What do you think?
Rate this book
Transylvánská sága #1
Dračí krev
348 pages, Unknown Binding
First published January 1, 2005
1 person is currently reading
40 people want to read
About the author
Jenny Nowak
23 books14 followersCzech writer who writes under a pseudonym because her real name is already used by another author. Her real name is Jana Moravcová.
Also uses a pseudonym Dakh Hunter.
Also uses a pseudonym Dakh Hunter.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 8 of 8 reviews
August 7, 2016
Najlepšia kniha za tento rok.
Príbeh je tak umne, šikovne, podmanivo napísaný, že som ochotná prehliadnuť kraviny, kvôli ktorým obyčajne nadávam (totálne nereálna romantika pritiahnutá za vlasy, otrasné preskakovanie z miesta na miesto, takže ani neviem kde sa nachádzame - ale na to sa dá zvyknúť rýchlo). Niežeby som nenadávala.
Ale negatíva sa nejako strácajú a na povrch sa derú silné momenty.
Hlavný hrdina je nezabudnuteľný (som presvedčená, že je to feťák a ťažko naňho doľahlo dospievanie) Sledujeme jeho rast od útleho veku a to je to najlepšie, čo som kedy videla. Ešte teraz vo mne rezonujú niektoré dialógy, scény sa mi pred očami odohrávajú v živých farbách. Intrigy, boje, prípravy, zrady, láska a toľko iných vecí, že ani nechápem ako to mohlo až tak dobre fungovať pokope. Som očarená.
Po mesiacoch jediná kniha, ku ktorej som nadšene písala poznámky na desiatky strán a úplne som sa do toho zažrala. (dokonca som sa aj premohla napísať pár riadkov, a to už je tento rok čo povedať).
A cítim sa inšpirovaná. Ako keď pozeráte na úžasné umelecké dielo. Samozrejme, je veľa úžasných umeleckých diel, ktoré sú také skvelé a ohromujúce, že sa chcem zahanbene skryť v kúte a nikdy nič nevytvoriť s otázkou: "načo sa vôbec snažiť?". A potom sú to také ako táto kniha - ktoré mi dajú chuť niečo vytvoriť, presvedčia ma, že dokážem všetko.
A to je jeden z najväčších zázrakov, ktorý sa môže umelcovi podariť.
Príbeh je tak umne, šikovne, podmanivo napísaný, že som ochotná prehliadnuť kraviny, kvôli ktorým obyčajne nadávam (totálne nereálna romantika pritiahnutá za vlasy, otrasné preskakovanie z miesta na miesto, takže ani neviem kde sa nachádzame - ale na to sa dá zvyknúť rýchlo). Niežeby som nenadávala.
Ale negatíva sa nejako strácajú a na povrch sa derú silné momenty.
Hlavný hrdina je nezabudnuteľný (som presvedčená, že je to feťák a ťažko naňho doľahlo dospievanie) Sledujeme jeho rast od útleho veku a to je to najlepšie, čo som kedy videla. Ešte teraz vo mne rezonujú niektoré dialógy, scény sa mi pred očami odohrávajú v živých farbách. Intrigy, boje, prípravy, zrady, láska a toľko iných vecí, že ani nechápem ako to mohlo až tak dobre fungovať pokope. Som očarená.
Po mesiacoch jediná kniha, ku ktorej som nadšene písala poznámky na desiatky strán a úplne som sa do toho zažrala. (dokonca som sa aj premohla napísať pár riadkov, a to už je tento rok čo povedať).
A cítim sa inšpirovaná. Ako keď pozeráte na úžasné umelecké dielo. Samozrejme, je veľa úžasných umeleckých diel, ktoré sú také skvelé a ohromujúce, že sa chcem zahanbene skryť v kúte a nikdy nič nevytvoriť s otázkou: "načo sa vôbec snažiť?". A potom sú to také ako táto kniha - ktoré mi dajú chuť niečo vytvoriť, presvedčia ma, že dokážem všetko.
A to je jeden z najväčších zázrakov, ktorý sa môže umelcovi podariť.
