Literární dokument novinářky Jany LeBlanc a fotografky Patricie Krivanek mapuje život českých žen, které mají domov v jiné zemi světa, než se narodily. Prostřednictvím jedenácti beletrizovaných autentických výpovědí ukazuje různé zkušenosti s životem v cizích zemích. Každý příběh se snaží zlomit předsudky, které o zemích nebo o životě v cizině máme, a relativizovat klišé, která s nimi spojujeme. Je v USA opravdu všechno možné, a to i pro matku-samoživitelku? Co když muslimka nemusí být od hlavy k patě zašátkovaná žena, ale klidně potetovaná holka v tílku? Dá se uchytit v cizině bez znalosti jediného slova cizího jazyka? Zkazí dítěti život, když mu rodiče v pubertě vezmou domov, kulturu a všechno, čím žije? Kniha je ambiciózní mezinárodní projekt přinášející autentický vhled do výjimečných osudů a zajímavostí ze života v různých zemích napříč zeměkoulí.
Kniha nám přináší pohled do života jedenácti českých žen, které se rozhodly, že stráví svůj život v zahraničí. Každý příběh je jiný a jedinečný. Kniha nás zavede na různá místa ve světě a ukáže nám takový život, jaký se tam skutečně žije. Od této knihy jsem očekávala, že se mi bude líbit a nespletla jsem se. Jsem z ní naprosto nadšená a rozhodně ji budu doporučovat všude a všem. Všechny příběhy byly neskutečně zajímavé a inspirativní. Některé natolik, že by si zasloužily vlastní knihu. Četla jsem, ani jsem nedutala. Kniha mě vtáhla a nepustila. Nejsem člověk, který by se rozhodl žít jinde, ale moc ráda si o tom čtu – o jiných životech a jiných světech. Čekala jsem rozhovory, dostala jsem beletrizované zpracování. A řekla bych, že to takto bylo lepší, takové komplexnější a četlo se to jako román. Možná vás kniha namotivuje k cestování, možná si jen díky ní uvědomíte, jak se u nás máme dobře, i když na vše nadáváme. Skvělá kniha.
V zahraničí žiji už téměř 14 let a především od chvíle, kdy se mi narodily děti, se cítím rozpolcená mezi dvěma domovy. Kniha České cizinky mi ukázala, že nejsem jediná. Mnoho žen si z mnoha rozličných důvodů vybere život mimo svou rodnou zem, někdy se jim to prostě jen tak stane. Mají různé motivace - od lásky, přes útěk z nepříznivé politické situace, touhu po dobrodružství či budování kariéry. Ale mnoho aspektů jejich života se také prolíná: vztah k rodné zemi a mateřskému jazyku, rozbíjení předsudků a úvahy nad tím, co to znamená cítit se “doma”.
Kniha Jany LeBlanc ve mně nesmírně zarezonovala. Příběhy českých žen, které v ní představuje, jsou všechny do jednoho silné. Jsou ucelenými životními příběhy poskládamými ze střípků událostí, jsou fascinujícím vhledem do odvahy a nezlomnosti žen, které musí čelit těžkým životním rozhodnutím a zkouškám. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, tak moc mě do vyprávění vtáhla. Sama jsem v jednotlivých vyprávěních našla mnoho paralel s vlastním životem a věřím, že podobně to bude cítit mnoho čtenářek, především těch, které žijí za hranicemi.
Tak tohle je kniha! Někdy až neuvěřitelné příběhy silných žen, které museli jít díky svým snům a touze poznat víc až “na dřeň”. Autorka Jana LeBlanc nádherně zformovala životní příběhy do velmi čtivé formy. Moc doporučuji!
