Helena Třeštíková vypráví v otevřeném a intimním rozhovoru s dcerou Hanou o svém dětství a dospívání, profesním životě i o hrdinech svých dokumentárních filmů. V sedmi kapitolách odpovídajícím vždy přibližně jednomu desetiletí jejího života se tak mimo jiné dozvídáme o tom, jak prožívala pražské jaro a proč nikdy neemigrovala, jak se seznámila se svým mužem Michaelem Třeštíkem i o jejích prvních pokusech o časosběrný film. Detailně se pak věnují začátkům slavných filmů, jako jsou Manželské etudy a René, ale i novým tématům let porevolučních. Neopominou tedy ani další významné dokumenty, jako je Marcela, Katka, Mallory nebo Soukromý vesmír. Celý rozhovor původně vznikl jako videopodcast z Heleniny pracovny. Hana měla možnost zeptat se na vše, co ji jako dceru vždy zajímalo, a nebála se klást otázky, které se novináři pokládat ostýchají. Kniha tak přináší zcela ojedinělou výpověď uznávané české dokumentaristky včetně mnoha doposud nezveřejněných informací jak ze soukromého, tak profesního života.
Určitě doporučuji jako oddechovou knížku na jedno odpoledne a večer. Čte se snadno, některé vysvětlivky jsou psány trochu “encyklopedicky”, jak již uváděl jiný čtenář, ale dozvíte se spoustu zajímavých věcí:-) Hodně mě zaujalo, že Helena byla z rodiny profesionální výtvarnice a právníka, bydleli ve velkém bytě na Václavském náměstí a její babička byla dcerou velmi úspěšného pražského obchodníka. Helena byla jedináček a ačkoliv ji po svatbě trápilo stejně jako většinu jejích vrstevníků, že bydlí s manželem a dětmi v bytě se svými rodiči (ale lepší než s rodiči manžela), stále měli možnost mít vlastní pokoj, koupelnu a kuchyňku. Helena také popisuje, jak v roce 1968 (po maturitě, ve svých 18-19 letech) pracovala v Německu jako au-pair a v roce 1969 vyrazila sama o prázdninách na 12 denní výlet do Francie. Je zřejmé, že se nejednalo o typickou středostavovskou rodinu toho období (stejný pocit jsem měla ze vzpomínek jejího manžela M.Třeštíka). I mezi lety 1969-1989 se jí dařilo docela dost cestovat i do pro většinu tehdejších spoluobčanů nedosažitelných destinací. Jistě, že ne každý se po roce 1989 dokázal prosadit, ale působilo to, že její život do roku 1989 jí byl velmi dobrým odrazovým můstem. Vývoj po roce 1989 je již známější, Helena měla mnoho projektů a aktivit a ke všem se zajímavě vyjadřuje.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Helena Třeštíková je beze sporu zajímavá žena. Ale... tady to IMHO prostě nefunguje. Možná by bylo lepší, kdyby se ptal někdo jiný. Je to takové ploché. Spíš jako heslo ve wikipedii. A to je škoda. V podnázvu je dokonce „intimní rozhovor“. To opravdu netuším, v čem ta intimita spočívá.
Pobavilo mě, že autorka v sedmi letech žila sametovou revolucí, nosila trikoloru a kdyby nemusela do školky/školy, rozdrásala by si oděv a vedla by lid na barikády. s. 103 Ale my to pak s Tomáškem taky strašně prožívali. Nosili jsme trikoloru a na nějaké další demonstrace jsme už mohli s vámi. Hana se narodila v březnu 1982 a Tomáš v březnu 1978. No vida.