokov, Marta teraz žije vo vzťahu so starším Hynkom, v striedavej starostlivosti mu pomáha vychovávať jeho deti, pracuje ako copywriterka a aj keď všetci sa jej snažia vysvetliť, že potrebuje mať dieťa, ona sa zanovito drží tvrdenia, že deti nechce. Vyberie sa sama na 2-týždňovú púť do Santiaga de Compostella, namiesto dovolenky pri mori, ktorú mala stráviť s Hynkom a deťmi.

Páčila sa mi téma dobrovoľného nematerstva, ako Martu všetci presviedčali, že vedia lepšie ako ona, či deti chce alebo nie, všetky tie klišé argumenty (“To si len teraz myslíš, že dieťa nechceš. Ale uvidíš, ako sa to zmení, keď ho budeš mať!”) Je sebecká, nechce dopriať rodičom vnúča, v práci ju nepovýšia, lebo určite pôjde na materskú, aj keď tvrdí, že nie… Chýbalo mi tam trochu nejaké vysvetlenie z jej strany, dôvody prečo, ale asi to tak proste je, že vysvetľovanie nikoho nemusí zaujímať, ona to tak cíti a hotovo.

Od prvých strán som mala pocit, že autorka sa výrazne posunula za tú dekádu od prvej Marty k druhej. Striedajú sa kapitoly z Martinej perspektívy s kapitolami rozprávanými jej rodinou a kamarátkami. Bavilo ma, ako dokresľovali Martu z iného úhla pohľadu. Martine kapitoly - ktoré sú o jej púti so Santiaga, ale zároveň aj retrospektívnymi úvahami - sú písané v druhej osobe (“Nechce sa ti, ale vstaneš a ideš.”). Takúto formu som už dlho nečítala a prišlo mi to originálne, najmä v kontraste s tým, že prvá kniha bola písaná ako denník v prvej osobe.

Marta je detinská, nerozhodná, raz sa presvedčí pre niečo, potom si nahovára presný opak, je absolútne neasertívna, ale predsa som nakoniec často premýšlala, či by som sa tiež nenechala prevalcovať, či by som mala silu presadiť si svoje. Nikto toto proste nepíše lepšie ako Soukupová!

[knizni_fanaticka · Rating 1 out of 5]

Knihu jsem po cca 135 stranách odložila. Hlavní hrdinka nesympatická, neustále si na něco stěžuje a navíc v knize chybí uvozovky přímé řeči. Cesta popsaná jako strašná otrava a teda nevím, zda autorka nešla jiné Camino. Ja tuhle cestu letos šla a absolutně se s tím neztotožňuji. Knihy standardně neodkládám, ale tohle prostě za mě fakt ne. Bohužel. :(
A moc mě mrzí, že to může čtenářům dát negativní pohled na Camino, já si ho za sebe moc užila.

[Erys · Rating 4 out of 5]

Tak co ta Marta vlastně chce?!
...
Kniha od Petry Soukupové byla sázka na jistotu. Když jsem viděla že vyšel "druhý" díl Marty, bylo jasné, že ji musím mít a bude mít někdy své čestné místečko v knihovně vedle svojí sestry.
...
Kniha se četla velmi dobře díky kapitolám, rozděleným na cestu do Santiaga a jak to nazvat, myšlenkovými pochody, kamarádů a rodiny.
....
Ikdyž jsem první Martu četla asi před 12 lety(?) byla jsem ve stejném věku a řešila stejné věci. Nyní, v knize Marta děti nechce, je mi zase stejně a ejhle, nejedu v tom zase s ní? *facepalm*
....
Bylo zajímavé číst myšlenky o Martě z perspektivy ostatních osob, vůbec by mi nevadilo, kdyby nějaké osoby měly možnost mít ještě další kapitoly :-)
To, že příběh nám dává na závěr otázku, jak to vlastně bude s Martou dál, mi dává naději, zda-li se dočkáme dalšího dílu? :-)
....

