Sarajevska Princeza

by Edo Jaganjac

Edo Jaganjac writes about his team's effort to save a 5 year-old girl, Irma Hadžimuratović, who was gravely injured during the war on July, 30th 1993. Her mother died from the same grenade, hugging her daughter's body in order to protect her. This book is Jaganjac's recollection of the events that happened soon after that.

Genres: War, Nonfiction

329 pages, Paperback

First published January 1, 2014

Reviews

[Vanessa Tekać · Rating 5 out of 5]

"Mrznja medju nacijama je prevelika da bi se moglo ne znati da takvo nesto i ne postoji. Moja djeca mogu znati da postoje neki Srbi, Hrvati i Muslimani samo teoretski. Ne smiju znati mrznju i krv ubice. Ne moraju dozivjeti nista slicno. Ne smiju!

Neka ti sto mrze i ubijaju ginu sami i medju sobom. Ne ja i moja djeca. Mi nemamo nista s tim. Necu nista o tome da znam. Hocu mir. Hocu da budem normalan..."

[Lejla · Rating 5 out of 5]

"E, moja Irma. Nije ti suđeno da vidiš svijet u lijepim bojama. Doživjela si svojih pet godina i gotovo. Tvoje vrijeme je isteklo. Neka pijana svinja je ispunjavala velike planove svog velikog vođe time što je ubila tebe. Neka mu je to ponos i dika. Neka je ponos i dika svima koji misle da, ako ne ubiju tebe, ne mogu ostvariti nekakve svoje značajne planove.

Sram ih i stid bilo."

:( :( :(

[RoseB612 · Rating 5 out of 5]

Na prvních pár chvil tahle knížka připomíná knížky Lékařů bez hranic (Mise Afghánistán či Tichý dech), ale velmi záhy člověku dojde, že se to srovnávat vůbec nedá - Lékaři bez hranic se po pár týdnech vrátí z pekla domů, tady mají postavy peklo doma a nemají z něj jak utéci. Veškerá reflexe situace, úvahy hlavního hrdiny - to vše je o tolik opravdovější, protože při veškeré úctě k Lékařům bez hranic, tohle je jiná liga.
Samotný příběh dívky Irmy je pouze zlomkem celé knihy, která se věnuje i řadě dalších událostí, a třeba taková postava Semira je ve finále pro mne mnohem zajímavější. A právě i díky tomu není knížka jedno slzavé údolí. Je to příběh lidí v mezní situaci, ve válce, kteří se snaží za každou cenu uchovat své lidství - uchovat si tu vnitřní kvalitu, která nás dělí od "zvířat", v něž se řada lidí v takových situacích mění. Hrdina se dál přátelí se Srby, dokonce i se Srby z druhé strany barikády, protože to jsou stále titíž lidé jako před válkou. Jedna z nejsilnějších scén je pro mě bombardování základny UNPROFOR Srby - paradox, ale za dané situace plně pochopitelný. Vůbec celý popis fungování všech těch zkratek (OSN, UNICEF, UNHCR či UNRPOFOR) je šokující - scéna s vojáky a hráškem byla snad nejstrašnější z celé knihy. Mluví se o Holanďanech a Srebrenici, ale to co v knize provádějí Francouzi v Sarajevu je srovnatelné. Ale i mezi nimi se najdou dobří lidé.
A právě tohle je asi nejsilnější poselství knihy - není žádné národností či náboženstvím určené My a Oni, je pouze "MY - to jsme my normální lidé všech národů, a ONI - to jsou zločinci také všech národů, a to je jediné rozdělení, které uznávám."

Kontext: Knížku jsem si chtěla původně koupit v printu, ale když jsem se dozvěděla, že bude ebook, tak jsem si počkala na něj. Symbolicky jsem to začala číst asi týden po rozsudku haagského tribunálu, který Radovana Karadžiče odsoudil mimo jiné za zvěrstva při blokádě Sarajeva na 40 let, což je v jeho případě vlastně doživotí. Na Konfucia nakonec alespoň trochu došlo :-)

První věta: "Zoologická zahrada se blyštěla v slunci."

Poslední věta: "Aby nám naše princezny žily."

