Okno na západ

by Pavla Horáková

Nový román Pavly Horákové je pronikavou sondou do marasmu osmdesátých let v komunistickém Československu a zároveň působivým portrétem dospívajících hrdinů, jejich rodiny a okolí.
David a Marta spolu chodí do třídy na jednom pražském sídlišti a ze všeho nejvíc touží po západním spotřebním zboží. V Praze je tolik možností a železná opona odsud vypadá mnohem propustněji, než jak se jeví lidem v pohraničí. Husákovy děti se ve světě přežilé ideologie pohybují jako ryby ve vodě a drobné kolaboraci se systémem se učí od rodičů i učitelů. Nikdo netuší, že z normalizačního bezčasí už odtikávají poslední měsíce. Anebo tuší? Je emigrace Martiných rodičů na poslední chvíli obyčejnou smůlou, anebo včasným útěkem před spravedlivým zúčtováním? Marta s Davidem se potkají znovu po deseti letech, na sklonku budovatelských devadesátých let. Budou se však chtít sejít i jako padesátníci, kdy se charaktery načrtnuté v socialistickém dětství definitivně vybarvily? Román očima dospívajících pohlíží na konec osmdesátých let v Praze a poodhaluje, že na snobství, materialismus, konzumerismus, klientelismus, nepotismus atd. připisované kapitalismu bylo v české společnosti založeno dávno před listopadem 1989.

256 pages, Hardcover

Published March 20, 2025

About the author

Pavla Horáková je autorkou detektivní trilogie pro mladé čtenáře: Tajemství Hrobaříků , Olympia 2010, Hrobaříci v podzámčí , Apostrof 2011, a Hrobaříci a Hrobaři , Apostrof 2012.

Autorsky se podílela na sbírce moderního českého veršovaného folkloru Kecy v kleci (PLOT), která vyšla v roce 2010.

Původním povoláním je překladatelka z angličtiny a srbštiny, na svém kontě má 18 samostatných knižních titulů (např. Kurt Vonnegut, Saul Bellow či Iain Banks), několik rozhlasových her a spolupracovala na šesti antologiích či povídkových sbírkách. Je držitelkou Tvůrčí odměny Obce překladatelů za rok 2000 (Tama Janowitzová, Otroci New Yorku). Literární překlad vyučovala i na Filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze.

Sedm let působila jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu, s nímž nadále spolupracuje externě, a více než tři roky moderovala televizní kurz angličtiny. Opakovaně byla členkou překladatelské poroty soutěže Magnesia Litera.

Reviews

[Ladislav Hrbacek · Rating 3 out of 5]

Je to tok těžkého retra z pohledu dvou na tehdejší dobu "běžných" dospívajících, které doklopýtá za listopad 1989 bez nějaké výraznější dějové linky. Hezké si zavzpomínat, pro ty kdo tu dobu zažili, nebo jako ilustrace marasmu na všech frontách, pro ty později narozené. Ale víc nic.

[Lubomír Tichý · Rating 2 out of 5]

Současná česká próza je sice v žalostném područí příběhů, ale pokud se z něj nějaký text vyvlíkne, působivost to rozhodně automaticky negarantuje. Próza Horákové prostě navršila stovky reálií, podařilo se jí evokovat kolorit doby, ale kromě naplnění teze z anotace (tzn. na všechny kapitalistické nešvary – materiální choutky, podlézání a obcházení, zboží jako měřítko statusu, zášť vůči jinakosti, protekce, šlendrián, fasádovitost – bylo zaděláno už dávno předtím) toho už nenabízí o moc víc; závěrečné dějové frrr, které se zřejmě snaží narýsovat smysluplnou souvislost s nejčerstvější současností, ale místo toho upadá do unáhlených zjednodušení, je pak vyloženě mizerné.

