Co nás nutí k tomu, abychom si znovu a znovu nazouvali boty a vybíhali ze svých domovů, navzdory bolesti, nepřízni počasí nebo nedostatku času? Abychom se jen tak rozeběhli ze svahu, napříč loukou, vyběhli na kopec nebo se pokusili co nejrychleji oběhnout blok domů? Jan Havlíček v esejích, recenzích a poznámkách původně psaných pro běžecký časopis B žádnou definitivní odpověď nedává. Ukazuje však, jakým způsobem je běh součástí našich životů, jak nám umožňuje postavit se věcem, kterým nelze utéct, a jak se díky běhu dostáváme do kontaktu s tím, co nás přesahuje. A to je mnohem víc, než bychom si při dvanáctiminutovce v hodině tělesné výchovy mysleli.
Prvú časť knihy tvoria skutočne brilantné eseje od Jana Havlíčka, úvahy o behaní, kde predstavuje beh ako konštantne zlyhávajúcu ľudskú snahu o vzlietnutie, hodne pracuje s konceptom času ("Čas utika ale pokud s nim srovname krok, prestane pro nás existovať") a v týchto myšlienkových potulkách sa pohybuje po krásnych vetách a súvetiach.
Škoda, že ďalšie časti tvoria síce príjemné exkurzy do témy behu v popkultúre, ale častokrát neidú veľmi do hĺbky, alebo aj keď áno, tak za cenu nezrozumiteľnosti.
No najlepšie na knihe sú určite ilustrácie - každú z nich by som si zavesil na stenu a vďaka nim som pridal aj štvrtú hviezdičku vo svojom hodnotení.