"...tohle je ironie tvýho života. tak dlouho o něčem přemýšlíš, až to prosereš."
....
"...pak se snažíš pořádně najíst, ale už se ti to nepovede. když začneš pít alkohol, tak nemáš chuť, přestože máš hlad."
....
... "krasavec Peter."
...

nespoiluji, jen rozjímám.

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Možná mám zkresleno tím, že jsem ještě nečetla ten první díl, ale tahle Marta mě teda dost bavila!
Jasně, je protivná, neví, co chce, ale jelikož byla většinu času v nepříjemné fázi cyklu, tak jí fakt rozumím. :-D
Přečetla jsem to jedním dechem, absence přímé řeči mi vůbec nevadila, naopak mě bavil ten proud informací a myšlenek, co se na mě hrnul, protože takhle to mám v životě a v hlavě taky…
Takže za mě Marta rozhodně jo!

[Laura Bilíková · Rating 4 out of 5]

4,5 ⭐️

[Karolína · Rating 5 out of 5]

ENG below

Vybrat si hned na začátek roku knihu, které dám pět hvězdiček a o které to budu vědět tak od půlky, se mi snad ještě nestalo.
Petru Soukupovou mám moc ráda, témata, o kterých píše jsou spíše všední a lidské, rozebírá je ale z různých stran, dokáže velmi přesně popsat myšlenky dětí, ale pak úplně otočit do toho dospělého rozvážného přemýšlení. Na tuhle knížku jsem se těšila, hlavně kvůli názvu a protože ráda čtu o ženách, které se rozhodnou pro něco, co je pro dnešní společnost pořád ještě nekonformní. Baví mě to, baví mě číst o tisíci různých způsobech, jak žít život, od Mateřství Sheily Heti až po Glynnis MacNicol a její pařížský rok.
Ale tenhle příběh není jen o rozhodnutí, nemít děti, je to vlastně o tom všem okolo. Kniha pro všechny, komu se nic špatného neděje, vlastně mají fajn život, ale není to úplně ono, něco úplně nehraje. Pro všechny, kdo odkládají konečně se postavit tomu, co všichni okolo nich vidí, ale oni sami před tím zavírají oči.
Moc se mi líbilo, jak byl příběh postavený - Marta nechce děti a chce jít na pouť do Santiaga, aby si "všechno" rozmyslela, moc se jí do toho nechce. Každá druhá kapitola je pak z pohledu jiných postav - Hynka, jejího partnera, kamarádek, rodičů. Ty nejen zrcadlí Martu, ale také vyprávějí svůj příběh, který pak všemu dodává hloubku a kontext. Všichni vás budou strašně štvát - nejdřív asi Marta, pak všichni okolo ní, pak zase Marta a takhle pořád dokola. A možná právě proto jsou tak opravdové - jasně, představují jakési archetypy, svou mnohovrstevnatostí ale působí opravdově, úplně jednoduše by někdo z nich mohla být vaše kolegyně, partner, kamarádka.
Forma vyprávění a styl psaní se na sto procent hodily k tématu - myšlenky, možná až stream of consciousness: strohé, zkratkovité, až skoro bez zábran. Lehká jednoduchost, která vás ale zasáhne.
Za mě naprosto skvělý počin, kniha, na kterou budu myslet ještě dlouho. Těžko se to četlo, frustrující, někdy bolavé, ale úžasně zpracováno. Vždy, když přečtu nějakou takovou knihu, jsem pyšná na to, že vznikla v tom našem malém rybníčku, ale mohla by se měřit s beletrií světovou.

