Čas vos

by Alena Mornštajnová

Pomsta, nebo odpuštění? Román o moci minulosti a síle květin.

Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. A taky přemýšlí o pomstě. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.

Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?

Nový román Aleny Mornštajnové má vše, co její knihy činí tolik oblíbenými: hluboký příběh a uvěřitelné hrdiny, kteří si navzdory osudu krok za krokem vyšlapávají pěšinku ke šťastnějšímu životu.

Genres: Czech Literature, Contemporary, Audiobook, Fiction, Literary Fiction

320 pages, Hardcover

First published May 7, 2025

About the author

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.

Reviews

[Eva Králová · Rating 4 out of 5]

Dílek po dílku, stránku po stránce... Je naprosto obdivuhodné, s jakou lehkostí, jemností a zároveň čtivostí dokáže paní Alena Mornštajnová poskládat před vašima očima celý příběh.
Tentokrát je její kniha o tom, kolik zla dokáže napáchat lidská závist, lži a pomluvy.
Děj pomalu plyne a odkrývá dávná rodinná tajemství.

Předešlá díla paní Aleny Mornštajnové nastavila laťku velmi vysoko, a tak se ani tato kniha nevyhne srovnávání.
Zkuste nesrovnávat.
Čtěte a ponořte se do příběhu dvou lidí, jejichž život navždy ovlivnilo zlo.

[Evelin Stojaspalová · Rating 5 out of 5]

Opět krásné, něžně bolavé. křehké, něžné, citlivé a ... lidské. Vše do sebe zapadá jako puzzle. Děj pomalý, ale tak nějak poklidně, žádný spěch, všechno klidně popsat, postupně. Ač kniha absentuje množstvím dialogů, tak této knize to neublížilo, řekla bych že právě naopak. Alena Mornštajnová umí.

[terezzzza · Rating 3 out of 5]

Musím říct, že tohle bylo zklámání na několik způsobů. Hlavní zápletka se po desítkách stránek budování napětí ukáže jako banalita. Celé to propojení Bára-Ptáčník mi moc nedávalo smysl.

Přecházení z první osoby do třetí je ok mezi oběma vypravěči/kapitolami (i když vlastně nechápu, proč nebyli oba vyprávěni v první osobě), jakmile se to ale děje v rámci jedné stránky(třeba když Bára vypráví Ptáčníkovi o své matce), působí to rušivě.

Motivaci Báry bych chápala, kdyby přijela do Brodu pátrat po tom, co se tam stalo, ale ona tam přijela už obeznámená s příběhem. Menší motivy (domácí násilí nebo příběh bezdomovkyně) jsou nakonec to nejlepší na celé knížce. Je to škoda, celé to prostě nějak nefunguje jako celek. Na druhou stranu, vykreslení prostředí i vtažení čtenáře do příběhu je jako obvykle postavené skvěle. Škoda, že se autorka nevěnuje víc linii s bezdomovci nebo vlastně i těm vosám, to vyznělo trochu do ztracena.

Za mě zkrátka zklamání, těšila jsem se hodně. Není to špatná kniha, jen těch "ale" je tam víc, než bych u A.M. očekávala. Laťku má u mě nastavenou totiž vysoko.

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

DNF.
Fascinovalo mě jedině to, jak si autorka myslí, že fungují knihovny.

str. 82 Jedenáctiletý kluk se sám přihlásí do knihovny. I za socialismu bylo v naší vesničce střediskové nutné nechat podepsat přihlášku rodičem. Ale budiž.

str. 161 Zůstala jsem v knihovně sama s ředitelkou a vyřazujeme knihy. Stavíme je do komínků, postupně je odnášíme do sklepního skladu a ukládáme do krabic se sběrem.

Vážně? Co vyřazování z počítače? Co úbytkový seznam?

str. 307 O pár dní později sedím u počítače a zapisuju nové knihy do přírůstkového seznamu
Proč? Nedovedu si představit, že by relativně velká knihovna fungovala bez knihovnického programu.

