What do you think?
Rate this book
Mycelium #1
Jantarové oči
Lidstvo navázalo styky s planetou Össe a začalo využívat tamní myceliální technologie. Zatím se úspěšně daří ignorovat nepříjemnosti, které s sebou kontakt s teokratickou civilizací Össeanů přináší: kult vesmírných Lodí, krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli. Lucas Hildebrandt, který jako vyslanec důvěrně poznal tamní svět, si ale dobře uvědomuje, že Země začíná být na Össe závislá. Proto hledá sílu, která by se mohla stát protiváhou össenské moci. Skutečně ji nachází – jenže je jiná, než předpokládal; a cena, kterou za to on sám musí zaplatit, je krutá.
Audiobook
First published June 1, 2013
40 people are currently reading
607 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 130 reviews
October 19, 2020
Pořád jsem čekala, kdy mi autorka nabídne víc než jen příběh založený na psychologii hlavních postav a vleklejších návratů do minulosti. A ono to nepřišlo. Ne, že by výše zmíněný aspekt nebyl dobý, je a moc. Ale sám za sebe nestačil s ohledem na naprostou absenci děje.
I s přihlédnutím k tomu, že je toto úvod zde ty prvky světa chyběly. Tady a teď. Nicméně myšlenka založení mimozemské civilizace na víře zde působí neskutečně sympaticky a chytlavě. Jistou zvědavost to ve mně vyvolalo, takže do dvojky se jednou pustím.
I s přihlédnutím k tomu, že je toto úvod zde ty prvky světa chyběly. Tady a teď. Nicméně myšlenka založení mimozemské civilizace na víře zde působí neskutečně sympaticky a chytlavě. Jistou zvědavost to ve mně vyvolalo, takže do dvojky se jednou pustím.
September 27, 2013
O tom, že si musím první díl Mycelia pořídit, jsem se rozhodla už v dubnu, kdy se mi podařilo dostat se na přednášku Vilmy Kadlečkové o Argenitovém vesmíru. Je tedy jasné, že jsem knihu otevřela naplněna obrovskými očekáváními a musím říct, že svět houbových vláken a ušatých mimozemšťanů mě nezklamal, i když je to vlastně jen pozvolný úvod do děje. (Což mě malinko zaskočilo, protože jsem čekala uzavřený samostatně fungující příběh uvnitř série a ono to pořád nekončilo!) Což znamená, že pořádně hodnotit budu moci až po páté... droze.
Vedle Kočičích nocí je to asi jedna z nejosobitějších a asi i nejlepších českých knih, které jsem za poslední dobu četla. (A Lucas je se svým racionálním přístupem a jízlivostí jeden z nejsympatičtějších protagonistů.)
Hlubší rozbor si nechám na svůj osobní blog, protože tato kniha si malinké popitváníško zaslouží. Teď ale ta hlavní věc. Nevíte někdo, kdy vyjde další díl? :-D
Vedle Kočičích nocí je to asi jedna z nejosobitějších a asi i nejlepších českých knih, které jsem za poslední dobu četla. (A Lucas je se svým racionálním přístupem a jízlivostí jeden z nejsympatičtějších protagonistů.)
Hlubší rozbor si nechám na svůj osobní blog, protože tato kniha si malinké popitváníško zaslouží. Teď ale ta hlavní věc. Nevíte někdo, kdy vyjde další díl? :-D
June 28, 2014
Zklamání. Přes ta všechna doporučení mi kniha přijde jako velmi slabá. Víc než 3 hvězdičky dát nemohu, protože i další díly Duny od Briana Herberta & spol, které považuju za slabý odvar originální Duny a nehodnotil jsem je vysoko, mají zajímavější příběh, věrohodnější postavy a svět Mycelia se ani náhodou neblíží propracovanosti a věrohodnosti uspořádání univerza v knihách o Duně.
April 16, 2018
Začíst se do Mycelia bylo docela obtížné. Ze začátku to totiž působí, jakoby se Vilma Kadlečková rozhodla ztížit vstup do promyšleného světe svojí knihy jak to jen šlo - žádné vysvětlování toho kdo je kdo, co je co, kde a kdy jsme. Naopak na vás je jako oblak spór vychrlena spousta zoufale nesrozumitelných Össeanských jmen. Musíte se prodírat hustým podhoubím děje bez jakéhokoli pomocného vlákna, kterého byste se mohli chytit.
Nakonec jsem ale ráda, že jsem kniho po prvních padesáti stranách neodložila. Postavy začaly dostávat obrysy, naučila jsem se trochu rozeznávat úchylně komplikovaná slova Össeanů a náhle se přede mnou rozevřel velmi originální, zajímavý svět, který chci objevovat v dalších knihách. (a který k mému překvapení opravdu souvisí se světem Vilmy knihy Na pomezí Eternaalu, kterou jsem četla někdy před dvaceti lety)
Knihu doporučuji a jen podotýkám - vydržte trochu krkolomný rozjezd. Stojí to za to.
Nakonec jsem ale ráda, že jsem kniho po prvních padesáti stranách neodložila. Postavy začaly dostávat obrysy, naučila jsem se trochu rozeznávat úchylně komplikovaná slova Össeanů a náhle se přede mnou rozevřel velmi originální, zajímavý svět, který chci objevovat v dalších knihách. (a který k mému překvapení opravdu souvisí se světem Vilmy knihy Na pomezí Eternaalu, kterou jsem četla někdy před dvaceti lety)
Knihu doporučuji a jen podotýkám - vydržte trochu krkolomný rozjezd. Stojí to za to.
April 23, 2015
Už nějaký čas se mi nestalo, abych jednu knihu četla dvakrát, tím méně po pouhém roce. Jantarové oči se mi ale pod kůži nějak dostaly a já vkročila dvakrát do téže řeky, abych k svému překvapení shledala, že je to pořád stejně výborné. Přemýšlela jsem, co se mi na Myceliu vlastně tak líbí a tak nějak vidím, že je to prostě sci-fi přesně podle mého gusta – s báječně propracovanými postavami, do kterých je radost se vžívat, inteligentní a napínavá zápletka, která je zároveň překvapivá a proměnlivá, příběh místy krutě upřímný a lidský, ale stejně tak i vtipný tím nevlezlým, příjemným způsobem – v té knize nacházím snad všechno, o čem a jak chci číst. A že je radost ji číst, díky :)
August 6, 2014
4,5
Kdybych nevěděl, že je to české, tak bych to tipl na nějakého ostříleného zahraničního autora.
