Objektivní nález – Moje nejtěžší mise

by Tomáš Šebek

„Když se narodíte do rodiny násilníka a alkoholičky, máte dvě možnosti, jak naložit se svým životem. Za prvé si ho můžete podělat. Anebo si ho poděláte míň, když se budete víc snažit. Je čas na pravdu o tom, jaký ve skutečnosti jsem. A věřím, že nepíšu jen vlastní příběh.“

Tomáš Šebek, chirurg a autor úspěšných reportážních knih z humanitárních misí, se vydává na dosud nejnáročnější cestu. Na cestu do dětství stráveného v nefunkční rodině. Na cestu osobních i profesních selhání, partnerských nevěr a lží. Ale také na cestu odhodlání vzepřít se osudu a touhy vzít život do svých rukou.

Rvačky v ulicích starého pražského Karlína se tu střídají s epizodami z operačních sálů, napínavé výpravy lemují ještě napínavější okolnosti při budování vlastní firmy. Jenže všechna ta dobrodružství za kniplem letadla, v zatopených štolách nebo ve válečných zónách blednou ve srovnání s misí nejtěžší – být dobrým otcem čtyřem dětem a neopakovat chyby rodičů.

Kniha, napsaná pro Šebka typicky dravým, energickým stylem a se smyslem pro humor a nadsázku, se na základě autorových zkušeností věnuje vážným sociálním problémům – domácímu násilí, dezinformacím nebo závislostem. V kontrastu s nimi vynikají hodnoty, jako jsou láska, statečnost, disciplína, vášeň či vděk, jejichž pravý význam je objevován při každodenních příležitostech i v širší perspektivě společenské odpovědnosti. Šebek píše bolestně otevřenou, a přitom osvobozující zpověď, jež je svého druhu lékařskou zprávou, „objektivním nálezem“, který vypovídá nejen o něm, ale i o nás všech.

Genres: Nonfiction, Czech Literature

320 pages, Paperback

First published October 28, 2024

About the author

MUDr. Tomáš Šebek je český chirurg, účastník misí Lékařů bez hranic.

Vystudoval všeobecné lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Poté začal pracovat jako chirurg v Nemocnici Hořovice, v irském Dublinu a v současnosti v Nemocnici Na Františku v Praze.
Na první misi s Lékaři bez hranic odjel v roce 2010 na zemětřesením zdevastované Haiti. Později se do této země vrátil. Dvakrát pracoval v traumacentru Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu. Lékařskou péči poskytoval také lidem v Agoku na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu. Celkem absolvoval s organizací šest misí, naposledy působil ve válkou zmítaném Jemenu. Svou zkušenost z misí popsal v emailech a článcích, které později vyšly i knižně.

Reviews

[Lenka Habrnálová · Rating 2 out of 5]

Třicet kapitol, tři podkapitoly, šedesát pojmů. Ta knížka na mě skákala i z lednice a lačna lehkého bulvárku, jsem se těšila na výsledek. A po přečtení můžu říct jen, že to nechápu. Zpověď hříšníka, který se místy až teatrálně bičuje, a který chce zejména vše vysvětlit svým dětem. Opravdu si ale děti nebo kdokoli chce číst o jeho ruce v kalhotkách milenky? #nevim Když už je téma zajímavé, není na třech stranách absolutně prostor se nad ním víc zamyslet. Pustila jsem si s Tomášem Šebkem několik rozhovorů, abych smysl napsaní této knihy objevila. Možná to malinko chápu (kromě části za kapitolou objektivní nález, ten nechápu vůbec), nicméně ani to nezměnilo nic na tom, jak mě to subjektivně krutě nebavilo.

[Milan Linhart · Rating 3 out of 5]

V případě téhle knihy mám obtíže hodnotit hvězdami. Mnohým Tomášovým fanouškům, mezi něž patřím, se jeho další zápisky, tentokrát z osobního života, prostě budou zase líbit. Jeho otevřenost veřejnosti je nezvyklá, ukazuje sílu. Nicméně forma, do které se snaží je vměstnat, nefunguje a já jsem poslední dva odstavce kapitol přeskakoval.

Mimochodem se mi snad ještě nestalo, že bych četl knihu v roce jejího vydání, dokonce měsíc po, cítím se vskutku výjimečně!