[Zuzu the Bookaholic · Rating 4 out of 5]

Na novu Mornstajnovu sa vzdy nesmierne tesim! Cas vos, napriek tomu ze je to kniha krasna, je pre mna malym sklamanim. Chybal mi najma (vacsi) moment prekvapenia, zaujimavejsia zapletka., viac zvratov v deji .. Ono musi byt tazke prekonavat samu seba, a tentoraz to podla mna bolo “len” za 4****.

[V · Rating 3 out of 5]

Bylo to fajn, ale nedotklo se mě to tak, jako autorčiny předchozí knížky. Je těžké překonávat sám sebe, já vím. Téma bylo nicméně opět zvolené dobře a hezky zpracované - různé úhly pohledu, obyčejné, silné příběhy. Moc mi nebylo jasné, proč tam bylo potřeba zminovat osud Oly nebo proč se věci nemohly pojmenovávat pravým jménem. Trocha z toho napětí byla taková vykonstruovaná. Nicméně hezké počtení (v mém případě poslech, u kterého jsem uklízela oblečení a kočičí loužičky.)

[Julie Ženožičková · Rating 3 out of 5]

V porovnanni s osttanima knizkama od Mornštajnovénse mi to cetlo hur. Ale i loved it of course.
Miluju, kdyz clovek pochopi knizku poslední kapitolu:D

[Liiz_cita · Rating 5 out of 5]

Čas vos je kniha, ktorá ma oslovila už od prvých stránok a priznám sa, ešte dlho po dočítaní vo mne bude doznievať. Tento príbeh nestavia na prekvapivých zvratoch ani rýchlom tempe, ale na pomalom odhaľovaní tajomstiev a atmosfére, ktorá sa vám dostane pod kožu. Ukazuje, akú silu môžu mať klebety a ako dokážu nenápadne, krok za krokom, poznačiť život človeka.

Sledujeme dve postavy – Báru, ktorá sa po rokoch vracia do rodného mesta, aby sa konečne postavila minulosti, a Ptáčníka, samotárskeho muža, ktorý žije na okraji spoločnosti a hľadá pokoj v prírode a vo svete vtákov. Spočiatku sú si cudzí, no postupne zisťujeme, že ich osudy sú prepletené omnoho viac, než by sa mohlo zdať. Najviac ma bavilo sledovať, ako sa ich životy pomaličky približujú a ako si k sebe hľadajú cestu dve tak odlišné, no v niečom veľmi podobné duše.

Na Mornštajnovej písaní ma najviac fascinuje, že dokáže aj tie najťažšie témy podať veľmi prirodzene a bez zbytočných ozdôb. Jej rozprávanie pôsobí jemne, no pritom má obrovskú silu – vie zasiahnuť presne tam, kde to človek nečaká. Postavy nepôsobia ako literárne figúrky, ale ako skutoční ľudia so svojimi chybami, bolesťou aj túžbami, a práve vďaka tomu je príbeh taký presvedčivý a emotívny.

Príbeh vo mne vyvolával intenzívne pocity a niesol sa v jemne melancholickej atmosfére, ktorá sa mi veľmi páčila. Hoci téma nebola jednoduchá, našla som v nej aj veľa pochopenia, súcitu a nádeje. Najkrajšie pre mňa bolo sledovať priateľstvo, ktoré sa pomaly rodilo medzi Bárou a Ptáčníkom – pôsobilo prirodzene a dojímavo.

Na knihe oceňujem aj symboliku a jemné detaily, ktoré si človek uvedomí možno až neskôr. Niektoré momenty vo mne zarezonovali natoľko, že budem nad nimi premýšľať ešte dlho. A hoci by sa dalo nájsť pár drobností, ktoré mi úplne nesedeli, celkový dojem to vôbec nepokazilo.

Čas vos je silné, citlivé a veľmi ľudské čítanie. Je to príbeh, ktorý sa nevnucuje, ale ticho sa vám dostane pod kožu a ostane tam. Odporúčam každému, kto má rád literatúru s hĺbkou a kto sa nebojí otvoriť témy bolesti, odpustenia aj hľadania kúska šťastia.