Do knihy jsem šel s jistým odstupem, protože jsem se tak trochu bál toho, co na mě vlastně bude čekat. Vilma Kadlečková mě ale přeci jen překvapila opravdu povedeným a promyšleným příběhem plného tajemné rasy Össeanů. Sečteno podtrženo, tohle se mi líbilo a nemůžu se dočkat, až se dostanu k druhému dílu! :3
Kdybych nevěděl, že je to české, tak bych to tipl na nějakého ostříleného zahraničního autora.
Do knihy jsem šel s jistým odstupem, protože jsem se tak trochu bál toho, co na mě vlastně bude čekat. Vilma Kadlečková mě ale přeci jen překvapila opravdu povedeným a promyšleným příběhem plného tajemné rasy Össeanů. Sečteno podtrženo, tohle se mi líbilo a nemůžu se dočkat, až se dostanu k druhému dílu! :3
November 12, 2025
Chodilo se trosku okolo horke kase, ale konec byl takovym tichym prislibem pro neco vetsiho v dalsich dilech. Luc mi prirostl fakt hodne k srdicku a jsem zvedava, jak se to s nim bude dal vyvijet. I kdyz se mi to velmi libilo, nechavam si jednu hvezdicku do foroty, protoze to urcite bude jeste lepsi. Tesim se na pokracovani!
January 9, 2024
Keď sa vám kniha zaráta dvakrát a vy si to všimnete aj pri iných a rovno ich radšej omylom zmažete aj s recenziami. A k tomu aj nejaké, čo ani chúďatá dvojmo neboli.
Ale čo. Prehodnotila som svoj názor a podľa mňa sú Jantárové oči skvelé sci-fi. Össeania sú tak exotickí, že vám tu nebudem písať ich mená, nepodarilo by sa mi to. Celkovo to bolo inovatívne. Spojenie techniky a náboženstva. Škoda, len, že neviem zohnať knihy, iba audio, lebo na to sa dosť zle sústredím. Mám však nové neobľúbené meno a to je Pinkrtína. Znie to podľa mňa ako cirkusový pseudonym.
Ale čo. Prehodnotila som svoj názor a podľa mňa sú Jantárové oči skvelé sci-fi. Össeania sú tak exotickí, že vám tu nebudem písať ich mená, nepodarilo by sa mi to. Celkovo to bolo inovatívne. Spojenie techniky a náboženstva. Škoda, len, že neviem zohnať knihy, iba audio, lebo na to sa dosť zle sústredím. Mám však nové neobľúbené meno a to je Pinkrtína. Znie to podľa mňa ako cirkusový pseudonym.
January 9, 2019
Tohle bylo hodně dobré sci-fi:
napínavé, trochu nechutné, hodně zamotané a neuvěřitelně originální.
Audioknižní podání má ode mně jedničku.
Těším se na další díly!
4/5*
Recenze v deseti slovech na blogu
napínavé, trochu nechutné, hodně zamotané a neuvěřitelně originální.
Audioknižní podání má ode mně jedničku.
Těším se na další díly!
4/5*
Recenze v deseti slovech na blogu
April 3, 2025
Vím přesně, proč jsem to tak dlouho odkládala: jednak, hype was too strong with this one (což mě spolehlivě odradí, protože nedejbože, abych se pustila do čtení věci, která se líbí tolika lidem!), a jednak jsem potřebovala, aby série byla dokončená, než se začtu (v tomhle mě poznamenalo Kolo času. Naštěstí. Protože to nakonec konec má. Na rozdíl od jiných...)
Nečekala jsem ovšem, že si mě kniha omotá kolem prstu tak rychle a tak definitivně. Vím přesně, jak se to stalo. Je to jednoduchý a elegantní mechanismus: 1. Popíšete hlavní postavu z pohledu jiné postavy, která má na onu hlavní postavu crush. 2. Necháte hlavní postavu trpět.
Jedna z těch dvou věcí by vzbudila jen soucit; vyvážená směs obou je past. Teď už zkrátka musím vědět, jak to s Lucasem dopadne.
Plus možná ještě 3. Nedáte čtenáři nic zadarmo - spolehnete se na jeho inteligenci.
Nedávno jsem ve velké anglicky mluvící skupině čtenářů fantastiky diskutovala o tom, zda existuje alespoň jedna sci-fi aspoň trošku podobná Dobrodružství Milese Vorkosigana, a shodli jsme se na tom, že vlastně ne. Teď přemýšlím, jestli jim mám říct, že jsem možná jednu našla, ale oni mají smůlu - tedy pokud někdo nepřeloží Mycelium do angličtiny.
Nečekala jsem ovšem, že si mě kniha omotá kolem prstu tak rychle a tak definitivně. Vím přesně, jak se to stalo. Je to jednoduchý a elegantní mechanismus: 1. Popíšete hlavní postavu z pohledu jiné postavy, která má na onu hlavní postavu crush. 2. Necháte hlavní postavu trpět.
Jedna z těch dvou věcí by vzbudila jen soucit; vyvážená směs obou je past. Teď už zkrátka musím vědět, jak to s Lucasem dopadne.
Plus možná ještě 3. Nedáte čtenáři nic zadarmo - spolehnete se na jeho inteligenci.
Nedávno jsem ve velké anglicky mluvící skupině čtenářů fantastiky diskutovala o tom, zda existuje alespoň jedna sci-fi aspoň trošku podobná Dobrodružství Milese Vorkosigana, a shodli jsme se na tom, že vlastně ne. Teď přemýšlím, jestli jim mám říct, že jsem možná jednu našla, ale oni mají smůlu - tedy pokud někdo nepřeloží Mycelium do angličtiny.
August 12, 2025
Najprv som si nebola istá, či ma to chytí, ale napokon sa podarilo. Veľmi zaujímavé prepletanie vedeckých a náboženských motívov, komplexné postavy a prvky fikcie, ktoré sú svojim spôsobom jedinečné. Autorka jednoznačne ovláda svoj žáner. Práve som s hrôzou zistila, že séria má osem dielov, tipujem sama na sebe, ako dlho mi bude trvať ju prelúskať a či vôbec ma bude držat až do konca.
