Playing Wolf

by Zuzana Říhová, Alex Zucker (translator)

A couple deep in the woods of a failing marriage find themselves the unwitting victims of a kidnapping plot after they move to a mysterious village in this distinctly poetic and disturbingly elegant horror novel for fans of Midsommar and The Witch

Husband and wife Bohumil and Bohumila, together with their son, move from Prague to a remote village with the hopes of salvaging their marriage. In the searing summer heat, they try to fit in with the villagers, only to be met with hostile stares and evasive lies. Each night, the couple hears what they suspect to be a large animal wandering around their cottage—an impression that oddly corresponds to the mysterious flyers found at the local watering hole regarding a wolfen fairytale. As inexplicable coincidences begin piling up, it’s clear something sinister is afoot.

After a drunken night out, Bohumil and Bohumila come home to find the house their son is gone. After three days of searching, they find the villagers in festive costumes gathered outside their cottage. Is it a bizarre game, or some perverse, folkloric ritual? Are Bohumil and Bohumila in danger? And what has happened to their son?

A dark social tale that slides inexorably towards psychological horror, Playing Wolf is a modern ballad of human destiny and discovering the animal in each of us.

Genres: Horror, Fiction, Adult, Thriller, Contemporary, Horror Thriller, Czech Literature

288 pages, Kindle Edition

First published January 1, 2021

About the author

Zuzana Říhová is an acclaimed scholar of avant-garde and modernism as well as a writer. She graduated with a degree in Czech and Comparative literature at the Faculty of Arts, Charles University. Her research centres on the Czech avant-garde and modernism in a wider European context. Říhová consistently publishes in foreign academic journals (eg. Central Europe, Journal of Modern Literature) and collective monographs (Avantgarden im Zentraleuropa, A Cambridge History of World War One Poetry). In 2013, she received a Czech Academy of Sciences Award for Outstanding Research. As a fiction writer, her novel Playing Wolf was shortlisted for the top Czech fiction prize in 2022 and translated into several languages.

Reviews

[Strega Di Gatti]

DNF at 40%. A straight-up bad time for humans peppered with unrelenting wildlife misery. Not particularly original in the realm of "evil villages using folklore to torment city people". Skimmed the end to confirm it was going where you'd figured it would. Do not read this novel if you are in a precarious place with your mental health.

[April Webb]

You ever read a book and think ok maybe I’m fucking stupid

[Lori]

Oooh, this was one of my most anticipated books of the year. The cover and description were an instant win—but the execution, unfortunately, fell short.

A husband and wife move to a quiet village with their young son, hoping to mend the fractures in their marriage. But from the moment they arrive, an unsettling presence lingers in the shadows. The villagers are less than welcoming, and something prowls outside their cottage at night, watching. No matter how much they try to shake it, an eerie wrongness clings to them—and when they return from a night at the pub to find their son missing, they realize just how deep that wrongness runs.

Drenched in folkloric dread and fairytalesque unease, I was hoping for The Country Will Bring Us No Peace—but what I got felt more akin to Lost in the Garden, The Woodkin, or A Carnival of Atrocities, which received mediocre review from me. It promised fire but delivered only smoking coals. So agonizingly close… yet frustratingly far.

All the best parts were packed into the last quarter of the book. A stronger balance would have made this a standout read.

[Justyna Sk]

Obleśna, brudna, lepka. Brzydzi podczas lektury, ale oczu oderwać nie można. Bardzo dobrze przemyślana i napisana.

[Lori]

Chtela jsem dat hodnoceni 4*, ale konec mi prisel takovy odflaknuty, takze takto.

[Veronika Pizano]

Najhnusnejšia fikcia, akú som kedy čítala. Ľutujem, že som ju zobrala do rúk. Hnus, zlo, špina doslovná aj prenesená. Jazyk pôsobivý, to áno, a aj chcete dočítať, že o čo ide. Ale tak koncentrovaná ľudská hnusota, až neviem, čo tým autorka chcela povedať.

