Horory s TGM

by Jan Studnička

Dokázal by dobrý voják Švejk vzdorovat hrozivým mimozemským bohům? Jak by vypadala zombie epidemie uprostřed karlovarského festivalu? Co zmasakrovalo jednotku československých legionářů uprostřed Vysokých Tater? Jak si poradí Československá lidová armáda se sestřeleným UFO objektem? A dokáže Karel Čapek včas vyřešit sérii záhadných úmrtí dřív než dojde k dalšímu? Každá ze čtrnácti povídek této knihy se hrdě hlásí k jiné hororové či komediální tradici. Čeká vás divoká jízda od Dickense přes Kinga až po Šimka s Grossmannem, ale všechny příběhy mají společné dvě věci: lásku k českým reáliím a obsesi strašidelnými historkami. Komik a publicista Jan Studnička střídá styly jako vražedné zbraně, jazyk špinavější než zákopy první světové a humor černější než esesácká uniforma.

Genres: Horror

429 pages, Hardcover

Published November 20, 2024

Reviews

[Riss]

Kdybych mohla dát 3.5 hvězdičky dám je, ale takhle zaokrouhuju nahoru - knížka nebyla špatná. Kdybych ale nebyla fannynkou autorovy jiné tvorby, byla bych kritičtější. Některé povídky byly slabé, jiné naopak velmu silné, ale to tak asi bude v každé sbírce.

Mezi moje oblíbené patřily obě povídky předčítané na Forendors a Spis 07-c/1921.
U ostatních jsem si sem tam udělala sporadicky pár poznámek:
- Odemčeno - cool nápad ale opravdu tam muselo být to grafické zobrazení znásilnění? It's giving me the ick.
- Narušitel - fajnová povídka overall, jsem fanda toho když v hororech jančí zvířata, twist na konci byl taky fajn
- Švejk - meh
- Nenávist - začátek povídky má hodně cliché filmové dialogy aka skupina rascals se rozhodnou vykrást banku (netuším jestli šlo o záměr nebo ne), autor má trochu problém se show don't tell - snaží se představit komplikovaný svět v limitovaném počtu znaků což je samozřejmě složité, tak mu to nemám tak moc za zlé (to mu ale nelze odpustit všude...)

V každé povídce někdo kouří - záměr nebo zbožné přání autora?

- Na počátku byla tma - jedna z povedenějších, líbil se mi koncept mimozemšťanů i twist na konci
- Na dně - tohle je přesně můj typ povídky, autorovi se podařili popsat tísnivý pocit beznaděje a pro člověka s panickým strachem z hlubik to bylo ideální, zároveň cením snahu o to vyhnout se cliché které tenhle typ nutně doprovází ale i přes to byl konec hodně antiklimatický

Ocenila jsem i předmluvy ke každé povídce. Zároveň jsem si ale u některých povídek říkala že je odkazů na jinou literaturu o pár zmínek trochu moc (povídka kde byly odkazy snad na všechna Čapkova díla). Overall ale šlo o fajn čtení.

[Jules]

Pro trochu kontextu, protože toho nikdy není dost, Honzu Studničku, respektive dějepisné podcasty, co má s Terezou Kujovou, tedy nejdřív Hodinu Dějepichu a později HistoRIP, posluchám už někdy od druháku na střední, a jeho humor naprosto miluju. Nejsem si ovšem jistá, kam se tenhle humor poděl při psaní. Na knize bylo hodně vydět, že je to, co se fikce týče, jeho prvotina. Většina povídek byla dost nevyužitá nebo při nejlepším zvláštní. V životě bych neřekla, že budu poslouchat o tom, jak Švejk stojí proti Lovercraftovým prastarým nebo jak Hemingway bojuje proti mlokům s Rosumovými roboty a nesmrtelnými v oblecých Makropulos. Nejvíc mě asi bavily dvě detektivní povídky s Čapkem a KVIFF, ale i ty mi přišly slabší než to, na co jsem od autora zvyklá. Mám ale pocit, že až se trochu vypíše, bude se řadit mezi autory, ke kterému se budu ráda vracet.

[sweet_n_solar]

3,5 zaokrouhleno dolu. Ty dobré povídky byly extra dobré, ty slabší, i když jich bylo málo, byly bohužel o ničem. Jedna mi přišla vyloženě špatná a spíš nechutná.

[S.]

Kdybych měla být fér, což mi zdejší rozhraní nedovoluje, tak dám 3,5 *, takhle dávám 4. Jednak mám na Honzu, od tý doby co zhubnul, crush, a jednak mám crush na český reálie. Obecně nemám ráda povídky, považuju je za formát vhodnej pro spisovatele, kteří mají myšlenku, ale nemaj v peru dost řemesla na to, aby to utáhli v delším formátu, nicméně tady mě to úplně nesralo. Hlavně protože nemám ráda horory. Well, říkám, že mám crush na autora. Některý povídky (v týhle knize) jsou znatelně lepší než jiný. Miluju tu z Kviffu a doslova doufám, že se jednou stane, u přejmenovanýho Martina Bartkovskýho jsem se smála asi 6 minut a 16 vteřin. Hrozny byly taky skvělý, příští kniha by vlastně mohla bejt ero román nebo povídky, protože omg konečně někdo umí psát o sexu reálně, neslizky a tak, že je to doopravdy hot, což jako člověk, kterej na tweetování o prcání uhnal 20k followerů, dokážu posoudit.

[Tomáš Urban]

Tak toto... Knihu jsem si přál k Vánocům a chystal se jí číst spíš ze zvědavosti. Ale fakt jsem nečekal, že dostanu nářez naprosto skvělejch povídek. Paradoxně nejslabší pro mě subjektivně byla hned ta první, kde jsem trochu tušil pointu hned zezačátku, ale nakonec měla naprosto skvělej twist. A finální twist je silná stránka většiny povídek. Zvlášť ty v Kingovském stylu a ty s nádechem scifi jsem hltal jedním dechem a s husí kůží. Hned ze začátku roku tak pro mě přichází jedno z nějvětších překvapení. Jen tak dál.

[Kristyna]

Solidní 3,5 hvězdy - bylo to zábavné, bavil mě i koncept textů mezi jednotlivými povídkami, což jsem nečekala.

[TF]

A little slow start and sometimes a bit edgy. But well worth the read.