Výtvarné umění je plné zákulisních bojů. Tvůrce se neproslaví jen díky svému talentu, píli, fantazii, zvládnutému řemeslu, vizi nebo zásluhou neotřelých nápadů. Kromě toho musí být šikovným obchodníkem či ještě lépe - reklamním agentem sebe sama. Musí znát ty "správné lidi". Jan H. Vitvar se pouští na dobrodružnou výpravu do míst, kam oko návštěvníka galerie nedohlédne, a přináší čtenářům svědectví o skutečné podobě uměleckého provozu.
Jak se stal z někdejšího rebela české kultury Milana Knížáka umělecký diktátor? Proč se Cena Jindřicha Chalupeckého, která má podporovat začínající tvůrce, vyvinula v elitářský podnik? Kdo se dnes může dostat na uměleckou vysokou školu a co všechno musí udělat pro to, aby ji absolvoval? Kteří galeristé umělce podporují, a kteří naopak zneužívají? A platí v umění, že peníze nesmrdí?
Jan H. Vitvar (1977) vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Pracoval jako výtvarný kritik v deníku MF DNES, poté řídil kulturní oddělení týdeníku Nedělní svět, od roku 2006 je šéfem kulturní rubriky týdeníku Respekt. Jeho velkou vášní je umění a sport. S časopisem Vital spolupracuje od roku 2017.
Ja nevím, ale tyhle “drby” mě zajímaly nějak méně než ty z první knihy. Jako.. autorovi s podařilo zachytit ten bizár, který je tam patrný u určitých věcí.. Ale už první kapitola mi přišla jako moc dlouhý opus na téma hejtujeme Knižáka. Třetí knize přesto dám šanci, ale trochu se obávám… Na druhou stranu je fajn, že člověku v hlavě ulpí pár faktů a pak může hrát chytrého před partou stejně art nechytrých lidí :D.
Perfektní výlet do zákulisí českých (nejen) uměleckých institucí :)
Kniha mě moc bavila, četla se trochu jako detektivka a díky ní mám jako laik mnohem lepší přehled o tom, proč jsou některé věci, tak jak jsou. Už je to déle než měsíc, co jsem knihu dočetla, a stále cítím hořkou pachuť ohledně stavu NG a Ceny JCH.
Navíc mám projekt na celý rok 2025 - do-objevit všechny pražské soukromé galerie.