Nebyla jsem nikdo… Nevyčnívala jsem z davu, byla jsem prostě další neviditelná holka. Den za dnem jen hodiny drilu, aby moje tělo byla štíhlá dokonalost. Moje mysl byla zocelená dětstvím v zaprodané čtvrti New Yorku, kde jsem nechtěla zůstat. Každý den jsem vkládala do tance svůj hněv a strach a doufala, že jednoho dne se probudím a všechno bude jen zlý sen.
Tanec byl můj život! Moje droga! Moje vášeň! Dokud mi do života nevstoupil on!
Byl zatraceným KRÁLEM a jeho království byl New York.
Zkřížila jsem mu cestu, kterou dláždil těly svých nepřátel.
Jeho temná krása mi brala dech, ale já věděla, že jediné, co mu nikdy nedám, bude moje DUŠE! Král se blíží… Co bude chtít za splátku dluhu…
Jako každovečerně mám problém s tím, že to celé vypadá na dílo AI. Divně používá slova. Nadužívá vulgarismy. Taky by bylo dobré omezit „protáčení očí“. A neumí pravopis. Ani ona, ani tři korektoři/redaktoři. Vyzívat někoho. Zasýpala. Jasně. Taky nechápe rozdíl mezi slovy „lože“ a „lóže“. s. 122 Usedla jsem do lože, které nám Vittorie pronajala (…) „Chovej se,“ odpověděla jsem mu. (…) Měl na sobě tří dílný oblek krémové barvy, v kontrastu s jeho kůží v něm vypadal naprosto famózně. (…) Že hra [opera] bude vedená v italštině. Ale bo se má opera „procítit“, tak ne příliš bystrá hrdinka pochopila spoustu věcí. Třeba, že objevily se dívky z továrny na cigarety. Že se s potěšením dozvěděla o propuštění Josého z dvouměsíčního uvěznění.
Příběh je tentokrát chatrnější než obykle. - Odpracuješ si dluh v posteli. - Nejsem děvka. - Sex. - Proč už on nechce další sex? Bo nevěří, že to pro něho nic neznamenalo. - Zlomené srdce, slzy...
Taky tomu nepomáhá, když se hrdinové chovají každou chvíli úplně jinak.
s. 14 Šla jsem domů a kopla do každé popelnice, kterou jsem cestou potkala. Baletka kope do popelnic? Neměla by si dávat na nohy pozor?
Taky jsem se nedopočítala. s. 29 že zemřela (…) Nebyl jsem připravený na život se skoro ročním dítětem s. 60 „Umřela, když jsem se narodila,“ Dejme tomu.
s. 174 Pak otěhotněla s Hope (…) Vzal jsem ji a odvedl pryč z jeho domu. Koupil jsem Long Island a nechal tam postavit dům pro nás tři. s. 33 „Od jeho dvaceti let, kdy to tu koupil pro sebe a pro Avu.“ Jordanovi je bratru 34 let. Když pominu, jestli nechal postavit/koupil, tak to časově nevychází. Hope je 6 let. To by muselo být zatraceně dlouhé těhotenství.
s. 68 a zandala svá prsa zpět do trikotu To těžko. s. 66 Zapraskání látky ke mně dolehlo jakoby z dálky, a když jsem rozevřela oči, zjistila jsem, že trikot je na cáry
s. 78 Proboha, vždy jsem kliďas, jednal jsem vždy s chladnou hlavou a nenechal se vyprovokovat. Vážně? I před hrdinkou to s jeho sebeovládáním nebylo nijak valné. s. 12 a stiskl čelist, jen abych nebouchl do stolu s. 35 Protočil jsem v prstech pero a zlostí ho hodil přes místnost s. 69 a vzteky se podíval na okno
s. 8 Blaire (…) „Víc, Chloe, zvedni tu nohu výš! Propni špičku!“ volala na mě moje učitelka s. 9 Výborně, Blaire.“ Proč ji oslovuje „Chloe“?
s. 8 a nechal brečící mámu napospas Podle s. 167 to nevypadá, že by brečela.
s. 188 Trefil jsem ho do ramene Nebo do paže. (s. 7, 175)
s. 130, 131 Jeho a její pohled. Věty by měly být stejné.
s. 146 je to svobodný starý mládenec, kterému umřela nedávno manželka Až tak?
s. 165 taky jsem nechápal, o co jde I když o tom mluvili už na s. 138.
Zaden se na s. 46-48 jmenuje Zaiden.
Zásadně používá velké „K“ v 1. Kapitola ad.
oblíbené slovo: lahodně
Jednopísmenové předložky a spojky na koncích řádků.