[Annie · Rating 4 out of 5]

Tomáše mám hrozně ráda. Slyšela jsem spousty jeho rozhovorů, je to fakt velkej sympoš - pokornej, milej člověk. Nedávno jsem dočetla Nebe nad Jemenem (což bylo boží, zhltla jsem to jak nic). Řekla jsem si, že se pustím do jeho nejnovějšího díla. Četlo se to místy dost těžce, nesedělo mi přeskakování z jedné minulosti do další a pak zase zpět blíž k přítomnosti... nicméně krom tohoto skákání sem-tam to bylo čtivé a raw. Mrzí mě však, že na sebe byl Tomáš velice tvrdý. Dost se bičoval. Na druhou stranu chápu, že to tak opravdu mohl cítit. Jsem ráda, že Tomáš odhalil velký kus ze sebe, ačkoliv vůbec nemusel a nikomu to nijak nedlužil. Zase jsem byla o kousek blíž jeho pohledu na svět, vztahy, doktořinu či podnikání. Za to mu děkuju. Je třeba víc takovýchto příběhů, které ukazují, že všichni jsme jen lidi.. každý se svým příběhem, občas i dost fucked-up rodinou a démony. Nemám potřebu knížku číst znovu, ale s velkou radostí si koupím jeho další. Fandím, Tome a buď na sebe hodnější. :)

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

Kdybych hodnotila jen podle autora, dávám 5/5, protože mám Tomáše ráda a četla jsem všechny předchozí knihy. Tahle je jiná, jde víc do hloubky a je lidštější, niternější. Člověk u ní občas zvedá obočí, když v jejím průběhu ze sebe Tomáš shazuje nálepky poloboha a superhrdiny, které měl (minimálně u mě ano).

Nicméně mně moc nesedla forma, krátké kouskované kapitoly sdružené po tématech se mi blbě četly, souvislejší vyprávění by se mi líbilo víc. Ale chápu, není to autobiografie a Tomáš není spisovatel.

Ale jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout, kam mě autor pustil. A je mi teď snad i milejší:)

[Daniel Bohunický · Rating 5 out of 5]

Šebek je jednoducho Šebek. 🙂Oblúbil som si príbehy z misií a keď som sa dozvedel o tomto literárnom počine, nevedel som sa dočkať. Pre mňa velmi hodnotné, inšpiratívne a povzbudzujúce čítanie. Odpustím aj slabšie kapitoly, lebo tie silné násobne prevážili. Takáto úprimná osobná spoveď má u mňa jedine 5/5. Tak díky Tome 😃

[Klara Chalupova · Rating 3 out of 5]

Kniha opět zajímavá, jako to u tohoto autora bývá, ale měla jsem problém ji dočíst. Forma mě tentokrát příliš nezaujala, dokonce mi místy přišla i nadměrně sprostá.

[Tereza · Rating 2 out of 5]

a czech doctor, widely seen as honorable and “good,” writes a memoir about not living up to that image, sharing a personal story full of mistakes and failures.

i really like the idea of self-reflection and embracing being human rather than striving for perfection. i also appreciate the raw writing style, but the book itself doesn’t work for me. it reads more like a disjointed collection of short stories, some followed by reflections on what the author learned and why he’s grateful for it. the structure and execution just don’t make much sense to me. still, since i don’t usually read in czech anymore, it was entertaining and an easy read.

[David Fojtik · Rating 4 out of 5]

hodně upřímná zpověď velmi zajímavého člověka, jen mi moc neseděla struktura knihy resp. uspořádání kapitol podle hodnot. dovětek ke každé kapitole nazývaný objektivní nález mi neseděl vůbec, moc jsem ho nepochopil.

[Pavlina · Rating 2 out of 5]

Vůbec nevím, teda nevěděla jsem, kdo je Tomáš Šebek. Objektivní nález ale - zdá se - četli všichni okolo, tak teda pojď mi hop! Pro mě jako čtenáře nic moc, pro autora nejspíš terapeutické. Mimochodem FAKT příšerná obálka.

