Co kdybyste vlastnili kavárnu, kde skoro všechno stojí na vás? Co kdyby vás zachraňovala vaše nejlepší kamarádka? Co kdybyste pátrali, kdo z konkurentů vás chce zničit? Co kdyby se vaše kavárna stala místem vraždy? Co kdybyste... si přečetli tuhle knihu, abyste na všechno našli odpovědi? Ejmy svou "divností" odjakživa přitahuje netradiční situace. Provoz kavárny Glory, ve které pracuje pro kamarádku Stacy, naruší tragická epizoda. Ejmy a Stacy, obklopeny přateli, sdílí zmatky a rozrušení nedávnou událostí – vraždou oblíbeného zákazníka. V kavárně panuje napětí, s nímž se každý vyrovnává po svém. Rozhodnou se rozlušit, co se vlastně stalo. Aniž by chtěly, ocitají se uprostřed amatérského pátrání po vrahovi, s ironií a neortodoxním přístupem k životu sobě vlastní.
V pátek jsem si říkala, jak tuto jednohubku rozhodně přečtu za víkend. No, ono to nešlo úplně tak snadno, jak jsem si myslela, že půjde. V pátek jsem totiž dala pouze jednu kapitolu a dokázala jsem se přemluvit k návratu ke čtení až po více než 24 hod... Bohužel mi totiž absolutně nesedlo vypravování, které je vedeno hovorovou češtinou, což mě po celou dobu strašně iritovalo. Do toho to ani po dějové stránce není nikterak hluboké, a i když tu máme lehkou detektivní linku, celé je to vedené takovou random formou a navíc obrovsky průhledně, že jsem tomu nevěřila. Nemluvě o dvou protagonistkách, které se střídají ve vypravování a s nimiž se měla maximálně společné to, že piju víno a jsem žena 🫣 Ano, tak hluboký ten příběh byl... Bohužel je tohle za mě obrovské zklamání a nemít knihu na spolupráci, tak 50 stranách to čtení vzdám, což nikdy nedělám 🙂↕️
Na tuhle knihu jsem se nechala nalákat na profilu Adely Stopky, která dělala obálku, takže jediný, co jsem věděla bylo, že je to detektivka z prostředí kavárny. Z názvu jsem si třeba říkala, že se bude jednat o otrávený jídlo - chápete - K smrti dobrý. Ten název na to úplně sedí. Ale opak byl pravdou. 🤓
Styl psaní mi vyhovoval, četlo se to fakt hezky a docela i rychle.
Občas mi přišlo, že se autorka snaží zaujmout mladší generaci čtenářů - tak 18-20let - a tak mě častý nadávky a přemíra alkoholu občas iritovala 😄 hlavně ohledně Stacy. Sice byla vtipná, ale občas jsem si říkala už nemluv sprostě prosím a dej si trošku oraz od chlastu holka!
Co se týče naší detektivní linky, přišla mi hodně v pozadí, ale asi mi to nijak nevadilo. Připomnělo mi to Vraždu v Mallowan Hall, takový Agatha styl.
A nečekaně jsem odhalila našeho vraha dřív, než naše detektivní duo 🤓 (On se prostě ten člověk jednou větou hrozně prokecnul. Takže asi záměr autorky, abychom se cejtili dobře, že jsme na to přišli sami? 🤓 )
Ale stejně bych tuhle knihu zařadila spíš mezi feeling good žánr (je to vůbec žánr?) než mezi pravý detektivky, ale co já vím, však slečna Marplová mi leží zatím v knihovně! 😄
Tak se rozhoduju mezi 2-3 ✨ takže hezkých 2,5 a tím bych to asi uzavřela.
Musím říct, že knížka byla napsaná velmi čtivě, asi to bylo tím, že věty byly velmi jednoduché a na nic se nemuselo čekat. Musím avšak říct, že od knihy nemůžete nic čekat. Je to jen oddechová kniha a detektivní záležitost se řeší na poslední chvíli. Žádná velká zápletka zde nebyla. Dala bych 3*, ale mám ráda autorku i oceňuji nápad s recepty a za to dávám o jednu navíc.
Když už jsou v Plzni, tak by teda neměli mluvit jak natvrdlý Pražák. Bohužel tomu chyběl spád, šmrnc. Mnohem víc toho víme o obsazenosti jednotlivých stolů než o postavách. Ale líbil se mi nápad den začínat a končit stejnou větou, jak z NCIS, kde všechno začíná tím jedním černobílým obrazem. Ještě by si zasloužila nějakou práci...