November 24, 2017
Hm, musím říct, že Jantarové oči jsou výborné sci-fi. K dokonalosti (a páté hvězdě) tomu leccos chybí, ale to nevadí - to hlavní je příběh (ten funguje výborně) a originalita. Nejsem takový znalec žánru, ale spojení techno-mystické civilizace a hub (mycelium = podhoubí) je velmi zajímavé a dráždivé.
Propracované reálie Össe dávají příběhu z 26. století správnou gotickou atmosféru. Zajímavé jsou také některé charaktery - oblíbil jsem si Lucase, Pinkertýnu a Kamëlë. Skoro všechny postavy mají bohatý (ehm, opravdu bohatý) vnitřní život, což jejich interakce rozsáhle dokresluje. Román se pěkně nabaluje, jako sněhová koule a je velmi chytlavý - obratem, po dočtení poslední stránky, jsem si koupil druhý díl.
Na druhou stranu, určité věci mě drobně, zato vytrvale iritovaly. Tak předně, ty občasná extempore, kdy jsem přemýšlel, jestli ta parodie je záměrná, nebo nechtěná. To je dost škoda, protože to kazí jinak výborně budovanou atmosféru. Možná jsem starý suchar, ale pokud čtu o krvavých lidských obětech na oltáři, cítím se perplex, když o pár stránek dál narazím na záměnu mystických pocitů a zvracení způsobené zkaženým rybím filé :-/
Také některé postavy jsou dosti ploché, až schematické (zatím třeba Fiona) a vroucně se modlím k Akkütlixovi, aby pro ně autorka v dalších dílech nalezla nějaké smysluplné uplatnění. Protože zatím mám podezření na vatu - holt třista stránek není málo. S tím souvisí asi největší výtka - plazmové lyžování. OK, je to zajímavý nápad, ale proč to v prvním díle zabírá tolik místa?
No, každopádně se těším na další díly a napjatě čekám, kam mne to dovede - rád bych dal některému z příštích dílů hvězd plný počet.
------------
Recenze Led pod kůží (#2) ★★★★
Recenze Pád do temnot (#3) ★★★★
Propracované reálie Össe dávají příběhu z 26. století správnou gotickou atmosféru. Zajímavé jsou také některé charaktery - oblíbil jsem si Lucase, Pinkertýnu a Kamëlë. Skoro všechny postavy mají bohatý (ehm, opravdu bohatý) vnitřní život, což jejich interakce rozsáhle dokresluje. Román se pěkně nabaluje, jako sněhová koule a je velmi chytlavý - obratem, po dočtení poslední stránky, jsem si koupil druhý díl.
Na druhou stranu, určité věci mě drobně, zato vytrvale iritovaly. Tak předně, ty občasná extempore, kdy jsem přemýšlel, jestli ta parodie je záměrná, nebo nechtěná. To je dost škoda, protože to kazí jinak výborně budovanou atmosféru. Možná jsem starý suchar, ale pokud čtu o krvavých lidských obětech na oltáři, cítím se perplex, když o pár stránek dál narazím na záměnu mystických pocitů a zvracení způsobené zkaženým rybím filé :-/
Také některé postavy jsou dosti ploché, až schematické (zatím třeba Fiona) a vroucně se modlím k Akkütlixovi, aby pro ně autorka v dalších dílech nalezla nějaké smysluplné uplatnění. Protože zatím mám podezření na vatu - holt třista stránek není málo. S tím souvisí asi největší výtka - plazmové lyžování. OK, je to zajímavý nápad, ale proč to v prvním díle zabírá tolik místa?
No, každopádně se těším na další díly a napjatě čekám, kam mne to dovede - rád bych dal některému z příštích dílů hvězd plný počet.
------------
Recenze Led pod kůží (#2) ★★★★
Recenze Pád do temnot (#3) ★★★★
January 28, 2017
Rychlé shrnutí? Je to jiné, velmi zajímavé a čtivé, obstojí ale jen jako první díl celé série...
Mám rád sci-fi psané ženami, protože do knih krom témat vesmírných lodí, technologií a jiných ras přináší i svůj pohled na věc. Jenže ve chvíli, kdy se to má u této knihy projevit, já vlastně nevím, zda se mi to opravdu líbí. Hlavní dvě ženské postavy jsou velmi otravné (velmi podobným způsobem) a ta třetí asi vlastně čeká na pořádné projevení se v dalších knihách...
A příběh samotný? Rozhodně neříkám, že se mi kniha nelíbila, ale někdy v jejích 80 % jsem si uvědomil, že se vlastně nic moc nestalo a jde jen o představování hrdinů, jejich motivací a historie. Celý děj by se pak dal převyprávět v několika větách. Nemluvě o tom, že samotné prokousání se do světa "Argenitového vesmíru" je ze začátku podobné, jako studium Össe. Plno nových termínů které se na člověka ženou bez ladu a skladu. Jejich pořádné vysvětlení nikdy nepřijde (já si musel udělat studijní půlhodinku na stránce autorky) a na nějaké představení alespoň odkazů na zákonitosti vesmíru člověk narazí až ke 40 % knihy. Podivuhodné...
Každopádně nemůžu říci, že by mě čtení nebavilo. Bavilo. Vrhám se tak rovnou na druhý díl...
Mám rád sci-fi psané ženami, protože do knih krom témat vesmírných lodí, technologií a jiných ras přináší i svůj pohled na věc. Jenže ve chvíli, kdy se to má u této knihy projevit, já vlastně nevím, zda se mi to opravdu líbí. Hlavní dvě ženské postavy jsou velmi otravné (velmi podobným způsobem) a ta třetí asi vlastně čeká na pořádné projevení se v dalších knihách...
A příběh samotný? Rozhodně neříkám, že se mi kniha nelíbila, ale někdy v jejích 80 % jsem si uvědomil, že se vlastně nic moc nestalo a jde jen o představování hrdinů, jejich motivací a historie. Celý děj by se pak dal převyprávět v několika větách. Nemluvě o tom, že samotné prokousání se do světa "Argenitového vesmíru" je ze začátku podobné, jako studium Össe. Plno nových termínů které se na člověka ženou bez ladu a skladu. Jejich pořádné vysvětlení nikdy nepřijde (já si musel udělat studijní půlhodinku na stránce autorky) a na nějaké představení alespoň odkazů na zákonitosti vesmíru člověk narazí až ke 40 % knihy. Podivuhodné...
