Jedenadvacetiletá studentka strojního inženýrství se na motorce vydává na více než třináct tisíc kilometrů dlouhou cestu z Česka do Kyrgyzstánu. Sama, jen s papírovou mapou a bez chytrého telefonu. Zvědavost ji brzy zavede do nečekaných situací, ve kterých si ovšem nakonec dokáže vždycky poradit - hlavně díky tomu, že ji nepřechází humor. Aby však dorazila až do vysněného cíle v kyrgyzských horách, bude se muset na cestě plné překážek a velbloudů poprat především sama se sebou.
Česká cestovatelka Dominika Gawliczková se ve své čtvrté knize vrací na začátek, ke svému prvnímu dobrodružství, které předcházelo výpravám napříč Jižní Amerikou, Japonskem nebo Saúdskou Arábií. Jaké to bylo poprvé? A dá se někam vyrazit bez zkušeností?
Česká cestovatelka, spisovatelka a motorkářka. Svět poznává pomalu, s otevřeností a vtipem. Sólové jízdy ji pokaždé zavedou k neobyčejným lidem a pozoruhodné situace popisuje s láskou pro detail. Na motorku nasedla ve 13 letech a po zablácených dobrodružstvích v Asii, Austrálii i Jižní Americe se vydala do Japonska. Vystudovala strojní inženýrství, ale věnuje se všemu jinému.
Dominiku jsem zaregistrovala díky Danu Přibáňovi a jeho, již legendárnímu projektu, Trabantem.... Už tehdy mi přišlo, že se do tohoto světa svým chováním a vzezřením vůbec nehodí. Bohužel se mi to potvrdilo i při čtení této jednohubky. Kniha je po grafické stránce naprosto dokonalá, dalo by se říct, krásná, fotografie super, ale jinak nic. Omlouvám se všem nadšencům, ale cestopis si představuji zcela jinak. Dominika musela být od prvopočátku svých dobrodružstvích velmi odvážná, možná i naivní, každopádně měla vždy obrovské štěstí. Také se v těchto končinách mohla stát nedobrovolným dárcem orgánů. Přeju hodně štěstí na dalších výpravách a nějakého fajn parťáka k tomu. Ve dvou se to přeci jenom lépe táhne.