[E · Rating 1 out of 5]

Nevim, proč jsem si zrovna u tohohle řekla, že si na vlastní kůži zjistim, jestli to je opravdu špatný...

Spoiler alert, je. Po týhle knize mi zbyde jenom pachuť prakticky neexistující redakce a špatný použití slova "krutopřísný".

[Kristýna · Rating 5 out of 5]

Čas vos je příběhem, kde čtenář nalezne minimum dialogů, ale hluboké vyprávění a vtažení do děje, mu dialogovou absenci bohatě vynahradilo.
Příběh, který pod rukami Aleny Mornštajnové uzrál, je křehký a odrazem dnešní doby. Jak snadné je podlehnout nepodloženým faktům, jak snadno se dokážeme nechat ovlivnit a nedomýšlíme důsledky našeho chování… a jak jed, který kolem sebe šíříme dál, může napáchat velkou škodu, ale ne vše jde v životě opravit nebo odčinit. Jak už je v knihách autorky zvykem, ani v této nejsme ochuzeni o mezilidské vztahy a jako čtenář si člověk odnese i nějaké to morální ponaučení, nebo přinejmenším vztyčený prst.
Čas vos není milostným příběhem. Nicméně ale i bez něho, se přeci jenom dvě duše setkali a přeci se něco zrodilo.
Bylo to nádherné a neskutečně jsem si čtení užila. A rozhodně to nebyla nuda.

[Adela Novotna · Rating 5 out of 5]

skvele se prolinajici pribeh silnych osudu. klasika od A. Mornstajnove

[Vierka · Rating 4 out of 5]

,,Vzpomněl si na ni jen občas, když ho v noci studily nohy. Jinou spolubydlící už ale nechtěl. Pořád se mu zdálo, že je jednodušší prostě vylézt z postele a natáhnout si teplé ponožky.”

[Alexandra Semin · Rating 4 out of 5]

Dalsi velmi zaujimavy pocin. Velmi sa mi paci ako autorka dokaze dokonale vystihnut ludi roznych spolocenskych pomerov, psychickych rozpolozeni a osudov s precitenostou cloveka, ktory si niecim podobnym urcite musel prejst… osudy dvoch rodin, dvoch osamelych ludi a jedna tragicka udalost ktora ich obe spaja.

[Simona · Rating 3 out of 5]

Pomale, nemastne neslane... chybaju mi nuansy z knih Hotylek, Tiche roky, Hana,...
ale vsak dobre, no...
ale uz mi to pride ako slaby mainstream

[sari · Rating 5 out of 5]

ANO. obavam se, ze alena se ted zaradi na seznam mych auto-buy autoru! nikdy jsem tedy neslysela tolik nazvu kvetin a ptaku, a jsem pomerne dobra na hadani plotwistu, ALE i presto jsem knihu snedla i s talirem! 🧎‍♀️ pro ptacnika jsem si vybudovala trochu slabost, ale oba si zaslouzi forehead kiss a objeti

[Michaela · Rating 5 out of 5]