Každopádně nemůžu říci, že by mě čtení nebavilo. Bavilo. Vrhám se tak rovnou na druhý díl...
November 26, 2022
První díl série, který bych si - nebýt to bookclubová kniha na prosinec - určitě nevybrala. Nejprve jsem se bála, jestli nepůjde o zápletku podobnou Startrek discovery, ale v knize se díky spórám a myceliu necestuje vesmírem, ale asi jen komunikuje? Jelikož se knihy dále píšou, nevím k čemu všemu mycélium je. A to je právě ten problém. Přečetla jsem první díl série, ale nevím nic. O tom jak ten svět funguje, kdo je kdo, proč nejvyspělejší kultura vesmíru (asi?) má náboženství na úrovni středověku… autorce nemůžu upřít, že má ten svět asi docela propracovaný, ale přijde mi škoda, že si ho zatím nechala hodně pro sebe. Taky mi přijde škoda, že ten děj je takový neohraničený aspoň nějakým příběhem, protože to, že Lukas “získal” Fomalhiwana mi jako hlavní zápletka prvního dílu přijde slabé. Trochu jsem myslela, že se nějak uzavře téna dopisu, které je akorát rušivé. Lukas by podle mě musel být hodně mimo, aby v nějakém vesmíru jeho vztah s Pinky mohl vůbec vzniknout.
Abych ale řekla taky nějaká pozitiva, tak uplně blbé to není, v rámci žánru to asi ledaskoho nadchne a jméno Pinkertýna se mi moc líbí!
Abych ale řekla taky nějaká pozitiva, tak uplně blbé to není, v rámci žánru to asi ledaskoho nadchne a jméno Pinkertýna se mi moc líbí!
This entire review has been hidden because of spoilers.
Read
November 14, 2022Přijde mi, že pokud člověk není vyloženě fanoušek sci-fi, tak ho Mycelium může docela snadno odradit. Autorka to čtenářům podle mě moc neulehčuje, když jim předhodí svoje univerzum, aniž by se je nějak víc snažila uvést do jeho zákonitostí, takže čtenář docela tápe, o co se vlastně jedná, někdy povážlivě dlouho, než v knížce narazí na pasáž, kde je vysvělteno, o co vlastně jde. To je docela nepříjemný.
Druhá věc, která mě dost iritovala byla postava Pinkertýny. Sice je tý postavě podle všeho přes třicet, ale jedná jako teenager, takže jsem se v jednu chvíli musela podívat, jestli ta knížka není zařazená jako young adult. A vysvěltení, proč nedala hlavnímu hrdinovi dopis od otce, mi přišlo strašně slabý a vlastně tím pro mě částečně devalvovalo i další vyprávění, bohužel.
Což je moc škoda, protože jinak se mi to celé univerzum vcelku líbilo - kult Lodí, houby, össeané, vcelku zábavný hlavní hrdina, ale i tak si prostě nejsem jistá, jestli někdy později najdu další motivaci dočíst celou ságu do konce.
Druhá věc, která mě dost iritovala byla postava Pinkertýny. Sice je tý postavě podle všeho přes třicet, ale jedná jako teenager, takže jsem se v jednu chvíli musela podívat, jestli ta knížka není zařazená jako young adult. A vysvěltení, proč nedala hlavnímu hrdinovi dopis od otce, mi přišlo strašně slabý a vlastně tím pro mě částečně devalvovalo i další vyprávění, bohužel.
Což je moc škoda, protože jinak se mi to celé univerzum vcelku líbilo - kult Lodí, houby, össeané, vcelku zábavný hlavní hrdina, ale i tak si prostě nejsem jistá, jestli někdy později najdu další motivaci dočíst celou ságu do konce.
This entire review has been hidden because of spoilers.
September 5, 2013
Pro všechny fanoušky kvalitní sci-fi jsou Jantarové oči naprostou nutností. Pro čtenáře kteří tomuto žánru tolik nefandí jde jistě o velmi zajímavý úvod do tohoto světa. Protože, celkové univerzum tak jak ho Vilma Kadlečková vystavila, budete v české fantasy a sci-fi literatuře hledat opravdu dlouho.
4,5 / 5
http://pcapek.blogspot.cz/2013/09/vil...
4,5 / 5
http://pcapek.blogspot.cz/2013/09/vil...
March 14, 2019
Ako je to mozne ze v cechach sa najdu take uzasne autorky, ktore dokazu brilantne napisat takyto zaner. Po naslouchacovi dalsia uzasna kniha z podla mna dost narocneho zanru. Mam pocit, ze v tomto sme oproti cechom daleko daleko pozadu. Ale autorke tlieskam, pocuvala som ako audioknihu a ta bola uzasne spracovana! Tesim sa na pokracovania.
October 8, 2013
Sci-fi moc nečtu, ale tuhle sérii si přečtu rozhodně celou. Jantarové oči si 5 hvězd rozhodně zaslouží:)
March 13, 2023
Начало саги
Минуло 50 лет, как человечество совершило первый контакт с внеземной сверхразвитой цивилизацией ӧссеан. И если раньше даже полеты по солнечной системе для человечества были большой проблемой, то благодаря технологиям “дружеских” пришельцев, человечество открыло путь к звездам. Только вот ӧссеане помешаны на теологии, жертвоприношениях и обладают настолько мощными ментальными способностями, что одним взглядом способны разрушить психику любого человека. Лукас, как человек ознакомившийся близко с культурой ӧссеан, понимает какую угрозу они несут и пытается найти оружие, способное защитить человечество.
Глядя на оценки книг из серии “Мицелий”, и потенциал, что я увидел в первой книге - я вполне уверен, что перед нами достойная внимания фантастика. Только вот первую книгу хорошей назвать я не могу, ибо она относиться к стилю книг, что иногда можно найти в больших сериях - вступительная. Да, мы тут познакомились с героями (4\5 книги), мы узнали несколько важных деталей об ӧссеанах (чуть-чуть), и даже увидели конфликт (последние 100 страниц), который будет двигать историю вперед — все это важно для последующих книг. А вот в самой книге “Янтарные Глаза” как такого ничего не происходит, и если у вас на руках нету сразу второй (и даже возможно третье книги), то вы возможно останетесь очень разочарованными. Как по мне, омнибус из первых трех книг тут работал бы намного лучше.
