What do you think?
Rate this book
Láska z ofsajdu #5
Final
Prošla jsem si peklem a vyšla z něj živá. Jizvy na těle i na duši jsem skrývala tak bravurně, že si o mně všichni mysleli, že jsem mrcha. Jenže to byla jen maska, abych se dokázala každé nové ráno nadechnout. Mým světem byly mé děti, ale taky se staly mojí achillovou patou. A on to věděl… Pak se mi do života připletl Marcus. Světlo, které mi dávalo novou naději. Viděl mě takovou, jakou jsem bývala před tím vším. Zasloužím si po všech svým hrách a intrikách normální život nebo mě můj stín stáhne zpátky do temnoty? Markus ve mně vidí víc, ostatní nic. Jmenuji se Carin a toto je můj příběh…
250 pages, Paperback
Published January 1, 2024
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
February 24, 2025
Příběhy jsou pořád dokola. Prvoplánově citečková chceš mě/chci tě + nelogické chování hrdinů + kostrbatá čeština + nadbytečné používání zájmen (zvedl jsem svoji hlavu) + neustále otravné protáčení očí.
A vlastně to ani nijak nedopadlo.
Marcus byl slibná postava, ale tady je marný. Znají se asi dva dny. Od vidění. Jednou si spolu zadováděli a už jsou tady srdceryvné scény? 🤦
Modelka, která má domluvená mnohá focení, si prostě jen tak obarví vlasy?
Matka hrdinku za trest zamykala do pokoje, z čehož má pomalu trauma do teď. Ale přesto jí beze strachu nechává syna na hlídání. I na týdny.
s. 126 Proto mi neřekl, že mě miluje.
Řekl. Na s. 124.
s. 134 „Minule, když jsi mi řekla, že mě miluješ, jsem ti neodpověděl (…) Od té doby jsi mi to neřekla.“
Řekl. Řekla. Na s. 124.
Hrdinka se pořád ohání dětmi, ale v podstatě s nimi vůbec není. A bonus na konec – 🤦
s. 129 když jsem si znovu sundal tričko, abych si ho neumazal od krve
To snad bylo zbytečné.
s. 128 Oblékl jsem se (…)
Pak se „sesunul na zem“, bo ho střelili do ramene. Až měl pocit, že mu upadne. Pak se zvedl, sedl na motorku a odjel. Aniž by si zakrvácel tričko? Nebo se díra prostě tak nějak ztratila?
s. 131 Buší na dveře, aby otevřel, bo si chce promluvit.
Na nezamknuté dveře, bo jí je pak prostě otevře.
Hrdina je
Hrdinka je Carin/Carina. Jak se vám líbí.
Nepochopila jsem, proč si hrdinka leje do vany šampon.
S tímhle pologramotným nakladatelstvím jsem to vzdala. A začala jsem jenom dělat čárky.
Korekce: 3 lidi.
Kontrola: 2 lidi.
190 stran. 75 chyb.
A vlastně to ani nijak nedopadlo.
Marcus byl slibná postava, ale tady je marný. Znají se asi dva dny. Od vidění. Jednou si spolu zadováděli a už jsou tady srdceryvné scény? 🤦
Modelka, která má domluvená mnohá focení, si prostě jen tak obarví vlasy?
Matka hrdinku za trest zamykala do pokoje, z čehož má pomalu trauma do teď. Ale přesto jí beze strachu nechává syna na hlídání. I na týdny.
s. 126 Proto mi neřekl, že mě miluje.
Řekl. Na s. 124.
s. 134 „Minule, když jsi mi řekla, že mě miluješ, jsem ti neodpověděl (…) Od té doby jsi mi to neřekla.“
Řekl. Řekla. Na s. 124.
Hrdinka se pořád ohání dětmi, ale v podstatě s nimi vůbec není. A bonus na konec – 🤦
s. 129 když jsem si znovu sundal tričko, abych si ho neumazal od krve
To snad bylo zbytečné.
s. 128 Oblékl jsem se (…)
Pak se „sesunul na zem“, bo ho střelili do ramene. Až měl pocit, že mu upadne. Pak se zvedl, sedl na motorku a odjel. Aniž by si zakrvácel tričko? Nebo se díra prostě tak nějak ztratila?
s. 131 Buší na dveře, aby otevřel, bo si chce promluvit.
Na nezamknuté dveře, bo jí je pak prostě otevře.
Hrdina je
Hrdinka je Carin/Carina. Jak se vám líbí.
Nepochopila jsem, proč si hrdinka leje do vany šampon.
S tímhle pologramotným nakladatelstvím jsem to vzdala. A začala jsem jenom dělat čárky.
Korekce: 3 lidi.
Kontrola: 2 lidi.
190 stran. 75 chyb.
Displaying 1 of 1 review