Tyhle fragmenty

by Bianca Bellová

Hořkosladká povídková sbírka Biancy Bellové, autorky oceňované novely Jezero. Každá situace může být přelomová...

Většina z povídek – fragmentů byla publikována samostatně v tištěných médiích, nebo adaptována pro rozhlas. 18 příběhů a každý jiný, dívka na koupališti zažije přelomovou situaci, tajemné setkání přes Tinder, smrt dobrého přítele, poslední literární festival, bilanční rozhovor v pečovatelském domě, vzpomínky hrázného v Sudetech na ztracenou dívku… Existenciální etudy s nostalgií, melancholií i nadějí.

Obsahuje poví

Tyhle fragmenty; Čestný profesor; Samozřejmě že se podívala; Interview; Žižkov, Žižkov; Delirium; U jezu; Můra; Prší, Vivien; Chobotnice; Konec sezóny; Hrázný; Divný sen; Poslední rozloučení; Došlo ke vzájemnému kulturnímu obohacení; Narozeniny; V pěti; Pro otce.

Genres: Czech Literature

Audible Audio

First published March 19, 2021

About the author

Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech.

Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.

Reviews

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

Napsat dobrou povídku je umění, podle mě je to mnohdy náročnější než napsat román. Ale vydat sbírku povídek, které spolu nějak souvisí, to je teprve majstrštyk. Biance Bellové, kterou znáte především díky knihám Sentimentální román, Jezero a Mona, se to s jejím nejnovějším knižním počinem Tyhle fragmenty povedlo. Když se podíváte do ediční poznámky, zjistíte, že většina povídek už vyšla v různých médiích — nejstarší „V pěti“ byla publikována v nakladatelství Listen v roce 2012. Myslím, že to je správná ukázka toho, že napsat a vydat povídkovou sbírku zkrátka trvá několik let. Tyhle fragmenty zachycují melancholické kousky lidských osudů, z nichž ale autorka „umí vyhrábnout i dávku zvláštní naděje“. Pokud bych měl vypíchnout jednu povídku, která mě oslovila víc než jiné, tak by to byl „Hrázný“. A na závěr drobné doporučení: nečtěte Tyhle fragmenty za sebou jako román, vzhledem k tomu, že má každá svůj děj a atmosféru, nenavazují na sebe a při rychlém čtení se vám může stát, že se v jednotlivých příbězích ztratíte. Naopak když si přečtete jednu povídku denně, třeba před spaním, zážitek se nejen prohloubí, ale taky prodlouží.

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 4 out of 5]

Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, povídkové knihy je těžké hodnotit. Rovněž v tomto souboru mi spousta zařazených textů splývala, děj jako takový mi zůstal v hlavě doopravdy jen u několika z nich (vypíchla bych za mě nejpovedenější Tyhle fragmenty, Samozřejmě že se podívala, V pěti a Pro otce). Kniha je ale úžasná pro svou celkovou atmosféru. Bellová je zkušená autorka, proto umí na velmi malém prostoru těžit maximum z minima slov. Většina povídek není delší než 10 stran, a přesto navodí genius loci, zaujme svými hrdiny a vytvoří pocit právě prožívaného okamžiku. Autorka navíc využívá svých dalších typických prvků, které známe z jejích delších prozaických textů a sice, že nedělá ze čtenáře blbce a nechá ho spoustu věcí domýšlet, naťukává myšlenky a momenty a nutí zamyslet se nad tím, co čtete. Pointa se často ubere velmi nepředvídatelným směrem a spolu s malebnou, ale přesto údernou stylistikou činí z knihy Tyhle fragmenty sbírku, kterou budu ráda doporučovat.

[brbrb]

No… že umí Bianca Bellová psát, jsem se přesvědčila u Jezera a Mony, její schopnosti tedy zpochybňovat nehodlám. Ale! Až na pár výjimek mi povídky přišly strašně průměrné, tak nějak splynuly dohromady. Většina protagonistů byli muži, což mě v autorčině případě překvapilo i nepřekvapilo, a celou dobu jsem se nedokázala zbavit dojmu, že jsou texty nenápadně, ale znatelně protkané misogynií. Jazykově super, Bellová má ostatně talent zkonstruovat na malém prostoru komplexní a plastický příběh, nicméně ohromená nejsem. Až si utřídím myšlenky, napíšu víc.

