Slepé cesty

by Kateřina Surmanová

Do malých městeček se lidé stěhují, aby vychovávali děti v bezpečném, zdravém prostředí. V malých městečkách se přece nedějí zlé věci, všichni se znají a sousedům se dá věřit. Tak plyne čas a život i v Odoleně Vodě kousek za Prahou, dokud se nezačne všechno kazit. Osoby záhadně mizí, obec sužují tragické události, komunitu rozkládá strach a nervozita. Stojí za stěží vysvětlitelnými jevy vláda, armáda či mimozemské civilizace? Seslal snad Bůh na Zemi apokalypsu? Anebo za nitky v pozadí tahá někdo úplně jiný? Ve chvílích krize se vyjevují pravé charaktery. Každý musí ukázat, za co doopravdy stojí. Kdekdo by vyděšené skupinky rád scelil, jenže moc je tak sladká. I smrt s ní chutná lépe. Parta kolem policistky a místostarosty bojuje s neznámým, cizorodým zlem, ale i s hrůzami, které páchají sousedé. A čas se krátí.

400 pages, Hardcover

First published May 1, 2025

Reviews

[Rézina Dějová · Rating 2 out of 5]

Knížky od Surmanové pro mě byly vždycky takové guilty pleasure. Přestože ve svých dílech nestydatě vykrádá jiné autory (King, Karika), vždycky jsem se u nich dobře bavila. I tady byl hororový začátek slibný, ale jakmile v polovině knihy došlo k vyzrazení pointy, přestalo mě to celé zajímat. I ve Slepých Cestách dojde ke kopírování nápadů, dokonce i ne příliš originální přebal knihy každému, kdo jej někdy viděl, určitě evokuje font názvu seriálu Stranger Things (který je v ději navíc taky zmíněný).

Surmanová má specifický, květnatý styl, plný vzletných přirovnání, metafor a krásných slov. Trochu mi připomíná Papouše z Mluvícího balíku, který musel čas od času nahlas přečíst celý slovník, aby vyvenčil a provětral všechna slova. :) Nicméně mi ve Slepých Cestách to slovní bohatství připadalo už strašně přeplácané a působilo to, jako by se autorka ke každému podstatnému jménu obsesivně snažila narvat nějaký originální přívlastek. Chvílemi to tak hrozně drhlo, že jsem si nebyla jistá, jestli si už ze čtenářů (a ze sebe samé) nedělá legraci, nicméně ani v humorné rovině by to nefungovalo moc dobře.

Všechny postavy jsou v knize stereotypně černobílé a celé městečko působí spíš jako parodické panoptikum. Autorka v ději i v charakterech vrší klišé na klišé, což může být v druhé polovině knihy částečně ospravedlnitelné její stěžejní pointou. Tohle mi zkrátka nesedlo a moc bych si přála, aby Surmanová pro jednou přišla s originálním námětem a trochu se krotila při venčení slov. :)

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Hledáte skvěle napsanou knihu? Bojíte se rádi? Pokud odpovídáte dvakrát ano, Slepé cesty jsou pro vás to pravé!

Odolena Voda. Městečko kousek za Prahou, kde si lidé poklidně žijí. Bez nebezpečí a zločinců, jak tomu bývá ve velkých městech. Ale jednou přijde den, kdy se všechno změní. Lidé začínají mizet, přichází jedna tragická událost za druhou, obyvatelé se bojí. Cizorodé zlo je tajemné a čas se začíná krátit…

Kateřinu Surmanovou jsem objevila hned u její novinky Šepot z lesa. Touto knihou si mě natolik získala, že si pořídím každou další knihu, kterou napíše. Slepé cesty nebyly výjimkou a jak se mně líbily? Moc!

To, jak autorka píše, je skvělé, neobyčejné! Nádherný jazyk, neskutečná slovní zásoba, co věta, to skvost. Je mi tak v podstatě úplně jedno, o čem kniha bude, já si ji užiju už jen pro to, jak je výborně napsaná.

Ale nebojte, děj tu rozhodně nezaostává. Hned od prvních stránek tu máme akci, napětí a pomalu se blížící strach. Je to tak napínavé, že knihu neodložíte, dokud nepřijdete na to, co se tu vlastně děje. A to mi chvíli trvalo, vůbec jsem netušila, kam nás autorka dovede, co nás ještě čeká a už vůbec jsem nevěděla, jak se z toho všeho „dostane ven“.

