What do you think?
Rate this book
Flora
Adam a Sára, dlouholetí partneři, najdou během nočního návratu domů podivného tvora a rozhodnou se, že ho odnesou do chaty po babičce a druhý den zavolají veterináře. Chata se nachází ve Stepi, části města, která se postupně mění v rumiště s posledními odvážnými a svéráznými obyvateli.
Flora — tak „to“ pojmenují — nevypadá jako nic známého či živého, ovšem Sára si k ní postupně vytvoří pouto. Dvojice se rozhodne ve Stepi zůstat a o Floru se postarat navzdory všemu a všem.
Flora je prozaickým debutem básníka Jonáše Zbořila. Něžná i děsivá novela s prvky dystopie o rodičovství vypráví i o nové přírodě, která nám vzniká pod rukama.
Flora — tak „to“ pojmenují — nevypadá jako nic známého či živého, ovšem Sára si k ní postupně vytvoří pouto. Dvojice se rozhodne ve Stepi zůstat a o Floru se postarat navzdory všemu a všem.
Flora je prozaickým debutem básníka Jonáše Zbořila. Něžná i děsivá novela s prvky dystopie o rodičovství vypráví i o nové přírodě, která nám vzniká pod rukama.
168 pages, Paperback
First published January 1, 2024
17 people are currently reading
532 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 63 reviews
December 26, 2024
Jestli jste Jonáše Zbořila neznali jako autora poezie, teď už jste o něm nejspíše slyšeli. Jeho prozaická prvotina Flora vzala knižní komunitu útokem. Nadšenými reakcemi nešetřili ani čtenáři na které dost dám, takže jsem ji nemohla vynechat ani já. A musím říct, že tahle kniha si všechnu chválu opravdu zaslouží.
Flora vypráví příběh bezdětného páru, který na procházce najde zvláštní bytost. Jakousi podivnou směsici odpadu a života, která se zrodila ze Stepi – zakázané zóny, kde se hromadí to, co město vyprodukovalo a už s tím nechce mít nic společného. Pojmenují ji Flora a rozhodnou se ji přijmout jako svou vlastní. Jenže co začíná jako zázrak, se postupně mění v temnou připomínku toho, co znamená překračovat hranice přírody.
Flora spojuje enviromentální témata s archetypálními příběhy o tom, jak se mohou snadno zvrtnout zásahy do přirozeného řádu věcí. Zbořilovo psaní je nádherně lyrické. Krátké a rytmické věty skvěle budují atmosféru. Tajemnou, zneklidňující a místy až hororovou. Autor nechává čtenářům spoustu prostoru pro vlastní interpretace, a úsporný text často pracuje jen s náznaky. Kniha je ale i tak velmi čtenářsky přístupná, čtivá a nezanechává pocit nedotaženosti.
Kdybych měla sestavit seznam nejlepších knih roku 2024, Flora by na něm rozhodně nechyběla. Pro mě mimořádný čtenářský zážitek a jasných 5 hvězdiček. Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne a přinutí přemýšlet, Flora je přesně to, co potřebujete. 🌱
Flora vypráví příběh bezdětného páru, který na procházce najde zvláštní bytost. Jakousi podivnou směsici odpadu a života, která se zrodila ze Stepi – zakázané zóny, kde se hromadí to, co město vyprodukovalo a už s tím nechce mít nic společného. Pojmenují ji Flora a rozhodnou se ji přijmout jako svou vlastní. Jenže co začíná jako zázrak, se postupně mění v temnou připomínku toho, co znamená překračovat hranice přírody.
Flora spojuje enviromentální témata s archetypálními příběhy o tom, jak se mohou snadno zvrtnout zásahy do přirozeného řádu věcí. Zbořilovo psaní je nádherně lyrické. Krátké a rytmické věty skvěle budují atmosféru. Tajemnou, zneklidňující a místy až hororovou. Autor nechává čtenářům spoustu prostoru pro vlastní interpretace, a úsporný text často pracuje jen s náznaky. Kniha je ale i tak velmi čtenářsky přístupná, čtivá a nezanechává pocit nedotaženosti.
