Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Fotografka Bára se přestěhuje za svým partnerem Igorem na venkov, kde místo klidu narazí na tvrdou realitu. Nepřijetí ze strany jeho přátel a rodiny, v čele s neústupnou a manipulativní matkou Jarkou, ji vrhá do nejistoty. Postrádá starý život, zápasí s tvůrčí krizí a čelí nátlaku ohledně mateřství, na které není připravená. Křehké přátelství s Igorovou vyčerpanou a nejistou švagrovou Petrou jí postupně odhalí palčivé pravdy, které navždy změní její pohled na to, kým je – a kým si myslela, že by chtěla být.
Konec byl na můj vkus trošku úlet, ale jinak to byla naprostá špica, příběh jsem vdechla během dvou dnů. A už se mi dlouho nestalo, abych nějakou postavu bytostně nesnášela jako tadyhlenc Jarku. 😤
Veronika González priniesla príbeh o rodinných vzťahoch, v ktorých sú si blízki vzdialenejší než cudzí ľudia. Román nazerá pod povrch ilúzie funkčnej rodiny a odkrýva traumy, klamstvá a násilie. Sú v ňom naakumulované negatívne stereotypné mechanizmy, ktoré by síce mohli pôsobiť ako klišé, no v skutočnosti často predstavujú toxickú a deštruktívnu skutočnosť. Autorka realistickým jazykom skvelo vymodelovala psychológiu príbehu z perspektív dvoch hlavných ženských postáv a mne samému sa počas počúvania udial "twist" pri vynášaní skorých rozsudkov a záverov. (Ja som si ju dal v audioverzii - a bola výborná!) . Viac prezrádzať nechcem, anotácia je napokon celkom postačujúca. Na knihu však chcem upozorniť a zároveň si ju sem odložiť, lebo ju s najväčšou pravdepodobnosťou šupnem medzi tohtoročné topky. Odporúčam.
300 stránek jako jednohubka. Zajímavé spojení všech aktuálních témat - queer tematika, generační traumata, domácí násilí, polyamorie, život na vesnici. Všechno uvěřitelné, hezky plynoucí.
Srpny na stereoidech. Kdyby příběh začínal z POV Petry, nebude to ono, ale Bára je pro miléniálky z metropolí absolutně relatable. Líbil se i styl autorky. Přímočarý, ale promyšlený a bohatý a plný malých teaserů, co vás pohánějí ve čtení. Navzdory všemu hnusu v knížce se tu najde i prostor pro humor. Miluju a chci si přečíst i Mezi nimi. "Igor, muž, jehož jazykem lásky je budování domova. Já, žena, jejíž jazyk včera olizoval žalud cizího kluka."
Tohle byl žánr “česká depka” dotaženej k dokonalosti.
Veronika González nás prostřednictvím svých postav bere na exkurzi do na první pohled úplně normální rodiny z jedný český vesnice. Jenže, jak se postupně ukazuje, normální v týhle rodině není vůbec nic.
Čím víc jsem se do příběhu nořila, tím víc mi bylo úzko. Dlouho jsem nečetla tak intenzivní a zároveň uvěřitelný zachycení rodinnný toxicity. Mikroagrese, manipulace i otevřený boje. Jizvy, který jsou vidět, ale hlavně ty, co vidět nejsou.
A taky to, jak máme tendenci bolest, kterou si neseme s sebou, přelévat na druhý. Někdy nevědomky, ale někdy i zcela záměrně, protože nás nikdo nenaučil, jak s ní pracovat jinak.
Všechno to bylo popsaný tak, že jsem měla chvílema pocit, jako bych to žila. A nebylo to příjemný. Přijde mi úplně absurdní, jak moc jsem měla chuť zakroutit krkem fiktivní Jarce. Vytvořit tak plastickou negativní postavu, která ani na moment nepůsobí jako karikatura, to je fakt umění.
Konec byl, za mě, trochu překombinovanej. Je to ale jediný smítko na jinak skvělým literárním zážitku.
A lidi, choďte na ty terapie, fakt. A neříkám to proto, že bych potřebovala víc klientů!
Omg, mám kruhy pod očima jak v obilí, protože jsem si šla na dvacet minut před spaním číst a najednou jsem měla dočteno a byla jedna ráno. Skvělá kniha, hutnej a těžkej příběh, strašně reálnej, jakože doslova ani ň tam není přitažený za vlasy a přesně tím je to tak mrazivý. Tohle je přesně to, co žena na český vesnici zažívá, věřte mi, been there. A byť mě některýma věcma hlavní hrdinka dost srala, asi tím, že byla taky jen člověk s chybama, tak se jí podařilo to otočit. Snad jen ten konec už byl trošku moc. Z Jarky mi bylo blivno, měla jsem extrémní potřebu jí rozmlátit hlavu pánví, krávě blbý, taky jsem během čtení hodně myslela na moji tchyni, která vlastně není zas tak hrozná.
