Kdysi se milovali. Neviděli se patnáct let. A stali se přáteli.... Dva přátelé ze studentských let – Vojta a Tereza – se znovu setkávají – tentokrát na stránkách dopisů.. On – manželský poradce, ona – redaktorka plzeňských novin. On – muž, přítel a odborník přes partnerské vztahy, ona – inteligentní žena, která nepostrádá dobře odměřenou dávku upřímnosti, humoru a potřebného nadhledu.
Dva přátelé ze studentských let – Vojta a Tereza – se znovu setkávají – tentokrát na stránkách dopisů.. On – manželský poradce, ona – redaktorka plzeňských novin. On – muž, přítel a odborník přes partnerské vztahy, ona – inteligentní žena, která nepostrádá dobře odměřenou dávku upřímnosti, humoru a potřebného nadhledu. Po patnácti letech spolu znovu navázali kontakt – prostřednictvím korespondence. Tímto možná neobvyklým, ale o to zajímavějším způsobem si sdělují své osudy, vtipně je komentují a navzájem si pomáhají řešit životní a vztahové problémy.
Poslední knížka od mojí oblíbené autorky oddychovek, Ivanky Deváté, které jsem se kvůli spoluautorovi dlouho vyhýbala. Koupila jsem si ji, až když jsem na ni narazila ve slevách, a zpětně si potvrdila, že moje předsudky byly oprávněné. Pasáže Ivanky jsem četla s lehkostí, Plzákovy s odporem, asi ve třetině knížky jsem byla dočasně otrávená z obou, že ze sebe dělají navzájem blbce (Devátá ospravedlňováním Plzákovy ženy). Nepovažuju se za naivku ani za romantičku, ale v Plzákově hnusně cynickém světě bych nechtěla žít ani den. Konečný příběh obou dopisních linií je celkem banální a vlastně mě ničím nezaujal... klidně bych se bez přečtení obešla, ale trvala mi zhruba hodinku, takže ztraceného času nelituju :)