Kdybych měla sestavit seznam nejlepších knih roku 2024, Flora by na něm rozhodně nechyběla. Pro mě mimořádný čtenářský zážitek a jasných 5 hvězdiček. Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne a přinutí přemýšlet, Flora je přesně to, co potřebujete. 🌱
December 4, 2024
For the past few years, Czech new releases felt a bit tiring to me - the majority of the books that have been published are historical fiction. While I have great appreciation for this genre, I kept wishing that someone would try something new.
To say the least, I am completely starstruck and I don't really know where to begin. I think Flora is exactly what I love about literature - bringing what we already know to a different, faraway place, testing the boundaries of storytelling and language, where literature can go and how far can reality be stretched. This felt so refreshing and it made me think about books I have read in the past and how perfectly Flora fits in between all of my favourites this year.
Zbořil's new book is an endeavor that combines a dystopian city with themes of nature, partnerhood and parenthood, love, as well as care-work. Reading this, I kept thinking about the literary world and its place in it; and how brilliant, captivating, unsettling, unconventional, original, and above all, amazingly written, this is.
Jonáš Zbořil describes a world that is almost there, thing around the corner, things unseen - but in such a lively and vivid way that you feel like you could step outside and touch it. This will definitely not be for everyone for its unconventional form and style, but I am very gladly putting it on my favourites shelf this year.
To say the least, I am completely starstruck and I don't really know where to begin. I think Flora is exactly what I love about literature - bringing what we already know to a different, faraway place, testing the boundaries of storytelling and language, where literature can go and how far can reality be stretched. This felt so refreshing and it made me think about books I have read in the past and how perfectly Flora fits in between all of my favourites this year.
Zbořil's new book is an endeavor that combines a dystopian city with themes of nature, partnerhood and parenthood, love, as well as care-work. Reading this, I kept thinking about the literary world and its place in it; and how brilliant, captivating, unsettling, unconventional, original, and above all, amazingly written, this is.
Jonáš Zbořil describes a world that is almost there, thing around the corner, things unseen - but in such a lively and vivid way that you feel like you could step outside and touch it. This will definitely not be for everyone for its unconventional form and style, but I am very gladly putting it on my favourites shelf this year.
June 10, 2025
Flora je krehké a lyrické sci-fi, ktoré sa číta medzi riadkami. Svet je len načrtnutý, ale silno pôsobí. Text je technický aj poetický zároveň – jemný, pomalý, premyslený. Zanecháva dozvuk.
November 17, 2024
No aha! Ani jsem netušila, jak jsem tuto knihu potřebovala. Prostorově úsporné, myšlenkově hluboké a emocemi nabité. Reálně mě to vzalo za srdce.
Prostor stepi byl fascinující i děsivý a moc mě bavilo do něj zabředávat. Rozsah díla mě taky úplně fascinuje, některé strany byly spíš prázdné než plné, ale vlastně vůbec nic nechybělo.
Prostor stepi byl fascinující i děsivý a moc mě bavilo do něj zabředávat. Rozsah díla mě taky úplně fascinuje, některé strany byly spíš prázdné než plné, ale vlastně vůbec nic nechybělo.
May 3, 2025
Dystópia zo záhradkárskej oblasti? Poetická znepokojivá novela Jonáša Zbořila originálnym spôsobom tematizuje zúfalú situáciu životného prostredia. Prostredníctvom dvoch hlavných postáv, bezdetného páru, ktorý si prisvojí nevšedného tvora, sledujeme rozklad prírody a hororovú symbiózu odpadkov s rastlinstvom. Keďže sa Adam a Sára uchýlia do chatky po babke, čítanie sa stáva zvláštne útulným. Prítomnosť prebiehajúcej ekologickej katastrofy nás však neustále bodá. Naozaj môžu spolu vychovávať takéto "dieťa" a skrývať sa pred paranoidným svetom? Krásna kniha s ťaživou atmosférou. Keďže momentálne žijem prakticky v lese... na okraji Prahy, dosť mi to sadlo!
