Kniha o bílé a černé magii, smyslu psaní, životě mouchy a hypnotizérovi, o mariborském zázraku. Stroboskopicky rozostřená milostná novela plná magického realismu. Advokacie mouchy domácí. Hyperrealisticky text brojící proti digitálním parazitům světa, oslava lásky, té nejvyšší hypnózy.
Místy hodně zajímavé, ale celkově mi to přišlo, jak kdyby pejsek s kočičkou pekli dort. Naházené všemožné informace halabala na sebe a nějak tak nahodile zamíchané. Chvílemi jsem si připadala jak uvnitř bludiště, z kterého se nemůžu dostat ven. Následuju mouchu, ale ona si letí skrz a na mě nebere ohled. A lítá prostě cikcak, jak je jejím zvykem. Na druhé straně zajímavé postavy, Dora Kaprálová umí koukat okolo sebe. A Maribor bych vlastně na základě této knihy i chtěla vidět.
Ctu tady stredni az zklamane recenze. Me to prislo super. Svizne, magicke, pribehove i pocitove. Taktilni, zabavne. Doporucuji jako vylet do jineho typu knih.
Tuhle knížku jsem po pár stránkách málem odložila – krátký kapitoly bez jasnejšího přediva mi připadaly přesně jako ta moucha, která prolítává textem: nikde se pořádně neusadí a je podobně otravná.
Někde cestou se to ale láme a celý to začíná bejt splavný. Hlavně teda díky lince hypnotizéra Svengálího, která na sebe postupně nabaluje další vrstvy – historii města Maribor, rozpad Jugoslávie s postavou diktátora Tita i milostnej příběh Elis muší váhy – a tím zachraňuje aspoň moji schopnost sledovat tu nějakej záměr. A dělá to přesně jako moucha: nenápadně, ale vytrvale mi bzučí do ucha tichou zprávu o tom, že všechno – včetně tohohle textu – je takovej mikrošum, kterej se stroboskopicky přeostřuje a pořád přesedá.
Moucha je tu klíčovej symbol narušenýho soustředění – svým způsobem sama hypnóza (i když spíš procitnutí z ní). Jde v ní o únik i útěchu před vlivy, který neovládáme. Ať už mluvíme o hypnóze lásky, která je tu maximálně sugestivní, nebo o nepřiznaný hypnóze, ve který se jako společnost už nějakou dobu nacházíme: "Mrak hypnózy nás vláčí jako otroky neomylných pravd ze severu na jih, ze západu na východ a naopak, z umělé inteligence ke klimatické krizi, od autokracií a diktatur k buddistickým meditacím a stratupovým firmám."
Mikro a makrohypnóza se tu jednoduše slévají: velký dějiny národa hypnotizují shora, moucha zdola. Obojí nás odvádí od plný bdělosti, ale každá jiným typem působení. Až zpětně tak zvládám docenit, s jakou systamatickou promyšleností tu to "muší" funguje.
Je to jakýsi povšimnutí, vytržení - hodnota muší váhy - ukolébavka, která opíjí tím, že netrvá. Moucha v ní není čistou halucinací, ale ani plným vědomím: nachází se vždycky na hraně registrace, kdy o ní víme, vnímáme ji, ale netematizujeme. A právě tohle ochranný rozostření reality odpovídá stavu postav i města, kde paměť pracuje, ale není plně vyvolána a minulost působí, ale není přesně artikulovaná.
Kdybych to teda měla shrnout, o příběh tu běží až druhořadě. Stejně jako Maribor předbíhá hlavní město a moucha praktičtější hmyz, jde hlavně o atmosféru místa a sílu bílý magie, která se tu neodbytně prvořadí nad bdělou skutečnost.
Kdyby 3. září 1973 v 18 hodin 28 minut a 32 sekund nepřistála moucha na ulici Saint-Vincent na Montmartru, ale ve slovinském Mariboru, mohlo to dopadnout tak nějak vzdáleně podobně tomu, čím je tahle kniha. Nejdřív to bylo fajn a quirky a tak dále, poslední třetina už se mi dost táhla a zájem rychle upadal. Ale pořád to bylo v kontextu současný český literatury tak nějak jiný a zajímavý a asi si tu knihu budu pamatovat v mnohem lepším světle, než v jakým jsem na ni nahlížel při čtení (nebo nedejbože v tý poslední třetině), což je vlastně asi i dost vzácná věc, za kterou si tahle novela snad i tu čtvrtou hvězdičku celkem zaslouží.
3,5 * Moucha jako jedna z hlavních (dokonce kladných, nikoli v roli obtížného hmyzu) postav není rozhodně v evropské literatuře nic nového a originálního, té nejstarší bude za chvíli 2 tis. let. Text Dory Kaprálové se vlnil a nesl uličkami a náměstími Mariboru, minulost se odrážela od přítomnosti a prolínala se s budoucností. Jízda to byla pomalá, příjemná, chvílemi omamná, dokonce možná hypnotická. Na několika místech mi ona fluidnost času, nálad i témat připomněla mou oblíbenou Tokarczukovou. Na plné 4 hvězdičky mi něco málo chybělo. Snad hlubší přesah, snad mistrnější jazyková virtuozita
It instantly caught my attention with its eccentricity. There was this air of strangeness and really, hypnosis, with all the parallels and connections between characters. I really love Svengalij and Elis, their psychic powers which were obvious but also so intangibly portrayed that it just felt like you couldn't be sure of how much of it is real and how much of it is just the book and the author's own ideas.
Byla to odbočka od mého běžného žánrového vkusu. Povídání o hledání jednoho hypnotizéra bylo zajímavé. Měl jsem možnost si to poslechnout v audio verzi od ČRo Vltava a bylo to skvělé (nebo výborné). Nicméně, asi se vrátím ke knihám svého oblíbeného žánru.
Izredno dobra kinjiga, ki me kot dnevno obiskovalko Maribora navdušuje nad izjemnimi opisi tega mesta. Avtorica je na odličen in podroben način odlično predstavila stvari, ki jih jaz nekemu turistu ne bi pokazala. Pravtako zdaj na muhe gledam iz nekega drugega zornega kota.
Ja jsem prostě houby intelektuálka. Nedokázala jsem si v tom najít nic, co by mi udrželo myšlenky. Na to jak je kratoučká, se mi neskutečně vlekla a vlastně mě nejvíc potěšilo, když jsem přečetla poslední stránku.
This entire review has been hidden because of spoilers.
tato kniha je splet skvelych aj zvlastnych rozhodnuti, ale bavi ma na nej najma, ako velmi sa neberie vazne. a pritom vlastne. zaroven obsahuje jednu z najkrajsich viet na svete:
řekla bych amélie z českého prostředí, ale nato je tato kniha až moc jedinečná a až moc jako osoba. a v tomhle případě jde o takovou, kterou bych chtěla aspoň na chvíli potkat a dát si s ní kafíčko.
po třetině odloženo, pak jsem tomu dala ještě šanci. a dobrý, i na ten hlas, který mě v audio tak iritoval, jsem si nakonec zvykla. trochu psychedelické, přelétavé (co čekat od much), nakonec bavilo