What do you think?
Rate this book
Úlice
Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.
Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.
Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
319 pages, Hardcover
First published April 10, 2025
30 people are currently reading
527 people want to read
About the author
Jakuba Katalpa
13 books77 followersJakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová) je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 64 reviews
April 20, 2025
Bez pardonu brutální a magnetické. Kniha, která staví na principu „tří moudrých opic“. Helena, Anežka i Běla svým jednáním zosobňují hesla „neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo“. A i přes všechny hrůzy, které se trojici dějí je pak čtenář stejně ulepený od medu, zatímco v dálce zní zoufalý pláč novorozeňat.
May 5, 2025
Moc jsem se na novou Katalpu těšila, styl stále skvostný, budování atmosféry taky, ale příběh tentokrát pro mě dost pokulhával a závěr mě vyloženě zklamal :(.
September 11, 2025
Občas slýchám názor, že psát knihy o 2. světový válce už je vyčpělý a máme aktuálnější témata, na který se zaměřit. Já s tím tak úplně nesouhlasím, protože podle mě pořád existují zajímavý perspektivy k prozkoumání. Že je možný i z tohoto období přinést něco novýho, relevantního. Zvlášť, když je dneska hrozba války znova aktuální.
Jenže aby kniha nepůsobila jen jako “další válečný román”, měla by podle podle mě usilovat alespoň o jednu z následujících věcí.
Buď by se měla snažit přiblížit nějakou méně známou část historie. Třeba to, jak válka a její dozvuky probíhaly v konkrétní lokalitě. Mapovat osudy skutečných lidí. Nebo se třeba zaměřovat na vliv války pro určitou skupinu obyvatel. Cokoli, co přispěje k udržování historický paměti. To se tady neděje, Úlice jsou fiktivní město, které je zasazené do období druhé světové války a dění v něm je tehdejšími událostmi jen inspirované.
Ale vlastně proč ne, semifikčnost by nijak nevadila, kdyby kniha přinášela “to druhé”, tedy objevování nové perspektivy nebo témat, který ještě zas tolik přemletý nejsou. Do nějaký míry měla kniha nakročeno dobře, trochu jsem v tom cejtila osahávání hranic morálky a analýzu postupného duševního úpadku z tiché akceptace zla. Jenže to by místo poetických popisů utrpení muselo být na stránkách povážlivě víc introspekce. A já vlastně o vnitřních pochodech hrdinek po dočtení skoro nic nevím.
Vůbec se nedivím, že má knížka tak vysoký hodnocení. Ona fakt sahá na emoce, a dělá to literárně zručně. Jakuba Katalpa psát umí, to už ukázala ve všech svých předchozích románech, a tady se v popisech a v jazykový vytříbenosti opravdu vyřádila! Zároveň se tu dočteme o tolika hrůzách, že je skoro nemožný aby vás kniha trochu nesundala.
Jenže pro mě emoce způsobený popisama utrpení ještě nejsou dobrej čtenářskej zážitek. A ten jsem tu neměla. Po dočtení zůstala hořká pachuť, že jsem se nechala strhnout k nákupu dalšího “DOPLŇ_POVOLÁNÍ z Osvětimi”. Druhá světová válka má možná ještě oblasti který lze literárně prozkoumat, ale neměla by být sloužit jako berlička pro zvýšení prodeje.
Jenže aby kniha nepůsobila jen jako “další válečný román”, měla by podle podle mě usilovat alespoň o jednu z následujících věcí.
Buď by se měla snažit přiblížit nějakou méně známou část historie. Třeba to, jak válka a její dozvuky probíhaly v konkrétní lokalitě. Mapovat osudy skutečných lidí. Nebo se třeba zaměřovat na vliv války pro určitou skupinu obyvatel. Cokoli, co přispěje k udržování historický paměti. To se tady neděje, Úlice jsou fiktivní město, které je zasazené do období druhé světové války a dění v něm je tehdejšími událostmi jen inspirované.
Ale vlastně proč ne, semifikčnost by nijak nevadila, kdyby kniha přinášela “to druhé”, tedy objevování nové perspektivy nebo témat, který ještě zas tolik přemletý nejsou. Do nějaký míry měla kniha nakročeno dobře, trochu jsem v tom cejtila osahávání hranic morálky a analýzu postupného duševního úpadku z tiché akceptace zla. Jenže to by místo poetických popisů utrpení muselo být na stránkách povážlivě víc introspekce. A já vlastně o vnitřních pochodech hrdinek po dočtení skoro nic nevím.