Úryvky z knihy som mala tú česť vypočuť si priamo od autorky na besede na Svete knihy 2025 v máji. Knihovníčka Bára, ktorá pestuje hortenzie a iné kvety, rastliny a tak nejako sa zžíva so záhradoou, ktorú postupne zveľaďuje a sused, ktorý nadovšetko miluje pozorovať vtáky - a aj ho tak prezývajú - Vtáčkar (Ptáčník). Ich zdanlivo nesúvisiace životy sa v istom momente pretnú a vyjasnia mnohé nezrovnalosti z minulosti ich rodín.
A o tom to bolo. Čo sa kedysi stalo, čo sa pritom povedalo a ako na to blízki i okolie reagovali. Domáce násilie, roky prehliadané i trpené týranie, snaha o pomstu, aké krehké je duševné zdravie, a že nie každý má tú silu vydržať, či niečo zmeniť. Symbolika ôs, ktoré sa zlietnu pripravené si urvať ten svoj kus, hodujú na pripravenej potrave, či ich prirodzenosť brániť sa. Nebola to len kniha o pomste, ale aj o odpustení a pochopení.
Bárinej mame sa niečo stalo. (Dlhšie to neviemem, až koncom príbehu sa to prezradí.) Ona to roky nevedela pochopiť, prečo sa náhle museli odsťahovať od babičky a deda do iného mesta. Nasledovala sociálna fóbia, stupňujúce duševné ochorenie a rozpad všetkého, čo robilo rodinu rodinou. Ani neskoršie vlastné manželstvo nedokázalo prekonať tieto prekážky. Strašne mi bolo ľúto detí, či už Báry ako dospievajúcej dievčiny, ktorá musela náhle dospieť, keď jej otec doslova zbabelo ušiel, či jej vlastnej dcéry, ktorej ona spravila niečo podobné. Sebaobetovanie i sebazáchova je jedna vec, ale keď sa to dotýka aj iných, bezbrannejších... neviem byť úplne nestranná.
Možno iným spôsobom, ale v detstve brutálne trpel aj Vtáčnik. Jeho starší brat rýchlo vyletel z rodinného hniezda, no on ako mladší ostal a bol svedkom i obeťou. Koľko takých bitých žien i detí je aj teraz. Nosia dlhé rukávy aj v lete, na otázky o zlomeninách tvrdia, že sa len buchli o dvere, či spadli z bicykla. K obrane násilníka ich vedie strach, že to bude horšie, ak sa to on dozvie. Že im nik nepomôže. A často to aj tak je. Bagatelizuje sa strach obetí, zavierajú sa pred nimi dvere, oči aj uši. A máloktorá to dotiahne až do takého bodu, že sa to zlomí... No kolobeh ubližovania a pocit sily nad inými pretrváva. A ubližuje sa ďalej, len nie tak fyzicky.
Komorný príbeh a tak silné témy. Možno to nie je rozsahovo veľký príbeh, ale autorka to rozohrala bravúrne.
Zasiahlo ma aj to, ako sa dotkla témy bezdomovectva, prípadne osamelosti a čudáctva starých ľudí.
Tak ale v závere to nepôsobilo až tak pesimisticky, práve naopak. Mala som pocit, že sa obe postavy narovnali, nadýchli a odpustili. Nie, nehodili starosti úplne za hlavu a ani sa tam romanticky nezbližovali, ale práveže to bolo úplne prirodzené, ako spolu naďalej vychádzali, jedli keksíky, a občas si vypomohli. Taká rovnováha a pokoj z toho plynul...
Dobrá kniha. A áno, je tam aj niekoľko scén z knižnice, úplne ako naživo to vidím.

[Magdalénka Marek · Rating 4 out of 5]

Alena Mornštajnová je pre mňa zárukou kvality. Tam proste viem, že keď tú knihu vezmem do ruky, tak nesiahnem vedľa. Jej najväčším mínusom je v mojich očiach to, že každé jej nasledujúce dielo budem porovnávať s (v mojich očiach) jej životným dielom Hanou, a teda bude mať dovždy nasadenú latku dosť vysoko. Ale to je na tom vlastne to krásne. :)

Čas vos mal u mňa rovnaký účinok, ako jej ostatné knihy - vzbudil vo mne emócie. Kým Hana boli ťaživé emócie, Les v domě boli úzkostlivé, tak Čas vos vo mne vzbudili hnev, ale aj pochopenie a dosť sebareflexie. Jej postavy boli jednoducho uveriteľné a opätovne ukázala, že obete nie sú dokonalí ľudia bez minulosti, ale rovnako môžu byť morálne šedé postavy, ktoré sa v danej situácii ocitli v roli obete. No jednoducho, máloktorý autor píše o ľudoch tak, akí naozaj sú.