[Lubomír Tichý]

V knize je od začátku ironizován romantický mýtus poklidného venkova. Příroda zde nehraje roli esteticky krásného útočiště, ale naopak všudypřítomné nejistoty a nebezpečí, lidé zde nejsou skromní rolníci, co vám přinesou plato vajec k prahu, tradice jsou fuč a kulisy na sebe stihly nabalit všechno patologické, co známe i z města. Popis prostředí je přesný a znepokojivý se všemi poťouchlými detaily, zároveň jsem se však nemohl ubránit dojmu, že autorka vesnici poznala očima odměřeného pozorovatele; to vyobrazení místních obyvatel je doopravdy moc stereotypní. Netvrdím, že neexistují i takovéto vesnice, kde je každý buran a má vždy po ruce cigarety a pivsona, navíc se jedná o fikční svět, takže na nějakou realitu vůbec nemusíme hledět, ale zároveň mi to vzhledem k výtečně vykresleným kulisám i se současnými rysy přijde škoda.
Jazyk je fenomenální jízda, hutné, temné, metaforické, přirovnání a všechny tyhle věci padají elegantně jedna za druhou, nepřebývají, nekřičí z textu, otravných ornamentů je zde naštěstí minimum ("krvavý pomeranč", ach jo). Zároveň je to syrové, až naturalisticky urputné v popisu tělesnosti a teplotních stavů, které lze cítit až fyzicky. Vystavěno je to rafinovaně, skrz vnitřní monology a polopřímou řeč různorodých (i zvířecích) postav, zajímavě se pracuje s retrospektivami a využitím citací z různých textů spjatých s červenou karkulkou, které posilňují následující dění. Vůbec originálně je zobrazeno znásilnění z lesa, kde si násilník nedbale položí mobil na pařez –⁠ skrz záznam je daný akt popisován. Napětí od začátku buduje rozpor mezi tím, jak se v dialozích realizují postavy, a co si ve skutečnosti myslí, což je řečeno mnohdy velmi bez servítek a brutálně.
Střet vesnice a města se ve knize ani tolik nerozvíjí, jistě, první scéna se o navození tohoto motivu snaží, ale přijde mi, že se jedná spíš o neschopnost adaptovat se v novém prostředí a vyrovnat se přitom se šrámy z minulosti, než že by mezi Bohumilem a Bohumilou a jinými obyvateli Podlesí byl nějaký ohromný rozdíl. Dysfunkčnímu vztahu nepomáhá ani přítomnost "kluka" (syna) se sníženou inteligencí, ve vypjaté chvíli si pak dokonce manželé přiznávají, že pro ně znamená přítěž. Za morálními nešvary místního obyvatelstva (sobectví, pokrytectví a všechny tyhle věci) se skrývají osamělé duše, nešťastné z nehostinného a náročného prostředí. I v nově příchozích však raší nemorální tendence, kolikrát se u nich objeví touha po vykonání násilí. Ukazuje se, že pudovost a jistá zvířeckost je silně zakořeněná v každém z nás (to umocňují i četné animizace), jak není lehké uniknout nadřazenému postoji vůči slabšímu, který si nadřazený postoj vylívá zase na někom jiném. Zranitelně se jeví zejména ženy a zvířata; Bohumila je redukována na sexuální objekt, zvířata na surovinu.
Zakončení s motivem folklorního rituálu, při němž se mísí mytické a současné, lidské a přírodní a další polarity, zůstává rafinovaně nedopovězeno, znepokojení tomu dodává příjezd obdobné rodiny. Jo a krásná pasáž s hledáním tutoriálu na odlívaní ze sádry!