[Zuzana Schedová · Rating 5 out of 5]

Poslední dobou čtu hodně náročných knihy, ale Sarajevská princezna je úplně jiný level. Po dlouhé době jsem četla knížku, která byla svým obsahem tak reálná a syrová, že jsem ji občas musela odložit, abych vstřebala a trochu se oklepala. Příběh Sarajevské princezny se odehrává počas války v Jugoslávií a založený na skutečné události a skutečných vzpomínkách. Je napsaná totiž člověkem, který to všechno zažil, takže při čtení víme, že jsou to reálné vzpomínky, zážitky a díky tomu je to čtení tak syrové, že to není nic pro slabé povahy. Knihu totiž napsal doktor-chirurg, který nechal svojí manželku s dcerami odcestovat pro jejich bezpěčnost z města a on zůstal, aby mohl pomáhat potřebným, raněným a zachraňoval životy. Jenomže tady je to válka a pravidla, zásady a morálka toho, jak se věci v nemocnici posuzují za míru jsou úplně odlišné od toho, jak se to dělo tam. Ty reálie, příběhy, zlomené lidi a neskutečná odolnost lidí, u kterých nechápete, kde brali na to sílu, energie a duševní odolnost. Zažívali zverstvá a ukázky nelidskosti na každém kroku. Tohle fakt nešlo číst souvisle. Byl to ten nejsyrovější příběh jaký jsem kdy četla.
Hlavní dějovou linkou je záchrana 5-letého dívky, která byla zraněná počas bombardování Sarajeva. Dostala se do rukou chirurga Eda Jaganjace, který ji potřeboval dostat z města, aby jí mohli zachránit život a největší boj musel svést s byrokracií. Díky ale jeho námahe a neodolatelné energie, kdy se nevzdal, ale bojoval ze všech sil se mu povedlo dostat do pohybu obrovskou mašinérii byrokracie a zmedializovat nelidské praktiky války. Dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo a tohle je jeho svěděctví. Doporučuju, ale připravte se na jeden z nejsyrovějších čtenářských zážitků. Protože po přečtení tohohle svěděctví se už na nic nebudete dívat jako předtím.

[Belma Simić · Rating 5 out of 5]

Bila jedna Sarajevska princeza,ma ne bilo je više Sarajevskih princeza,ali o njima nema ko da piše. Ili ne može?
Možda je i bolje tako jer ova je ostavila i suviše gorak ukus u ustima,neku novu mješavinu tuge,nemoći,i ljutnje.
Priča o opkoljenom Sarajevu,našem,vašem,njihovom Sarajevu u kojem se se svi isuviše navikli na smrt,pisana kao ratni dnevnik hirurga Adija Jaganjca,o osam dana njegove borbe za život Irme
Hadžimuratović koja ranjena leži u polurazorenoj vojnoj bolnici bez struje,vode,lijekova...
Sarajevska princeza čeka na majku koja nikad više doći neće,na transport tamo gdje bi dobila adekvatnu pomoć,a koji će vjerovatno stići prekasno.
U ovom iskrenom rukopisu koji morate pročitati jer u njemu niko nije ostao bez pokude ili pohvale bii on političar,novinar,ljekar,zvaničnik,Unprofor,običan
čovjek...
Ostat će samo neizrečen jecaj,vrisak,tup bol u predjelu srca.
Edo će Vas kao i mene natjerati da se zapitate da li postoji bilo kakva podjela između ljudi osim na DOBRE ili LOŠE,u amanet će nam ostaviti obavezu da pomognemo ako imamo i mogućnost.

[Biljana · Rating 5 out of 5]

Kako napisati nekakav "rewiew" na ovakvu knjigu? Nikako. Možda netko tko je rat doživio, preživio, pa može nešto reći o tome, ali ja koju rat nije ni dotaknuo (na moju sreću), ne usudim se. Nemam riječi dostojnih ove knjige. Ni ovog Čovjeka, ovih Ljudi, a opet ni ovih neljudi, tko je čitao, sve će shvatiti. Nema se tu što reći. Rat je zlo. I dobro je rekao Semir Divković, bolje da nas nema, da nema nijednog čovjeka, jer ljudi su zlo, kad mogu napraviti takvo zlo kao što je rat.
"Nismo ni znali da se razlikujemo dok nisu došli ovi političari koji su nas podijelili kao ovce u toru i pobili se oko livade. Mi smo ovce određene za klanje. Postavili su nas u red" Sarajevo, 19.5.1992. Prim.dr.Abdulah Nakaš Nale
Što je najžalosnije, i danas smo ovce. Pogledajte stanje u državama bivše Jugoslavije. I dalje nas prave ovcama i stavljaju u red, doduše ne za klanje, ali za striženje i muženje. Zlo.

