Rain, dochter van hippie-ouders, groeit op in Spanje, samen met haar halfbroer Storm, Forrest, tweelingbroer Ocean en halfzusje Pillow. Op haar vijftiende verlaten Rain en de andere kinderen, verwaarloosd en mishandeld, hun ouders om in Nederland een eigen leven op te bouwen. Storm verlies zichzelf in talloze seksuele affaires, onder meer met Rain. En waar Forrest normaal lijkt, zoekt Pillow haar heil in de drank. Ocean raakt verstrikt in psychoses en gaat ten onder. Op Valentijnsdag denkt Pillow de geest van Ocean bj haar op de bank te zien vanaf dat moment rijst bij Rain het vermoeden dat er met haar tweelingbroer meer aan de hand geweest moet zijn. Het is het begin van een speurtocht met grote gevolgen. Na Valentijn is het even dramatische als geestige verhaal van vijf jonge volwassenen, die ieder op hun eigen manier worstelen met hun verleden - en met een geheim dat hun een leven lang zal verbinden
Příběh pěti sourozenců, kteří to neměli v životě lehké. Jak je poznamenalo dětství s otčímem který přicházel domů někdy s dobrou náladou, a někdy s takovou, že bylo nejlepší se mu klidit z cesty. A jak se s vnitřními démony ne/vypořádávají sourozenci v dospělosti.
Při čtení se mi vybavil Malý život, protože všech různých traumat včetně sebevraždy tady bylo opravdu hodně. Z doslovu jsem se pak dozvěděla že nizozemská literatura je jedna z nejtemnějších v evropském kontextu (takže tam jim to možná tak šokující nepřijde? ale je to instantní deprese).
Navzdory všemu tomu se mi to ale hodně líbilo. Příběh byl pěkně vystavěn a vyprávění Rain v první osobě tomu dodává na plasticitě; a spolu s ní se čtenář postupně dozvídá, co se vlastně stalo onoho osudného Valentýna.
Miluju všechna jména. „Vodní“ Ocean, Rain a Storm. Následuje Forrest, Fuke a Pillow.
Ocean v králičím oblečku aneb jakási roztomilost psychózy. Dýchlo to na mě instantně atmosféru Donnieho Darka, ale přesnější je spíš postava teenagera s růžovými králičími oušky z filmu Gummo, který jsem nikdy neviděla (ale vzpomněla jsem si na obrázky/gify právě této postavy z dob Tumblru, kde to tehdy hodně frčelo).
Po vymenovaní kontroverzných tém, ktorým sa román venuje - od kritiky generácie a životného štýlu kvetinových detí (resp. následkov, ktoré tento životný štýl na nich a na ich potomkoch zanecháva), cez alkohol, drogy až po incest and much, much more - som sa trochu obávala, že to celé bude dosť "prestrelené"... a ono nebolo. Všetko to fungovalo nad očakávania dobre. Napísané to je výborne, čitateľa zaujíma nielen čo bude ďalej s príbehom, ale aj osudy jednotlivých postáv, ktoré sú, napriek svojim mnohých chybám, stále svojsky sympatické. Nutno vyzdvihnúť aj výborný preklad Veroniky Havlíkovej, snáď sa nestalo, že by mi slovo, fráza či veta "škrípali" alebo by mi niečo vadilo, čo je žiaľ skôr zriedkavý jav. Veľmi vydarený debut Esther J. Endingovej, ak bude preložená aj jej ďalšia práca, určite po nej siahnem.
Tak tohle mě vtáhlo. Knihu jsem vzala úplnou náhodou, jelikož se mi libi obaly, ktere Odeon dělá. Nejdřív jsem čekala, že se bude děj věnovat více sebevraždě. Ale to, co se nakonec otevře a vyjde najevo, je strašlivé. Příběh je velmi surovy, syrovy a máte až nepříjemné pocity, že tohle může zažívat spoustu lidí. Ovšem je to skvěle napsané...