Sledoval zápisník v její ruce a sáhl si na srdce. Právě se tamtudy prosmýkla. Budí se v něm, protahuje, rozespale mžourá a aktivuje jedové váčky nad špičáky, jistěže ty ta jeho liška má. I kdyby to bylo proti přírodě, prostě tam jsou. Má v sobě zvíře, zrozené na hranici druhů. Někdy má ploutve a je bezzubé, jindy jed ve váčcích a ostrý jazyk, dnes špičaté zuby. Až vezme do ruky zápisník, liška kousne a vypustí mu do žaludku nažluklou vlnu bahnitých nářků a usopleného neštěstí.
Bohumil sleduje Bohumilu, sleduje zápisník. Rozezná jeho rukopis. Roztáhlé dětské písmo plné chybějících hlásek. A k tomu zase ty kresby, zase ty malůvky, ty vystřihovánky. Letáky z hospody. Hybridní zvířata se dvěma ocasy, třema očima, čtyřmi rohy. Poskládané, slepené, vystřižené, dokreslené bájné bytosti, ani ryba, ani rak. A do toho tenhle leták, tahle pohádka.

(s. 142)

[Simona]

Fuha, tak toto bol riadny bizar.... ja vlastne ani neviem, ci sa mi to pacilo.... ale bolo to tak dobre napisane a tak uplne ine, ze menej ako 4 hviezdy si to naozaj nezasluzi.

[Aneta Strh]

4,5* geniální psychologický horor. Nerozumím, proč kniha neni nikdy po českých bookstagramech, kdyby brzo neměla vyjít v anglickém jazyce, nikdy bych na ni nepřišla. Skvěle napsáno, asi to neni pro každého, ale za mě je to na úrovni zahraničních unhinged horor románů. Takové Slunce, Seno bez humoru a v teroru a strachu. Skvělý.

[Bosorka]

Ty bláho, tady se do všeobjímajícího hustého bláta zaboříte pomalu v první větě knihy. Jenomže vás nepustí a táhne stránkami, které jsou napnuté k prasknutí. Chybí jen málo a v očekávání něčeho nepříjemného, zapichujícího se pod nehty, zavrtávajícího se pod kůži, je málem roztrhnete. Autorka skvěle vládne jazykem, je obratná v nakládání se slovy a větami, přináší něco trochu jiného, než co jsem od knihy očekávala. Ovšem něco velice neotřelého. Červená Karkulka nikdy nebyla žádná oddychová pohádka, ale tahle je teda fest zahuštěná.

[Romana]

První knížka, která mi za celý život čtení ve vaně spadla do vany.
Asi věděla proč.

[Katie (DoomKittieKhan)]

Bohumil and Bohumila's marriage is struggling and in an effort to save their relationship they move with their unnamed and disabled son to the remote agrarian village of Podlesí far away from their home in Prague. They find a small cabin near the floor of a ravine and in the depths of summer the narration begins exposing how intolerable the situation is and how much Bohumil and Bohumila hate not only each other, but their son, their new home, the village, and the villagers who are wary of them. Bohumil isn't sleeping as he believes a large creature is stalking in front of their cabin at night, and his exhaustion and anger begin to simmer to the surface. During these periods of paranoid insomnia, Bohumil spins himself into sticky webs of hate for Bohumila who had been having an affair and often left their son alone during these rendezvous. But Bohumil isn't a faultless martyr and through interwoven perspectives we begin to hear Bohumila's side of their story and experience her never-healing wounds.

I love a gritty and bloody folkloric horror tale as much as the next person, but PLAYING WOLF was a lot to take in with very little to enjoy. It's brutal, cruel, and extremely atmospheric to the point of disorientation. I felt completely unmoored while reading PLAYING WOLF and that sensation intensified everything about my experience with this book. The prose was heightened and confusing, often switching narrative voice or even character within a few sentences.

