Přes drsnou a provokativní svrchní vrstvu, kterou spoluvytváří již název sbírky, prosvítají promyšlené a mnohoznačné básně, v nichž se mísí iracionalita a absurdita se sociálními komentáři a přepisy zaslechnutých rozhovorů. Všudypřítomný černý humor a cynický škleb nacházejí svůj kontrapunkt v upřímném zděšení nad stavem světa a nefunkčními mezilidskými vztahy – avšak bez jakéhokoli pozérství či moralizování.
"Okolnosti" vzniku sbírky "byly poněkud poetické" ... dva večery, dvě Becherovky! Protože když chcete napsat básnickou sbírku, tak to není nic složitého, neboť všichni máme základní předpoklad - ruce. A v tomto případě "nebyl prstoklad ošizen. Prstoklad byl položen jedoucím, v přímé úměře k dokonalosti poničeného krevního oběhu."
Prý "je zakázáno zvlčit!", v tomto případě však budu vlčit moc ráda. Sbírka se mi náramně dobře četla nad sklenkou vína. Mnohé obraty ve mne vyvolávaly krásné obrazy, které si ráda uchovám v paměti. Například tento: "Srnky se odráží v nánosech světla. Rozraž." nebo "Nesu růže/vytrhal jsem je holýma rukama/kvetly divoce, připomínly husy, barvou i zalomením i křikem.(bránily se, jen co je pravda)". Mnohé z básní už mi poletují po pokoji, zavěšeny na stuhách.
"Na těle jsem měl saze v očích budoucnost na rukou mléko."
Píča. Hovno. Hitler. Praha. Slová nie sú zadarmo, predurčujú tón zbierky ešte pred otvorením. Vieme, že nepôjde o jemnú lyriku, žiadne mapovanie krehkej ľudskej duše. Očakáva sa skôr náhľad do portfólia zamestnanca reklamnej agentúry, ktorý píše básne po večeroch aby si vypísal znechutenie zo sveta, ktorý sám tvorí. Aby mu myšlienky nevoňali iba po kolínskej, ale aj po piči, ktorá predsa len vonia lepšie. Myslím že Lukáš Palán v reklamke nepracuje. Ale možno by mal.
Čo z toho? Texty sú hravé, zábavné, miestami aj hlboké. Často prvoplánové a trochu trápne, pôsobia dojmom, že boli napísané impulzívne. Cieľ sa zdá byť čitateľný: angažovanosť, komentár k súčasnosti a možno aj bulvarizácia poézie. Občas bolo newspeaku na mňa priveľa, obrazy boli prisúčasné a mierne znechutenie mi bránilo vnímať obsahy.
Aj tak sa mi to páčilo. Bavil som sa a postupne som zisťoval, že tento spôsob práce s jazykom je mi blízky, aj keby som to chcel poprieť. A celý čas som premýšľal nad tým, že ak by sa čítala poézia, toto je poézia ktorá by sa naozaj čítala. Možno som na túto knihu len trochu starý.
Tohle je čtení k cigáru v Severce, tam, kde jste četli Národní třídu od Rudiše a nelíbila se vám. Tohle se vám líbit bude, je tam víc chytrých slov a pár hezkých veršů. Problémy mají šťávu, druhá část ztrácí plyn.