Muž přijíždí do Brna za svou sestrou, která čelí jakýmsi obtížím s chybějící školkou pro své dítě. Stárnoucí strýc bydlí v plesnivé garáži a každý den zápolí při marné snaze překročit cestu k zastávce tramvaje. Stačilo by zde namalovat přechod. Jsou to všechno přece jen takové drobnosti, které se jistě podaří rychle vyřešit, aby se hrdina mohl vrátit zpět, tam odkud přišel. Hledání řešení jej však bezmála připraví o život, stejně jako o rozum. Jako by se neocitl v druhém největším městě země, ale uprostřed humanitární katastrofy. Lze vůbec žít někde, kde není možné ani překročit cestu? Je možný život v Brně? Kniha na pomezí existenciální sci-fi a dystopie.
Po 2,5 letech zivota v Londyne se vracim do CR, ale uz ne do Brna, kde jsem predtim stravil 19 let. Standa Biler presne shrnuje, proc uz Brno neni k ziti. Tahle kniha vystihuje soucasne Brno, kde v podstate jen apaticky cekate, jestli zemrete jako bezdomovec nebo obet prebujeleho automobilismu. Pri cteni se nejdriv trochu smejete, pak je vam do breku, protoze jste tohle vsechno zazili a vite, ze to jako v zacarovanem kruhu zaziva 400 tisic lidi. Brno, mesto, ktere lze na mape 1:50 kocicim hovnem schovat. Bojim se, ze Brnu i tak neutecu a i kdyz zemru, moje duse bude porad marne hledat prechod pro chodce na libovolny tramvajovy ostruvek v nejkrasnejsim meste na Zemi.
‘Nežijeme v utopii, vážený pane, zasmál se náměstek. Takové snahy už tady byly, jak já vždycky říkám: cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Proto je lepší žádné úmysly nemít. A hlavně netahat do rozhodování žádné emoce.’
Prakticky až do konca knihy som nevedel či je táto kniha takmer nečitateľná alebo úplne geniálna. Nakoniec sa prikláňam viac k tomu druhému, ale to neznamená že niektoré jej časti neboli fakt bolestivo napísané alebo príliš veľa krát opakujúce jeden vtip či ideu.
Aj keď podstatou knihy je absurdnosť urbanisticko-biznisového ekosystému v Brne, rovnaká kritika by sa dala extrapolovať na rôzne iné veľké mestá v strednej Európe či urbanistický a ekonomický diskurz v západnom svete.
Pasáže o ‘mužoch v modrých oblekoch ktorí sú poslednými vykonávateľmi skázy’ či o trhoch v nehnuteľnosťami, ktoré sú menej ovplyvniteľné ako prírodné katastrofy sú presnejšími a vhodnejšími spoločenskými komentármi než väčšina článkov v kultúrne-kritickych médiách. A jedna z hlavných postáv, ‘vplyvný namestek XY’ je jedna z najlepších reprezentácii pseudo-technokratického byrokraticko-politického establishmentu, ktorý za tvrdenia o vlastnej neutralite ukrýva jasný bias voči finančným či mocenským záujmom.
Nie je to ľahké, ale kniha stojí za to. V niečom je to ešte lepší spoločensky komentár než pravidelne stĺpčeky pána Bílera v Alarme, čítam rád.
Dokola opakovaný vtip přestane být vtipný a opakovaná kritika formulovaná furt stejně pozbyde údernosti, jakkoliv s ní třeba souzníte. Předpokládám, že je záměr, aby kniha zněla chladně a "bez emocí", ale pro mě osobně se (oproti Destrukci) se tenhle způsob vyprávění hrozně rychle ohrál a tak od půlky knihy jsem se musel trochu přemlouvat k jejímu dočtení. I pak jsem si při čtení našel moc zábavné momenty, ale už to bylo trochu pořád to samé.
Někdy se na knížku opravdu těšíte a pak přijde trochu zklamání. Ale jednou za čas se poštěstí a to očekávání je splněno mírou vrchovatou. Přesně to se mi stalo s Nejkrásnějším městem na světě. Bilerův humor zařezávající se až do morku kostí. Alespoň se člověk musí pořád ujišťovat, že jde o humor a nadsázku, jinak by se po pár kapitolách musel zabít nebo aspoň zbláznit. V čemž se přibližuje hlavní postavě, která si taky dost často není jistá, jestli už nepřišla o rozum. Dost připomíná Kafkův Zámek. Napsáno parádně. Navíc jsem celou dobu věděla, kde se hrdina zrovna nachází, příjemný bonus pro lidi znalé (aspoň trochu) Brna.
četla jsem to souběžně s Parable of the Sower a Na této zemi je pro co žít. viděla jsem v té době filmy No Other Land a Dům bez východu. a už se pro mě naprosto stírá rozdíl dystopie a reality.
Auta vraždí lidi na chodnících. Developeři ženou lidi na ulici. A politici přihlíží, rozhazují rukama a nedělají vůbec nic. To vše na každé stránce od začátku až do konce. Zpočátku zábavné čtení se rychle mění v nudu.
Dost jsem se na knizku tesil, protoze Destrukce me hodne bavila. Nejlrasnejsi mesto ma Zemi me trochu zklamalo. Pribeh je zajimavej, jen se obcas cykli a tim padem i nudi.
V Brně jsem byl jen jednou, ale jsem rád, že jsem si vzal aspoň trochu Brna i do Prahy, a to ve formě šílenejch řidičů, co chytaj road rage div jim z toho nepukne pumpa.
Nejkrásnější město na Zemi od Stanislava Bilera je bezesporu nejlepší z jeho tří dosavadních románů a do určité míry navazuje na Destrukci, ve které se podíváme, že život na současném venkově má daleko do idylky. No a možná ještě dále k ideálu má i život v Brně (to ale můžeme nahradit takřka libovolným českým, moravským nebo slezským městem). K Bilerovým románům je obtížnější se prokousat, nicméně pak je čtenář odměněn výtečným zážitkem – mixem Kafky a Havla pro 21. století. Důležitým aspektem je bezpochyby nadčasovost. Kniha netrpí potřebou vykreslovat současné aktéry, ty by stejně každý za dva roky zapomněl, ale poukazovat na principální problémy, které trápí každé české větší město – doprava, bytová situace nebo místa v mateřských školách. Úsměv na tváři z trefných hlášek často tuhne. A po přečtení jsem měl chuť spálit svůj modrý oblek.