March 20, 2017
Úžasný příběh, laciná obálka, korektura k pláči.
s. 16 Spíš ji nesly, než odváděly ... uložili
s. 17 aby si pospíšili Tedy Alžběta, Anna, Marianna a Apolonia.
s. 17 rozkřičela. široce
s. 22 někteří se ani nestačil
s. 85 a nevybíravé nadává
s. 195 Alexis za sebou~práskla
s. 213 mazlivé se přivinula
s. 239 vspěchem
s. 296 přisvédčil
s. 301 Zřeba
s. 344 Sighi°oaře
s. 374 Zahlédl.ještě
s. 378 rozuměL
Neměl ani tušení, žte vojně dávno minulé zajala
uvozovky - 92, 119, 137, 225, 278, 365
s. 16 Spíš ji nesly, než odváděly ... uložili
s. 17 aby si pospíšili Tedy Alžběta, Anna, Marianna a Apolonia.
s. 17 rozkřičela. široce
s. 22 někteří se ani nestačil
s. 85 a nevybíravé nadává
s. 195 Alexis za sebou~práskla
s. 213 mazlivé se přivinula
s. 239 vspěchem
s. 296 přisvédčil
s. 301 Zřeba
s. 344 Sighi°oaře
s. 374 Zahlédl.ještě
s. 378 rozuměL
Neměl ani tušení, žte vojně dávno minulé zajala
uvozovky - 92, 119, 137, 225, 278, 365
July 2, 2018
Tuhle sérii jsem kdysi zbožňovala a nedávno jsem se rozhodla si ji znova přečíst. Je to smutné, ale už mě u ní drží jen čirá nostalgie. Těžko říct, co mě irituje víc - jestli očividné logické chyby, co se příčí i obyčejnému selskému rozumu, nebo přehnaně teatrální styl, kterým je kniha napsaná... Ale jo, pořád ji mám docela ráda :)
September 21, 2025
4,5*
Jenny Nowak je jméno, kolem něhož jsem kroužila už několik let a pořád si říkala: Jednou si tuhle – dnes už takřka klasiku – přečtu…
A tohle „jednou“ nastalo nyní, společně s novým vydáním. A mezi námi, je to jedna z nejlepších knih, které jsem zatím letos přečetla.
Vlad Dracula, neprostupné transylvánské lesy a hordy nájezdníků pod znamením půlměsíce. Nezměrná krutost stojící jako jediná hradba proti přívalu cizí víry. Ponechme stranou hodiny dějepisu, ale není snad nikdo, kdo by o Vladu Draculovi neslyšel.
Jenny Nowak přišla zase s trochu jiným úhlem pohledu – skvěle kombinuje historii s fikcí a to tak, že nemáte šanci rozeznat historicky doložené události od legend a čiré fabulace. Dračí krev je v první řadě historickým románem vyprávějícím o krvavých evropských dějinách, na jejichž pozadí se píše životní – a milostný – příběh vládce, který zanechal v dějinách výraznou stopu. Až v samém závěru se dočkáme i fantaskního (hororového) prvku v podobě vampyrismu – protože jestli dnes něco k Vladovi neodmyslitelně patří nad rámec kůlů, na něž narážel nepřátele, je to právě jeho upíří stránka.
Jako historický román se Dračí krev věnuje hodně válčení a s tím souvisejícímu mučení a krutostem – na rovinu říkám, že v knize bylo dost scén, z nichž mi nebylo dobře po těle. Autorka se v nich ale nijak zvlášť nevyžívá, předkládá je jako běžnou součást tehdejšího života. I když se tak dočteme ledacos, je to bez zbytečných nechutných detailů.
Po přečtení prvních stran jsem si říkala, že autorčin styl je nezvyklý – květnatý, archaický a tak trochu melodramatický. Jenže během chvilky mě tento sloh naprosto okouzlil. Vhodně zvoleným jazykem Jenny Nowak dosáhla úžasné dobové autentičnosti a také vytvořila výtečnou atmosféru.
V knihách mi obvykle vadí zkratkovitost, ale přestože se v Dračí krvi celé roky směstnaly do pár odstavců, nevadilo mi to – všechno dávalo smysl, neměla jsem pocit, že bych byla o něco ochuzená. Naopak do sebe všechno zapadalo a příběh působil v mnoha momentech o to tísnivějším dojmem – Jenny Nowak dokázala na pár řádcích tnout do živého a dát čtenářům pěknou emocionální facku.
