Bingo je prvním románem mladé korejské spisovatelky Jom Sungsuk. Autorka v něm přirovnává současnou společnost ke hře bingo, v níž lidé představují pouze nahodile zapsaná čísla. Nemohou tak svobodně rozhodovat o vlastním životě. Stejně jako ve hře nikdy neví, kdy budou vybráni, do jakého políčka budou umístěni a jestli nebudou zrovna v následujícím tahu vymazáni. Protagonista příběhu, mladík Pchan Čisu, sám sebe charakterizuje jako naprosto obyčejného člověka, tak obyčejného, že už k tomu snad ani není co dodat. Od nástupu do svého prvního zaměstnání si proto slibuje únik ze svého světa, z pocitu absolutního osamění, ztracenosti a nerozhodnosti. Záhy však zjišťuje, že stavební společnost, ve které začal pracovat, není ledajakou firmou, jak si myslel, a že nemůže nikomu a ničemu věřit.
Kniha je nedomyšlená a nedává dobrý smysl – nic není pořádně vysvětleno, po chvíli začne člověk přemýšlet, jak to vůbec může fungovat, do toho se hrozně tluče všechna ta vyspělá technika a zároveň to všechno působí dost primitivně. Kniha si v některých pasážích přímo odporuje a vrcholem je hlavní postava, který je nesympatický, špatně vykreslený a člověk vůbec nechápe jeho uvažování. Nejlepší byly flashbacky z minulosti a mrzí mě, že se kniha nesoustředila spíš na Jongpchoa, to byla mnohem zajímavější postava.
Hlavní postavou je mladík PCHAN ČISU, který nastupuje do nového zaměstnání. Zjišťuje, že stavební společnost, do které nastoupil, není jen tak ledajaká firma.
Kniha byla zajímavá, některé části mohly být ještě více rozvedeny.