Obzvlášť do očí bijící mi připadala poměrně nekoherentní práce s dětskou perspektivou – v dílčích postřezích a nasvíceních sice funguje dobře, ale ve spojení s průvodcovskou rolí to začne skřípat. Dětský náhled je přece specifický ve své selektivitě, nikoliv v plošném záběru pečlivě rozepsaných názvů a všemožných druhů časopisů či penálů, některé věci bere jako samozřejmé a v jiných se nutkavě šťourá, a ne že nehierarchicky (a tedy bez návratů) obepisuje jednu věc za druhou, jako by byly postupně odškrtávány z nějakého seznamu. Ne že bych skálopevně trval na mimetické funkci literatury, ale když už je nějaká kniha založena na nadhazování rekvizit pevně spjatých s určitým období, tak je škoda, že to nedokáže ztvárnit důsledně – a tak jeden z vypravěčů sice s naivitou přijímá nepřímočará vyjádření rodičů ("máma/táta říká, že..."), ale zároveň je v sedmé třídě schopen vyvozovat obecné závěry o situaci v Československu.

V jednotlivostech je to nicméně výstižné: třeba rodičovský nesoulad mezi vlastní touhou po západní konfekci a zároveň zatvrzelé lpění typu "když jsem to neměla já, tak proč by to mělo mít dítě"; slast z představy, která válcuje skutečnost (jejíž vábivost je založena především na "novosti"); svépomocné nahrazování disfunkčních rysů veřejného prostoru – pingpongáč v sušárně, rozebraná ohrádka na popelnice; u linie Marty mě zaujal předčasný stesk po útlejším věku (prapodivná vůně kolínské ve svačině jako zpětně viděná útulnost).

A vlastně mě překvapilo, že to na mě ve výsledku nepůsobilo až tak muzeálně – jasně, už se kvůli Vítěznému únoru nemalují na výtvarce továrny, řada institucí se zkostnatělými názvy je ta tam a rvavost kvůli západnímu zboží nahradilo ležérní objednávání z internetu; ale přinejmenším na geografické periferii bylo cvičení v jarmilkách, rýsování okrajů v sešitech nebo umývání rukou mýdlem v síťce naprosto běžné ještě na konci nultých let. To je myslím nakonec jedna z kloudných cest, jak takto nešikovně konstruovanou knihu číst – propojovat si ji s vlastní (třebaže časově i geograficky vzdálenou) zkušeností a nechat se obklopovat (méně či více univerzálními) situacemi i věcmi, které Okno na západ dokáže s intenzitou vyvolávat.

[Bosorka · Rating 3 out of 5]

Ke knize je nutné přistoupit tak, že nebudu očekávat nikterak nabitý děj, prostě si tak jako trochu zavzpomínám. Já neočekávala skoro nic po předchozích reakcích a vlastně jsem si čtení docela užila. Velmi nenáročné, velmi nostalgické, Pavla Horáková je machr na sbírání reálií, což už ukázala i dříve. Nicméně předchozí knihy měly i něco trochu navíc.

[Funny Name · Rating 3 out of 5]

Miluju Teorii podivnosti a na tuhle knizku jsem se fakt tesila. Ale pripadam si, jako kdyz ctu telefonni seznam. Tri hvezdy za uplnost a nevynechani snad jedineho atributu detstvi Husakovych deti.

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Pohled na osmdesátá léta v komunistickém Československu očima dvou dospívajících dětí. Jaké to u nás bylo? A nebylo by lépe tam za oknem na západě?

Osmdesátá léta – kdo zažil, prožije je v knize znovu, připomene si to, co už možná zapomněl. Nad něčím se pousměje, něco ho může rozčílit. Já sama jsem jen o trošku mladší než hlavní hrdinové a tím, že na tu dobu vzpomínají jako děti, jsem většinu věcí znala a prožila.
Ten, kdo tuto dobu nezažil, tu má opravdu dopodrobna vylíčeno, jak to chodilo, co se nosilo, jak se bydlelo, co se poslouchalo…

Ze začátku jsem byla vážně nadšená. Bylo skvělé zavzpomínat na dobu před revolucí a připomenout si tolik věcí. Když jsem byla zhruba v polovině knihy a zatím jsem nedostala žádný děj, žádný větší příběh, upřímně, přestávalo mě to bavit. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych četla encyklopedii o životě v socialistickém Československu. A konec, kde už se rýsoval nějaký ten příběh, jsem bohužel asi úplně nepobrala.