[Jiří Hoffmann · Rating 5 out of 5]

The experience may not always be pleasant, but when it’s powerful, it becomes truly worthwhile—just like this book. Čas vos it’s written in a deeply human, honest, and raw way, exploring beliefs about the lives and destinies of ordinary people. It reminded me of the saying: “We cannot choose the family we are born into, but we can choose who we become and how we respond to life’s challenges.” This was my first book by this author, and I must say it sparked a genuine interest in exploring her other works.

[Iveta Krejčová · Rating 5 out of 5]

Krásná, ale bolavá knížka, která se nedá číst jinak než jedním dechem.

[Zuzana Tribulová · Rating 4 out of 5]

3,5⭐️

[Roxana · Rating 5 out of 5]

Poslechnuto jako audiokniha, krásně načteno.

[Monika Bielová · Rating 4 out of 5]

Milá záležitost v poklidném tempu.

[Martina · Rating 3 out of 5]

3.5*

[Frederika Homolová · Rating 5 out of 5]

O tom ako pomluvy dokážu zmeniť osudy ľudí. Nie každý kto vypadá štastne je naozaj šťastný..

[Marcela Michalčáková · Rating 5 out of 5]

Bára sa po rokoch vracia do rodného mesta, kde ostali spomienky na starých rodičov, prvú lásku aj najlepšiu kamarátku. Záhadná minulosť, náhle sťahovanie sa s rodičmi a nevysvetlené tajomstvo ju na dlhý čas odtrhli od domova. Pravdu o odchode sa dozvedá až po mnohých rokoch a jej najväčšou túžbou sa stáva prepísanie vlastnej rodinnej histórie v meste Brod.

Súbežne sledujeme príbeh Ptáčnika, muža, ktorý sa s minulosťou dokázal zmieriť. Neberie ju ako bremeno, necíti sa ako obeť a nezáleží mu na tom, že ho ľudia považujú za miestneho podivína. Žije vo svojom vlastnom svete a najviac ho zaujíma sloboda, les a vtáctvo. 🪶

Autorka v tomto románe ukazuje, ako sa cesty Báry a Ptáčnika osudovo preplietli ešte dávno predtým, než sa vôbec stretli. Rozpráva príbeh o sile klebiet, o tom, ako ďaleko môže zájsť ľudská zloba a aké stopy dokáže zanechať. Je ako jed, ktorý sa šíri nenápadne, no zasiahne poriadne hlboko.

Kniha sa mi úprimne veľmi páčila a hoci sa čítala pomalšie, tých zopár dni, ktoré som s knihou strávila som si mimoriadne užila. 💗 Najmä priateľstvo, ktoré postupne vznikalo medzi Bárou a Ptáčnikom.

Autorke sa podarilo s mimoriadnou ľahkosťou a citlivosťou zachytiť náročné témy ako: rodinné traumy, krehké vzťahy i temné stránky ľudskej povahy. Túto knihu môžem naozaj len a len odporúčať. 💗 Na konci knihy mi aj slza vypadla z oka.

5 ⭐️ / 5 ⭐️

[Quanti · Rating 3 out of 5]

Mno. Popravdě, když jsem se pročetla k pointě, víceméně jsem jen zvedla oči v sloup - to má být ono? Po dalších Mornštajnových se hnát nebudu.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Dva lidé, kteří se neznají, ale jejich osudy se již dávno protnuly.
Ona se zabydluje v novém domově a sází květiny. Ráda by změnila to, jak lidé vnímají minulost.
On se minulostí netrápí. Ke spokojenosti mu stačí jen les a pozorování ptáků.

Tak, jak jsem u autorky zvyklá, i tentokrát jsem dostala příběh plný lidskosti a lidských osudů. Příběh, jenž se skutečně mohl stát, třeba u vašich sousedů, jen si člověk prostě nevšimne.

Ze začátku by se mohlo zdát, že tu máme pohodové lidské životy, ve kterých se toho vlastně až tak moc neděje, ale pak začne Bára i Ptáčník vzpomínat na minulost a příběh hned dostane nádech dramatičnosti. Postupné odhalování nejednoho tajemství udržuje čtenáře v napětí a v touze dozvědět se, co se vlastně tenkrát stalo.