January 15, 2025
Veľmi originálne a nečakané formou i obsahom. Dystópia z blízkej budúcnosti so znepokojivou atmosférou, ktorá sa mi prechádza v hlave ešte pár dní po prečítaní. Prečítané na dve otvorenia, no rezonuje dlho.
November 25, 2025
5 ⭐️ i přes implicitní diss na mumínky
November 14, 2024
Moc myšlenek, moc pocitů. Všechno si musím v hlavě ještě tak nějak uklidit do šuplíčků, ale zatím můžu říct aspoň toto: bylo to silný, dravý, ale hlavně to bylo naprosto SKVĚLÝ.
April 25, 2025
Mně se to líbilo. Šla jsem do toho s nulovým očekáváním, asi i díky podcastu tldr, kde to docela hodně kritizovali. Ale přišlo mi to něčím originální, nový, velmi silně obrazný, hravý. Líbila se mi kombinace hlavních hrdinů Sáry a Adama, frustrace z nemožnosti mít dítě, jistej infantilní přístup Sáry a strach Adama. Budí to otázky, které zůstavají nezodpovězené, hraje si to s únikem do snů, s fantazií. Něčím je to jak kdyby škrobené, jak kdybyste vzali návod na to, jak psát dobrou knížku a použili ho.
Nejvýraznějším a nejdominantnějším prvkem se mi zdá ale ta obraznost. Opravdu to mám celý před sebou, jako kdybych zkoukla film.
Nejvýraznějším a nejdominantnějším prvkem se mi zdá ale ta obraznost. Opravdu to mám celý před sebou, jako kdybych zkoukla film.
August 25, 2025
Pro mě Floře ublížil hype kolem knihy. Neměla bych tolik očekávání. Nakonec byl na knize nejkrásnější design a takhle by to nemělo být. Tím, že je Zbořil i básník, čekala jsem krásný poetický jazyk, který mi nebyl doručen. Taky jsem celkově čekala poetičtější, jemnější vyprávění o dvojici, která se ujme podivného tvora ze Stepi a bude ho vychovávat jako vlastní. Můj trigger warning, jak je to celé odporné, gdě?
Ale ať nejsem jen negativní, je to zajímavý námět a některé jemné postřehy a náznaky příběhů postav byly působivé. Hodně mě bolelo to číst, vesnice lajf příšernosti a taky, jak lidi bojují s rodičovstvím. Teď když to píšu, snad ještě víc mě v tom zasahuje to (ne)rodičovství.
Přečetla jsem na poslední chvilku na utbook a už se moc těším na dojmy ostatních.
Věc se leskne ve tmě jako ryba vyvržená na souš, na prázdno dýchá, hledá do plic něco svého. Něco v Sáře.
Bílá záře displeje je z přírody. Hromada pixelů je z přírody. Podmořský kabel, kterým teče internet, je z přírody. Moje přihlašovací údaje jsou z přírody. Tlačítko na zarovnání textu je z přírody. Mohlo být internetem hub. Mohlo být zrnkem hlíny.
Pak hledám ve tmě své ruce v letu.
Člověk někdy říká hrozný věci, protože potřebuje vodpuštění.
Ale ať nejsem jen negativní, je to zajímavý námět a některé jemné postřehy a náznaky příběhů postav byly působivé. Hodně mě bolelo to číst, vesnice lajf příšernosti a taky, jak lidi bojují s rodičovstvím. Teď když to píšu, snad ještě víc mě v tom zasahuje to (ne)rodičovství.
Přečetla jsem na poslední chvilku na utbook a už se moc těším na dojmy ostatních.
Věc se leskne ve tmě jako ryba vyvržená na souš, na prázdno dýchá, hledá do plic něco svého. Něco v Sáře.
Bílá záře displeje je z přírody. Hromada pixelů je z přírody. Podmořský kabel, kterým teče internet, je z přírody. Moje přihlašovací údaje jsou z přírody. Tlačítko na zarovnání textu je z přírody. Mohlo být internetem hub. Mohlo být zrnkem hlíny.