[Denisa Ballová · Rating 3 out of 5]

Posledné týždne mám problém so sústredením, preto som siahla po zbierke poviedok, ktoré Bianca Bellová písala od roku 2012 a väčšinu publikovala v časopisoch alebo v rozhlase. Príbehy spájajú vyhrotené situácie, téma rodiny, motív vody, mužské postavy. Tie sú buď podvodníci, pokrytci, skrachovanci alebo úbožiaci.

Kvalita poviedok sa podstatne líši. Česká autorka v niektorých vybuduje príbeh hneď od začiatku, v niekoľkých vetách určí dynamiku aj spád. Sú tam však aj poviedky, ktoré majú veľmi pomalý rozbeh a odťažité postavy. Bellová si občas pomáha zbytočnými prirovnaniami, no jej kvalita sa prejavuje v opise medziľudských vzťahov, ktoré sú základnými piliermi poviedok. Autorka cez vnímanie detí alebo dospelých stavia príbehy o nešťastných rodinách. Občas jej stačí jediná veta, aby poukázala na to, že manželstvo rodičov rozprávača príbehu nefunguje. Bellová má výborný pozorovateľský talent, ktorý dokazuje kľúčovými postrehmi. Tie sú totiž presnejšie ako zbytočné opisy vedľajších postáv, ktoré sa v textoch len mihnú, aby sa neskôr opäť stratili.

„Proč, kurva?!, to se tedy sám potřeboval zeptat. Ale to prostě nešlo. To je jak ptát se Ježíše, proč, kurva, chodí po vodě. Prokop předpokládal, že k pochopení otcových pohnutek je třeba dozrát. (…) Tušil, že jemu samému chybí nějaká zásadní životní zkušenost, která by mu umožnila otce pochopit. Časem, ano jistě to přijde časem,“ rozmýšľa hlavná postava poviedky s názvom V pěti, ktorá je podľa mňa najlepším textom celej zbierky.

Niektoré Bellovej poviedky by potrebovali dôkladnejší zásah editora, iné svojou kvalitou prevyšujú ostatné. Sú plné melanchólie, ticha, odstredivých pohybov. A absurdných maličkostí, ktoré zatrasú životom a obrátia ho hore nohami.

[Lukáš Gregor · Rating 3 out of 5]

Od dob, kdy mě uhranulo "Jezero", se snažím o něco více sledovat tuzemskou beletrii. A pochopitelně přivítat každou další knihu od Biancy Bellové ve své knihovničce a věnovat jí svůj čtenářský čas a pozornost. Uvědomuji si, že neustálé porovnávání s prvotinou, je-li tak úspěšná, musí být i pro samotné autory otravné – a v jistém ohledu i nespravedlivé, pokud další a další tvorba hodlá vykročit jinými směry. Na stranu druhou... nemám pocit, že by se Bellová z poetiky svého "Jezera" vymanila. I její "Mona" pracovala s obdobnou stylistikou, náladou, snad jen mi přišla víc účelověji pochmurná a tíživá.
V novince "Tyhle fragmenty" autorka využívá formát povídek. Myslím, že v tomto směru to bylo šťastné rozhodnutí, protože za jednu z předností jejího stylu a zacházení s vyprávěním považuji právě něco, co bych nazval "úsečností", nebo "nedořečením". Kde pak vzniká prostor pro domýšlení, dovytváření děje, ale i dožití určitých emocí, které tolik Bellová nenabízí explicitně ve svých textech.
Je ale fakt, že takových povídek je v souboru přibližně polovina, možná malinko nad polovinu. Že se tu objevují i takové, které žánrově nebo konstrukcí děje působí jako pěst na oko.
Mnohem silnější je Bellová tam, kde toho moc neříká a nepopisuje. Kde pouze jaksi přihlíží, otevírá nám postavu o to ale více.
Respektuji autorčin styl a i důraz spíše na tíživost, ale nezapřu, že citlivější zacházení s dvěma póly – tedy balancování mezi smutným a ne tolik smutným – by mohlo být ve výsledku pro povídky či celý soubor lepší. A ačkoliv rozumím, že se nám autorka snaží povětšinou pomocí ich-formy otevřít mysl "obyčejných" lidí, takový důraz na hovorovou češtinu (tu čecháčkovskou), mě vlastně spíš štve a irituje. Vždy mi byly sympatičtější ty postupy, kdy nám onu obyčejnost autor představí jinak než pouze vnějšími znaky.