И что меня лично разочаровало, это обложка книги (и возможно всей серии). Да, как и ожидалось - огромного насекомого, что красуется на обложке книги - в самой книги нету (вообще нету). И фиг с ним, обложки-вруньи дело стандартное, но стоит увидеть, насколько крутой тематический стиль преобладает у оригинальных чешских, и что получили мы — вот тут становиться по-настоящему грустно.
Финальная оценка 3 из 5.
Минуло 50 лет, как человечество совершило первый контакт с внеземной сверхразвитой цивилизацией ӧссеан. И если раньше даже полеты по солнечной системе для человечества были большой проблемой, то благодаря технологиям “дружеских” пришельцев, человечество открыло путь к звездам. Только вот ӧссеане помешаны на теологии, жертвоприношениях и обладают настолько мощными ментальными способностями, что одним взглядом способны разрушить психику любого человека. Лукас, как человек ознакомившийся близко с культурой ӧссеан, понимает какую угрозу они несут и пытается найти оружие, способное защитить человечество.
Глядя на оценки книг из серии “Мицелий”, и потенциал, что я увидел в первой книге - я вполне уверен, что перед нами достойная внимания фантастика. Только вот первую книгу хорошей назвать я не могу, ибо она относиться к стилю книг, что иногда можно найти в больших сериях - вступительная. Да, мы тут познакомились с героями (4\5 книги), мы узнали несколько важных деталей об ӧссеанах (чуть-чуть), и даже увидели конфликт (последние 100 страниц), который будет двигать историю вперед — все это важно для последующих книг. А вот в самой книге “Янтарные Глаза” как такого ничего не происходит, и если у вас на руках нету сразу второй (и даже возможно третье книги), то вы возможно останетесь очень разочарованными. Как по мне, омнибус из первых трех книг тут работал бы намного лучше.
И что меня лично разочаровало, это обложка книги (и возможно всей серии). Да, как и ожидалось - огромного насекомого, что красуется на обложке книги - в самой книги нету (вообще нету). И фиг с ним, обложки-вруньи дело стандартное, но стоит увидеть, насколько крутой тематический стиль преобладает у оригинальных чешских, и что получили мы — вот тут становиться по-настоящему грустно.
Финальная оценка 3 из 5.
January 18, 2026
Aliens, alien drugs, and an alienated guy on alien drugs, add mushrooms to the mix and you’ve got yourself a dystopian sci-fi book series.
In all honesty, though, if you asked me what the first book is about, I wouldn’t be able to tell you much. The author is a master of writing pages upon pages of filler where nothing significant actually happens, and even though the filler is very well written, the pace of the story is beyond sluggish. Also some of the characters feel like overkill versions of certain stereotypes. You need a shy character? Well, they’re unable to get a single comprehensible sentence out of themselves. Need a cool yet reserved main protagonist? Well, the lad doesn’t open up to anyone, their genius borders on the impossible, and their bravery is on the verge of stupidity (also, their parents were abusive, duh).
So, in conclusion, the concept was brilliant, but the story pacing was ghastly.
4/5, Pinkertina is a stupid name
In all honesty, though, if you asked me what the first book is about, I wouldn’t be able to tell you much. The author is a master of writing pages upon pages of filler where nothing significant actually happens, and even though the filler is very well written, the pace of the story is beyond sluggish. Also some of the characters feel like overkill versions of certain stereotypes. You need a shy character? Well, they’re unable to get a single comprehensible sentence out of themselves. Need a cool yet reserved main protagonist? Well, the lad doesn’t open up to anyone, their genius borders on the impossible, and their bravery is on the verge of stupidity (also, their parents were abusive, duh).
So, in conclusion, the concept was brilliant, but the story pacing was ghastly.
4/5, Pinkertina is a stupid name
January 31, 2024
AUDIOKNIHA
3.5✨
Jako musím říct, že kniha byla zajímavá, každou postavu četl někdo jiný, což bylo fakt super.
Nicméně tomuto prvnímu dílu čtyři ani pět hvězd dát nechci. Asi proto, že tím že to byl teprve první díl, celé to bylo hlavně nějaké seznamování se světem a postavami. Věřím, že další díly budou mnohem zajímavější.
Nicméně zase na druhou stranu mě to často lákalo poslouchat a ráda jsem se k tomu vracela.
Hlavní postava Lukase byla velice zajímavá, včetně jeho otřesného otce. Celý svět je taky zajímavě vytvořený, ale nějak si nemůžu představit ty Öeseany nebo jak se těm mimozemšťanům nadává. Ten popis mi přišel takový.. nevím 🤷🏻♀️
No, určitě se pak pustím i do dalších dílů, ten svět má potenciál a chci vědět, co se stane s Lukasem 👀 snad už tam bude větší akce.
3.5✨
Jako musím říct, že kniha byla zajímavá, každou postavu četl někdo jiný, což bylo fakt super.
Nicméně tomuto prvnímu dílu čtyři ani pět hvězd dát nechci. Asi proto, že tím že to byl teprve první díl, celé to bylo hlavně nějaké seznamování se světem a postavami. Věřím, že další díly budou mnohem zajímavější.
Nicméně zase na druhou stranu mě to často lákalo poslouchat a ráda jsem se k tomu vracela.
Hlavní postava Lukase byla velice zajímavá, včetně jeho otřesného otce. Celý svět je taky zajímavě vytvořený, ale nějak si nemůžu představit ty Öeseany nebo jak se těm mimozemšťanům nadává. Ten popis mi přišel takový.. nevím 🤷🏻♀️
No, určitě se pak pustím i do dalších dílů, ten svět má potenciál a chci vědět, co se stane s Lukasem 👀 snad už tam bude větší akce.
March 31, 2020
Tak, četlo se to (v mém případě spíš poslouchalo) celkem dobře, ale nějaké wow se u mě nekonalo. I když mě to docela bavilo, vlastně nic jsem se v prvním dílu nedozvěděla, kromě uvedení do problematiky fantazijního světa.
Nemám ráda takovéhle knihy, které vyžadují pokračovat dalším dílem, aniž by cokoli v samotné jedné knížce vyřešily.
Ptám se, proč pak taková knížka je rozdělena do dílů. Snad aby neodradila čtenáře moc velkým počtem stránek?