[Marija Smoljan · Rating 5 out of 5]

Da se mene pita, ova knjiga bi se čitala za lektiru u osnovnoj pa opet u srednjoj školi. I to iz dva razloga - 1.da budalama nikad više ne padne na pamet rat - ma da im ne padne na pamet sama riječ rat, 2. da djeca na vrijeme nauče koje su prave vrijednosti u životu i da budu prije svega ljudi!
Uz ovu knjigu ne plačeš dok je čitaš, plačeš kad je zatvoris - od bola, jada, srama i istine! Plačeš jer znaš da je istina još gora!

[Selma · Rating 4 out of 5]

"Rat je kada se ubijaju ljudi koji se međusobno ne poznaju po naređenju ljudi koji se dobro poznaju, ali se međusobno ne ubijaju."
Sinoć sam završila sa čitanjem knjige za izazov u grupi Klub čitatelja BiH, i iskreno, jedva sam čekala da završim, drhtala sam od prve do posljednje strane, nemir se uvukao u mene i nikako da popusti...

[Monika · Rating 5 out of 5]

Edo, dekuju. Dekuju za zalezlika, ktery ti dekuju nerekl, protoze mu to nejspis nikdy nedoslo a za Irmu, ktera ti dekuju nerekla, ale verim, ze hrozne moc chtela. A dekuju za sebe. Za pripomenuti, ze i v mistech, kde je lidskost odstrelovana a likvidovana jeste pred samotnyma lidma se najdou jedinci, kteri ji chrani a udrzuji pri zivote i ve tme a bez dychacich pristroju. A za pripomenuti, ze kdyz delame spravnou vec a pomahame druhym, tak stoji za to bojovat i proti vetrnym mlynum.

"Cela valka v byvale Jugoslavii byla zbytecna a odporna. Nikomu neprinesla stesti. V zemich byvale Jugoslavie i dnes vladnou nacionaliste, kteri valku vyvolali a sve narody vedou stale hloubeji do bidy a zaostalosti. MY - to jsme my normální lide vsech narodu, a ONI - to jsou zlocinci take vsech narodu, a to je jedine rozdeleni, ktere uznavam."

Epilog jsem musela cist dvakrat, poprve jsem ho pres ty slzy moc nevnimala. Dneska neusnu, protoze budu myslet na princezny.

Aby nam nase princezny zily, vsude na svete.

[Tatiana Metanova · Rating 5 out of 5]

Prelepo napisana knjiga o užasnoj opsadi Sarajeva 90tih godina. Na jako originalan način su prikazane sudbine Sarajlija. Narator i pisac Edo Jaganjac je hirurg u sarajevskoj bolnici gde provodi dan i noć i kroz njegove pacijente saznajemo kakav je život bio u Sarajevu tokom rata. Svaka čast Edu Jaganjcu na objektivnosti, jako je lepo napisao ovu knjigu, bez trunke mržnje i besa. Tužno je što mnogi nikad nisu ni čuli za opsadu Sarajeva... Preporučujem je svima.

[Eva Staněk · Rating 5 out of 5]

Podobné Trachtovi, Šebkovi. Jen Jaganjac do války nepřijel, on v ní žil.
Uvědomila jsem si, jak nic nevím o Jugoslávské válce.

[Edina Memić · Rating 5 out of 5]

Sinoć sam završila sa čitanjem knjige i još uvijek ne znam šta da kazem. Jednostavno me ostavila bez teksta. More suza sam isplakala ne samo za Irmu već i za sve ostale, za svu nevinu djecu koja su u proteklom ratu izgubila život. Tokom cijelog čitanja knjige sam po internetu tražila youtube snimke i članke o Irmi i žalosno je što o njoj više znaju stranci nego mi domaći. A što je još najgore knjiga kao da govori i o današnjem vremenu, sva ta birokratija koja usporava prebacivanje pacijenata u neku drugu zemlju da se liječe, sjetite se samo JMB afere i one male curice kojoj je život zavisio o tome.