Starting the year with a book that I know will earn five stars, and realizing it halfway through, has almost never happened to me before.
I’ve always loved Petra Soukupová’s work. The themes she tackles are often mundane and deeply human, but she examines them from various different angles. She has an incredible ability to capture the thoughts of children with striking precision, then seamlessly shift into the reflective mindset of adults. I was excited about this book, primarily because of its title and because I enjoy reading about women who choose paths that remain "unconventional" in today’s society. It fascinates me to explore the countless ways one can live a life, from Sheila Heti's Motherhood to Glynnis MacNicol's year in Paris.
But this story isn’t just about deciding not to have children; it’s about everything surrounding that choice. This book is for anyone who isn’t going through anything overtly terrible, who actually has a pretty good life, but still feels like something is off, something doesn’t quite fit. It’s for those who keep postponing facing what everyone around them already sees, while they themselves continue to look the other way.
I loved how the story was constructed: Marta doesn’t want children and decides to walk the Camino de Santiago to "figure everything out," though she’s not particularly eager to do so. Every other chapter is told from the perspectives of different characters - Hynek, her partner, her friends, her parents. These chapters not only mirror Marta but also tell their own stories, adding layers of depth and context to the narrative. You’ll probably find everyone frustrating, at first Marta, then everyone around her, then Marta again, and so on. And perhaps that’s why they feel so real. Sure, they might represent archetypes, but their multifaceted nature makes them believable. It’s easy to imagine any of them being your colleague, partner, or a friend.
The storytelling and writing style perfectly matched the subject matter: thoughts, almost stream of consciousness: raw, fragmented, and almost uninhibited. There’s a light simplicity to it that hits you deeply.
For me, this was an absolutely brilliant piece of work, a book I’ll be thinking about for a long time. It was hard to read at times, frustrating, even painful, but masterfully executed. Every time I read something like this, I feel proud that it came from our "little pond" of literature, yet it could easily stand alongside world-class fiction.

[Lucie · Rating 4 out of 5]

Poslední dvě knihy Petry Soukupové mě moc bavily, takže když jsem se dozvěděla o její novince Marta děti nechce, bylo mi jasné, že si ji musím přečíst. Nakonec u mě vyhrála audioverze, a jsem za to ráda.

Kniha je napsaná v DU-formě, což znamená, že autor oslovuje čtenáře ve 2. osobě (např. „Sedíš a je ti zima“). Nikdy předtím jsem nic v tomto stylu nečetla a nejsem si jistá, jestli by mě to v tištěné podobě neodradilo. V audiu jsem se ale rychle zaposlouchala a brzy jsem si na tento způsob vyprávění zvykla. Beru to jako zajímavý experiment, který u mě fungoval dobře.

Marta se vydává na cestu do Santiaga a během pouti přemýšlí o svém životě. Kapitoly se střídají mezi jejím pohledem a perspektivou dalších postav, což mě bavilo – tím spíš, že v audioknize každou roli namluvil jiný interpret. Líbí se mi, jak autenticky jsou jednotlivé postavy vykreslené, a snadno se do nich dokážu vcítit i pochopit jejich vnímání situace. Co mě ale tolik nepotěšilo, je otevřený konec..

I když kniha volně navazuje na Martu v roce vetřelce, nevadí, pokud jste předchozí díl nečetli.

[Tereza Bezrouková · Rating 3 out of 5]

Petra Soukupová patří k mým velmi oblíbeným autorkám a každou její novou knihu beru do ruky s velkým očekáváním, takže je poměrně snadné mě zklamat, což se asi tentokrát trochu stalo.
Střídání perspektiv postav mě nesmírně bavilo, stejně tak použití textu v závorkách. Na použití DU-formy u hlavní postavy jsem si zvykala poměrně dlouho, rušilo mě to, ale považuju to za zajímavý experiment. V průběhu čtení jsme se pomocí flashbacků hlavní hrdinky dozvěděli poměrně dost o její minulosti i o její frustraci ze života současného (co taky jiného čekat, když se hrdinka vydává na proslulou svatojakubskou pouť že jo...). a teď asi trochu SPOILER - nedozvěděli jsme se, proč teda vlastně Marta děti nechce. A to mě trochu zklamalo. Dávám 3,5/5

[Jarmik001 · Rating 5 out of 5]