Vůbec se nedivím, že má knížka tak vysoký hodnocení. Ona fakt sahá na emoce, a dělá to literárně zručně. Jakuba Katalpa psát umí, to už ukázala ve všech svých předchozích románech, a tady se v popisech a v jazykový vytříbenosti opravdu vyřádila! Zároveň se tu dočteme o tolika hrůzách, že je skoro nemožný aby vás kniha trochu nesundala.
Jenže pro mě emoce způsobený popisama utrpení ještě nejsou dobrej čtenářskej zážitek. A ten jsem tu neměla. Po dočtení zůstala hořká pachuť, že jsem se nechala strhnout k nákupu dalšího “DOPLŇ_POVOLÁNÍ z Osvětimi”. Druhá světová válka má možná ještě oblasti který lze literárně prozkoumat, ale neměla by být sloužit jako berlička pro zvýšení prodeje.
June 29, 2025
Celkově mě to bavilo a přišlo mi to fajn, stejně jako mě bavil styl psaní (s technikami à la intro Amélie z Montmartru: "Je dvacátého června, svátek slaví Květa, Adalbert a Margot. Do západu slunce zbývá šestnáct hodin a osmnáct minut."), byť mi (poprvé a snad i nejsilněji hlavně v prologu) přišlo, že se s ním někdy tlačí na pilu do bodu, kdy to není funkční, ale otravné (to byl pro mě zejména případ bohužel těžce omáčkovýho a pro mě dost zbytečnýho prologu, kterej mi upřímně přišel místy opravdu cringe). Podobně první kapitola rozebírající početí třech hlavních postav à la Tristram Shandy mi přišlo dost na hraně: něco málo vět mi tam přišlo ňuňu, ale většinově jsem nevěděl, jestli se mám šklebit, řezat se smíchy, nebo plakat.
O něco větší problém pro mě bylo to, že hlavní tři postavy mi nepřišly dobře vybudované. I na konci knihy jsem v nich nedokázal vidět víc než tři loutky, které autorka někudy vodila, kterým se něco dělo, které samy něco dělaly; tj. neviděl jsem v nich tři lidi. Kdybych měl u každé postavy zmínit jednu charakteristiku (a to opravdu charakteristiku, ne "charakteristiku" založenou na tom, co udělala, což ji pak definovalo celou knihu: ), nedokážu to. Kdybych měl před sebou podkapitolu z knihy a nebylo to zjevné z použitých jmen nebo z popisovaného děje, nepoznám, očima které postavy se zrovna dívám. Tři hlavní hrdinky na mě působily jako tři kopie téhož: loutky bez charakteru. Možná i proto pro mě bylo těžké se do toho jakkoliv emočně investovat. Jo, tak nějak mě to bavilo, ale že bych na patřičných místech uronil slzu tak, jak bych mohl u jiných knih, to opravdu ne, stejně jako mě nechalo úplně chladným, když mně celkem sympatická postava umřela nebo když mně lhostejná postava zabila mně nesympatickou postavu (ano, vedlejší - mužské - postavy jsou člověku nesympatické nebo sympatické, protože mají nějaké vlastnosti a nehýbe se s nimi jen jako s loutkami, které jenom plní příkazy režiséra, totiž autora).
Nakonec bohužel nedávám ani čtyři hvězdičky, protože kromě pro mě zásadního problému s hlavními postavami mám taky dost velký problém s tím, jak je děj místy až moc umělý. Všechno do sebe totiž až moc hezky pasuje: samozřejmě že , aby v tom byla ta patřičná ulicovitá, totiž pardon, úlicovitá poetická tragičnost, samozřejmě že , samozřejmě že . Například.
Plus teda na obecné rovině: neustále opakovaný motiv včely a neustále zmiňovaná vůně medu oukej, ale že by mě to nějak ohromilo nebo mi to přišlo jakkoliv funkční, to úplně ne; vůně medu ke mně ze stránek knihy nikdy nevzlinula. Že by to spoluvytvářelo nějakou bůhvíjak unikátní atmosféru, mi taky nepřišlo.