My advice would be to go into this one with zero expectations. Each character has their paw caught in a trap but what I found frustrating is that very little proactive action or character development moves this story. Because that is what I was expecting. As a reader, I didn't give enough space to the psychological horror and internal distractions playing out for each of these characters while I was actively in the process of finishing the book. The events, circumstances, encounters with the villagers and their act of "playing wolf" with outsiders felt unsatisfying. More is left unsaid with this one than is exposed in the narrative. And that's ok, this is intended to be a slow-burn horror story, but it does make for a jarring last third of the book that brings everything to light.

I think Alex Zucker did a remarkable job with this translation. I can only imagine how challenging it was to bring the nuance of this prose to an English-speaking audience.

One last word of advice, I'd skip the audiobook of this one and read a physical copy instead. As already mentioned the perspective and prose jumps around so much, unless you can stay hyper-focused while listening to an audiobook, a print or ebook copy might be the way to go.

[olivka]

Necetla jsem tuhle, ale rok proměny… neni tady na goodreads :((

[G]

Strong, surreal writing, strong atmosphere, a writing style that guarantees neither POV nor linear time (not so much unreliable narrator as unreliable narration), and although the animal death and sexual assault made my mouth twist I can see their purpose in the overall narrative - taking all the subtexts found in old myths, all the ways people fear and lust over women and wolves lurking in the woods, and making them explicit, impossible to overlook or pretend not to notice or retell in a kinder way.

And yet at the same time I think this book was in fact holding its punches! which is very funny to say about a story that opens with a man forcefully sticking his arm up a cow, goes onto graphically depict the killing of fox kits and somewhat less graphically depict a rape scene, plus sooo many gnarly wounds going rancid. But I kept waiting to really delve into the myth - why THIS story - and yet there were few surprises or subversions. "Fairy tales but dark and violent" isn't a new idea and it's only fun if you commit to unearthing new ways to consider said tale.

These characters fit exactly into the slots they appear to fit into at the beginning (Bohumil makes a decent hapless grandmother and I see the efforts to reclaim little red riding hood's spunk in some of the retellings and Bohumila's behavior, but how I wanted Bohumila to be the wolf and Sláva the girl!). The villagers can't fit the boy into the story (perhaps why the story itself never names him...?) but that means they just let him live for some reason. The very last chapter is out of a standard issue horror movie. What was the deal with the vanishing gay couple? At one point I thought the book was confirming cannibalism and I was like, oh, that could be interesting! but then it didn't give me cannibalism. :(

Meaty concepts but messy. Figuratively and otherwise. Think that's enough Cow Fluids for me for a while.

Great malevolent red-in-tooth-and-claw woods though. I saw the author at a q&a where she said they keep marketing this book as a deep look into village life but actually she is a city writer and the woods are scary. And as another city writer who thinks the woods are scary, I'm on her team. I just wish she'd done more to connect the myth to the people carrying it out, delved into the whys, made the Bohus other than they appeared to be (just as the wolf pretending to be the grandmother is other than it pretends, just as the meaning of this fairy tale is other than that of the kinder gentler modern version we teach to children...). The villagers and their menace are shallow - I like the emphasis on the dark reality of the bucolic countryside fulla honest hardworking godfearing yadda yadda people, the way the villagers themselves wished slow death on everyone who tried to suck up to them about the pretty nature and clean air, but even I have to admit it reads very "inbred country folk torment overeducated city slickers," which is its own cliche.

And I wish there was cannibalism! that's all.

[Ruby-Reed]

Ke konci jsem uvažovala, jestli 1 nebo 2 hvězdy, ale ten konec to kompletně pohřbil, takže je to vlastně jasný.
Jediný, co je dobře je, že celá knížka je čtivá, takže u toho člověk nestráví mladí.

Jinak je to vpodstatě koncentrovaná studnice hnusu. Četla jsem Zolu a četla jsem Šlejhara a ani naturalismus v čistý podobě nebyl tak odpornej jako tady tohle.

Stereotyp vesnice je ze začátku možná docela k smíchu, ale nakonec to člověka možná spíš uráží, protože NE, takhle vesnice fakt nevypadá.