[Lucie · Rating 3 out of 5]

Kniha mě velmi zaujala, ale nedá se nezmínit, že se hlavně zpočátku špatně čte. Je zde obsaženo mnoho velmi intimních detailů ze života autora - na mě třeba zapůsobilo přiznání k opakovaným nevěrám (a přesto si následně s manželkou pořídili další dvě děti) a k tomu, že se do výchovy starších dvou dětí v podstatě nezapojoval - nebyl doma a pokud byl, nebyl duchem přítomen (a pokud byl přítomen i duchem, tak se k dětem zjevně nechoval úplně ideálně, eufemisticky říká, že ztrácel trpělivost, měl výbuchy atd.). Snažil se to sice vynahradit o víkendech, ale aktivit bylo moc a on často s dětmi ztrácel nervy. U některých popisů jste rádi, že autor tato témata otevírá, u jiných si říkáte, že to snad ani v tuto chvíli nemusel (přeci jen je stále lékařsky i veřejně činný a tyto věci často nevíte ani o svých nejlepších přátelích..). Chvílemi jsem měla pocit, že čtu v deníčku pacienta léčebny (autor knihu pojímá jako svou terapii). Říkám si ale , že takto otevřené přiznání k nevěře může působit také trochu jako prevence (často zde opakuje, že se tak již chovat nechce) - když všichni ví, že již nevěrný být nechce, tak to třeba ani druhé strany nebudou zkoušet..Nebo jako veřejný závazek k věrnosti..

Kniha na mě také působí jako praktická ukázka autorem popisovaného životního postoje ke frajerství (což nemám ráda, ale u něj to působí autenticky). Rád je za frajera, ale po některých životních zkušenostech ale již preferuje tzv. frajerstvi s jasným plánem B. Kniha je jasně v tomto duchu. Zveřejněním těchto informací autor nepochybně riskuje ztrátu dosavadního obrazu a možné změny v práci a vztazích. Pochybuji, že by autor podobné věci zveřejňoval jako začínající lékař, který se obává o svou pověst a s tím spojené možnosti zaměstnání. Naopak to působí, že v tuto chvíli ví, že “má své jisté” (sám říká, že je úspěšný podnikatel a medicína (o které se ví, že je dobře placená) je mu spíše koníčkem) a i kdyby se k němu po zveřejnění těchto příhod pacienti nebo byznysoví partneři již nehrnuli, bude díky svým dalším aktivitám vždy takzvaně za vodou. Nicméně v tuto chvíli je již jasné, že sázka na toto frajerství vyšla a jeho reputace se naopak zlepšila.

Oceňuji ( stejně jako většina čtenářů), že autor otevřeně přistupuje k tématům, o kterých se většinou nemluví - rodič násilník a rodič alkoholik, neplánované těhotenství partnerky na začátku školy, finanční trable, nepřítomnost autora jako otce (jak fyzická, tak mentální) při výchově vlastních dětí, krize a nevěry v manželství (to jsou frajeři jeho žena a děti, že souhlasili se zveřejněním, ale kdo ví, co ještě zveřejněno nebylo:-)) a jejich překonání, odstřihnutí vlastních rodičů kvůli nevyhovujícím vztahům, zahraniční stáž, kde přijal juniornější roli atd.

Obsahově působí kniha autenticky, neotřele a přináší zajímavé vhledy, bohužel se ale minimálně zpočátku špatně čte. Čtivosti nepomáhá ani zřejmá snaha o invenci a jakousi charakteristickou značku této knihy na konci kapitol (ke konci je to již přeci jen lepší). Chvílemi jsem litovala, že si autor nenajal ghost writera (ale jelikož knihu prý sepsal během třiceti dní, tak je možné, že záverečné kapitoly, které se lépe četly, byly více ovlivněny kolegy).

Knihu bych doporučila všem náctiletým, aby viděli, že i lidé s takovými to vztahy s rodiči se mohou stát oceňovaným lékařem a úspěšným podnikatelem. Tj. autorův přístup se dá shrnout jako nejsem geniální, nemám dobré vztahy s rodiči, ale pořád jsem docela chytrý (premiant ZŠ, elitní gymnázium a VŠ), dovedu o věcech přemýšlet, měl jsem možnost vystudovat a dělat kariéru, tak chci využít všeho, co mohu.