Autorka neprozrazuje zbytečně moc, jen co je pro děj knihy důležité, neprozradí nakonec ani jakou školu Marta dělala a proč ji zase nedokončila. Naopak dozvíme se podrobněji o životech a názorech ostatních lidí, kteří byli v předchozím díle jen letmo zmíněni. Situace už není tak beznadějná jako v předchozím díle. Marta dospěla. Přesto stále nemá o svém životě jasno. Má dobrou práci v reklamní agentuře, milujícího partnera, ale jak se dozvídáme nic není černobílé. Stále se od ní čeká nějaké rozhodnutí jak dál. Hlavně jestli chce děti, ale nejen to. Snaží se ji ovlivnit nejen rodiče a sourozenci, ale i její kamarádky, které vedou svůj život ve stylu tradičních konvencí. Proto ji asi napadá, že pouť do Santiaga bude nejlepší cesta na srovnání myšlenek. Přes všechno utrpení, kterým si Marta musí v průběhu cesty projít, je nakonec ráda, že se na pouť vydala. Jestli to nějak přispělo k vývoji jejích rozhodnutí je otázka. Příběh končí v poslední kapitole více než nejasně.

[Martina Jandová]

Poslechnuto v audioverzi, což se k tomuhle typu příběhu podle mě hodně hodilo.

Pocity a situace, který postavy prožívaly, byly autentický. Občas jsem se přistihla, že mi Marta už trochu leze na nervy. Ale to jen proto, že její postava byla vykreslená zejména skrze její vlastní toky myšlenek na pouti do Santiaga. Naše vlastní myšlenky, který se točí v kruzích, nám taky často lezou na nervy, no ne? Mně teda určitě.

A Hynek se zdál jako toxickej týpek. Ačkoliv chápu tu náklonnost k němu… asi bych ji koneckonců taky měla. Takže Martu jsem v tomhle směru celkem chápala. Což teda asi není úplně pozitivní sebereflexe…

A téma (ne)mateřství vysoce aktuální. A opět si myslím, že celkem autenticky zachycený.

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

Marta děti nechce. Ale okolí samozřejmě ví, že je to blbost a jen zase nějaký její rozmar. Samozřejmě, že děti bude chtít. Musí. Tak to prostě je. A ona určitě bude jednou litovat.
Klasika všech klasik. Myslím, že každý komu je kolem třiceti nebo má dlouhodobý vztah v tomhle musí Martě dost rozumět.

Nicméně mě Marta trochu štvala. Ani nevím čím přesně. Asi zkratkovitým chováním a urážlivostí? Ale ani to není vlastně nic neobvyklého. Když jsem si před koncem loňského roku dávala rereading Marty v roce vetřelce, štvala mě Marta teda dost. Mé dospělé já ji mělo chuť profackovat. A to i přesto, že jsem se ve dvaceti chovala určitě dost podobně.

Kolem a kolem. Je to prostě Petra Soukupová🩵 Ona by dokázala čtivě napsat i návod na sestavení skříně. Prostě cokoliv. A já bych si to stejně přečetla.

[Sarka Hamanova · Rating 5 out of 5]

Padlo mi to nálady i celoživotní chuti jít do Santiaga. Tahle kniha pro mě nebyla tak tísnivá jako jiné od Petry Soukupové, četla se mi lehce a s chutí. Shodou okolností se mi do hrdinky promítala jedna kolegyně, která zrovna byla na pouti, rak jsem si v představách udělala takový mix obou :)

[Zuzana Zábranová · Rating 4 out of 5]

Marta děti nechce a málokdo v jejím okolí to respektuje. Jakmile se vydá sama na pouť do Compostely, zjišťujeme, že tohle její rozhodnutí není ani zdaleka tématem.
Martu nesoudím, sama jsem v podobném vztahu jako ona byla.
Trochu jsem si zvykala na absenci uvozovek v přímé řeči, ale postupně mi to přestalo vadit a asi to tady i dávalo smysl.