[Zuzana Švecová · Rating 5 out of 5]

Za mňa výborné. Krátke úderné poviedky, premyslená práca so slovom, výborné pointy. Občas mrazivé, občas viedli skôr k tomu, že sa človek zachechtal. Navyše ma takmer každá poviedka prinútila zamyslieť sa nad prečítaným, nebolo možné len tak ich preletieť. A to je skvelé, pretože hoci poviedky čítam rada, len málo z nich mi ostane v pamäti. Z týchto sa to niektorým určite podarí.

[Ann · Rating 3 out of 5]

Teď už jsem definitivně přesvědčená, že povídky nejsou můj šálek kávy. Nedokážu se do nich vžít. Těžko říct, jestli to byla i “chyba” autorky, ale spíše jen můj problém. Nesedlo mi to.

[Iva Habrnálová · Rating 4 out of 5]

Tyhle fragmenty byly skvěle popsány, povídkový styl mě obecně baví a zde se podařilo na malém prostoru popsat postavy i jejich příběh. Uvědomění si, že každý zažíváme tyto fragmenty dnes a denně jen některým dáváme větší váhu a mají na nás dopad a některých si ani nevšimneme, beru jako další plus.

[Steklina · Rating 3 out of 5]

Některé povídky byly výborné (A přece se podívala), většinou ale nevýrazné, jak obsahem a zpracováním, tak jazykově.

[Denis Mačor · Rating 4 out of 5]

Bianca Bellová ponúka krátke, no literárne klenotnícke poviedkové útvary zhromaždené v poviedkovej zbierke Tyhle fragmenty (Host, 2021). Po každom príbehu zostáva čitateľ vyprovokovaný vlastným mozgom, aby bol anonymným autorom posledných slov.

Čo sa stane ďalej? Ako prebieha osud opustenej ženy v starobinci po nevydarenom interview, čo si odnáša pubertálny vnuk od chvíľ strávených so starým otcom, ako sa rozídu postavy, ktoré spája tragédia pri jazere, ako veľmi uteká mladý futbalista od zmätenej a ustráchanej ženy, ako to bolo s čiernou mačkou, a mnohé iné ilustrácie, do akých podvedome komponujeme vlastné skúsenosti, pretože sú živým odrazom našich reálií a na drobných plochách sme konfrontovaní s veľmi priliehavými literárnymi postavami.

Emočne rôznorodá poviedková zbierka Tyhle fragmenty (Host, 2021) od Bianky Bellovej zahŕňa autentický portrét človeka v obrovskej kadencii malých detailov premenených na kľúčové momenty rozhodujúce o budúcnosti, aká pod vplyvom okolností stráca svoj jednoznačný portrét. Striedanie rozprávačských perspektív rôznych vekových, aj sociálnych kategóriách deklaruje pozorovacie schopnosti Bianky Bellovej pretavené do autorského porozumenia a talentu, v akom je pocit v rovnakej úrovni s promptnou reakciou na danú situáciu. Ubiehajú sekundy a každá z nich môže rozhodnúť o živote a smrti. Tieto miniatúry po sebe zanechávajú nedokončený, no nenávratne poznamenaný ľudský osud, aký dožíva v čitateľovi. Ten si môže dôsledky príbehov interpretovať po svojom. Sú to aj také malé psychologické štúdie inšpirované pozorovaním charakterovej premenlivosti.