Přečteno ve vlaku do Prahy, po večerech na hotelu a cestou zpět domů. Byla to smršť a nemohla jsem to odložit. Skvělé! Tuhle autorku rozhodně budu dál sledovat.
V téhle knize je hodně příšerných postav, ať už je to manipulativní tchýně, buranskej tchán nebo nechutnej macho, co mlátí svoji ženu. Taky je tu spousta těch, kteří mají máslo na hlavě. Pak jsou tu chudáci děti. A jeden úžasnej teplouš :) Všechno to člověka vtáhne a nepustí až do konce, který docela překvapí. Trochu dojme. Ale vlastně, proč by to nemohlo fungovat? Hodně bych jim to přála. Sakryš, jsem z toho jaksi naměkko. Pět hvězd!
Velmi dlouho se mi nestalo, že bych knihu doslova vdechla jako tuto, během víkendu bylo přečteno a to já normálně nejsem rychlý čtenář. Autorka v knize velmi zdařile, troufám si říct až mistrně, vykresluje jednotlivé vztahy jedné venkovské rodiny, kde není nouze o popis nezdravých rodinných vztahů, emoční manipulaci i například o nastavení osobních hranic nejen hlavní hrdiny Báry. Do příběhu jsem byla vtažena jeho sílou a zároveň v některých chvílích i jistou jemností. Autorka se nebála do knihy zakomponovat všechny možné lidské "neduhy" a přesto jsem neměla pocit, že je toho na jednu rodinu tzv. až moc. Příběh je to velmi intimní, chvilemi až mrazivý a velmi trefný a dobře popsaný a vykreslený. I samotný závěr knihy se mně osobně velmi líbil a viděla jsem tam jasnou pozitivní linku, snad tomu tak opravdu bylo. K přečtení rozhodně doporučuji, podle mě vás nadchne stejně jako mě.
Blízcí....ta kniha je kouzelná v té hříčce slov...v tom pojmu blízcí, kdo to je a pro co se to běžně označuje... a autorka to udělala i ve spojitosti mezi námi. Je to jedinečná věc. Když jsem se do ní pustila, tak jsem zpočátku měla dojem, že ta kniha nebude pro mne, neb některé věci na první straně, nejsou mým šálkem kávy....ale.... Ale, když se postupně dostanete do obrazu.. do toho vztahu, jak vlastně vznikl... jak s radostí trávili svátky s rodinou... dojde vám, že původně jste si mysleli, že ta kniha bude o toxické matce hlavní hrdinky a ono ne... ono je to ještě šťavňatější. Sice musím říct, že ta pozice a hry matky synů není obvyklá, ale popravdě... myslím si, a je to děsivé, že se v ní spousta žen uvidí.. rodinné vztahy jsou zapeklité... člověk si vlastní rodinu nevybírá... toho svého partnera si člověk sice vybírá, ale kolikrát si neuvědomuje, že spolu s ním si bere i jeho rodinu... a bude to mnohem náročnější, než si mysleli, protože i pouhé návštěvy v době svátků a narozenin mohou dát zabrat, natož... když jinak zcela perfektní muž...najednou má strach jít proti své rodině... z různých důvodů...nebo ne ani jít proti rodině, ale jednoduše se postavit za svou ženu, za svou vlastní rodinu... Ta kniha postupně graduje a konec je jako vždy smířlivý, aby všechny vody uklidnil. Jde o skvělou knihu, kterou rozhodně stojí za přečtení.
„Blízcí" je psychologický román s autentickým ponorom do rodinných vzťahov a vnútorných svetov postáv. Román otvára silnú tému domáceho násilia a psychologického nátlaku, vykresľuje ho v rôznych formách a intenzite. Oceňujem atmosféru, realistické charaktery a schopnosť autorky prekvapiť dejom. V istej fáze čítania som síce začala mať pocit, že je to príliš prekombinované, ale ono to nakoniec zapadlo ako puzzle. A zapadlo to nielen z pohľadu deja, ale aj vnútorných motivácií postáv, takže mi to nakoniec celé prišlo uveriteľné. Avšak čo sa týka autorkinho štýlu písania, všimla som si istú predvídateľnosť, opakované typické vzorce vo vetách a vyjadrovaní. Knihu som počúvala ako audio a občas som jednoducho vedela odhadnúť ako veta skončí. Trochu ma to odrádza od toho, aby som momentálne hľadala ďalšiu knihu od tejto autorky.