Když se vezmou paměti národa, často bereme v úvahu vzpomínky na válku.. ale ne.. patří tam už vzpomínky na dobu komunismu nebo klidně i na dobu před převratem a po něm... vždyť to je doba padesát let nebo 25 let pryč a to už je rozdíl jedné až dvou generací.... stárneme .. a už jen to uvědomění, které my třeba víme, ale v zrcadle nám to nedochází.. teď je důležité, aby si děti svou školu dobře vybraly, podle toho, co chtějí a na co mají talent... ano, rodiče jim do toho stále někde kecají a jsou tam jisté tlaky, někde se snaží i za ně rozhodovat, ale i tento nešvar ustupuje... aspoň to tak vypadá... jenže.. není tomu tak dávno, mne to třeba minulo těsně, kdy jste si vlastně nemohli vybírat.. rozhodovali za vás posudky, co o vás napsali učitelé, kteří vás měli v moci, nebo jak na tom byla rodina.. posudkově, politicky a to potom člověk nebral ani tak na co měl talent, hlavu, schopnosti a co ho bavilo, ale co mu umožnil stát, byť v reálu byl poleno a tu danou věc v reálu vlastně nenáviděl a tak to bylo i s prací, aby nebyl příživník, dostal umístěnku tam, kde ho upíchli, třeba na druhou stranu republiky a dělal něco, co ho absolutně nebavilo, nezajímalo ho to a neměl ani vlohy... to dělá velkou propast, kdy si to děti, mladí dospělí neumí ani představit.. tu svobodu a možnost je nenápadně, že by to mohlo být jinak... A potom... to, že s námi moc rodiče nemluvili... ano, chápu, i za to mohl komunismus, kdy rodiče chránily děti a navíc... co kdyby se dítě někde prokeclo a bylo by vymalováno.. takže to způsobilo, že rodiče měli odstup od těch nejbližších, těch, které měli milovat... to pak způsobilo v generaci po pádu komunismu, že se stále s dětmi nebavilo, i když ten důvod padl... a když to vezmete, tak s tou domácí rodinou a nejen rodinnou komunikací bojujeme stále. To jen takové postřehy. Ty příběhy jsou jen vzorkem. Některé zaujmou více, jiné méně, tak, jak to bývá, rozhodně to stojí za přečtení. Některé ženy mám v povědomí, ale přiznám se, že to není kniha, kterou bych chtěla mít na polici. Je to prostě k přečtení, zamyšlení, vybavení si vzpomínek, protože si ty vlny třeba pamatuji nebo o nich mohu s mladšími debatovat a jít dál. Nicméně, těch 5* ve své ktg. si zaslouží.
Sama jsem českou cizinkou už 23 let, takže jsem se s většinou příběhů z této knihy dokázala bez údivu ztotožnit. Rozpolcenost a pocit, že nepatřím ani sem (do Švýcarska), ani tam (do Česka), bude už asi navždy mojí součástí. Všeho jsem se vzdala a musela jsem si vybudovat celou novou existenci, bez jakékoliv rodinné pomoci nebo ostatních berliček, zatímco manžel si pokračoval dál svým životem se vším všudy. Obdivuji všechny ženy, které se projektu zúčastnily a daly nám nahlédnout do svých životů. S každým dalším příběhem jsem si myslela, že lepší už to být nemůže a bylo - každý další mě překvapil něčím novým. Obdivuji přiznání některých z nich ke špatným volbám partnerů (irský a první americký příbeh) a že to po tom všem nevzdaly a nešly zpátky. Překvapily mě některé recenze na databázi knih, že to není dobré, protože "život v zahraničí už není žádné wow" nebo že "tyto ženy vůbec nic nedokázaly a proč by se jim měla věnovat kniha". Autorka i všechny zúčastněné ženy rozhodně neměly v úmyslu se něčím chlubit a propagovat zahraničí a o Češkách, které něco v zahraničí dokázaly, existují přece jiné knihy a nikde nebylo propagováno, že to o nějakých úspěších bude. Úspěchem je už jen najít si v zahraničí dobrou práci, vyběhat si uznání všech diplomů, naučit se jazyk (nebo dva) a včlenit se do společnosti, najít si přátele mezi místními, nepohybovat se jen v komunitách Čechů a Slováků. Chvilkami mi to přípomínalo O čem sní ženy od Olgy Sommerové. Plný počet nedávám jen kvůli dovětkům autorky - škoda, že místo toho nenapsala svůj příběh jako poslední kapitolu. A doufám, že se dočkáme i pokračování.
Kniha velice zajímavá. Některé ženy jsou sympatičtější než jiné a některá jejich rozhodnutí jsou pochopitelnější než jiná. Každopádně knihu doporučuji. Člověk se hodně dozví o jiných zemích a zároveň je zajímavé sledovat, jak každá žena popisuje svůj život jinak - jinými stěžejními body. Pro jednu je to řešení těhotenství, druhá ho zmíní jen okrajově, pro třetí je to rakovina, pro čtvrtou samoživitelství, pro pátou vztahy... A překvapilo mě, že spousta žen svou volbu stále posuzuje. Zdali zůstat nebo se vrátit, ta úleva, že všichni si nejsou vším jistí. Hodně zajímavá kniha.
11 beletrizovaných autentických výpovědí žen, které ukazují různé zkušenosti s životem v cizích zemí. Jak před revolucí, tak po. Každý příběh se snaží zlomit předsudky, které o zemích, které Jana popisuje, máme a klišé, která si s nimi spojujeme. Moc doporučuji, já se od knihy nemohla odtrhnout.