Na jednu stranu souhlasím s autorem, že měl těžké dětství a vztah s rodiči byl špatný, ale přijde mi, že si příliš neuvědomuje, že je tady hodně lidí, kteří mají dětství a vliv rodičů ještě výrazně těžší. Chápu, co chtěl chtít zveřejněním mailu od otce - autor se snáží pojmenovat otcovo násilnické chování, což otec ignoruje a stáčí pozornost na to, že se autor měl "jak prase v žitě" a mohl vystudovat (i se studující ženou a dítětembydleli u autorových rodičů - pro někoho je taková míra podpory z říše sci-fi). Souhlasím, že se k němu otec choval špatně a měl se k tomu postavit jinak, ale v knize mi chybí autorova reflexe toho, že je z vcelku privilegovaného prostředí (i když z Karlína). Obecně mi přijde, že v životě jsou na tom lépe lidé, kterým rodiče pomohou s velkými věcmi - stabilní zázemí - stabilní bydlení, oba rodiče pracující, pomoc s pořízením vlastního bydlení, pomoc mladé rodině, ale zároveň je nutí k vlastní aktivitě (práce od studentských let, nutnost postarat se sám o sobě v ostatních věcech). Bohužel pomoc ve větších věcech hlavně bydlení toto si zdaleka nemůže dovolit každá rodina. Nadprůměrné prostředí autor sice popisuje, ale nijak nereflektuje - oba rodiče byli vystudovaní - otec byl strojní inženýr, matka pracovala jako právnička na ministerstvu. Rodina podle popisu materiálně nestrádala. Matka byla navíc z rodiny právníků, podnikatelů a veřejně činných osob, což už jen jako ukázka způsobu uvažování autora ovlivnilo pozitivně. Matka byla alkoholička, ale po svých alkoholových excesem byla schopna za autorem přijít, omluvit se a situaci rozebrat. Zjevně tedy nějakým způsobem/chvílemi jako rodič fungovala, což bylo zřejmé i z popisu materiální pomoci mladé rodině s běžnými výdaji (a hlavně s bydlením). Autorovi rodiče také přes všechny krize stále zůstali spolu a určité zázemí poskytovali - bydlení, chata,výlety, dovolené. Bylo to sice chvílemi stresující, ale pozitivních věcí se tam stále dalo najít docela dost. Shrnuto, je skvělé, že autor udělal takovýto coming out ohledně nefukčního vztahu s rodiči, ale ocenila bych ještě určitou reflexi toho, že co všechno pozitivního v jeho situaci mu pomohlo k tomu, aby tyto negativní vlivy překonal.

Na závěr bych ještě vyzdvihla zveřejnění rozhodnutí minimalizovat/přerušit kontakt s rodiči. V dnešní době přemýšlí nad tímto krokem stojí mnoho mladých lidí a tato kniha jim rozhodování může usnadnit.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Tomáš Šebek je lékař, nadšenec pro digitální technologie ve zdravotnictví a zakladatel neziskové organizace Ministr zdraví. V ní společně s dalšími odborníky usiluje o prodloužení života ve zdraví v ČR. Zúčastnil se různých misí např. na Haiti, v Afganistánu, v Jižním Súdánu, v jihozápadní Asii. Tyto mise se jmenují LÉKAŘI BEZ HRANIC. Autor pořádá různé přednášky. Má 4 děti.

O Tomášovi Šebkovi jsem v minulosti už slyšel a také o jeho knihách, které napsal, nicméně žádnou z těchto knih jsem nečetl. Kniha OBJEKTIVNÍ NÁLEZ: MOJE NEJTĚŽŠÍ MISE mě však zaujala, protože se jedná o autobiografii.

Souhlasím s autorem s tím, že každý člověk má nějakého kostlivce ve skříni. Myslím si, že každý člověk v životě, se dopustil různých chyb, kterých zpětně lituje. Mohou to být chyby v soukromém životě nebo v pracovním životě.

Tomáš Šebek se v této knize otevírá ve všech rovinách a myslím si, že je dobře, že tuto knihu napsal. Možná některé čtenáře zklame, protože měli o něm jako o člověku jiné představy a po přečtení této knihy nebudou věřit vlastním oči, co se dozvěděli. Jiní čtenáři budou překvapeni některými událostmi v autorově životě, ale přijmou to, protože si uvědomí, že život není černobílý a člověk životem nekráčí přímou cestou, ale cesta má různá zákoutí a kličky, se kterými se setkává a záleží na něm, jak je překoná a vyřeší. A podstatnou roli také hraje to, do jaké rodiny se člověk narodí, jaké má rodiče a to všechno si pak člověk odnáší do života.

Kniha je rozdělena do různých kapitol. Sledujeme autorovo dětství a dospívání, které rozhodně nebylo snadné. Autor nám vypráví příhody ze svého pracovního života jako lékaře, kdy se také dopustil některých chyb. Dozvíme se o jeho podnikatelském životě. Poodhaluje nám rodinné vztahy, obrací se ke svým dětem a lituje činů, kterých se dopustil.