Okrajový hejt na produkční aspekt knihy: zrovna u nakladatelství Host bych čekal, že něco jako překlepy ap. se podaří před finální verzí textu vychytat. Viz "mendrovat" místo "meandrovat" na s. 42, "s velkou tašku" místo "taškou" na s. 98 nebo "Ve té době" místo "V té době" na s. 121.
O něco větší problém pro mě bylo to, že hlavní tři postavy mi nepřišly dobře vybudované. I na konci knihy jsem v nich nedokázal vidět víc než tři loutky, které autorka někudy vodila, kterým se něco dělo, které samy něco dělaly; tj. neviděl jsem v nich tři lidi. Kdybych měl u každé postavy zmínit jednu charakteristiku (a to opravdu charakteristiku, ne "charakteristiku" založenou na tom, co udělala, což ji pak definovalo celou knihu: ), nedokážu to. Kdybych měl před sebou podkapitolu z knihy a nebylo to zjevné z použitých jmen nebo z popisovaného děje, nepoznám, očima které postavy se zrovna dívám. Tři hlavní hrdinky na mě působily jako tři kopie téhož: loutky bez charakteru. Možná i proto pro mě bylo těžké se do toho jakkoliv emočně investovat. Jo, tak nějak mě to bavilo, ale že bych na patřičných místech uronil slzu tak, jak bych mohl u jiných knih, to opravdu ne, stejně jako mě nechalo úplně chladným, když mně celkem sympatická postava umřela nebo když mně lhostejná postava zabila mně nesympatickou postavu (ano, vedlejší - mužské - postavy jsou člověku nesympatické nebo sympatické, protože mají nějaké vlastnosti a nehýbe se s nimi jen jako s loutkami, které jenom plní příkazy režiséra, totiž autora).
Nakonec bohužel nedávám ani čtyři hvězdičky, protože kromě pro mě zásadního problému s hlavními postavami mám taky dost velký problém s tím, jak je děj místy až moc umělý. Všechno do sebe totiž až moc hezky pasuje: samozřejmě že , aby v tom byla ta patřičná ulicovitá, totiž pardon, úlicovitá poetická tragičnost, samozřejmě že , samozřejmě že . Například.
Plus teda na obecné rovině: neustále opakovaný motiv včely a neustále zmiňovaná vůně medu oukej, ale že by mě to nějak ohromilo nebo mi to přišlo jakkoliv funkční, to úplně ne; vůně medu ke mně ze stránek knihy nikdy nevzlinula. Že by to spoluvytvářelo nějakou bůhvíjak unikátní atmosféru, mi taky nepřišlo.
Okrajový hejt na produkční aspekt knihy: zrovna u nakladatelství Host bych čekal, že něco jako překlepy ap. se podaří před finální verzí textu vychytat. Viz "mendrovat" místo "meandrovat" na s. 42, "s velkou tašku" místo "taškou" na s. 98 nebo "Ve té době" místo "V té době" na s. 121.
December 3, 2025
Mělo by se na nějakých 50 let aspoň zakázat psát o Sudetech a druhé světové, je to furt to samé dokola. Tady to ještě bylo procpané takovýma divnýma popiskama prostředí, jakože huhuhů, atmoška nebo co.
Trochu mě jenom překvapil konec, protože
Trochu mě jenom překvapil konec, protože
October 15, 2025
Kniha plná aromat, o jednom městečku, které je nasáklé směsí medové vůně a pachem krve. Typický jakoby strohý styl Jakuby Katalpy, kdy vypráví pomocí krátných úderných vět. Nicméně strohé literárně to není, její popisy jsou velmi plastické, prožívala jsem s hrdinkami vše do detailů, léta, zimy, rozpuk jara, chuť a vůni lásky. Ale i pachuť smrti, která se stala součástí jejich životů. Život, láska, zrození, smrt. Ve zkratce kniha Úlice, ve zratce každý příběh, každý jednotlivý osud. Syrové a drsné, ale místy drásající jak šmirglpapír. Ostré obrazy vystupující z černobílého roztřeseného šumícího filmu.
November 15, 2025
Katalpa ma vždy prekvapí inou hlavnou témou. Táto kniha je za mňa asi jej najlepšia. Príbeh naberá na intenzite a nekončí prvoplánovo. Vynikajúce.