[n_iko_l · Rating 5 out of 5]

Tohle bylo tak moc hezký. Už po několikáté se mi stalo,že kniha přišla ÚPLNĚ PŘESNĚ ve správný čas. Dlouho jsem se takhle moc neztotožnila s postavou knihy, jako právě s Martou. Vzhledem k tomu, jak se mi knihy od Petry Soukupové líbily do teď, tak Marta to posunula na jiný level <3

[Simona Hlavinkova · Rating 4 out of 5]

Táto kniha bola pre mňa dosť veľkým sklamaním. Myslím si, že v tomto prípade za moje sklamanie nemôžu len veľké očakávania, ale aj sľuby autorky. To, že som typ čitateľky, ktorej sa veľmi ťažko číta o jej nesympatických postavách, môj pocit sklamania ešte umocnil. Napriek tomu, že sa kniha čítala skvelo, obsahovo je veľmi slabá. Autorka síce zvolila dôležitú tému, ale jej spracovanie sa jej z môjho pohľadu veľmi nepodarilo. Veľmi rýchlo sa totiž zmení na tému neschopnosti komunikovať. To je bez pochýb tiež veľmi dôležitá téma, ale vzhľadom na titulok, ktorý mi spätne príde dosť ,,clickbaitový’’, som čakala, že autorka sa bude držať témy žien nechcúcich deti.

[Veronika Steff · Rating 5 out of 5]

Od knihy jsem se nemohla odtrhnout od první věty (tak to mám s knihami Soukupové vždycky). Občas se mi ale stává, že s odstupem se příběh jeví trochu nanicovatý a několikrát úplně blbě zakončený (nejhorší mi to přišlo u Věcí, na které nastal čas). Ale Marta děti nechce se fakt povedlo. Líbilo se mi, jak dala autorka prostor dalším postavám, ne že by je chtěla nějak plasticky vylíčit, spíš nabídnout celou tu velkou paletu postojů, které lidi mohou zaujímat k tomu, že někdo nechce děti (nebo aspoň nechce s nimi jet na dovolenou). A konec mi přišel symbolický k původní knížce Marta v roce vetřelce, takže to i ten jsem ocenila. Za mě po delší době kniha, kterou od autorky můžu doporučit (naposledy jsem to tak měla právě u Marty, před tím u Zmizet a K moři).

Mám pocit, že tohle je téma, o kterém se teď hodně mluví (ale možná je to jen moje bublina), v posledních dvou letech vyšlo hned několik překladových knih na toto téma a nedávno jsem slyšela rozhovor (Krotitelé svol v rámci Hostcastu) s překladatelkou Jitkou Jindřiškovou, která chtěla překládat knihu na podobné téma, ale nikdo neměl zájem a teď k ní jedno nakladatelství přišlo s tímto titulem samo. I proto se nemůžu zbavit dojmu, že Petra Soukupová nasedla na tento trend zcela záměrně, a i když sama tohle téma nijak osobně neprožívá, rozhodla se, že o něm napíše. Ale vadí mi to? Vlastně vůbec, všechno nemusí být autofikce, podobné téma je určitě v souladu s tím, o čem psala dříve a navíc, autorka podobné náměty zvládá naprosto mistrně!

[Domi · Rating 4 out of 5]

Soukupová ty složité, trápící se, nerozhodné a tím vším reálné ženské hrdinky prostě umí – musím říct, že některé Martiny (vztahové/pracovní) tendence jsem velmi chápala, protože jsem sama měla zkušenosti velmi podobné. Možná i proto mi Marta nevadila, byť z knižních hrdinek jednoznačně patří k těm „otravnějším“ – nedokáže se za sebe dlouhodobě postavit, nedokáže si dupnout ve vážné věci (jenom v tom, ať se jí sakra nikdo neptá, kdy bude mít děti, což chápu, protože je to otravný, bohužel pak vypadá, že si tím sama není jistá).

Každopádně:
1) Na čtení Marty jsem se těšila.
2) Mám chuť jít Santiago.
3) Soukupová je pořád jedna z mých oblíbených autorek.

Moc mě bavily kapitoly, které byly psané z POV různých lidí v Martině okolí.

[Veronika Schmidtová]

V životě jsem v rámci jednoho díla nepřečetla tolik závorek, uf. Ke konci už jsem si asi i zvykla, ale ten nezadržitelný tok myšlenek a vnitřních úvah mi místy způsoboval pocity úzkosti. Eye-opening ale bylo, jak na problematiku každý z hrdinů nahlíží jinak, i když Marta má samozřejmě svou pravdu. Note to self: když jsi v něčem nespokojená, změň to. Nikdo ani nic to za tebe nevyřeší.