Pak hledám ve tmě své ruce v letu.
Člověk někdy říká hrozný věci, protože potřebuje vodpuštění.
September 23, 2025
4,5* Naprosto výborné. Poetické, tísnivé, zneklidňující. Připomnělo mi to Anihilaci (film), ale mnohem lepší.
November 13, 2024
Něco mezi Švankmajerovým Otesánkem, měňavkovitými bizáry Jeffa Vandermeera a Cukamotovým Tecuem (tkáň a kabely, krvácející počítačové obvody). A k tomu šlahounovitá poetika divočících divnomíst, hnus a krása v jednom pomačkaném příměstském chumlu. Moc za to díky, Jonáši!
"V očích jí zasvítí něco, co znám: – Cos viděl?"
"V očích jí zasvítí něco, co znám: – Cos viděl?"
November 17, 2024
Elektrizující banger o známých místech, kterým se raději vyhýbáme. Ať už to jsou ty venku, nebo i ty uvnitř. V jednu chvíli jsem musel zpomalit, protože se to dá přečíst na jeden zátah a to by byla škoda.
May 21, 2025
Přestože jsem zde našel poetičnost, vyprázdněný narativ a neustále přítomný, těžko popsatelný "uncanny" pocit (tedy prvky, které mě většinou osloví), Flora (bohužel) úplně minula můj vkus.
November 14, 2024
Jonáše Zbořila mám ráda jako básníka... A teď tedy i jako prozaika. Flora je nesmírně silná, citlivá a úderná. Úsporný styl ukazuje, že není třeba obsáhlých květnatých popisů na vystižení atmosféry, prostředí, pocitů. Osobně ve mně nejvíc rezonuje téma mateřství - Sára a Adam nemůžou mít děti, přesně proto Sára tolik přilne k Floře. Strašně se mi líbí, jakým způsobem je to všechno vystiženo Adamovou mužskou optikou. Jednohubka, ale výjimečná.
February 1, 2025
No bad blood, ale trošku overrated. Chupa chups žvejka. Na začátku super hypey, ale po chvilce okay
March 27, 2025
Po dočtení mám pocit, že jsem evidentně četla úplně jinou knížku než nadšení recenzenti, protože ke mě ta myšlenkově hluboká a emocemi nabitá vlna nedoputovala.
March 28, 2025
Aspoň že tie kapitoly nedokázal dopísať ani len do konca strany a utrpenie netrvalo dlhšie ako hodinu 40.
November 12, 2024
Jonáš mě před lety uhranul Liberaturou. Poté jsem objevil jeho poezii. A jsem rád, že se vrhnul na prózu. Jeho prvotina je perfektní. Nečekaná. Ani ne prostředím - kdokoliv sleduje Jonášův instagramový účet, tak přesně čeká takové prostředí. Jde spíše o kompozici a provedení. Je to nesmírně originální, i když to čerpá z jiných příběhů a chvílemi to vypadá, že se ponořujete do Oblasti X (J. VanderMeer). Za mě se Jonášovi podařilo skvěle vykreslit prostředí a příběh má vlastně hrozné množství rovin a na poměrně krátkém úseku se objevuje celá řada témat a vnitřních pochodů, situací,... Pevně věřím, že se s autorem do tohoto prostředí ještě podíváme a Flora neříká poslední... ehm... vrnění? Škrábání? Oživování upečených a sešitých kuřat? Je to trochu podivné, ale skvělé!
May 10, 2025
Vzpomněla jsem si na zahradní domek mých prarodičů, který je i s babiččinou skalkou a záhonem angreštů dávno prodaný. Kdyby to tam lidstvo nechalo ladem, stala se z toho skládka a vedle by vytekla chemička. Bezdětný pár třicátníků najde podivné zvířátko, bytůstku stvořenou z odpadu i přírody a začne se o ni starat. Postupně je mění k nepoznání. Velmi melancholická prózas poetickými popisy jak je pro básníka Jonáše Zbořila přirozené.