July 27, 2025
Představte si poklidné městečko s vůní medu, kde si děti užívají své dětství a dospělí své běžné starosti. Ale to jednoho dne skončí. Přijde válka, do Úlic přijdou Němci, založí tu továrnu na munici a koncentrační tábor. A tím se životy obyvatel změní jednou pro vždy.
Máme tu tři hrdinky, které sledujeme v průběhu jejich dětství a pak během války. Je tu vidět ta mučivá tíha svědomí, když člověk chce přežít, ale nevybere si k tomu zrovna tu nejférovější cestu. Během války žil každý tak, aby přežil a někoho ta cesta mohla zavést rovnou do pekla.
Od Jakuby Katalpy jsem četla knihu Zuzanin dech, který mě naprosto okouzlil, dostal se do mých TOP10 v roce 2020, takže má očekávání byla veliká a autorka nezklamala (i když Zuzanin dech je jen jeden).
Miluji to, jak autorka píše. Píše vlastně úplně jednoduše, ale tím se na mě dokáží přenést emoce a já si příběh užívám. Se slovy kouzlí a tančí, píše až poeticky, i když o drsných a smutných věcech. A to mě právě baví, že i když čtu o nehezkých věcech, může text lahodit oku.
Tři hlavní hrdinky se mi ze začátku trošku pletly, ale poté, když si šla každá svou cestou, tak jsem již problém neměla a bylo mi jasné o kom zrovna čtu. Celkový vývoj knihy byl pro mě nepředvídatelný a tím mě příběh udržoval v napětí a byla jsem zvědavá, jak to celé nakonec dopadne.
Je to kniha o smrti i o naději, o utrpení i o lásce, o bolesti i o nových začátcích.
Máme tu tři hrdinky, které sledujeme v průběhu jejich dětství a pak během války. Je tu vidět ta mučivá tíha svědomí, když člověk chce přežít, ale nevybere si k tomu zrovna tu nejférovější cestu. Během války žil každý tak, aby přežil a někoho ta cesta mohla zavést rovnou do pekla.
Od Jakuby Katalpy jsem četla knihu Zuzanin dech, který mě naprosto okouzlil, dostal se do mých TOP10 v roce 2020, takže má očekávání byla veliká a autorka nezklamala (i když Zuzanin dech je jen jeden).
Miluji to, jak autorka píše. Píše vlastně úplně jednoduše, ale tím se na mě dokáží přenést emoce a já si příběh užívám. Se slovy kouzlí a tančí, píše až poeticky, i když o drsných a smutných věcech. A to mě právě baví, že i když čtu o nehezkých věcech, může text lahodit oku.
Tři hlavní hrdinky se mi ze začátku trošku pletly, ale poté, když si šla každá svou cestou, tak jsem již problém neměla a bylo mi jasné o kom zrovna čtu. Celkový vývoj knihy byl pro mě nepředvídatelný a tím mě příběh udržoval v napětí a byla jsem zvědavá, jak to celé nakonec dopadne.
Je to kniha o smrti i o naději, o utrpení i o lásce, o bolesti i o nových začátcích.
August 20, 2025
snadné čtení těžké knihy. tři ženy, které vyrůstají v klidném, avšak trochu zvláštním městě plném pachů. jejich životy zasáhne válka a ony se jako většina obyčejných lidí snaží toto období jen přežít, ztratí toho ale mnohem víc, než kdyby proti zlu doopravdy bojovaly. krásně napsáno, možná si teď vůní okolo sebe začnu také všímat více.
January 21, 2026
za to nadherny psani a jazyk, kde se misi naturalismus a strasne neprijemna syrovost s neuveritelnou poeticnosti, jsem chtela dat minimalne ctyri hvezdicky. ale po zuzanine dechu je tenhle pribeh proste slabej odvar a byla jsem trosku zklamana…
May 8, 2025
Tohle byla dokonalost. Čtivé, surové, bolestivé.
June 1, 2025
Jelikož se mi od autorky moc líbila kniha "Zuzanin dech", sáhla jsem po knize "Úlice" takřka automaticky a ani si moc nezjišťovala, o čem to má tematicky být. A vůbec mi to nevadilo.