[Amila · Rating 4 out of 5]

3.5 ☆

Čovjek je iskreno pisao, osjećanja su tu, ali bolje lektorisanje bi bilo od pomoći.

Edit: Nakon čitanja, na YT gledam intervju s autorom "U tuđoj avliji", sniman krajem 2018. godine. Budući da je u knjizi, nažalost, više fakcije nego fikcije, intervju djeluje kao nastavak romana i upotpunjuje njegov tužan kraj.

[Asja · Rating 5 out of 5]

"O Irmi je odlučio nekakav petak. Davno sam zaboravio da postoji nešto što se zove petak, pa vikend, pa odmori i slične stvari, a august je idealan za sunčanje, plivanje i slične radosti bezbrižnih ljudi. Za nas to ne postoji. Nama je dodijeljena druga vrsta sporta. Igra sa smrću. Svojom ili tuđom, ali u igri je uvijek samo jedno - postojati ili ne postojati. Kao da je to nešto. Šta je važno? Preživjeti po svaku cijenu? Ni to nije važno. Važno je živjeti kao čovjek, a ako to ne ide, onda više ništa nije važno. Ni živjeti. Zato idi i radi sve što možeš da ostaneš čovjek. Inače ništa neće biti važno..."

[Zuza · Rating 4 out of 5]

Neuvěřitelný. Hlavně, že se ve výuce dějepisu na školách končí druhou světovou a my maličcí se tak až díky vlastní iniciativě dozvíme třeba že v Evropě probíhaly etnické čistky a obléhání měst i o padesát let později. Že existovaly tábory, kde znásilňovali ženy a pustili je až když byly těhotné tak dlouho, že nemohly jít na potrat. Že vojáci UNPROFOR (United Nations Protection Force) bonbony lákali děti na dohled odstřelovačů.
Edo Jaganjac je lékař (nyní působící v pražském Motole), který během války v Bosně a Hercegovině působil v sarajevské nemocnici. Tam se také, kromě mnoha jiných pacientů, ocitla pětiletá Irma Hadžimuratović, díky BBC známá jako Sarajevská princezna, které v obléhaném Sarajevu s nedostatkem elektřiny a i všeho ostatního neuměli pomoci. Proto Jaganjac usiloval o její transport pryč ze země, i když nespolupracování a nečinnost OSN a vlastně všech úřadů byla donebevolající.

,,Ti poslední [Mezinárodní Červený kříž] se od všeho hned distancovali. Důvod, který si našli, aby nemuseli spolupracovat, je neuvěřitelný. Pro ně je prý Sarajevo otevřené město. Vysvětlili to snadno. Letiště je v provozu, takže město je otevřené. Otevřené město, z něhož se nemohou dostat ani ranění, natož někdo jiný?"

"Pořád nás [francouzští profesoři] přesvědčovali, abychom místo umělých tepnových protéz používali žíly. Jako bychom na to měli čas. Profesorům zřejmě ještě nikdo nikdy během operace nevběhl na sál a nevykřikl: ,Máš proud ještě dvanáct minut!' A ty víš, že operace bude trvat ještě aspoň hodinu. Co teď? Nic. Skončíš za dvanáct minut. Není nafta do agregátů, tak co naděláme."

Asi je to trochu spoiler, takže radši varuju, ale pokud byste chtěli i nějaké dobové záběry o sarajevské princezně, tak tady je reportáž týkající se spíš už cca poslední čtvrtiny knihy.

Jediný, co bylo fakt špatný a co mě štvalo už od začátku, bylo zpracování knížky. Asi obecně moc nejsem paperbackový typ, ale panebože, fakt musí mít paperback stránky tlustý jako lepší čtvrtka? Navíc vazba byla tak nekvalitní, že tři roky starou knížku v knihovně museli celou znovu lepit, kvůli čemuž někdy byly hůře čitelné okraje textu.