Čekala jsem folklorní horor, masky ve tvaru Morany, kostýmy s folklorní tématikou. Dostala jsem pošahanou hru na Červenou Karkulku, což mě možná štve ještě o něco víc, protože Červená Karkulka je skvělá a uvědomuju si, že její starší verze jsou dost brutální, ale tohleto tady... Jestli to mělo fungovat jako retelling, tak to tak nefungovalo. Celý to vlastně nějak nefungovalo.

Jen samý otázky a žádný odpovědi. Intertextualita docela zajímavá, ale dalo se z toho vytřískat víc. Celou dobu jsem si myslela, že nás autorka připravuje na něco velkýho, na obrovskou akci, ale ta akce nakonec byla taky zmatená, hnusná a úchylná.

Pokud chcete něco, co se rychle čte a budete se u toho ošívat hnusem, tohle je přesně pro vás.

[Kristýna Huclová]

Další variace na pohádku o červené karkulce. Jenom si nejsem jistá, jaké poučení, jako z každé správné pohádky, by mělo z vyprávění vyplývat. že život na vesnici není žádná selanka, ba naopak, holý boj o přežití a všichni lidi jsou víc nebo míň bestie. spíš víc. Jo, to by asi mohlo bejt ono. Takže žádné příjemné čtení to rozhodně nebylo, navíc autorka si dala skutečně záležet, aby poctivě vykreslila to nejhorší z nás a s velmi úspornými prostředky přivodila čtenáři stavy až fyzické nevolnosti. To je za mě obdivuhodný počin. Na druhou stranu mě to nijak víc neoslovilo a kromě toho, že je to velmi dobře napsaná knížka, nevím, co si o tom mám víc myslet.

[Olga Kowalska (WielkiBuk)]

Bohumił i Bohumiła przenieśli się na sielską wieś. Przynajmniej taki był plan, bo ich nowy dom ukryty w ciemnym, gnijącym wąwozie nie ma ani światła, ani ciepła prawdziwego domu. Zresztą, tak jak związek, który tworzą Bohumił i Bohumiła. Ona zrobiła coś niewybaczalnego. On nie potrafi jej wybaczyć. Jest też chłopiec, synek, o specjalnych potrzebach – on żyje w swoim świecie. Z początku, nie czują wilczego oddechu na karku. Do czasu.

Pierwsze skojarzenia to: „Loteria” Shirley Jackson, to duszne opowiadania Joyce Carol Oates czy Flannery O’Connor. Taki horror w pełnym słońcu. Niepokój między słowami, ukryty za drzewem. Taki, który wiesz, że się wydarzy i nie będzie przed nim ucieczki. I taka jest atmosfera „Zabawy w wilka”. My wiemy, że TO się wydarzy, czymkolwiek to jest. Jedno jest pewne – ta rodzina skazana jest na zagładę. Na rozszarpanie. Na wilka.

W tle baśń o Czerwonym Kapturku. W różnych, coraz bardziej niepokojących wersjach. Od tej najbardziej poczciwej po okrutną, pierwotną wersję baśni, obrzydliwą w swojej wiarygodności. Cały czas miałam ciarki, cały czas czułam ucisk w żołądku. Zuzana Rihova przecież nie straszy, ona SUGERUJE, nic bezpośrednio, nawet w finale… A jednak – to wystarczy, żeby poczuć przerażenie do szpiku kości.

[Michu Kontrabas]

Kurde lubię takie głupie książki. Wszystko ładnie napisane ale musi być brudno, obrzydliwe i brutalnie. Fajna książeczka po Lapvonie, klimat podobny (chociaż tutaj nie było pierdzenia) 😛

[Marta]

Piekło kobiet, tak mogę ją opisać.
Na wskroś czeska, więc do końca nie ogarnęłam metafory XD

[Sarah]

This is a very strange re imagining of little red riding hood. While I will say it is so cool to read a book translated from Czech, I found the pacing to be a bit slow and I don’t think I liked one single character in this book, except for the boy.