Tři ženy a tři různé osudy, přesto jsou jejich příběhy propletené víc, než by tyto ženy mohly chtít. Malé město, kde se zdánlivě každý zná s každým, může být výhrou, ale také pastí, která chtě nechtě spojí lidi dohromady a odkud není úniku. Autorka tu utkala dějovou linku, která je tak nahuštěná, že vás nepustí, dokud se nedostanete na konec příběhu. A to se mi moc líbilo. Že mne uměla autorka vtáhnout do děje a upoutat tak, že jsem musela číst pořád dál a dál.
Každá z postav má svoji vlastní silnou dějovou linku a nabízí se otázka - chovají se postavy morálně, nebo si zaslouží odsouzení? A kde je ta hranice? Mají vůbec na výběr, vzhledem k okolnostem, do kterých se dostaly? Dokázali bychom se my, čtenáři, zachovat nějak jinak, kdybychom byli na jejich místě? To jsou otázky, které z knihy vyvstávají a každý ať si odpoví sám.
Jakuba Katalpa píše velice vytříbeným jazykem, který hladí po duši, ale přitom umí jít také na dřeň, je-li to potřeba. Z tohoto hlediska je to skvostné čtení. Žádné slovo tu není navíc, nenajdete tu hluchá místa, ani výplňové pasáže.
Tahle kniha mne bavila velice. Přesto nedávám plné hodnocení a vlastně si nejsem 100% jistá proč. Asi mi tam trochu něco chybělo, nevím přesně co. A je pravda, že ta poslední kapitola mne trochu zmátla a já si nejsem jistá, jestli jsem ji dobře pochopila - potřebovala bych se někoho zeptat, ale nevím koho. :-D Ale kniha byla jinak skvělá a určitě ji mohu doporučit.
Tři ženy a tři různé osudy, přesto jsou jejich příběhy propletené víc, než by tyto ženy mohly chtít. Malé město, kde se zdánlivě každý zná s každým, může být výhrou, ale také pastí, která chtě nechtě spojí lidi dohromady a odkud není úniku. Autorka tu utkala dějovou linku, která je tak nahuštěná, že vás nepustí, dokud se nedostanete na konec příběhu. A to se mi moc líbilo. Že mne uměla autorka vtáhnout do děje a upoutat tak, že jsem musela číst pořád dál a dál.
Každá z postav má svoji vlastní silnou dějovou linku a nabízí se otázka - chovají se postavy morálně, nebo si zaslouží odsouzení? A kde je ta hranice? Mají vůbec na výběr, vzhledem k okolnostem, do kterých se dostaly? Dokázali bychom se my, čtenáři, zachovat nějak jinak, kdybychom byli na jejich místě? To jsou otázky, které z knihy vyvstávají a každý ať si odpoví sám.
Jakuba Katalpa píše velice vytříbeným jazykem, který hladí po duši, ale přitom umí jít také na dřeň, je-li to potřeba. Z tohoto hlediska je to skvostné čtení. Žádné slovo tu není navíc, nenajdete tu hluchá místa, ani výplňové pasáže.
Tahle kniha mne bavila velice. Přesto nedávám plné hodnocení a vlastně si nejsem 100% jistá proč. Asi mi tam trochu něco chybělo, nevím přesně co. A je pravda, že ta poslední kapitola mne trochu zmátla a já si nejsem jistá, jestli jsem ji dobře pochopila - potřebovala bych se někoho zeptat, ale nevím koho. :-D Ale kniha byla jinak skvělá a určitě ji mohu doporučit.
May 27, 2025
No.
Na začátku mě hodně odradil prolog, kterej jsem asi uplně nepochopila. Mám radši, když se jde rovnou k věci, než když se začíná "omáčkou", která se navk´c nese v dost poetickym duchu a trochu krkolomných slovních spojení.
Děj se rozděloval mezi tři postavy, ale čekala bych mezi nimi větší propojení, alespoň tedy z přebalu knihy jsem to tak chápala. Ale dobrý, nevadí. Bylo to velmi čtivé. Nechyběla vcelku dost velká surovost, krutost a lidská prohnilost, ze které se mi dělalo až špatně. Velmi těžce se mi četly řádky o těhotných ženách vyjmutých z vlaků a osudech nenarozených i narozených dětí. To jsem místy musela přeskočit úplně.
Závěr mě ale hodně otrávil naprosto nesmyslným poetickým žvaněním, které prolínalo děj a já si řikala "ježiš už zase? Proč?!". Strašně mě to štvalo.
