Informativní jádro knihy; shrnutí stovek sociologických, ekonomických a historických studií o tom, proč má feminismus pořád smysl a ve společenské rovnosti jsme celosvětově pořád na začátku. Umírá ve válkách více mužů, nebo žen? O kolik víc času tráví ženy domácími pracemi? Proč ženy musí snášet více bolesti a dostávají častěji chybné diagnózy? Proč ženy nesou větší rizika u dopravních nehod? Fungují jinak mozky mužů a žen? Mluví muži a ženy odlišným jazykem? Proč existuje dělba práce a jak vznikají platové rozdíly? Čím jsou ženy diskriminovány u pracovních pohovorů? Proč je méně žen v politice? Jak moc zatěžující je pro ženy být krásné? Existuje ještě patriarchát a jaké toxické chování ubližuje samotným mužům?
Nečte se to snadno, takže jsem druhý díl měla na nočním stolku poměrně dlouho. Spousta věcí k zamyšlení, spousta dat ke srovnání, musela jsem si to postupně dávkovat. A stejně si některé pasáže přečtu znovu, možná si i něco podtrhnu. Hodně věcí je tu inspirativních. Ale abych jen nechválila, sem tam se v knize objevují zbytečně repetitivní pasáže. Jak už jsem si všimla u prvního dílu, například v kritice výroků Radima Uzla se autor někdy vyžívá na úkor kvality textu. To jsou ale spíš drobnosti v jinak hodně hutné knize.
Jak už jsem asi psala u prvního dílu, Kamil Fila odvedl nepochybně úctyhodnou a velmi prospěšnou práci. 5 hvězdiček nemohu přece jenom dát z několika důvodů: občas sklouzává k tomu, co vytýká oponentům: to se dělo především v kapitole, kde se zamýšlel nad uspořádáním pravěkých společností, kdy emotivně nahrazuje jednu hypotézu druhou. Navíc některá hodnocení jsou docela úsměvná (např. že člověk nemohl žít v jeskyni, protože tam byla zima. No možná pro člověka 21. stol. AD je v jeskyni zima, ale - ústy klasika "to víte, doba ledová je doba ledová"- jeskyně určitě poskytovala stabilní teplotu a závětří. Stejně tak při hodnocení historie zcela opomíjí společnost antických Athén, jakoby mezi pravěkem a nástupem kapitalismu nic neexistovalo (tady rozhodně nesouhlasím s jeho souhlasem s výrokem Engelse, že kapitalismus je první uspořádání, které ženy soustavně umlčuje). Také s některými zdroji pracuje zprostředkovaně, např. názory E. Badinterové (ačkoli její práce vyšly i v češtině) zná pouze z textu K. Vlasákové, což sice v poznámkovém aparátu přiznává, ale správný postup to jistě není. No a taky jsem skřípala zuby při výpadech na evoluční psychologii. Nicméně bych nechtěla, aby moje výtky směřovaly k odmítnutí textu jako celku, to jistě ne. Mnohé postřehy jsou velice trefné a výstižné, vulgarismy v daném kontextu mi nevadí a mnohde sednou jako prdel na hrnec (líbí se mi třeba výraz pračurák, asi zařadím do svého aktivního slovníku). No a v neposlední řadě text nabízí tipy na další literaturu k pročítání.