Jedné noci přirazí ke břehu ostrova Snagov loďka se dvěma plavci. Azyl na zdejší klášterní půdě si žádá sám transylvánský kníže Vlad se svou milovanou Alexis. Potíž je jen v tom, že už před časem padl v bitvě a se vší slávou i žalem byl pohřben v kryptě svého hradu. Probuzený mrtvý chce zapomenout na svět a zmizet z očí všem živým, jenže svět nezapomíná na něho. A když se do všeho zaplete ještě klášterní lovčí, děvčátko jménem Jiskra a malý neklidný duch, je rázem všechno jinak. Ani zlo ale nikam nezmizelo a zase zvedá svou ohyzdnou hlavu.
Mráz v kostech je autorčinou nejnovější knihou v sérii Kroniky nemrtvého knížete, chronologicky se však řadí hned za úvodní Dračí krev. Sledujeme tu dění po Vladově (nikoliv první) smrti, kdy se i s Alexis ukryli v klášteře na ostrově Snagov, kde si chtěli užít pokud možno spokojený, byť relativně prostý život. Jenže jak už to tak bývá, venkovní události je nakonec dohnaly. Vlad se proto vydává za pomstou, aby vymýtil zlo, které se plíží jeho domovinou, a které nechal kdysi beztrestně uniknout.
Kniha je opět v první řadě historickým románem s hororovými prvky. Opírá se o skutečná a místa a události, které si autorka upravuje dle potřeby, ale rozhodně to nepoznáte, na tom se oproti první knize nic nezměnilo. Nezměnilo se nic ani na krásném, poetickém slohu – rozhodně byste si netipli, že Mráz v kostech je o dvacet let mladší než Dračí krev. Jenny Nowak v tomto ohledu drží laťku stále velmi vysoko – jazyk příběhu je malebný, archaický, plný výrazů a tvarů slov, které v soudobých knihách zrovna běžně nepotkáváte. Má to své nepopiratelné kouzlo a knize to dodává výtečnou atmosféru.
Vlad jako postava mě ale hrozně rozčiluje. Nicméně ač to může znít zvláštně, jsem za to vlastně ráda – dokazuje to totiž, že ho Jenny Nowak napsala opravdu skvěle. Je rozervaný, snaží se být spravedlivý, ale zároveň je nemilosrdný, arogantní, neskutečně panovačný a žije v domnění, že má na všechno a všechny nezadatelné právo. Není se čemu divit – je dítětem své doby, svého postavení a výchovy. V jeho případě mizí veškeré romantizování krutých tyranů, kteří jsou ve skutečnosti něžnými a nepochopenými a v milující péči se mění ve zlaté retrívry. Vlad je prostě jaký je – berte nebo nechte být. Jelikož jsem to po první knize už čekala, dokázala jsem si tuhle rovinu tentokrát užít včetně toho, že mě Vlad místy vytáčel.
Pokud jste ale novými čtenáři série, je nutné upozornit, že Mráz v kostech základní příběh neposouvá víceméně vůbec dál. Je to jakýsi výplňový díl, kde autorka v první třetině hodně připomíná události předchozího dílu a věnuje se pak také vztahu hlavních hrdinů. V rámci série ale má své neoddiskutovatelné místo.