[Hana Mertová · Rating 5 out of 5]

Dá se o takové knížce vůbec říct, že se vám líbí? Mně se vlastně nelíbila ani trochu.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Sarajevská princezna je formou deníku a románového vyprávění autora, jako hlavního aktéra. Umožňuje vám, abyste díky jeho prožitkům viděli, co zažil. Autor je doktor a tak mluví o sobě, rodině, nemocnici. Je to drsné. Není to nějak obroušené. Je to chlapské. Je to přesně takové, jak je třeba. Na nic si to nehraje. Dost přesně to vykresluje danou situaci. Pocity lidí.
Je děsivé, když čtete řádky z roku 1993 a jak moc se shodují s chováním, děním, myšlením toho, co se děje teď a vlastně úplně někde jinde. Asi to prostě v těch lidech je. Že zlo je pak nějak tak stejné. A jak se to zlo dokáže v někom probudit a jak se v někom probudí zase statečnost. Jak to schytávají nejvíce prostí lidé, děti a ty čeho jsou schopny, protože jim nic jiného nezbývá atd.
No a to s OSN... a podobné instituce, novináři, ... jak jich je všude plno, motají se a vymýšlí blbosti. Jak OSN je instituce neschopná pomoci.. musím říct, že je drsné, že ani po 30 letech se nic nezměnilo a je to tu zas....k čemu je vlastně to OSN? S takovou? No podle všeho už tehdy si ty peníze pro lidi směrovali jinam.. hmm...
No a v neposlední řadě, je kouzelné, že pan doktor žije a pracuje u nás.
A je fakt, že já z té doby znám více lidí, kteří k nám utekli a od té doby tu žijí.
Ano, doporučuji.
Asi by si tu knihu měli přečíst nejvíce ti, co mají blbé kecy.
Nutno říct, že je vážně děsivé, jak rychle zapomínáme. A jak vůbec nemáme povědomí o našem okolí.

[Atifa Buldić-Bešić · Rating 5 out of 5]

Knjiga koja je pomjerila temelje moje duše. Sva istina o besmislu rata i onog što se dešavalo u opkoljenom Sarajevu stala je na ovih 350 strana. Plačem za Irmom, za svom izgubljenom djecom, za svim oduzetim nevinim životima koji nisu ni htjeli da budu tu gdje jesu. Svaka čast, doktore Edo, na objektivnosti, na ljudskosti. Dok sam čitala, osjetila sam iskrenost i istinu u svakom slovu, a pogotovo jer knjiga ne zauzima ni jednu od tri strane, nema politike, ni traga nacionalizmu, nego samo jedna gola istina i prikaz stvarnog stanja stvari sa terena, sa žarišta prave borbe. Borbe za život i opstanak običnog građanina.

[Adéla · Rating 5 out of 5]

Šebek, Trachta, Vujity, Klicperova... a všichni podobní jistě dělají záslužnou práci a více či méně dobře o tom ex post píšou masivně prodávané knihy. Ale asi nikdy jsem nečetla nic tak surového jako napsal pan Edo. Který si nevybral, že bude roky až po ramena ve sra*kách, že se bude muset doprošovat velkých humanitárních organizací o blbosti jako infuze nebo sterilní hadry na operační sál, že se bude měsíce koukat na umírajícího kolegu na JIPce. A prosit a děkovat a uctivě se klanět světu... vždyť v Sarajevu se nic nedělo. Strašně hnusná a výborně napsaná kniha. Kontext dneska stejně aktuální jako před 30 lety. Deset z pěti hvězdiček.

[Kateřina · Rating 5 out of 5]

Pláču. Celý to moc bolelo. Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Válka je zbytečná a nevinní lidé umírají v mžiku oka. O bezmoci a boji Davida s Goliášem.
Hodně se toho dá vztáhnout na současný konflikty. Protože jsme se stejně nepoučili.
Tady nějaký citáty:
“Irmu nedokázal zabít srbský granát, ale úspěšně ji zabíjí byrokracie OSN”
“Vojáci nejsou lidé, ale jen živé maso, a jen naprosto správně pobit jich co nejvíc. (…) Voják je potrava pro děla a hotovo”

[Selma Kunosić · Rating 5 out of 5]

Jedna od najboljih i najtezih knjiga koje sam procitala. Preporuke!