Absolutní zklamání byl konec, kterej byl vyloženě uplně blbej a přebil i dobrej střed knihy.
Na začátku mě hodně odradil prolog, kterej jsem asi uplně nepochopila. Mám radši, když se jde rovnou k věci, než když se začíná "omáčkou", která se navk´c nese v dost poetickym duchu a trochu krkolomných slovních spojení.
Děj se rozděloval mezi tři postavy, ale čekala bych mezi nimi větší propojení, alespoň tedy z přebalu knihy jsem to tak chápala. Ale dobrý, nevadí. Bylo to velmi čtivé. Nechyběla vcelku dost velká surovost, krutost a lidská prohnilost, ze které se mi dělalo až špatně. Velmi těžce se mi četly řádky o těhotných ženách vyjmutých z vlaků a osudech nenarozených i narozených dětí. To jsem místy musela přeskočit úplně.
Závěr mě ale hodně otrávil naprosto nesmyslným poetickým žvaněním, které prolínalo děj a já si řikala "ježiš už zase? Proč?!". Strašně mě to štvalo.
Absolutní zklamání byl konec, kterej byl vyloženě uplně blbej a přebil i dobrej střed knihy.
This entire review has been hidden because of spoilers.
August 28, 2025
Úlice jsou poklidné městečko, kde je sladko, obyvatelé zde chovají včely, odtud pochází jejich název. Vše je zalité sluncem do té doby, než přijde válka a v Úlicích je postavený koncentrační tábor a osudy obyvatel Úlic se začnou dramaticky měnit.
Helena, Běla a Anežka se v Úlicích narodily, vyrostly a znají se. Válka jim drasticky zasáhne do životů a potažmo i do jejich charakterů, protože jsou nuceny se z různých důvodů přizpůsobovat okolnostem. Každá z nich to snáší jinak, každá má své problémy a každá na ně reaguje jiným způsobem.
Kniha je psaná opravdu drsně, jak je psáno v mnoha recenzích, rozhodně se nejedná o román s kličkami a uhlazenými větami. Jde o syrové čtení, syrových osudů, které byste určitě nechtěli zažívat. Děj se skvěle prolíná a rozhodně není nouze na překvapivé zvraty a situace, které se v románech běžně nevyskytují. Nebudete mít asi plné sympatie ani k jedné z hrdinek, ale to přece není hlavním účelem. Mě kniha velmi bavila, pohltila mě a přesto, že jsem si myslela, že tuším co bude dál, vždy jsem byla znovu a znovu překvapená dalším vývojem. Rozhodně nejde o prvoplánový a předvídatelný román, kde hned na začátku tušíte, jak vše dopadne.
Za mě je kniha naprosto skvěle napsaná a ukazuje tuto dobu ve své syrovosti a drsnosti. Nemůžu jinak než určitě doporučit, ale ne jako romantické čtení pro zlepšení nálady.
Helena, Běla a Anežka se v Úlicích narodily, vyrostly a znají se. Válka jim drasticky zasáhne do životů a potažmo i do jejich charakterů, protože jsou nuceny se z různých důvodů přizpůsobovat okolnostem. Každá z nich to snáší jinak, každá má své problémy a každá na ně reaguje jiným způsobem.
Kniha je psaná opravdu drsně, jak je psáno v mnoha recenzích, rozhodně se nejedná o román s kličkami a uhlazenými větami. Jde o syrové čtení, syrových osudů, které byste určitě nechtěli zažívat. Děj se skvěle prolíná a rozhodně není nouze na překvapivé zvraty a situace, které se v románech běžně nevyskytují. Nebudete mít asi plné sympatie ani k jedné z hrdinek, ale to přece není hlavním účelem. Mě kniha velmi bavila, pohltila mě a přesto, že jsem si myslela, že tuším co bude dál, vždy jsem byla znovu a znovu překvapená dalším vývojem. Rozhodně nejde o prvoplánový a předvídatelný román, kde hned na začátku tušíte, jak vše dopadne.
Za mě je kniha naprosto skvěle napsaná a ukazuje tuto dobu ve své syrovosti a drsnosti. Nemůžu jinak než určitě doporučit, ale ne jako romantické čtení pro zlepšení nálady.