A husband and wife decide to get away from the city because their son as they put it has a “cognitive delay”, so I’m thinking just based on what I read that he most likely has Autism or is on the spectrum. He is 12 years old, but the dr’s have said that he thinks more like a 6 year old. Sooooo they live the city to try to help repair their marriage/get away from all of the comments people make about their son, but they end up in this creepy cottage full of a town of creepy people.

I will say that there are several characters who refer to their son as a “retard”, which I don’t like. I wonder if that was the word choice because all of these characters are awful/have bad intentions? I really don’t know.

The couple makes very questionable decisions on basically everything and I didn’t like them either. There is one character Pepa who is such a racist asshole and made my blood boil.

Honestly? I am still confused on why the book ended the way it did and fully how we got here. I still need to sit with it more.

Thank you Catapult for the gifted copy!

[Steklina]

Zuzana Říhová umí psát, je zdatná stylistka, takže se její literární počínání určitě vyplatí sledovat. Dialogy a dějové pasáže střídají lyrická líčení, atmosféra postupně houstne a tmavne, o motivaci a minulosti postav se dovídáme v náznacích a určitě ne víc, než je nezbytně nutné. Přestože nepotřebuji zcela jasné vysvětlení všech záhad a tajemství, mám pocit, že se nám tu rozmáhá takový nešvar, že autor vlastně neobjasní vůbec nic a vše nechá na čtenářově fantazii. A to mi přijde trochu nefér. Sama si u dobře rozehrané zápletky představuju, jak bych v příběhu pokračovala sama, a jsem zvědavá, jak se s ním vypořádá spisovatel. A ono nic: spisovatel se nám vůbec neobtěžuje. Je to z pohodlnosti? Aby čtenář nebyl zklamán případnou banalitou? Nebo ze strachu, aby se vyhnul možným logickým nesrovnalostem?

[Meg Outland Stewart]

check the tw's before going in. there’s definitely some heavier stuff here!

i usually love folk horror, so i was hoping this one would hit, but it didn’t quite land for me. the atmosphere was there in parts and i enjoyed the more poetic feel of the prose, but overall, the novel leaned more toward being grotesque than truly impactful.

[Kevin L]

4.5 ⭐️

Slow burn folk horror done right.

[City Elf Reader (Ryan)]

I love the cover!


and that’s it unfortunately

[Šárka R]

Tohle bylo opravdu strašidelný! Autorka má velmi bohatý jazyk, to mě dost potěšilo. Četlo se mi to dobře, na rozdíl od jiných recenzentů jsem se stylem knihy neměla nejmenší problém.
Popisy atmosféry vás hned vtáhnou do temného lesa, do sálajícího žáru léta i do podivné vesnice, ze které není úniku.
❤ přečtěte si to. Jsem zvědavá na vaše hodnocení

[Coral]

I’m not sure what I could possibly say about Playing Wolf, because I don’t understand what happened in this book 😭 it would hint vaguely at things, but not in a fun and mysterious way, in a way that made me want to drop kick it. So much lingering on the poor relationship between the two main characters. The language concerning their son was super wack. I was so excited when this came out, too! This is really a bummer.

[Megan Knight]

I won a copy of this book, so thank you to the publisher for sending it to me.

I always feel really bad about giving a less than positive review on a book because it takes a lot to write and put your work out there, so let me start by saying this book would probably be awesome for some people. The cover itself is beautiful and the story was descriptive and imaginative and I would recommend at least a one time read to see if it works for you.

That being said...this book was a bit of a slog for me, I really had trouble getting through each chapter much less finishing it. I don't know if it was the way the print was laid out or just the sheer amount of thought vomit of each character (it really feels like being in the chaotic thoughts of each of the characters for most of the story) but I kept having to go back over and over text because it was like I was zoning out or something. And I NEVER do that with books. Perhaps it's because it was originally written in Czech so there is a barrier between writing styles.