[Honza Hajduch · Rating 5 out of 5]

"Ach, moje Irmičko! Není ti souzeno vidět svět v hezkých barvách. Dožila ses svých pěti let a hotovo. Tvůj čas se naplnil. Nějaké ožralé prase plnilo velké plány svého velkého vůdce tím, že zabilo tebe. Ať to slouží ke cti a slávě všech, kteří si myslí, že pokud tebe nezabijí, nedokážou uvést v život své velevýznamné ideály. Hanba jim!"

Dechberoucí svědectví o tzv. Operci Irma ze sarajevského pekla, při které byla zachráněna těžce raněná holčička a odvezena do Británie. Akce spustila vlnu evakuací raněných dětí a žen ze Sarajeva, válka ale pokračovala ještě další dva roky. Vyprávění nešetří žádného z aktérů této pohromy, včetně neschopného a bezúčelného OSN, Unprofor, WHO a dalších parazitických organizací. Odvažuji si tuto drásavou autentickou knihu označit za jedno z nejvýraznějších (proti)válečných děl posledního čtvrstoletí. Bohužel, je to příběh, který je dnes, v době rozdmýchávání rasové, ideologické a nacionální nenávisti, nanejvýše aktuální. Mimochodem, autor operuje v Motole, kniha byla dosud přeložena pouze do češtiny.

[Vlad · Rating 5 out of 5]

(In English, Bosnian below - na engleskom, bosanski ispod)

Devastating. Written with such inherent candour, a desperate outlet for the author to give the chaos and horror experienced some semblance of order, and closure. I lived and experienced this war, and sadly, this one is just one of thousands other untold tragedies that occurred at the time. The humanity of the author, and his close colleagues is awe inspiring (to put it far too mildly). Irma's tragedy is nothing short of, as I already said, devastating. I cried and cried.

Nevjerovatno snazno i dirljivo. Napisano tako spontano i otvoreno, cini mi se, pokusavajuci da jednostavno na neki ocajnicki nacin dovede horore koja je autor iskusio u kakav takav red i da mozda zatvori to poglavlje. I sam sam prozivio i iskusio ovaj rat i na zalost, ovo je samo jedna od hiljada slicnih, i neprepricanih tragedija koje su se tada dogodile. Humanost autora i njegovih kolega inspirise (sto je daleko preblago receno). Tragedija male Irme je, kako vec rekoh, nevjerovatno tuzna i dirljiva. Bas se isplakah.

[Enida Kovačević · Rating 5 out of 5]

Žao mi je što sam za Sarajevsku Princezu saznala tek u drugoj polovini 2020.
Ipak, ovo je za mene najbolja od svih pročitanih knjiga ove godine!
Opsjednuta sam bila danima nakon završetka čitanja, a ni sad mi nije svejedno. Rekla bih: "Bravo doktore, želim još vaših djela!" No, to bi značilo da se desilo još mnogo loših stvari. Znam da jeste, ali to potiskujem u sebe, jer će me obuzeti i odvući u duboka razmišljanja za koja nemam snage. Neka ostane na ovome.

[Matěj · Rating 5 out of 5]

Poslední válka v mé domovině skončila před takřka 100 lety. Evropa je bezpečná a konflikt už dlouhou řadu let nepoznala, navíc máme OSN, takže proč se snažit, když mír je v podstatě jistota. Sarajevská Princezna mi ukázala, jak se pletu.

[Iry · Rating 4 out of 5]

Tuzna i istinita prica o jednom groznom ratu.

[Tereza M · Rating 4 out of 5]

Smutné, silné, o válce. Opravdové válce. Tohle by se mělo učit na školách a dávat číst na středních školách.

