Nejnovější román spisovatelky Ivy Tajovské nás zavádí na počátek 20. století, do doby prvních letců a propagátorů aviatiky Jana Kašpara nebo Eugena Čiháka. Veřejnosti méně známá, ale o to zajímavější osobnost je Božena Laglerová, která jako první Češka a třináctá žena na světě řídila letadlo. Vzlety a pády jejího „motýlka“ jsou metaforou pro události jejího života. Božena se nejprve potýká s předsudky mužů vůči ženám v technických oborech a s protesty matky, která na ni tlačí, aby dostála své roli.
Nakonec si však mladá žena prosadí svou a s letadlem se vydává na Kubu, na Haiti a nakonec také do New Yorku. Její život je provázen neustálým překonáváním překážek, nedostatkem peněz i podpory ze strany rodiny i společnosti. Tajovská s citem a empatií líčí, jak se mladá žena, na svou dobu nesmírně moderní a emancipovaná, dokáže vždy znovu zvednout a pokračovat ve svém úsilí, přestože se situace často jeví bezvýchodně.
Iva Tajovská z hlubin vytáhla životní příběh Boženy Laglerové a na základě dochovaných vzpomínek doplnila mezery v jejím životě, aby nás mohla seznámit s dnes v podstatě zapomenutou, přesto odvážnou ženou, první českou aviatičkou a třináctou celosvětovou pilotkou, držitelkou mezinárodního leteckého průkazu. Neobyčejná žena, která zběhla z umělecké dráhy k letectví, se potýkala nejen s prvními občas celkem nevyzpytatelnými stroji či s nepřízní počasí, ale hlavně s nastavením společnosti, která ambicioznim ženám nebyla nakloněná, a to navíc ve světě, kde pomalu ale jistě sílili nepokoje různého ražení a který z jejích milovaných letadel udělal i nástroje zkázy. V životě ji potkalo mnoho neštěstí, ale stejně tak ji štěstěna v různých formách hodněkrát pomohla. Neobyčejný životní příběh neobyčejné ženy, zdaleka ne jen o letectví.
*3,5 Takhle, ono to není špatná kniha. Knihy od Tajovské mám ráda. Je to ale vysloveně její asi první autobiografie, kterou jsem od ní četla a podle mého se necítila ve své kůži a tak to člověka nebaví číst. Nevím, jestli za to může i holý fakt letkyně... nebo prostě jsou tam technické věci, které prostě autorce neseděly... trochu to zavání srovnáváním s wikipedií. No prostě je to škod. I když já sama o sobě jsem se něco dozvěděla, ale musela jsem se nutit k čtení a moc se mi nechtělo vracet.