Pro mě osobně to bylo velmi vzrušující čtení, protože ačkoliv autora neznám, tak jsem si podvědomě vytvořil představu dokonalého člověka, který chybuje jen minimálně, jeho život byl od dětství pěkný a všechno v rodině funguje, tak, jak má. Proč jsem tak smýšlel, když vím, že realita je většinou jiná?!

Myslím si, že autor je velký profesionál jako lékař (chirurg) a zachránil hodně lidských životů. Při jeho misích v zahraničí se musel velmi rychle rozhodovat, jakým způsobem bude operovat a některé popisované události jsou až neuvěřitelné. Jenže v některých situacích se chirurg musí rozhodovat bleskurychle, aby zachránil pacientovi život.

Mrzely mě některé události, které autor popisuje jako například svůj vztah k rodičům. Bylo mi líto dalších činů, kterých se dopustil v osobní rovině, ale prostě z toho je zřejmé, že člověk není stroj a v životě může klopýtnout na scestí. Podstatné je, jestli si to uvědomí a bude mít vůli s tím něco udělat či nikoliv.

Autor se zamýšlí také nad zdravím, zdravotnictvím, politikou, smrtí a dalšími tématy, které se ve společnosti řeší.

Autor píše lehce, s nadsázkou a humorem, ale zároveň s pokorou a uvědoměním si chyb, kterých se dopustil. Kniha na mě osobně působila upřímně a uvěřitelně. Autor si na nic nehraje a nazývá věci pravými jmény.

Některé situace byly smutné, řekl bych přímo až k pláči a bylo mi líto, čím vším si autor musel projít. Do některých situací se autor dostal vlastním přičiněním. Myslím si však, že autor je celkově dobrým člověkem, který dokáže analyzovat chyby a vzít si poučení, aby je příště neopakoval. Líbilo se mi, jakým způsobem se v knize obrací k dětem.

Kniha je pěkně graficky zpracovaná a četla se jedním dechem. V závěru knihy je uvedeno, že autor po dopsání knihy dal tuto knihu přečíst rodinným příslušníkům a všichni souhlasili, že knihu může vydat tiskem. Bez jejich souhlasu by tak neučinil, poněvadž jsou zde uvedeny soukromé záležitosti.

Neplánuji číst další autorovy knihy z jeho misí po světě. Byl jsem zvědavý jen na tuto knihu a tato kniha mě nezklamala. Jsem rád, že jsem se mohl seznámit s autorem, jeho životním příběhem a prací, kterou vykonává jako chirurg. S některými autorovými názory jsem souhlasil, s jinými nikoliv.

[Petra · Rating 4 out of 5]

Velmi niterní zpověď Tomáše Šebka, kterého můžeme znát jako lékaře bez hranic. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, kde na střídačku popisuje své zážitky z dětství, zážitky z dospělosti a současnosti a z lékařského prostředí. Otevřeně v knize mluví o svém neradostném dětství s otcem násilníkem a matkou alkoholičkou a vůbec o vztahu se svými rodiči a bratrem, o problémech na poli partnerského soužití, vyznává se tu ze svých chyb coby otce, popisuje zde své podnikání i lékařskou praxi u nás i na misích v zahraničí.

V knize se dozvíme opravdu hodně o jeho životě a myšlenkách. Přijde mi dost autentická a opravdu upřímná, líbilo se mi jak se tam vyznává k chybám ve vztazích nejen ke své ženě, ale i dětem, jak pochybuje sám o sobě a nestaví sám sebe do pozice hrdiny. Naopak s naprostou pokorou uznává, že se mu hodně věcí nepovedlo a nebojí se na tyto věci poukázat. Tím u mě jako člověk získává velmi plusové body.
Kniha se mi ale nečetla moc dobře, ten styl byl na mě trochu moc chaotický. Přeskakování z dávné minulosti, do bližší minulosti, do myšlenek a poté zase do současnosti mi úplně nesedělo. Ale chápu, že je to zřejmě autentický styl pana doktora a určitě k němu sedí a hodně lidem bude právě vyhovovat. Mě ale trochu rušil.