January 3, 2025
Skvělý prozaický debut s troufám si říct nezaměnitelným rukopisem. Taky máme za městem Step, taky jsem tam mezi zrezivělým kovem nacházela stopy "života". Mrzí mě, že soundtrack jsem skrz QR kód objevila až po přečtení. Nedělej stejnou chybu jako já!
January 10, 2025
Ach, toto bolo tak dobré prekročenie hraníc fantázie. Svieži, no zároveň dusivý text. Výborná kniha.
June 22, 2025
Flóra je fakt nesrovnatelný čtení. Moc se mi líbilo to, jak pracovala s moji představivostí, zároveň se dotýkala mezilidských vztahů a identitárních otázek dost výjimečným způsobem. Loved it
December 29, 2024
“Všechno zelené bují, všechno je obtěžkané.
Planeta musí vážiť víc. Víc se propadat do gravitačního pole. Do trampolíny časoprostoru.
Takže se určitě zrychluje čas.”
Planeta musí vážiť víc. Víc se propadat do gravitačního pole. Do trampolíny časoprostoru.
Takže se určitě zrychluje čas.”
April 15, 2025
Divnodobrý. Hrozně originální. Mám spoustu otázek a rozhodně si nad nimi nějakou chvilku zapřemýšlím.
May 3, 2025
Musím uznať, ze jedno z najlepších diel posledného obdobia. :)
Veľmi neholdujem dystopickým dielam, ale tento príbeh ma príjemne prekvapil a dostal, asi tak ako niektoré diela od poľskej autorky Olgy Tokarczuk. Je to možno o čosi "jemnejší" príbeh, možno viacej lyrickejší.
Určite k celkovému dojmu prispelo aj audio na ČR, nahovorené a zvukovo pripravené samotným autorom knihy. Je to pecka, dajte si to!
Veľmi neholdujem dystopickým dielam, ale tento príbeh ma príjemne prekvapil a dostal, asi tak ako niektoré diela od poľskej autorky Olgy Tokarczuk. Je to možno o čosi "jemnejší" príbeh, možno viacej lyrickejší.
Určite k celkovému dojmu prispelo aj audio na ČR, nahovorené a zvukovo pripravené samotným autorom knihy. Je to pecka, dajte si to!
May 17, 2025
“- A nebojíš se jí?
- Trochu se bojím, když ji dávám z náručí. Ne vždycky, jen v noci. Spouštím ji do pelechu, žádný dítě to nemá rádo.
- Sáro, není to dítě.
- Je to živý a malý, tak to musí být dítě!”
Sára a Adam nájdu v záhradkárskej kolónii na okraji veľkomesta niečo živé. V oblasti s tajomným menom Step si príroda berie svoj priestor od ľudí späť a stiera hranice medzi ľudským telom, flórou, faunou a technológiami. Nedobrovoľne bezdetný pár sa rozhodne o bytosť v chate po babičke postarať, akceptujúc, že to prostredie (či samotný tvor?) v niečom prebúdza, no v inom mení ich ľudskosť.
Novinár a autor dvoch básnických zbierok @jonaszboril načítal pre @croradiowave svoj prozaický debut sám a pridal aj elektronický sound dizajn, ktorý dokresľuje dystopickú atmosféru knihy.
Niektoré recenzie jej vyčítajú neurčitosť a nedopovedanosť, aj samotná Flora je opísaná len v náznakoch a každý si tak môže do nej projektovať vlastných démonov. Dej sa ku koncu stáva trochu zmätočným - kto reálne zomrel? a kto vôbec existoval? - čo však nijako nekazí hlavnú myšlienku knihy.
Flora totiž pre mňa nie je o ekológii či temnej budúcnosti, je o rodičovstve. Rýchlosť, s akou Sára prijme rozhodnutie, že sa o Floru postarajú, samozrejmosť, s akou nabehne na kolobeh kŕmenia, uspávania, hygieny atd., je v kontraste s pomalším tempom, ktorým sa s novým členom rodiny zžíva Adam. Ten pocit, že máte strach z niekoho, a zároveň strach o neho, je doteraz jednou z mojich najsilnejších spomienok na prvé mesiace rodičovstva.