January 28, 2026
Tahle kniha se odehrává za 2. WW v městečku Úlice, kde je pracovní koncentrační tábor. My sledujeme 3 dívky, které se narodily kolem roku 1920. Jedna je Němka z německé rodiny a za války pracuje jako úřednice v táboře, postupně si ji pro svou věc získal její nadřízený Hanke, který v transportech hledá těhotné ženy, jejichž deti pak prodává bezdětným bohatým německým rodinam. Helena s nim pak z donuceni spolupracuje a vidí vše, jak pak ženy jsou zabíjeny. Lidé se válce přizpůsobuji.
Druhá dívka je Běla, která pracuje jako porodní asistentka a sestra, postupně začíná delat nelegální potraty. Začíná take brat drogy, aby vydržela nápor. Je lesba a na vztah s jednou ženou, které pomáhala v těhotenství, ale vztah po nějaké dobre konci a zena se vrací k otci dítěte.
Treti zena je Anežka. Je to krejcova, za války šíje pro jednoho Němce, s nimž naváže vztah. On má ale doma v Berlíně ženu a syna. Deyl také pomaha s těmi těhotnymi ženami. Ale na konci války onemocní rakovinou a umírá. Ještě ale s Anežkou solidní dite.
Po konci války Helena chce uprchnout do zahraničí a Bela ji prodává Anezcino dite, tvrdí, ze Anežka ma deprese a německé dite by to nemělo žádný zivot. Bela to děla kvůli penězům, je to narkomanka. Plán se zřejmě povedl, ale konec není zcela jasný.
Kniha ukazuje, jak válka mění lidi a děla z nich prakticky stvury.
Katalpa umí věrohodné obrazy, desuplne.
Druhá dívka je Běla, která pracuje jako porodní asistentka a sestra, postupně začíná delat nelegální potraty. Začíná take brat drogy, aby vydržela nápor. Je lesba a na vztah s jednou ženou, které pomáhala v těhotenství, ale vztah po nějaké dobre konci a zena se vrací k otci dítěte.
Treti zena je Anežka. Je to krejcova, za války šíje pro jednoho Němce, s nimž naváže vztah. On má ale doma v Berlíně ženu a syna. Deyl také pomaha s těmi těhotnymi ženami. Ale na konci války onemocní rakovinou a umírá. Ještě ale s Anežkou solidní dite.
Po konci války Helena chce uprchnout do zahraničí a Bela ji prodává Anezcino dite, tvrdí, ze Anežka ma deprese a německé dite by to nemělo žádný zivot. Bela to děla kvůli penězům, je to narkomanka. Plán se zřejmě povedl, ale konec není zcela jasný.
Kniha ukazuje, jak válka mění lidi a děla z nich prakticky stvury.
Katalpa umí věrohodné obrazy, desuplne.
This entire review has been hidden because of spoilers.
January 9, 2026
Jakuba Katalpa nás vo svojej knihe Úlice zavedie do malého mestečka, v ktorom to šumí krídlami a vonia medom. Až pokiaľ v ňom nepostavia muničku a pri nej ženský láger, ktoré menia charakter, vôňu a život mesta. Sledujeme život troch dievčat, počatých a vyrastajúcich v tomto meste, v rozdielnych rodinách a s rozdielnym osudom, pričom na každú doľahne a každou pohne ťažoba vojnovej doby.
Silný príbeh, plný ťaživých, strašných okamihov, písaný surovo, realisticky a zároveň poeticky. Katalpa zachytáva osud ľudstva žijúceho vo vojne, v časoch, keď sa lámu charaktery, a zároveň opisuje niekedy veľmi nežne a niekedy realisticky kolobeh života v prírode. Zurčanie rieky, vyľakanú srnku, zvieratá bojujúce o prežitie, včely tvoriace hustý, sladký med… Opismi a kontrastmi nádherne dotvára atmosféru románu, ktorou sa mi Katalpa naozaj dostala pod kožu. Pri čítaní som cítila ten prach v ovzduší, smrad vojny aj ľudských pováh priam bytostne.
Kniha sa mi nečítala ľahko, hlavne v mojom aktuálnom, citlivejšom období, ale zároveň som sa od nej nevedela odtrhnúť. Je to rozprávanie o časoch druhej svetovej vojny, ktoré ukazuje, ako ťažké, bezútešné roky menia ľudí, ako zlo dopadá na bežného človeka a čo je človek ochotný urobiť pre vlastné prežitie.