Takže na jednu stranu za mě skvělé zavzpomínání na staré časy, na tu druhou prostě nevím. Asi také záleží na tom, jak ke knize budete přistupovat. Pokud nebudete očekávat žádný větší děj, rozhodně budete nadšeni, neboť vše z osmdesátek je tu vylíčeno naprosto přesně a skvěle.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Hmmm hodnocení 3? To je absolutně mimo. Pochopím to, pokud to hodnotili mladí čtenáři, které tohle absolutně minulo. Tahle kniha je plná nostalgie. Je ideálně pro čtyřicátníky. Kniha je zdánlivé jednoduché povídání o tom, jak to bylo. Je vyjmenována spousta věcí typická pro tu danou dobu. Ano, je to nostalgie a ano, právě v těchto řádcích, když nic nebylo a prahlo se po něčem, je to jádro konzumerismu, proč to vzniklo a proč ti lidi tak prahnou po věcech, byť malého užitku a života. Protože neměli nic. Knihu hodnotím za 4*, i když dávám 5, a to proto, že 3* je úlet. Kniha se čte dobře, má i pointu toho, jak je svým způsobem podávána dětskýma naivníma očima, který jistým věcem nerozuměl a tak si komplikovali život. I to vyústění, kdy to vlastně zaklaplo s ukázkou.. paradoxem, že k tomu došlo vlastně těsně před převratem a mohlo by se to jevit jako zbytečné a jak to změnilo jednou pro vždy životy. Prostě se chce nad tím trochu zamyslet tu hloubku hledat. Ona tam je.

[Jitka · Rating 3 out of 5]

Nostalgická jednohubka na dva večery, určená především narozeným koncem 70., začátkem 80. let minulého století, protože takhle jsme opravdu žili. Užila jsem si to vrchovatě, jen mi tam chybělo kempování pod stanem s konzervou lančmítu a povinné linkování okrajů sešitů za pomocí kružítka. Kdo nezažil, nepochopí a bude ho to pravděpodobně nudit. Konec se mi zdál bohužel nepovedený, odfláknutý, Martiny důvody a pohnutky k jejímu způsobu života nedostatečně vysvětlené a přála bych si vědět i více o Davidovi, ne jen že žil v Bruselu. Jako kdyby autorka sama nevěděla, jak to ukončit.

[V · Rating 4 out of 5]

Trochu zvláštní čtení (poslech), ale převážně v dobrém. Přišlo mi to jako takové nostalgické muzeum pro Husakovy děti, jak jinak si vysvětlit všechny ty kulturní narážky, výčty věcí, co byly, nebyly, co se nosily, co se říkaly... Příběh jako takový tam vlastně moc nebyl, spíš popis všednodennosti lehce okoreneny narazkami na politickou situaci roku 1989. Moc jsem nepochopila, proč David mluvil v ich-formě a Marta v er, zbytečně ji to oploštilo, a taky byla tak jako zvláštně sexualizovana. Nicméně i tak to byl příjemný čtenářský zážitek.

[WolfR · Rating 1 out of 5]

DNF na straně 120.
V knize nedochází k ději, jedná se pouze o výpis socialistických reálií a cetek. Jako připomenout si povinnej školní sběr papíru, céčka a džus v kelímku je do jistý míry zajímavá masochistická nostalgie, ale pokud je toho moc, a nic dalšího kromě toho se v knize už neděje, kniha se stává nečitelnou, zbytečnou, a hodnou nejbližší knihobudky. Lituju vyhozených peněz a nedoporučuji. Zklamání roku.

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Jak se dětství v komunistickém marasmu podepsalo na dětech.

[Elgyn · Rating 1 out of 5]

Ze začátku jsem byla nadšená.
Než jsem si uvědomila, že mě na tom všem nejvíc baví ty retro věci, které si pamatuju i já. Ale to je trochu málo.

čárka - s. 6, 33
špatné dělení slov – s. 103

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

Z hrdinů jsem poněkud rozpačitá.
Zvlášť z Davida. Který na jedné straně klade v občanské nauce útočné otázky, které by mohly zbořit celé naše hezké socialistické zřízení, a je to drsoň, který nosí berušku.
Na druhé straně má rád sobotní brigády na sídlišti. A mazaně myslí kupředu levá na to, co bude skvělé pro jeho budoucí diplomatickou kariéru. A to mu nepřekazila ani revoluce.