Mám tak jen jednu výtku, nevypovídající nic o kvalitách knihy, ale mých osobních preferencích. Vadilo mi Vladovo chování k ženám. Rozumím dobovému kontextu – a z toho vlastně vychází Vlad ještě celkem dobře. V příběhu, který je do značné míry označován jako milostný, bych ale čekala v tomto ohledu něco jiného. (Paradoxně vedlejší mužské postavy se ke svým partnerkám chovají lépe než Vlad…) A jakkoliv chápu, že muž, který je – byť z donucení – krutý, nemůže být něžným milencem, tak se mi občas jen těžko soucítilo s jeho rozervaností, kdy chtěl, aby v něm v soukromí někdo viděl něco víc…
Jenny Nowak je jméno, kolem něhož jsem kroužila už několik let a pořád si říkala: Jednou si tuhle – dnes už takřka klasiku – přečtu…
A tohle „jednou“ nastalo nyní, společně s novým vydáním. A mezi námi, je to jedna z nejlepších knih, které jsem zatím letos přečetla.
Vlad Dracula, neprostupné transylvánské lesy a hordy nájezdníků pod znamením půlměsíce. Nezměrná krutost stojící jako jediná hradba proti přívalu cizí víry. Ponechme stranou hodiny dějepisu, ale není snad nikdo, kdo by o Vladu Draculovi neslyšel.
Jenny Nowak přišla zase s trochu jiným úhlem pohledu – skvěle kombinuje historii s fikcí a to tak, že nemáte šanci rozeznat historicky doložené události od legend a čiré fabulace. Dračí krev je v první řadě historickým románem vyprávějícím o krvavých evropských dějinách, na jejichž pozadí se píše životní – a milostný – příběh vládce, který zanechal v dějinách výraznou stopu. Až v samém závěru se dočkáme i fantaskního (hororového) prvku v podobě vampyrismu – protože jestli dnes něco k Vladovi neodmyslitelně patří nad rámec kůlů, na něž narážel nepřátele, je to právě jeho upíří stránka.
Jako historický román se Dračí krev věnuje hodně válčení a s tím souvisejícímu mučení a krutostem – na rovinu říkám, že v knize bylo dost scén, z nichž mi nebylo dobře po těle. Autorka se v nich ale nijak zvlášť nevyžívá, předkládá je jako běžnou součást tehdejšího života. I když se tak dočteme ledacos, je to bez zbytečných nechutných detailů.
Po přečtení prvních stran jsem si říkala, že autorčin styl je nezvyklý – květnatý, archaický a tak trochu melodramatický. Jenže během chvilky mě tento sloh naprosto okouzlil. Vhodně zvoleným jazykem Jenny Nowak dosáhla úžasné dobové autentičnosti a také vytvořila výtečnou atmosféru.
V knihách mi obvykle vadí zkratkovitost, ale přestože se v Dračí krvi celé roky směstnaly do pár odstavců, nevadilo mi to – všechno dávalo smysl, neměla jsem pocit, že bych byla o něco ochuzená. Naopak do sebe všechno zapadalo a příběh působil v mnoha momentech o to tísnivějším dojmem – Jenny Nowak dokázala na pár řádcích tnout do živého a dát čtenářům pěknou emocionální facku.
Mám tak jen jednu výtku, nevypovídající nic o kvalitách knihy, ale mých osobních preferencích. Vadilo mi Vladovo chování k ženám. Rozumím dobovému kontextu – a z toho vlastně vychází Vlad ještě celkem dobře. V příběhu, který je do značné míry označován jako milostný, bych ale čekala v tomto ohledu něco jiného. (Paradoxně vedlejší mužské postavy se ke svým partnerkám chovají lépe než Vlad…) A jakkoliv chápu, že muž, který je – byť z donucení – krutý, nemůže být něžným milencem, tak se mi občas jen těžko soucítilo s jeho rozervaností, kdy chtěl, aby v něm v soukromí někdo viděl něco víc…
October 2, 2020
Nelíbí se mi ze autorka svého hrdinu nazívá Bela Denszo...Jméno uz mel, kazdý ho zná, tak proc to madarské jméno?