Za tohle strhávám jednu velkou hvězdu, skoro bych dala i jen 3, ale nechci být nespravedlivá, možná se dočkám něčeho podstatnějšího už v druhém dílu.
Nemám ráda takovéhle knihy, které vyžadují pokračovat dalším dílem, aniž by cokoli v samotné jedné knížce vyřešily.
Ptám se, proč pak taková knížka je rozdělena do dílů. Snad aby neodradila čtenáře moc velkým počtem stránek?
Za tohle strhávám jednu velkou hvězdu, skoro bych dala i jen 3, ale nechci být nespravedlivá, možná se dočkám něčeho podstatnějšího už v druhém dílu.
July 23, 2024
Osobně, první kniha Mycelia byla velmi zdlouhavá. Uvedení do nového a naprosto neprozkoumaného světa bylo obtížné, a to se považuji za celkem sečtělého. Založení civilizace mimozemšťanů na víře je podle mne úžasný koncept, který se perfektně hodí do tohoto (velmi psychologicky a mentálně řízeného) příběhu. Zapojení růzností kultury a mimozemského jazyka jsou už jen třešničkou na dortu.
Příběh se s dalšími díly rozvíjí, více se projevuje myšlenka a směr, kterým autorka vůbec příběh vede a tak i rychlost čtení (a zapojení čtenáře do příběhu) se zlepšuje kapitolu ke kapitole.
Dle mého rozhodně úžasné české sci-fi dílo, kterou určitě autorka psala naprosto sjetá a naprosto skvěle.
Příběh se s dalšími díly rozvíjí, více se projevuje myšlenka a směr, kterým autorka vůbec příběh vede a tak i rychlost čtení (a zapojení čtenáře do příběhu) se zlepšuje kapitolu ke kapitole.
Dle mého rozhodně úžasné české sci-fi dílo, kterou určitě autorka psala naprosto sjetá a naprosto skvěle.
November 25, 2021
Velmi pomalý příběh, který se postavám důkladně rýpe v hlavě. Každý detail hraje roli, všudypřítomné napětí neplyne z nějakých vesmírných bitev a velkolepých konfliktů. Místo toho zdánlivé banality hýbou lidskými osudy, ale natolik se přitom drží při zemi, že celek působí neuvěřitelně realisticky. Moje hlava úplně stoprocentně nepobírá, že čte fikci. Výborná záležitost.
July 24, 2022
Paráda! Tak dál...
July 8, 2022
Úžasná kniha, okamžitě mě vtáhla do děje i přesto, že jsem měla poslední dobou problém se do nějaké knihy "začíst". Všechny charaktery jsou suprově zpracované. Později jsem zjistila že je to celá série a tak běžím nadšeně pro další díl!
May 15, 2024
Nazor na prvu knihu som v sebe nechaval odlezat pomerne dlho. No napriek tomu nemozem povedat ze sa dojmy, ktore som mal bezprostredne po precitani, vyrazne zmenili.
Na jednej strane je okolo serie taky lokalny cesko-slovensky 'hype', ktory hovori o sage a space opere na nase pomery nevidanej, na druhej pomerne zvlastne napisane dielo.
Hned v uvode autorka citatela hodi to neusporiadaneho mixu casovych rovin, a chvilu trva nez sa v nich zorientuje. Tazko v tom hladat umelecky zamer, skor nieco co ma celkom odradza Odvaznejsi redaktor/nakladatel, by to zrejme zacinajucemu autorovi pekne preskrtal a utiahol mu tak uzdu.
Dalsou pomerne zavaznou chybou, je vystavanie takmer celej zapletky prvej knihy okolo jedneho klucoveho predmetu, a neschopnosti jednej z hlavnych postav konat. V prvych par kapitolach to mozno este mohlo vyzerat ako akasi gradacia deja a stupnovanie napatatia, no po par stranach sa to preje a stane sa to riadne otravne. Zaroven sa autorke podarilo vytvorit asi najhlupejsiu kniznu postavu s akou som sa stretol.
Tu sa dostavam k dalsiemu bodu. Zanrova literatura je casto kritizovana za zneuzivanie zenskych postav ako kulis a statistiek, ktore potrebuju byt zachranene muzskym hrdinom. Autorka mala sancu vytvorit silne zenske postavy (nehovorim ze je to nutnost), avsak miesto nich ponuka zopar nezaujimavych, ba miestami az neuveritelne hlupych hrdiniek. Skoda.
Vy vycte 'chyb' by sme mohli pokracovat stavbou sveta, resp jeho nestavbou. Nemam rad knihy ktore nedokazu vytvorit akusi kostru pravidiel a realii prostredia v ktorom je ukotveny pribeh. Necakam siahodlhe opisy do poslednej dlazdicky na namesti a 500strankovy pravny kodex daneho universa. Avsak ak autor/autorka len tak sype z rukava co sa jej prave hodi pre dobro pribehu, bije to dost do oci a posobi rusivo.
V niektorych pripadoch sa to da ospravedlnit, ak je v knihe/poviedke silny pribeh a nejake tie kulisy su odstranene v zaujme ist az na 'dren' Toto vsak nie je ten pripad. Miesto toho tu mame pomerne velke mnozstvo vaty, kedy postavy vedu prazdne dialogy. Aj rozhovor sa da velmi pekne pouzit na vystavanie sveta, tuna vsak postavy vacsinou preberaju prazdne reci, a ked uz uz hrozi, ze prezradia nieco zaujimave, dej sa presunie na ine miesto. Krasna facka citatelovi aby zmiernil svoje ocakavania.
Vo vysledku tu tak mame prvu knihu sagy, natiahnutu na 400+ stran, ktora by mala byt maximalne tak prvymi dvoma, troma kapitolami. To umele natahovanie sa neda povazovat za umelecky zamer, ale len za obycajne tyranie citatela.
Aby som ukoncil niecim pozitivnym, seria ma v sebe zaujimavy napad, a dam sancu este minimalne jednej knihe. Dufam ze niekde na pozadi su tam ukryte temy, ktore by mohli brnknut na moje oblubene struny, avsak citim ze preniest sa cez styl pisania, ak sa vyrazne nezmeni, bude tazky boj.