Celkově knihu ale určitě doporučuji všem, kdo se o tohoto velmi zajímavého a inspirativního člověka zajímají a rádi by se o něm dozvěděli víc, než jen jako o Lékaře bez hranic, ale chtějí ho poznat jako člověka se všemi jeho klady i zápory

[Lucie Krejčíková · Rating 3 out of 5]

Knihy Tomáše Šebka mám velmi ráda a všechny předchozí jsem přečetla téměř jedním dechem. Tato kniha je jiná. Ze začátku mi moc nesedla forma, přeskakování období a útržkovité příběhy. Dovětek každé kapitoly "objektivní nález" mi nesedl vůbec. Nicméně postupně jsem si v průběhu čtení zvykla a celkový dojem z knihy mám pozitivní. Velmi oceňuji upřímnost a otevřenost autora. Knížku si pravděpodobně podruhé nepřečtu, ale místo v mé knihovně bude mít nadále. Pro mě osobně bude hezkým připomenutím toho, že za každým z nás se skrývají i jiné a leckdy mnohem hlubší příběhy.

[Tereza · Rating 3 out of 5]

Pana Sebka obdivuji a fandim jeho aktivitam. Knizka se cte dobre, ale neni to uplne kniha. Jde o radu vzpominek, historek, uvah, a to z zivota, detstvi, prace, rodiny. Nektere maji pointu, jine ne.
Nepochopila jsem zlute odstavce, ktere me vylozene iritovaly, ten vykrik “je politicky” radsi ani nehodnotim.
Ze zacatku mi prislo hodne nizke, kolikrat napsal, ze by chtel “dat za neco nekomu do drzky”.
Plusove body davam za motivaci k tomu, aby se clovek nebal delat chyby (doplnenou o spoustu ukazek a prikladu). Pro cloveka s imposter syndromem jako jsem ja to opravdu uzitecne je.

[Radka Poslt · Rating 4 out of 5]

Šité trochu horkou jehlou, místy patetické, zbytečně šroubované. ALE přineslo mi spoustu zamyšlení (jsem stejný ročník narození), o dětství, o lékařích obecně, o tom, že zdraví je zodpovědnost každého z nás, že s upřímností a žebříčkem hodnot to má každý jinak, že zpomalit je fajn program i pro takové borce jako je TŠ, a hlavně, že to co chci předat svým dětem je každodenní dřina a láska, a stejně tak manželství <3. Respekt za upřímnost.

[Eva · Rating 3 out of 5]

Šebek prostě není (a nikdy nebyl) spisovatel. Jak říká - je zapisovatel. Tato zpověď je syrová, trochu těžkopádná, trochu chaotická... a hlavně "neladí". Koncept provedení je jistě zajímavý v teorii, v praxi však nefunguje, je dodržován na sílu a mnoho smyslu nedává.
Přesto času věnovaného čtení nelituji, ačkoli se ke knize pravděpodobně už nevrátím.

[Milan Dvorak · Rating 3 out of 5]

Otevrene vzpominky ktere nekdy ne uplne prijemne oslovi a nekdy velmi povzbudi. Priklad toho ze kazdy je jen clovek s ruznymi zkusenostmi :)
A dovolim si vytknout pismo nazvu kapitol, “v” co vypada jako “u” se mi velmi spatne cetlo…

[Helena · Rating 4 out of 5]

Velmi hezky napsaná, působivá kniha, inspirující. Pociťuji obdiv k autorovi. Neuvěřitelné, co vše stíhá, z jakých podmínek vyšel, kam se posunul. Otevřenost.

[Jitka Zemánková · Rating 5 out of 5]

všechno bez skrupulí,syrová a upřímná zpověď

[Veronika Vycpálková · Rating 2 out of 5]

Obsah jako takový byl zajímavý, ať už šlo o autorovo dětství, kariéru nebo rodinný život. Sebereflexe byla jasně znát na každé stránce. Nepochopila jsem ale celkový koncept knihy s objektivním nálezem. Ke konci jsem už tyto části přeskakovala (sama sebe nepoznávám), protože nepřinášely nic nového. Ten vtip tohoto uspořádání mi nejspíš unikl kvůli mé nepozornosti.

Ja bych si celé čtení užila mnohem víc, kdyby bylo chronologické a méně se střídaly kapitoly abstraktní s jasně věcnými.
To bych nebyla já, aby mi tam nechyběla hloubka a porýpání se v traumátkách. Takhle víme, co vše bylo špatně, čím si prošlo jeho manželství, vztah s dětmi.. qle hodně v obrysech a to mi nestačí. Byť rozumím, ze jsme ve sféře non fiction. Nebo ne?