Tak tohle bylo fakt skvělý čtení! Od 5⭐️ ho dělil snad jen občas asi příliš jednoduchý styl vyprávění, který mě někdy při čtení trochu rušil. Příběh samotnej a jeho poslání jsou ale výborný a důležitý. Při čtení mi bylo občas dost těžko a osudy hlavních postav mě hodně zasáhly, ale potřebovala jsem číst dál, abych zjistila, co se nakonec z těch spletitejch vztahů vyklube. Velmi doporučuju 🤌🏼
Ach ❤️ Tak bolavá kniha s tak těžkými tématy a přesto hladí po duši 🙏🏼 Domácí násilí, homosexualita, rodičovství, traumata z dětství, propasti mezi generacemi, ... má to všechno 🙏🏼 silná témata, uvěřitelná propletenost vztahů a intenzivní emoce. Krasné to bylo! Moc! vezmeš do ruky a nepustiš. SKVĚLÝ!
4.5* - kniha me opravdu chytla, nemohla jsem se od čtení téměř odtrhnout. předem jsem nevěděla, ze se v knize bude tolik probírat téma sexu, což není úplně můj šálek kávy a mrzi me, ze se nakonec vic neobjasnil příběh s agátou a vojtou. konec me také trochu zaskočil, ale knihu moc doporučuji všem, které zajímá téma rodinných vztahů a vztahů celkově.
Moc dobrý! Ani jsem nevěděla, co od knihy čekat, protože dle anotace působila jako čtení pro mamky (well taky jsem ji koupila své mamce k narozeninám a nakonec půjčila), ale pak o ni moc hezky mluvily kolegyně v práci. A je pravda, že již první věta vás odpálí a pak to tak nějak pokračuje, Blízcí jsou totiž moc dobře napsaní (vtipný, ale i temný) a také otevírají mnoho témat, o kterých by se mělo mluvit (a řekla bych, že v české literatuře i mluví). Nejlepší je však neuvěřitelná gradace děje, která dokonce funguje bez klišé a celý příběh je uvěřitelný (možná až moc). Plusem je, že některé pasáže se odehrávají v Brně, což mě mile překvapilo.
Jako moji blízcí mě dost často uvádějí do různých stresových situací, ale to je prd oproti tomu, jaký neklid mi způsobili Blízcí od Veroniky Gonzáles.
Na začátku trochu nepříjemné pocity, ale to zatím bylo úplný nic proti tomu, jaká smršť přišla potom. Neskutečně sugestivně napsaný příběh ze života celkem obyčejné rodiny, kde to je ale jeden kostlivec ve skříni vedle druhého… Uf, tak moc jsem to chtěla dočíst, abych věděla, že to snad dobře dopadne a zároveň nechtěla, protože to bylo sakra dobrý čtení!
Spojit takhle těžká témata, přičemž každé z nich by vydalo na samostatnou knihu,.. klobouk dolu. Ta dvě hlavní témata působí tak autenticky, že mi šel místy mráz po zádech. A taky z Jarky.
Veľmi intenzívny príbeh, bavil ma. Charaktery postáv sa zhodovali s ich správaním, čo naozaj oceňujem. Atmosféra zvládnutá na výbornú. Čo ma však na knihách ruší, sú dejové skratky, keď sa napríklad postava náhodou zjaví v správnom čase na správnom mieste, kde náhodou niečo začuje alebo uvidí, aby sa dej mohol posunúť ďalej. V tejto knihe ich bolo dosť a nepôsobilo to na mňa dôveryhodne. Všetkého bolo akosi priveľa, pripadalo mi to prekombinované a niektoré postavy akosi ohučane.
Veronika González píše velmi čtivě, její styl je svižný a zároveň citlivý. Dialogy působí přirozeně, postavy mají vlastní hlas a nejsou zaměnitelné. Autorka umí vystihnout atmosféru venkova i vnitřní svět hlavní hrdinky bez zbytečné patetičnosti. Jazyk je srozumitelný, ale ne povrchní – naopak, v jednoduchosti často nacházíme hloubku a autenticitu.
Struktura románu je přehledná, děj plyne plynule a jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazují. Oceňuji také práci s motivy a symbolikou – například fotografie jako prostředek hledání a uchovávání identity.