Neštandardný výzor Flory oproti iným deťom, ktorý však jej “rodičia” časom takmer prestávajú vnímať, reči susedy Ivany “ja by som sa o to starať nedokázala”, Adamov inštinkt chrániť ju pred zvedavými pohľadmi a otázkami starších detí sa dá s trochou empatie aplikovať aj na skúsenosť rodičov detí s hendikepom.
Audiokniha je k dispozícii bezplatne do 25.mája, ale keď si ju dnes pustíte, zajtra máte hotovo.
- Trochu se bojím, když ji dávám z náručí. Ne vždycky, jen v noci. Spouštím ji do pelechu, žádný dítě to nemá rádo.
- Sáro, není to dítě.
- Je to živý a malý, tak to musí být dítě!”
Sára a Adam nájdu v záhradkárskej kolónii na okraji veľkomesta niečo živé. V oblasti s tajomným menom Step si príroda berie svoj priestor od ľudí späť a stiera hranice medzi ľudským telom, flórou, faunou a technológiami. Nedobrovoľne bezdetný pár sa rozhodne o bytosť v chate po babičke postarať, akceptujúc, že to prostredie (či samotný tvor?) v niečom prebúdza, no v inom mení ich ľudskosť.
Novinár a autor dvoch básnických zbierok @jonaszboril načítal pre @croradiowave svoj prozaický debut sám a pridal aj elektronický sound dizajn, ktorý dokresľuje dystopickú atmosféru knihy.
Niektoré recenzie jej vyčítajú neurčitosť a nedopovedanosť, aj samotná Flora je opísaná len v náznakoch a každý si tak môže do nej projektovať vlastných démonov. Dej sa ku koncu stáva trochu zmätočným - kto reálne zomrel? a kto vôbec existoval? - čo však nijako nekazí hlavnú myšlienku knihy.
Flora totiž pre mňa nie je o ekológii či temnej budúcnosti, je o rodičovstve. Rýchlosť, s akou Sára prijme rozhodnutie, že sa o Floru postarajú, samozrejmosť, s akou nabehne na kolobeh kŕmenia, uspávania, hygieny atd., je v kontraste s pomalším tempom, ktorým sa s novým členom rodiny zžíva Adam. Ten pocit, že máte strach z niekoho, a zároveň strach o neho, je doteraz jednou z mojich najsilnejších spomienok na prvé mesiace rodičovstva.
Neštandardný výzor Flory oproti iným deťom, ktorý však jej “rodičia” časom takmer prestávajú vnímať, reči susedy Ivany “ja by som sa o to starať nedokázala”, Adamov inštinkt chrániť ju pred zvedavými pohľadmi a otázkami starších detí sa dá s trochou empatie aplikovať aj na skúsenosť rodičov detí s hendikepom.
Audiokniha je k dispozícii bezplatne do 25.mája, ale keď si ju dnes pustíte, zajtra máte hotovo.
November 15, 2025
Plynutím děje a jak postava vnímá svět je veskrze básnický a to Floru podprahově spojuje s Rozložíš paměť Marka Torčíka. Oba totiž navzdory vydaným prózám píší básně a na jejich prozaických debutech to jde podle mě vidět. To se mi na tom líbilo. Taky ta lehká všudypřítomná melancholie.
Kdybych nemělx jisté vysoké zaujetí estetikou a feelingem brownfieldů, liminálů a opuštěných míst, industriálních oblastí, tak Floru ocením daleko méně.
Na druhou stranu to bylo (opět) kniha o mateřství, touze mít dítě a tak dále a tenhle typ knihy mě začíná odrazovat. Taky se tam objevil ten děsnej náznak stereotypu, že žena má přirozeně k mateřství blíže z podstaty, že je žena a pečující osoba od počátku a otec si ten vztah teprve tvoří.
Po dočtení 4*, po pauze odležení 3*, v konečném výsledku 3,5****
Část hvězdičky taky přidává vizuální, textové pojetí knihy, takže nakonec i čtyři. Ale je to spíše pozitivně zaujaté hodnocení.