Na jednej strane je okolo serie taky lokalny cesko-slovensky 'hype', ktory hovori o sage a space opere na nase pomery nevidanej, na druhej pomerne zvlastne napisane dielo.
Hned v uvode autorka citatela hodi to neusporiadaneho mixu casovych rovin, a chvilu trva nez sa v nich zorientuje. Tazko v tom hladat umelecky zamer, skor nieco co ma celkom odradza Odvaznejsi redaktor/nakladatel, by to zrejme zacinajucemu autorovi pekne preskrtal a utiahol mu tak uzdu.
Dalsou pomerne zavaznou chybou, je vystavanie takmer celej zapletky prvej knihy okolo jedneho klucoveho predmetu, a neschopnosti jednej z hlavnych postav konat. V prvych par kapitolach to mozno este mohlo vyzerat ako akasi gradacia deja a stupnovanie napatatia, no po par stranach sa to preje a stane sa to riadne otravne. Zaroven sa autorke podarilo vytvorit asi najhlupejsiu kniznu postavu s akou som sa stretol.
Tu sa dostavam k dalsiemu bodu. Zanrova literatura je casto kritizovana za zneuzivanie zenskych postav ako kulis a statistiek, ktore potrebuju byt zachranene muzskym hrdinom. Autorka mala sancu vytvorit silne zenske postavy (nehovorim ze je to nutnost), avsak miesto nich ponuka zopar nezaujimavych, ba miestami az neuveritelne hlupych hrdiniek. Skoda.
Vy vycte 'chyb' by sme mohli pokracovat stavbou sveta, resp jeho nestavbou. Nemam rad knihy ktore nedokazu vytvorit akusi kostru pravidiel a realii prostredia v ktorom je ukotveny pribeh. Necakam siahodlhe opisy do poslednej dlazdicky na namesti a 500strankovy pravny kodex daneho universa. Avsak ak autor/autorka len tak sype z rukava co sa jej prave hodi pre dobro pribehu, bije to dost do oci a posobi rusivo.
V niektorych pripadoch sa to da ospravedlnit, ak je v knihe/poviedke silny pribeh a nejake tie kulisy su odstranene v zaujme ist az na 'dren' Toto vsak nie je ten pripad. Miesto toho tu mame pomerne velke mnozstvo vaty, kedy postavy vedu prazdne dialogy. Aj rozhovor sa da velmi pekne pouzit na vystavanie sveta, tuna vsak postavy vacsinou preberaju prazdne reci, a ked uz uz hrozi, ze prezradia nieco zaujimave, dej sa presunie na ine miesto. Krasna facka citatelovi aby zmiernil svoje ocakavania.
Vo vysledku tu tak mame prvu knihu sagy, natiahnutu na 400+ stran, ktora by mala byt maximalne tak prvymi dvoma, troma kapitolami. To umele natahovanie sa neda povazovat za umelecky zamer, ale len za obycajne tyranie citatela.
Aby som ukoncil niecim pozitivnym, seria ma v sebe zaujimavy napad, a dam sancu este minimalne jednej knihe. Dufam ze niekde na pozadi su tam ukryte temy, ktore by mohli brnknut na moje oblubene struny, avsak citim ze preniest sa cez styl pisania, ak sa vyrazne nezmeni, bude tazky boj.
July 9, 2015
Nevěděla jsem, co od Jantarových očí čekat, popravdě ani nevím, proč jsem si tu knihu chtěla tak přečíst. Pak mě zaujala anotace, vypadala poutavě. Přečetla jsem si první stránky knihy. A přišla na to, že tahle kniha bude pravděpodobně jedna velká jízda.
Pětice posvátných drog. Pět stupňů na cestě k Osvícení: to nejskvělejší a nejstrašnější, co přinesla civilizace Össeanů lidským planetám.
Dobře, přeháním, nemůžu ale říct, že by mě kniha nezaujala. Už ze začátku mě upoutala propracovanost světa a po pár desítkách stran jsem zjistila, že vážně hluboce prožívám, co se s postavami děje. Hezkým případem je, když jsem jednou ztratila nervy a jako malé děcko vztekle bušila do matrace, protože jsem měla chuť jednu postavu zabít.
Gömeršaül, terronsky zvaný Jantarové oči, prolomí hradby příčetnosti.
Postavy…. Postavy byly propracované. Různorodé. Měly hloubku s kterou jsem se už docela dlouho nesetkala. A hlavní postava, Lukas… Mám ho ráda. Fandím mu. A nechci, nechci, nechci to, co autorka napsala.
Laëgühr, Led pod kůží, zaostří mysl na vzdálený cíl.
Styl psaní… well, kniha nebyla zrovna jednoduchá, ale byla poutavá, autorka psát umí a četlo se mi strašně dobře. Ne rychle, musela jsem se na knihu soustředit, ale bavilo mě to a styl psaní se mi opravdu líbil.
Ökrë, Pád do temnot, sežehne plamenem všechno, co bylo;
Autorka má propracovaný svět, ví, kde se pohybuje. Popsala nám budoucnost i s mimozemskými rasami, vybrala si jednu a ta byla tak skvěle popsaná… Össeané jsou děsivý národ. Jejich náboženství je složité. A Kadlečková jej dokázala vytvořit tak skutečné, že mám pocit, že je doopravdy živé a někde musí existovat.
a yantrün, Vidění, otevře bránu do nového světa a nové reality.
K záporům… místy se kniha možná táhla, ale já si to úplně neuvědomuju, protože se mi to líbilo. Líbilo se mi každé slovo, věta, způsob, jakým Jantarové oči byly napsané... a nemůžu si prostě pomoct.
Nakonec přímo k duši promluví räwë, Hlasy a hvězdy – a spojí chaos pochybností do jediného a jedinečného celku, do Vesmírného kruhu Dokonalého Bytí.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, ale po dočtení poslední stránky… ano, je to úžasná kniha a já smekám nad autorčinou fantazií, nad propracovaností knihy s kterou si vytvořila svůj svět. Líbila se mi po všech stránkách, někde nejspíše měla své chybky, ale mě sedla. Od postav, děj, pozadí, které bylo úžasné, styl psaní, dokonce i po vizuální stránce. Kniha měla navíc nádherně zpracovaný design, u nás doma je opravdu jedna z nejpovedenějších. Můžu jen doporučit všem, kteří mají rádi sci-fi, rádi si přečtou něco složitějšího, ale i nového a originálního. .)
