Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra. Vydání k stému výročí básníkova úmrtí.
Tyrolské elegie Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.
Král Lávra Irská lidová pověst o králi s tajemstvím. Králův holič Kukulín nesmí nikomu prozradit co při holení vídá na jeho hlavě. Toto tajemství řekne vrbě. Muzikant Červíček si udělá z vrby kolíček k base. Basa na bále vše prozradí a král již nemusí před lidem dál skrývat pod vlasy to, co už všichni od Červíkovské basy slyšeli.
Křest svatého Vladimíra Satirická báseň Křest svatého Vladimíra vznikala v letech 1852-1855. Havlíček stihl napsat jen 10 zpěvů, skladba zůstala nedokončena. Vydána byla posmrtně roku 1876. Autor se opíral o námět převzatý z Nestorova letopisu (Nestor - ruský spisovatel, sestavil roku 1113 soubor letopisů, tzv. Pověst dávných let), kde se píše o tom, jak ruský kníže Vladimír nařídil utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna.
Kniha se mi celkově líbila. Pokud si dobře vzpomínám, tak se v knize vyskytovaly básně Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra a další básně. K. H. Borovský věnoval epigramy králi vlasti, církvi, Múzám a světu. O epigramech řekl, že: "Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral."
V básních se vyskytuje ironie, sarkasmus, vulgarismy a další jazykové prostředky.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
„Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá..."
„Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.“