Keď som dočítal úspešný román Jezero (Host, 2016), zostal vo mne ležať pocit, že som sa práve dopozeral na nikdy nenakrútený film od Andreja Tarkovského, ležiaci v jeho hlave ako Jonáš vo veľrybe. Nekonkretizované prístavné mesto s ruskou esenciou, naštrbené vzťahy, poetika zúfalstva, krivda, ale aj platonické lásky poznačené mágiou erotiky, na ktorú dospievajúca postava ešte plnohodnotne nestačí, a tak túži v pálivých stopách po nespravodlivých fackách. Mohlo to byť tak na ostrove Sachalin, ako aj na Kamčatke. Tak v Gdaňsku, ako aj na Kryme. Dôležitejšie ako geografia sú ale v tomto románe stopy po roztúžených námorníkoch a smutných vdovách. Ťažko hovoriť o ideálnej definícii harmónie, no predsa len vo všetkej mizérii nachádzame kus správnosti. Ak by bolo more prívetivejšie, dospievanie hladšie, postavy triezvejšie, román by získal farbistý potenciál magického realizmu, aký by kontrastoval s povojnovou, alebo post apokalyptickou distópiou. To je na Jezere vzácne, je nalinajkovaný v žiaľnych kontúrach ešte neodídenej katastrofy, no nikto k nej nie je konkrétny. Celý živel sa ospravedlňuje postavou Namiho matky, aká má pokrivenú povesť a napáchala mnohé, bližšie nešpecifikované tragédie, aké môžeme pri čítaní len tušiť a intuitívne nad nimi vynášať súdy.

V takýchto čitateľsky príťažlivých postavách nachádzame aj fragmentárne postavy z poviedkovej knihy Tyhle fragmenty. Náš subjektívny súd je dôležitou ingredienciou v tvare mozaiky. Je na nás, či budeme pevným lepidlom, alebo len ďalším dielikom tmelených kamienkov.

[Kristýna Huclová · Rating 3 out of 5]

Vlastně bych se mohla podepsat pod většinu zdejších názorů, že Bellová umí a ví jak skvěle psát a dokáže na pidiprostoru vytvořit skvěle fungující povídku. Jenomže v tom je asi v mým případě ten háček, že povídky na mě prostě nějak nepůsobí. Teď po týdnu si zpětně na první dobrou vybavím akorát dextrovskou povídku, asi proto, že tak moc vyčuhovala mezi zbytkem.
Asi se neubráním srovnání s čárovým kódem, u kterýho mám nakonec pocit, že se přece jenom nějak svojí celkovou atmosférou u mě obtiskl. Ale těžko říct, jestli je to tím, že jsme o něm mluvili na abc nebo že mi (až na pár výjimek) povídky přišly sevřenější, tak nějak víc odžitější. Ty od Bellový byly zase určitě mnohem víc zábavnější, o tom žádná. Z knížky jako takový je taky cítít, že povídky byly původně psaný pro jiný média a příležitosti. Prostě fragmenty, který můžou utkvět v paměti, ale taky nemusí.

[Lenka Habrnálová · Rating 5 out of 5]

Jsem naprosto fascinovaná, jak se autorce podařilo do pár povídkových stran napasovat fragmenty ze životních příběhů, které by vydaly na román. Schopnost plasticky popsat hrdiny i prostředí v několika větách je podle mě u Biancy geniální. Některé povídky byly naprosto skvělé, některé šokující, jednu jsem asi úplně nepochopila… ale mám silný pocit, že i můj život se vlastně skládá z takových fragmentů. Drobné historky a příhody, které mohou ale nemusí přehodit výhybku našich životů. Fakt boží!

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Nazev Fragmenty byl zvolen zcela priznacne. Jedna se o pouhe fragmenty pribehu, ktere ale bohate postacuji k tomu, aby ctenare chytly za srdce. Nektere ve mne zanechaly velmi silny dojem, domyslela jsem si, jak to asi s hrdiny dopadlo. Nekdy jsem naopak radeji nedomyslela. Posmutnele stripky, ktere casto konci ve chvili, kdy bych nejradeji pokracovala ve cteni cele knihy.