15
Pahýlky vyhublých končetin, splasklá hruď, svrasklá tvář. Srst, kůže, kabely. Maso prorostlé kusy plastu. Výhonky.
Zanořil jsem se do paměti a přinesl do ní něco cizího, co tam nemá být.
63
Lidi tu nechávají věci dožít, umřít. Když je hodí přes pletivo, jako by přestaly existovat. Ale ne.
Ze Stepi nic nemizí.
74
Když se probudí, vždycky přece něco řeší. Nebo ještě jinak. Když ke mně mluví, jako by za její řečí, za jejím vědomím bylo falešné dno a za ním další místnost.
84
Všechno zelené bují, všechno je obtěžkané. Planeta musí vážit víc, Víc se propadat do gravitačního pole. Do trampolíny časoprostoru.
Takže se určitě zrychluje čas.
85
Zvědavost a zájem o svět není to samy, říká mi pak Sára. Ty ji zvědavý, takže si položíš otázku a tím to končí. Já se zajímám tak, že už na otázky nemám čas.
162
Step je holá, ochočená a hodná.
Kdybych nemělx jisté vysoké zaujetí estetikou a feelingem brownfieldů, liminálů a opuštěných míst, industriálních oblastí, tak Floru ocením daleko méně.
Na druhou stranu to bylo (opět) kniha o mateřství, touze mít dítě a tak dále a tenhle typ knihy mě začíná odrazovat. Taky se tam objevil ten děsnej náznak stereotypu, že žena má přirozeně k mateřství blíže z podstaty, že je žena a pečující osoba od počátku a otec si ten vztah teprve tvoří.
Po dočtení 4*, po pauze odležení 3*, v konečném výsledku 3,5****
Část hvězdičky taky přidává vizuální, textové pojetí knihy, takže nakonec i čtyři. Ale je to spíše pozitivně zaujaté hodnocení.
15
Pahýlky vyhublých končetin, splasklá hruď, svrasklá tvář. Srst, kůže, kabely. Maso prorostlé kusy plastu. Výhonky.
Zanořil jsem se do paměti a přinesl do ní něco cizího, co tam nemá být.
63
Lidi tu nechávají věci dožít, umřít. Když je hodí přes pletivo, jako by přestaly existovat. Ale ne.
Ze Stepi nic nemizí.
74
Když se probudí, vždycky přece něco řeší. Nebo ještě jinak. Když ke mně mluví, jako by za její řečí, za jejím vědomím bylo falešné dno a za ním další místnost.
84
Všechno zelené bují, všechno je obtěžkané. Planeta musí vážit víc, Víc se propadat do gravitačního pole. Do trampolíny časoprostoru.
Takže se určitě zrychluje čas.
85
Zvědavost a zájem o svět není to samy, říká mi pak Sára. Ty ji zvědavý, takže si položíš otázku a tím to končí. Já se zajímám tak, že už na otázky nemám čas.
162
Step je holá, ochočená a hodná.
May 18, 2025
Já nějak nevím. Asi jsem měla vysoká očekávání. Celou tu knihu chápu, cením nápad i formu a všecko. Ale vlastně mě to nebavilo. Chápu, že to nemá být kdovíjak dějové, ta hlavní myšlenka je jinde. Jen jsem měla zkrátka pocit, že čtu čtyřsetstránkový rozvleklý román, který má ale ve skutečnosti 168 stránek…
June 4, 2025
Svižné čtení. Autor nezapře svou obrazotvornou poetiku a básnické kořeny, některé pasáže nepřesahují stránku, a tak dochází k nadměrné nedořečenosti. Příběh dvou lidí, kteří najdou tvora, o kterého se starají jako o vlastní dítě a až v závěru melancholicky požírá energii, je ve svém jádru zajímavý, ale nepřesahující katarzi čtenářského naplnění, pochopení a smíření se. Mírně kritiky nadhodnocované.
Displaying 1 - 30 of 63 reviews