Krevní msta

Dračí město #3

by Petra Machová

Jak poznat, kdo je přítel a kdo nepřítel? Hranice se stírají a nikdo nemá pevnou půdu pod nohama. Každý po něčem touží a neváhá pro to udělat cokoliv.

Eldar doufal, že se mu podaří uprchnout a zachránit Janu. Mohli by se přidat se k boji proti Alarovi Zarnskému. Znělo to naivně a on zjistil, že nemá šanci. Ne když je osobní hračka paní Černých ještěrů.
Lianea se zahalila do Stínu. Klan Pavouka jí ležel u nohou. Co víc by si mohla přát. Vzdala boj o svou duši. Bylo tak snadné se rozplynout v temnotě. Dokud se neobjevila první jiskra naděje. A chuť zase žít.
Jana se uzavřela do svého světa, aby unikla bolesti. Nezůstane tam ale napořád. Strach přetaví do odhodlání. Její přátelé ji potřebují a v srdci jí hoří touha po pomstě.

Hardcover

Published January 1, 2022

About the author

Momentálně žije v Brně. Během studia na Střední zdravotnické škole propadla kouzlu knih, především fantasy, scifi a hororům.
Ke čtení ji přivedly díla J.R.R. Tolkiena, Stephena Kinga a Christophera Paoliniho.

Psát vlastní příběhy začala o pár let později, když se chtěla podělit o vlastní fantastické světy. Tak vznikli ještěři, potomci Věčného ohně, kteří sice s lidmi sdílí planetu Zemi, ale svých problémů mají víc než dost.

V roce 2014 jí byla publikována první ještěří povídka, s názvem "Osudová chyba", v knize Posledná Pozemšťanka, kterou vydalo nakladatelství Hydra.
V roce 2015 jí vyšla povídka "Strážci hvězd" ve sborníku Rozmarná fantastika.
V roce 2016 spatřila světlo světa povídka "Mrtví se někdy vracejí" ve sborníku Zombie apokalypsa, také od nakladatelství Hydra
V roce 2017 vyšly povídky dvě - "Dotek stínu" ve sborníku Mladé čarodějky (Černý drak) a "Poslední tanec" v antologii Žena s drakem (Fortna).

V roce 2018 debutovala young adult fantasy románem "Dračí město" (Host), na které v roce 2019 navázala kniha "Pouto stínu" (Host). Závěr trilogie je očekávaný v roce 2021.

Reviews

[Zuzana Hartmanová · Rating 4 out of 5]

Petra Machová jednoznačně vyniká v popisech – všechny její knihy obsahují obrovské množství detailů, díky nimž ještěří společnost kypí životem a na čtenáře dýchá ze stránek její atmosféra. Popisy rituálů, oděvů, měst i místností jsou pestré – Petra Machová má navíc pro všechno svůj vlastní název a hodně se věnuje i symbolice. Celá série je prodchnutá tématy duševní síly, spříznění a celkově určité formy spirituality. Ačkoliv v Krevní mstě není na podobné poznávání kultury už tolik prostoru, autorka se těchto „odboček“ od hlavního děje nedokázala úplně vzdát, což je ve výsledku dobře, protože to k její tvorbě už neodmyslitelně patří.

Přestože se jedná o závěrečný díl, není Krevní msta přehnaně akční. Postavy intrikují, odhalují lži i dávné pravdy a některé z nich se také dostávají ze zajetí do zajetí. Na jednu stranu je to logické – většina území, po němž se hrdinové pohybují, je pod nadvládou nepřítele a nejde se hlídkám vyhýbat donekonečna (potenciální spojenci navíc hrdiny často považují kvůli předchozím událostem za špehy). Na druhou stranu se kvůli tomu příběh v první polovině točí trochu v kruhu a čtenáři se o postavy přestávají bát, protože se většinou opakuje stejný průběh jejich zajetí.
Ve finální třetině už má ale děj pořádný spád, a i když se čtenáři nedočkají žádné velké závěrečné bitvy (což mně osobně přijde osvěžující), budou otáčet stránku za stránkou. Intriky, zrady, naděje i souboje – toho všeho jsou poslední stránky Krevní msty plné. Autorka na čtenáře ale v jistém slova smyslu upletla pěknou boudu – až ke konci začala odhalovat, nakolik jsou vlastně ještěři technologicky vyspělí, jaké mají možnosti a naznačila něco víc i o magii a dracích, což jsou dva prvky, jejichž absence v předchozích svazcích jí byla nezřídka vyčítána. Petra Machová tak čtenáře nalákala na návrat do ještěřího světa a nezbývá jim než doufat, že se ho někdy v budoucnu dočkají.

Pořád se pohybujeme na poli young adult, takže z toho plynou jisté nešvary související s tím, co většina knih v tomto věkovém zařazení obsahuje už z principu věci. Zároveň ale k řadě témat přistupuje Petra Machová trochu jiným způsobem. Oceňuji například, že nijak netabuizuje milostný život, který svým postavám – i těm dospívajícím – dopřává. Nezabíhá do žádných explicitních detailů, ale pořád je v příběhu tento prvek přítomen, což mi přijde zcela v pořádku. Stejně tak otevírá alespoň částečně motivy traumat z prožitých událostí.

Krevní msta je důstojné zakončení série odehrávající se částečně i v naší malé kotlině a pokud se čtenáři dokážou oprostit od toho, že navzdory názvu série se to na stránkách nehemží draky a magií, dostanou young adult příběh, který je možná v některých ohledech překvapí.

Na závěr osobní povzdechnutí. Vážně mě mrzí, kolik negativních komentářů sklidil první díl, protože jsem četla hromady ya knih, které byly naivnější a méně propracované. Dokážu pochopit, že jsou čtenáři naštvaní z toho, že jim kniha dala něco jiného, než co čekali... na druhou stranu draky nikdo nikde nesliboval, pokud se nemýlím... Celá série mi přijde hlavně o poznávání nové kultury, na což se klade největší důraz. Ale některé komentáře mě i docela rozčilují. Nejvíc asi ty, které autorku pranýřují za to, že její postavy mají česká jména a přitom se pohybují ve fantasy světě... To vážně všichni přehlédli skutečnost, že postavy jsou Češi a logicky tedy mají česká jména? (Hlavně, že Petr, Zuzana, Edmund a Lucie v Narnii vedle Kaspiana jsou úplně v cajku...) Prostě by bylo skvělé, kdybychom přestali dávat českým autorům neustále sežrat podobné blbosti, které v překladové literatuře z nějakého důvodu neřešíme...