Velkým plusem knihy je originální vyústění děje, které není předvídatelné a vyhýbá se laciným happy endům. Autorka nabízí čtenáři prostor k vlastní interpretaci a zamyšlení nad tím, co znamená být „blízký“ – zda je to otázka pokrevního pouta, sdílených hodnot, nebo schopnosti naslouchat a chápat druhé.
Kniha mě velmi příjemně překvapila svou čtivostí a hloubkou. Příběh Báry a dalších postav je uvěřitelný, jejich osudy nejsou černobílé a každá z postav má své motivace i slabosti. Nejvíce oceňuji, že autorka se nebojí otevřeně pojmenovat i nepříjemné stránky rodinných vztahů a nenabízí jednoduchá řešení.
Blízcí je román, který stojí za přečtení nejen pro své aktuální téma, ale i pro způsob, jakým je zpracován. Veronika González dokazuje, že i v rámci žánru „románů pro ženy“ lze napsat knihu, která má přesah a dokáže oslovit široké spektrum čtenářů. Pokud hledáte příběh, který vás donutí přemýšlet o vlastních vztazích, předsudcích a odvaze ke změně, je tato kniha skvělou volbou.
Potěšilo moc. Líbilo se mi, jak autorka postupně odkrývá drobné střípky z minulosti a udržuje tak plamínek čtenářovi zvědavosti stále hořící. Děj dobře plyne, jazyk nikde nedrhne. Těším se na další díla této autorky.
Hlavní postavou je fotografka BÁRA, která se přestěhuje za svým partnerem IGOREM na venkov. Bohužel není přijata jejich rodinou, zejména její tchýní JARKOU. Bára mě překvapila svou minulostí.
Bára se seznamuje také s Igorovým bratrem ŠTĚPÁNEM a jeho manželkou PETROU. Mají spolu 2 syny – Pája a Maty.
Román byl náročnější na čtení v tom slova smyslu, že autorka si vybrala náročná témata ke zpracování – vztahy v rodině, domácí násilí, mateřství, homofobie aj. Témata, o kterých by se mělo mluvit a nemělo by se před nimi zavírat oči. Při četbě jsem měl nepříjemné pocity a říkal jsem si, co bych poradil našim hrdinům, aby se vymotali z toxických vztahů, které byly v této rodině. Je jednodušší někomu udělovat rady, když se ho to osobně netýká a sleduje všechno zpovzdálí.
Nesympatický mi byl Štěpán a na druhém místě Jarka, která všem znepříjemňovala život. Oblíbil jsem si Igorovu babičku, která byla světlým bodem celé rodiny. Zajímavé byly další postavy jako například Rudolf.
Střídají se kapitoly z pohledu BÁRY a PETRY, což se mi líbilo.
Když se blížil závěr knihy, tak mě mrazilo. Závěr knihy byl překvapivý.
Myslím si, že popisované události v tomto románu se dějí ve skutečnosti v mnohých rodinách a je to velmi smutné. Mnohdy o tom ani netušíme, poněvadž zvenku vypadá všechno v pořádku, ale ve skutečnosti je to jinak. Neměli bychom zůstávat lhostejní k problémům, které vidíme a postupem času zjistíme a obzvláště, když jsme členy jedné rodiny a někoho z nich si oblíbíme. Je to určitě složitá situace a musíme vynaložit mnoho úsilí, abychom danému člověku pomohli, ale pochopitelně dotyčný člověk, kterého se to týká, musí také spolupracovat a chtít něco změnit.
Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na vztahy v naší rodině a bylo mi z toho smutno. Nejlepší ze všeho by bylo, pokud by v každé rodině panovaly dobré vztahy a všechno by bylo hned jednodušší a veselejší, ale bohužel vím, že to jsou výjimečné situace. V každé rodině se nacházejí nějaké problémy, někde větší, jinde menší a záleží na tom, jakým způsobem se to bude řešit. Nejhorší je, pokud se daný problém neřeší a nemluví se o něm. Postupně se totiž nabaluje a je to čím dál tím horší.
Celkově se kniha četla dobře, ale působilo to na mě depresivním dojmem a budu se z toho nějakou dobu vzpamatovávat. Myslím si, že kniha může pomoci čtenářům, kteří se potýkají s podobnými problémy a zažívají podobné situace, že v tom nejsou sami a je vždy možné najít nějaké řešení, i když to není vůbec snadné. Člověk v takových situacích musí mít nějakou naději, víru, světlo, které mu dodá vnitřní sílu něco změnit.