[doubravka26 · Rating 5 out of 5]

Tyhle fragmenty je první kniha, co jsem kdy od Bellové četla a už teď můžu s určitostí říct, že nebude poslední. Něžný a vnímavý styl psaní, při kterém se dokážete ztotožnit i s postavou, na kterou byste v běžném životě možná koukali skrz prsty. Oceňuji variace hovorovosti, které dodávají postavám svébytnou hloubku. Nejvíce se mnou zacloumaly povídky Prší, Vivien a Poslední rozloučení.

[Denisa Miluje Knihy · Rating 3 out of 5]

Povídky moc nečtu, ale udělala jsem vyjímku a pustila jsem se do čtení. Některé povídky byly lepší a některé mě naopak tolik neoslovily.
Nejvíc se mi líbila povídka "Samozřejmě že se podívala", ta byla vážně skvělá, měla jsem z ní husinu.
Byla to pro mne příjemná změna a třeba k povídkám ještě někdy zavítám.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Dobrou povídku je asi hodně těžké napsat + navíc nejsem v téhle oblasti zrovna znalec.
Přesto je pár povídek, které se mi zaryly pod kůži (takže dle všeho budou dobré). Zatím mi takhle utkvělo pár věcí od Bradburyho a něco od Faulknera.

Tady musím říct, že některé povídky z téhle knihy se mi dost líbily, čas ukáže...

[Michelle Kant · Rating 4 out of 5]

tahle povídková knížka se mi moc líbila. styl psaní mi sedl a délka povídek byla tak akorát, povídka předala co měla. některé se mi líbily víc, některé míň, ale všechny byly skvělé a plné emocí a bylo toho v nich řečeno tolik, i když byly některé opravdu krátké. tuto knížku moc doporučuji.

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 5 out of 5]

"Je jedno, co v životě děláte, ale vždycky se ze všeho nejvíc snažíte zavděčit rodičům. Teda tomu z rodičů, kterej to má úplně na salámu. Vždycky toužíte po tý pitomý pochvale." Jednohubka na odpoledne, ale tak skvěle vychucená!

[Edna Nová · Rating 3 out of 5]

Jak to tak s povídkami bývá. Některé průměr, jiné nadprůměr. Obecně je autorka pro mě spíše v kategorii nadprůměrná česká autorka.

[Kateřina · Rating 4 out of 5]

Krátké povídky. Některé byly vtipné, k zamyšlení a většinou s nepředvídatelným závěrem. Líbila se mi, jen jsem nevěděla, že to není román.

[Mollyvknize · Rating 4 out of 5]

4,5*

[Lenka · Rating 5 out of 5]

Výborné.

Páčili sa mi hlavne: Tyhle fragmenty, Žižkov Žižkov, Můra, Došlo ke vzájemnému kulturnímu obohacení, Pro otce

[Renata Connors · Rating 5 out of 5]

Nejlepší povídky, které jsem v poslední době četla. Na úžasně malém prostoru se odehrávají důležitá životní dramata. Z několika vět se se vynoří celá postava.

[veru · Rating 3 out of 5]

2,5 ☆

[Tereza M · Rating 3 out of 5]

Příjemné, na to jak nesnáším povídky.

[Lenka Srolová · Rating 2 out of 5]

Poslední dobou vyhledávám povídky čím dál víc, ale s touto sbírkou jsem šlápla vedle. Vůbec by mi nevadilo, že třináct povídek už předtím vyšlo v jiných tiskovinách, ale mě většina z nich vůbec nezaujala.

Všech osmnáct povídek se mi četlo velmi dobře, ale v hlavě mi jich zůstalo jen pár. Ty nejlepší, které byste určitě neměli minout, jsou Tyhle fragmenty, Poslední rozloučení a Samozřejmě že se podívala.

Moje první setkání s Biancou Bellovou nedopadlo úplně nejlépe, ale rozhodně bych této české autorce chtěla dát ještě šanci. Láká mě její kniha Jezero - vítěz "Magnesia Litera - Kniha roku (2017)".