The characters, to me, are not likeable at all. They are gross both physically and just in human nature. I'm all for flawed characters but if there is nothing about one that evokes empathy it's difficult to feel invested in what happens to any of them.

Honestly this book just wasn't for me

[Hana Hledíková]

Absolutely chilling.
The book is masterfully written, the language is highly stylized, but not in a way that would seem unnecessary or forced. The language is brutally direct and descriptive, yet also highly figurative and ornamental. Although the book could be classified into the "modern reimagining of fairy-tale as horror" genre, it is also much more. Mostly, I think, it is a well-executed exploration of loneliness, where the inner world seeps into the physical, with sickness, contamination, dirtiness and disgust ever present. We see the disgustingness in all the things often romanticized, like the countryside, or children. Or human relationships.
This book really didn't make me feel a single positive thing, while often making me feel that what I was reading was an extremely accurate description of the human psyche. Would not recommend reading this if you're in a bad place mentally.

[Angela]

the entire first part i hated. i appreciate the writing being so stylized but the style is not my cup of tea.
the folk horror only truly begins in part 2 and the last 20% of the book is the only time i was engaged in what was happening.

[KsiazkiUwielbiam]

"Dom przyjmuje swoich lokatorów z ospałą obojętnością. Bohumilowi nikt nie powiedział, że dom jest chory. Przed Bohumilą zataili, że każdy, kto kiedykolwiek rozpakował tu swoje pierzyny, a na półkach ustawił poobijane kubki, zachorował albo umarł. Albo musiał wziąć udział w zabawie."

Folklor z Czerwonym Kapturkiem i złym wilkiem?
Tak i jeszcze raz tak!

Gdzie najlepiej uciec przed niewygodną przeszłością, porażkami życiowymi i próbować zacząć na nowo budować związek? Bohumil i Bohumila wraz z synem przenoszą się z miasta na wieś. On liczy na to, że zazdrość, żal i złość nie rozerwą go na kawałki, ona czuje, że jest tutaj za karę, w miejscu, które skrywa tajemnice, ludzie wydają się patrzeć z odrazą, a po zmroku coś obserwuje, krąży, szykuje się na ucztę.

"Delikatnie pogłaskał ją przy tym po plecach i uśmiechnął się miło. Bohumila już wiedziała, że wilki bywają różne: niektóre, zanim dopadną swoją zdobycz, potrafią być rozczulająco urocze, uczynne, przymilne i potulne... Jeszcze raz się obejrzała, nieco zwolniła kroku. Znów się zawahała. Nie chciała iść do lasu."

"Zabawa w wilka" zachodzi za skórę. Uczucie niepokoju, zagubienia towarzyszy czytelnikowi od samego początku. Tutaj nie wiadomo co jest prawdą, co legendą, co snem, a co przepowiednią. Klimat zamkniętej społeczności wprowadza w stan ciągłego czekania na coś złego, zagrożenie nie opuszcza ani bohaterów, ani czytelnika. Tutaj każdy mieszkaniec za uśmiechem skrywa jad i myśli, które przerażają.
Czytając czułam ogromny dyskomfort, coś uwierało, coś gniotło, coś wwiercało się w umysł pobudzając wyobraźnię.
Ale tak miało być prawda?

Książkę nie czyta się łatwo. Ma trudny styl i momentami trudno było mi się zorientować kto jest narratorem. Czułam się niepewnie, dzieląc w ten sposób to jak czuli się Bohumila z mężem.

Najbardziej kontrowersyjne wydaje się jednak to jaki stosunek do syna mieli rodzice. A było to trudne rodzicielstwo. Myślę, że każdego ta książka skłoni do refleksji.
Polecam!

Współpraca recenzencka @wydawnictwoafera
@zuzanarihovawriter

#thrillerbook #literaturagrozy #groza #czerwonykapturek #zabawawwilka