Věk Vodnáře

by Karla Kösl

Jestli chceš vidět svůj život takový, jaký je, musíš se nejdřív obrátit naruby…

Devětadvacetiletá Valerie se už několik let nemůže hnout z místa. Zatímco na sociálních sítích sleduje, jak její známí začínají zajímavé kariéry nebo zakládají rodiny, sama i přes podporu přítele a rodičů není schopná dokončit magisterské studium, pracuje jako servírka v kavárně, ve které se cítí jako cizinec, a stále se nemůže rozhodnout, jestli jsou možnosti, které se jí nabízejí opravdu tím, co od života chce. Když jí jednoho dne bývalá spolužačka Saša napíše pod její instagramový příspěvek hejt, Valeriina z posledních sil udržovaná identita talentovaného dítěte s nekonečným potenciálem se pomalu začne bortit.

Děj románu se odehrává v předpandemickém roce 2019 v kulisách reálných událostí i reálného počasí. Skládá se z často banálních a na první pohled bezvýznamných všedních situací, pod jejichž povrchem se ale skrývá víc, než si aktéři uvědomují.

Román se zabývá tématy typickými pro takzvanou generaci millenials; otázkou vlastního místa v přeplněném světě, osamělostí v polarizované digitální společnosti, rozpadem konceptů, kterými se řídila generace předchozí, prefabrikovanou spiritualitou a mezemi individualismu.

Román Věk Vodnáře lze číst jako příběh o rozbitých mezilidských vztazích, někteří v něm ale uvidí ještě něco dalšího…

418 pages, Paperback

Published January 1, 2024

Reviews

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Myšlenky a podněty se mi moc líbily, a nakonec i příběh, u kterého jsem si nejdřív nebyla moc jistá, jakým směrem se bude ubírat. Jen bych asi ocenila, kdyby valná většina knihy nebyla podaná formou dialogu :) Doporučuju všem gen Z lidem a mileniálům (a ostatním vlastně taky). Našla bych i další mouchy, ale na to, že jde o prvotinu, která navíc neprošla klasickou redakcí, mě vlastně bavila fakt nepřiměřeně hodně (ale tu redakci bych viděla ráda, znáte mě). Těším se, co autorka napíše dál, ať už to bude román... nebo třeba blogový příspěvek.
4/5*

[Ef Grey · Rating 2 out of 5]

Přiznám se, že vlastně nevím, jak to celé hodnotit.

Valerii je skoro třicet, píše diplomku a zdá se, že po studiu bude mít nalinkovaný život, jak si přála - ale skutečně si to přála nebo odkoukala od rodičů/je to něco, co jí matka/společnost tak dlouho vtloukala do hlavy, až se to Valerii stalo vlastní?

Do poloviny se to celkem tvářilo jako odpočinková četba, ale od půlky nastaly nějaké zvraty; i v chování Valerie, zcela jsem to chápala, ale možná nesdílela(?).

V knize je hodně dialogů, i proto se to snadno četlo formálně, tématicky se zaobíraly spíše filozofováním nad životem, později i náboženstvím. Chápu, proč to tam bylo, ale asi nejsem cílovka a tohle jsem tam možná nečekala... Zaujala mě hlavně obálka a ani nedokážu říct, co přesně jsem čekala, možná přecejen tu oddechovku.

Text by potřeboval celkem zásah editora, nepotřebovala jsem odstavec o tom, jak si Valerie všimne, že nehraje hudba aby v další větě řekla: "Nehraje hudba.", popisy kam si jak kdo sedl, jak se natáčí, aby lépe viděl, atd.

Cením ale zasazení do reálných událostí a míst, v hlavě se mi to aspoň hezky vizualizovalo a i když jsem to nakrásně nemusela dočíst, prostě mě zajímalo jak to celé dopadne.

[Bára Vymazal Vencálková · Rating 5 out of 5]

Tahle kniha mi opravdu sedla. Obsahuje hodně přímé řeči, což na mě ovšem vůbec nepůsobilo rušivě; naopak. Jakmile jsem se začetla, nedokázala jsem se odtrhnout. S hlavní hrdinkou jsem sympatizovala, i když mě zároveň štvala, ale tak lidsky – chápala jsem, proč se tak chová, i když mi jí bylo líto. A s každou další stranou mě víc a víc zajímalo, jak se příběh vyvine – a že se teda vyvinul! Za mě výbornej román; myslím, že ve mně bude ještě nějakou dobu žít a doznívat…

[Rézi]

Nedočteno; dlouho mi žádná postava nebyla tak nesympatická jako Valerie.

[Andrea Postolková · Rating 5 out of 5]

Na prvotinu hodně skvělé. Některé pasáže byly až trošku moc filosofické. A srala mě Valeriina matka, ale to je v pořádku. :D Rozhodně doporučuji.