Je tu skvěle vylíčena atmosféra, budete prožívat strach s hlavními hrdiny. Postav tu je vcelku dost, ale nebojte, autorka nás s nimi seznámí tak, že vám bude při čtení jasné, kdo je kdo. Popis města je tu tak podrobný, že máte pocit, že už jste v Odoleně Vodě byli. Nejraději bych se tam rozjela a podívala se na ta místa, o kterých jsem v knize četla.

Přemýšlela jsem, co je to vlastně za žánr. Horor? Sci-fi? Thriller? A víte co? Ono je to vlastně úplně jedno. Tato kniha nepotřebuje škatulkovat, potřebuje, abyste si ji přečetli.

[Lucie Chromkova · Rating 2 out of 5]

Kniha začíná slibně – jako napínavý příběh z malého města, kde se začínají dít podivné věci. Zmizelí lidé, napětí v komunitě, atmosféra, která se pomalu mění z poklidné na znepokojivou. První kapitoly působí jako detektivka nebo psychologický thriller a čtenáře zaujmou svou ponurou, téměř filmovou atmosférou.

Jenže zhruba v polovině se děj začne zadrhávat. Místo rozvíjení záhady přichází filozofické úvahy o psaní, postavách a autorství. V jednu chvíli je už zřejmé, že celá záhada směřuje k meta-závěru: postavy jsou jen výtvorem autora, a když „mizí“, znamená to, že jejich role v příběhu skončila.

Tento nápad může být zajímavý, ale působí předvídatelně a trochu samoúčelně. Jakmile čtenář pochopí, o co jde, ztrácí příběh napětí i tah. Kniha pak spíš rozjímá nad tím, co znamená být postavou, než aby vyprávěla skutečný děj.

Celkově působí Slepé cesty spíš jako literární experiment než klasický román. Oceňuji snahu o originalitu a atmosféru maloměstské tísně, ale tempo je pomalé a konec mě nechal chladnou.
Zajímavá myšlenka – jen škoda, že se utopila ve vlastním konceptu.

[Kateřina Gerhátová · Rating 1 out of 5]

První kniha od autorky, moc jsem si ji chtěla přečíst, ale asi jsem jako první měla zvolit jinou knihu. Možná ještě nějakou od autorky zkusím, ale nevím, protože mi hlavně nesedl styl vyprávění a psaní. V postavách jsem se absolutně ztrácela a vlastně mi pak bylo úplně jedno, co se tam děje a i to jsem dost těžce pochytavala. Mám takovou slabost dočíst všechny knihy do konce, ale časem jak je těch knížek co chci přečíst čím dál více, tak jsem se nakonec rozhodla ji odložit. Teď bohužel nestála za můj čas.

[Hanka Burianová · Rating 5 out of 5]

Skvela kniha. Miluju autorcin styl, jeji jazyk, je to tak neokoukany styl, slovnimi obraty dokaze uplne hladit:).
V pribehu popustila uzdu fantazii naplno a me to teda moc bavilo, pribeh byl trochu jako matrjoska, pribeh v pribehu.
Skupina sympatickych hrdinu, skupina exkluzivnich nechutnych zaporaku.
Hodne jsem z knihy citila rukopis S. Kinga, zejmena jeho praci s psychologii postav pote, co jsou vystavene nejake krizove situaci. Pod Kupoli:)
Super!!

[sweet_n_solar · Rating 2 out of 5]

Za mě zatím nejslabší kniha autorky, tak doufám že to už pujde zas jen nahoru.
Moc nedotáhlých konců, moc nevysvětlených věcí, ale jako vždy se to četlo dobře. Doporučuju spíš předchozích tvorbu a budu se těšit do budoucna

[Martina · Rating 2 out of 5]

Not my thing.
A town, much like Under the Dome by Stephen King, but not scary.
All the people are characters written by some entity writer.
To save them, Zdenek evacuates the remaining "people" into his own head.
At least she admits it is a copycat.

[EmBooks · Rating 3 out of 5]

3.5⭐️

[Eliška Jemelková · Rating 3 out of 5]

Nejsem si úplně jistá, jak mi příběh sedl, ale jasné je, že autorka to se slovy umí (a má krásnou slovní zásobu).

[Lucia Koščová · Rating 4 out of 5]

Trochu “Pod kupoli” vibes ale ocenila som originalitu - aspon co sa tyka ceskeho “trhu” :) hlavne za mna sa to velmi dobre cita, tak “samo”.. tesim sa na dalsie!

[Lenka Nerglová · Rating 5 out of 5]

Tak to byl fakt masterpiece. Jak to dopadne, kdyz se lidi dostanou do krizové situace a odhali svuj pravy charakter. Jak řekla sama autorky - bubaků se bat nemusíme, zato lidí rozhodně ano.