November 19, 2019
S Dračí krví jsem trochu bojovala. Nejdříve k formální stránce knihy. Četla jsem vydání z roku 1995 a došla jsem k závěru, že před vydáním knihu kromě autorky samé nejspíš nikdo neviděl. Hrubky, překlepy, špatně ukončená veškerá přímá řeč, opakující se slova, evidentně přepisované avšak již neuhlazené věty. Je těžké najít stránku, na které by nebylo něco špatně. Doufám tedy, že novější vydání prošlo řádnou korekturou. Je jí potřeba.
Teď k obsahu samému. Slohově se nám tu střídá dobový jazyk, který se vyskytuje převážně v přímé řeči a který je sice psaný dobře a s citem, avšak v kombinaci s relativně soudobou češtinou vyprávění výrazně kontrastuje. Po čase jsem si na to ovšem zvykla. Většina postav je plochá, s jednou, maximálně dvěma vlastnostmi, a postrádající jakoukoliv hloubku. Na druhou stranu je Bela jedním z nejlépe napsaných charakterů, s nimiž jsem se setkala. Je složitý, propracovaný, plný rozporů, a přitom stále funguje. Do poslední stránky jsem se nerozhodla, jestli ho zbožňuji nebo nenávidím. Rozhodně mě však bavilo o něm číst. Kladem jeho skvělé postavy je, že na sebe strhává veškerou pozornost a tak plochost ostatních postav příliš nevnímáte. Záporem je, že právě na jeho absenci dojíždí Alexina linie. Fantastických prvků zde najde jen minimum a to, na co všichni čekáme od samého začátku, je odkládáno tak dlouho a urputně, až to působí nepatřičně. Celá kniha je více podobná historickému románu než fantasy. Jenže na to, abychom ji historickým románem mohli nazvat, autorka příliš volně nakládá s historickými fakty i postavami. Spíše se jimi jen inspiruje.
Zkrátka je tu spousta pro a proti. S postupující četbou však začínají pro převažovat nad proti a na druhý díl jsem zvědavá. Vždyť se v něm konečně začne dít to, co jsem čekala už v Dračí krvi!
Teď k obsahu samému. Slohově se nám tu střídá dobový jazyk, který se vyskytuje převážně v přímé řeči a který je sice psaný dobře a s citem, avšak v kombinaci s relativně soudobou češtinou vyprávění výrazně kontrastuje. Po čase jsem si na to ovšem zvykla. Většina postav je plochá, s jednou, maximálně dvěma vlastnostmi, a postrádající jakoukoliv hloubku. Na druhou stranu je Bela jedním z nejlépe napsaných charakterů, s nimiž jsem se setkala. Je složitý, propracovaný, plný rozporů, a přitom stále funguje. Do poslední stránky jsem se nerozhodla, jestli ho zbožňuji nebo nenávidím. Rozhodně mě však bavilo o něm číst. Kladem jeho skvělé postavy je, že na sebe strhává veškerou pozornost a tak plochost ostatních postav příliš nevnímáte. Záporem je, že právě na jeho absenci dojíždí Alexina linie. Fantastických prvků zde najde jen minimum a to, na co všichni čekáme od samého začátku, je odkládáno tak dlouho a urputně, až to působí nepatřičně. Celá kniha je více podobná historickému románu než fantasy. Jenže na to, abychom ji historickým románem mohli nazvat, autorka příliš volně nakládá s historickými fakty i postavami. Spíše se jimi jen inspiruje.
Zkrátka je tu spousta pro a proti. S postupující četbou však začínají pro převažovat nad proti a na druhý díl jsem zvědavá. Vždyť se v něm konečně začne dít to, co jsem čekala už v Dračí krvi!
January 20, 2013
Naprosto skvělá, nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem ji nepřečetla:-) Strhující vyprávění:-) Opravdu krásné přirovnání "něžná až k nepřežití" :-))
January 31, 2013
Většinu knihy čekat než se to rozjede... budiž. Čeká mě dalších 7 částí.
Displaying 1 - 8 of 8 reviews