Alena Mornštajnová prostě umí psát, o tom jsme se už nejednou přesvědčili. Píše tak lidsky a s citem, že se vás příběh dotkne a osloví. Navíc je to opravdu čtivé a stránky mizí před očima. Je tu skvěle dávkováno to, co nám autorka odhalí. Je to podáno tak, že si čtenář skládá jednotlivé střípky a pak přijde moment překvapení a nečekané odhalení.

Mám jen jednu malou výtku, na můj vkus se některé informace až moc často opakovaly. Ale jako celek je to prostě výborná kniha, která vás rozhodně zasáhne.

Život si s námi dokáže pohrát a nečekaně promíchat naše osudy.

[Alice · Rating 3 out of 5]

Alena Mornštajnová mě pořád nepřestává fascinovat. Má talent vzít obyčejné rodinné příběhy a postupně je rozepsat tak, že člověk ani nepostřehne, kdy přestal dýchat. I tady začíná děj nenápadně, možná až příliš pomalu.

Jakmile se ale příběh rozjede, přichází to, o čem Mornštajnová opravdu umí psát: situace, které známe až nepříjemně dobře. Pomluvy, křivdy, předsudky lidí, kteří si nikdy nevyslechnou druhou stranu a raději se připojí k tomu nejhlasitějšímu davu… protože patřit ke stádu je pořád jednodušší než zůstat stát sám. Tahle rovina mě zasáhla hluboko.

A pak téma domácího násilí - to mě mrazilo snad nejvíc. Sledujete ženu, jejíž sebevědomí je tak poškozené, že svého muže ještě brání… a přitom všichni víme, že přesně tohle se ve světě odehrává dnes a denně. Je to nepříjemné, bolestivé, ale napsané s obrovskou citlivostí.

Osudy postav jsou silné a mají tah, ale musím být upřímná - jiné autorčiny knihy mě vtáhly rychleji a intenzivněji. Tahle je kvalitní a promyšlená, jen mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Proto ji nakonec hodnotím spíš průměrně.

[Cérka · Rating 4 out of 5]

Původně jsem chtěla knihu ohodnotit 5*, neboť je velmi čtivá. Po pár úvodních kapitolách bylo téměř nemožné se od ní odtrhnout a věnovat se jiné činnosti. Jenomže pak jsem potkala mou spřízněnou knižní dušičku ( děkuji Pavli) a zapředly jsme velmi krátký rozhovor na téma Čas vos.
Šup a hvězdička je dole. Zamyslela jsem se hlouběji a musím uznat, že i mně chyběla větší propracovanost jednotlivých postav. Paní Mornštajnová už mnohokrát dokázala, že umí jít do větší hloubky, téměř až na samotnou dřeň.
Možná jsem až moc přísná, hold "s jídlem roste chuť". Na druhou stranu s tím autorka jistě počítá. Své čtenáře, svými téměř nadpozemskými výkony, velmi zhýčkala a my všichni vždy s napětím očekáváme zda opět posune pomyslnou laťku o stupínek výš :)

Opět výborně zvolené téma! Opět krásná práce s našim rodným jazykem. Knihu mohu jen doporučit!

[Mermaidka · Rating 5 out of 5]

Má čtvrtá kniha od autorky a musím říci, že se mi opět líbila a dobře četla. Sice jsem ji četla déle, než jsem zamýšlela, ale to nebylo dáno tím, že by se mi kniha špatně četla, ale časem, který jsem na knihu měla (spíše neměla). Děj knihy se byl působivý, střídání postav ve vyprávění přidávalo knize na autentičnosti, postavy mi přišly propracované. Ze začátku mi obě hlavní postavy přišli podivínské, ale postupně jsem si k nim oběma nacházela cestu a Báru jsem si nakonec i oblíbila. Že přijde nějaké propojení mezi vypravujícími postavami jsem čekala vpodstatě od začátku, ale ne tohle... - ve smyslu, že mě to hodně překvapilo. Ale vlastně se mi to i zamlouvalo, že nešlo o něco "předvídatelného"...