[Merima · Rating 5 out of 5]

"Rat je kada se ubijaju ljudi koji se međusobno ne poznaju po naređenju ljudi koji se dobro
poznaju, ali se međusobno ne
ubijaju."
Albert Ajnštajn

1452 dana je trajala opsada Sarajeva, bez struje, vode, grijanja, hrane i na to sve snajperi, svakodnevno granatiranje,mrtvih i ranjenih je bilo na sve strane. Dvije bolnice su radile u takvim uslovima, hirurg se priprema za operaciju, ruke steriliše vodom iz kanistera, operaciju koja traje sat vremena mora završiti za 12 minuta jer toliko nafte u agregatu ima.
Pacijenti koji bi u normalnim okolnostima preživjeli, umirali su, ljudima su odsjecane ruke i noge, jer šta je noga po cijenu spašenog života?
I tako dođu "mirotvorci"-ljudi koji su trebali kao biti neko,nešto da sav odvratni rat bude hajmo reći uljuđeniji,podnošljiviji,koji su trebali pomoći, učiniti nešto ako ne za zdrave nego za bolesne i povrijeđene, ljudi koji su ispleli mrežu birokratije da je bilo nemoguće izmjestiti pacijente, i to SAMO djecu na daljnje liječenje-mala Irma,na prvu čak nije ni izgledala da je pogođena, za par dana se situacija dovela do kritične,život joj je visio na niti, Sarajevska princeza umirala je pred očima bespomoćnog osoblja bolnice,kasnije i novinara,ali birokracija...džaba je doktor trčao ispod snajperske paljbe,moljakao,kukao,tražio-poslaše vojnog doktora da pogleda petogodišnju djevojčicu:
" Hronični paralizovani, i kada im je život ugrožen, imaju transport zabranjen. Treba im njega do kraja života. Zato ih niko neće. Ovom doktoru jeneko rekao da provjeri je li paralizovana da bi je mogao odbiti. Traži slomljenu lobanju i paralizu. Samo mu niko nije objasnio kako da otkrije slomljenu lobanju bez rendgena, a on nije smio da pita. Gledam ga s gađenjem.
I taj je nekada polagao zakletvu da će pomoći onome kome je pomoć potrebna.
Vojni ljekar. Sram ga bilo. Umalo je ubio dijete da ispuni nekakvo posrano naređenje. A naređenje je dobio da bi nekome uštedio koji dinar. Vojska je zlo.
A ovaj doktorčić nosi vojničku uniformu, a ne bijelu. Ponosi li se time u šta su ga pretvorili?"

Doktor Edo je uspio, ili nije, zavisi kako gledate:
"Šteta je što Irma nije otišla iz humanitarnih razloga, nego pod pritiskom javnosti - rekao sam, i taj dan su to opet prenijele sve TV kuće na svijetu."
Otišla je u bolju bolnicu, doktorima koji na raspolaganju imaju labaratoriju, ct, ali kasno,suviše kasno:"Nisam zahvaljivao, nego opet ružio. Opet sam sebi izgledao kao baba.
Vjerovatno se od mene očekivalo da nekome zahvalim. Nek se jebu."

Nijedna knjiga o ratu nije ugodna,pogotovo kad je ovako dokumentovana i istinita, nema hepi enda,nema ono živjeli su sretno do kraja života, svako je obilježen ratom,na ovaj ili na onaj način, neko bez noge,neko bez brata,neko sa traumama...a neko i bez života.
Knjiga je teška i mučna,potresna,tužna i na žalost surova.
"Neka ti što mrze i ubijaju ginu sami među sobom.Ne ja i moja djeca.Mi nemamo ništa s tim.Neću ništa o tome da znam. Hoću mir. Hoću da budem normalan..."

[Monika Bielová · Rating 4 out of 5]

Jak Edo Jagnjac píše, válka ukazuje charaktery, z dobrých lidí dělá lepší a za špatných ještě horší. A toto jsou vzpomínky jednoho sarajevského lékařem který ze sebe během obléhání svého města vydal naprosté maximum.
Nejspíš díky tomu, že jsem Sarajevo před lety navštívila ve mě knížka vzbuzovala ještě větší emoce. Je to město, jehož osud a jedinečná atmosféra mě chytli za srdce tak, jako žádné jiné.
Knížka drásá nervy, dojme i rozpláče a hlavně předkládá skutečný příběh složité historické události. Tak složité, že jsem už na začátku vzdala naději, že dokážu všechny souvislosti správně pochopit ;).

[Amina Ruhotina · Rating 5 out of 5]

Potresna, a istinita priča o jednom ratu, o borbi jednog doktora za mladi život i ponovna pobjeda politike koja s time u stvarnosti ništa nema. Preporučujem svima koji žele da vide kakve su se to stvari dešavale u jednom malom i svijetu nevažnom Sarajevu.