Taková je víra Össeanů.
Pětice posvátných drog. Pět stupňů na cestě k Osvícení: to nejskvělejší a nejstrašnější, co přinesla civilizace Össeanů lidským planetám.
Dobře, přeháním, nemůžu ale říct, že by mě kniha nezaujala. Už ze začátku mě upoutala propracovanost světa a po pár desítkách stran jsem zjistila, že vážně hluboce prožívám, co se s postavami děje. Hezkým případem je, když jsem jednou ztratila nervy a jako malé děcko vztekle bušila do matrace, protože jsem měla chuť jednu postavu zabít.
Gömeršaül, terronsky zvaný Jantarové oči, prolomí hradby příčetnosti.
Postavy…. Postavy byly propracované. Různorodé. Měly hloubku s kterou jsem se už docela dlouho nesetkala. A hlavní postava, Lukas… Mám ho ráda. Fandím mu. A nechci, nechci, nechci to, co autorka napsala.
Laëgühr, Led pod kůží, zaostří mysl na vzdálený cíl.
Styl psaní… well, kniha nebyla zrovna jednoduchá, ale byla poutavá, autorka psát umí a četlo se mi strašně dobře. Ne rychle, musela jsem se na knihu soustředit, ale bavilo mě to a styl psaní se mi opravdu líbil.
Ökrë, Pád do temnot, sežehne plamenem všechno, co bylo;
Autorka má propracovaný svět, ví, kde se pohybuje. Popsala nám budoucnost i s mimozemskými rasami, vybrala si jednu a ta byla tak skvěle popsaná… Össeané jsou děsivý národ. Jejich náboženství je složité. A Kadlečková jej dokázala vytvořit tak skutečné, že mám pocit, že je doopravdy živé a někde musí existovat.
a yantrün, Vidění, otevře bránu do nového světa a nové reality.
K záporům… místy se kniha možná táhla, ale já si to úplně neuvědomuju, protože se mi to líbilo. Líbilo se mi každé slovo, věta, způsob, jakým Jantarové oči byly napsané... a nemůžu si prostě pomoct.
Nakonec přímo k duši promluví räwë, Hlasy a hvězdy – a spojí chaos pochybností do jediného a jedinečného celku, do Vesmírného kruhu Dokonalého Bytí.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, ale po dočtení poslední stránky… ano, je to úžasná kniha a já smekám nad autorčinou fantazií, nad propracovaností knihy s kterou si vytvořila svůj svět. Líbila se mi po všech stránkách, někde nejspíše měla své chybky, ale mě sedla. Od postav, děj, pozadí, které bylo úžasné, styl psaní, dokonce i po vizuální stránce. Kniha měla navíc nádherně zpracovaný design, u nás doma je opravdu jedna z nejpovedenějších. Můžu jen doporučit všem, kteří mají rádi sci-fi, rádi si přečtou něco složitějšího, ale i nového a originálního. .)
Taková je víra Össeanů.
August 23, 2013
Čtyři za ten příslib. Že se dočkám košatého příběhu, houfu zajímavých postav rozhozených po mnoha světech a nápadů, které polechtají srdce a fantazii. V Myceliu to všechno je, ale jen jaksi v podhoubí. V náznacích a nesmělých počátcích. Slibných sice, ale zatím nerozkvetlých. Samostatně by ta kniha neobstála. Příliš zvolna se světy rozvíjí, děj nikam nespěchá. Množství přehlásek trochu drhne. Trojúhelník civilizací, kde Země zatím tahá za nejkratší konec, teokratická civilizace Össeinu a až v závěru nastupující Fomalhiwa... moc zajímavé. Össein musel dát hroznou práci a autorka jistě dlouho pilovala a a vylepšovala. Jazyk, víra, historie... ale žádná těžkopádnost. Naopak. Perfektní. Živé, uvěřitelné, cizí. Hrdinové? nu uvidíme. Konflikt otec a syn který živil velkou část prvního dílu určitě nezklamal, ale jsem zvědav kam se Lucas posune dál. Ženy? S výjimkou Maewëne z Össe nic moc tedy. Doufal sem, že Pinktertina nepřežije první díl, ale zvládla to. Tak snad v tom druhém. Těším se na něj.
April 21, 2015
Cítím velké zklamání. A cítím se podvedený. Podlehl jsem masáži, že se jedná o nejlepší CZ SF, tento dojem ve mně podněcoval i nejlepší kamarád, který na všechny díly Mycelia pěl ódy. Mám široký čtenářský přesah, čtu mnoho žánrů, avšak si nepamatuji na knihu, která by se mi četla tak špatně jako Mycelium. Knihu jsem dočetl jedině proto, že jsem ji dostal darem od své milé.
Na knize mě přímo iritovala nesrozumitelnost. V podstatě se mi ani nevyplatilo nad textem uvažovat, ale naopak jej pouze tupě konzumovat.
Dvě kapitoly jsou přímo zbytečné a ke konci se vůbec nic nedělo, když jsem přeskakoval celé stránky. Cca druhá polovina knihy je ve znamení zbytečné vypravěčské vaty. Místy jsem dokonce měl pocit, že čtu Stmívání - romantická linka s přihlouplou Pinky je v knize rušivá, Pinky je postavou nesympatickou a hloupou. Ostatně jediná ženská postava, která v knize není pipka nebo esoterická maniačka je sestra hlavního hrdiny. Což mě zaráží, když knihu napsala žena a své „soudružky“ popisuje tak nelichotivě.
Na knize mě přímo iritovala nesrozumitelnost. V podstatě se mi ani nevyplatilo nad textem uvažovat, ale naopak jej pouze tupě konzumovat.
Dvě kapitoly jsou přímo zbytečné a ke konci se vůbec nic nedělo, když jsem přeskakoval celé stránky. Cca druhá polovina knihy je ve znamení zbytečné vypravěčské vaty. Místy jsem dokonce měl pocit, že čtu Stmívání - romantická linka s přihlouplou Pinky je v knize rušivá, Pinky je postavou nesympatickou a hloupou. Ostatně jediná ženská postava, která v knize není pipka nebo esoterická maniačka je sestra hlavního hrdiny. Což mě zaráží, když knihu napsala žena a své „soudružky“ popisuje tak nelichotivě.
Displaying 1 - 30 of 130 reviews