Kniha, ktorú keď vezmete do rúk, nezabudnete na ňu.
Silný príbeh, plný ťaživých, strašných okamihov, písaný surovo, realisticky a zároveň poeticky. Katalpa zachytáva osud ľudstva žijúceho vo vojne, v časoch, keď sa lámu charaktery, a zároveň opisuje niekedy veľmi nežne a niekedy realisticky kolobeh života v prírode. Zurčanie rieky, vyľakanú srnku, zvieratá bojujúce o prežitie, včely tvoriace hustý, sladký med… Opismi a kontrastmi nádherne dotvára atmosféru románu, ktorou sa mi Katalpa naozaj dostala pod kožu. Pri čítaní som cítila ten prach v ovzduší, smrad vojny aj ľudských pováh priam bytostne.
Kniha sa mi nečítala ľahko, hlavne v mojom aktuálnom, citlivejšom období, ale zároveň som sa od nej nevedela odtrhnúť. Je to rozprávanie o časoch druhej svetovej vojny, ktoré ukazuje, ako ťažké, bezútešné roky menia ľudí, ako zlo dopadá na bežného človeka a čo je človek ochotný urobiť pre vlastné prežitie.
Kniha, ktorú keď vezmete do rúk, nezabudnete na ňu.
June 2, 2025
Je mi až stydno, že jsou Úlice (2025) teprve mým druhým setkáním s autorkou, protože se tato kniha rozhodně zapíše mezi nejlepší knihy, které jsem letos přečetla💔
Jedná se totiž o velmi dobře zpracovaný příběh, který Vás vezme zpátky do období 2. světové války. Sledujeme tři dívky a jejich osudy v průběhu několika let. Přestože každá pochází z jiných poměrů a zázemí, jedno mají společné - pocházejí z Úlic, které se roku 1938 staly součástí Sudet.
Jakuba Katalpa prozkoumává témata jako je vlastní svoboda či hranice, kam až jsou lidé schopni dojít. Nejvíce se mi líbilo, že na příkladech dívek ukazuje, jak určité okolnosti dokáží změnit osobnost nebo ji navždy poznamenat.
Přestože se nejedná o zrovna nejlehčí čtení, můžu jej vřele doporučit každému, kdo má rád tituly, které Vám kladou otázky a zároveň ve Vás něco zanechají👏
Jedná se totiž o velmi dobře zpracovaný příběh, který Vás vezme zpátky do období 2. světové války. Sledujeme tři dívky a jejich osudy v průběhu několika let. Přestože každá pochází z jiných poměrů a zázemí, jedno mají společné - pocházejí z Úlic, které se roku 1938 staly součástí Sudet.
Jakuba Katalpa prozkoumává témata jako je vlastní svoboda či hranice, kam až jsou lidé schopni dojít. Nejvíce se mi líbilo, že na příkladech dívek ukazuje, jak určité okolnosti dokáží změnit osobnost nebo ji navždy poznamenat.
Přestože se nejedná o zrovna nejlehčí čtení, můžu jej vřele doporučit každému, kdo má rád tituly, které Vám kladou otázky a zároveň ve Vás něco zanechají👏
June 1, 2025
Ufff, síla. Moje první zkušenost s autorkou, ze začátku jsem si musela zvyknout na její strohý styl psaní, krátké úsečné věty, které ale podtrhují surovost a krutost celého příběhu. Všemožné originální metafory z toho pro mě osobně dělají literární zážitek.
Příběh tří žen - Anežky, Běly a Heleny - z Úlic během druhé světové války, které každá vedou svůj trochu jiný boj. Nekdy jsem s nimi soucítila, někdy mě šíleně rozčilovaly.. často to pro mě bylo vážně těžké čtení, až se mi dělalo špatně.
Jediné co se mi moc nelíbilo byl samotný závěr, který pro mě osobně nebyl příliš uvěřitelný, ale to je asi na každém. Celkově mě to hodně bavilo, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to mám za sebou, bylo to náročný. Určitě se po čase podívám i po ostatních knížkách autorky.
Příběh tří žen - Anežky, Běly a Heleny - z Úlic během druhé světové války, které každá vedou svůj trochu jiný boj. Nekdy jsem s nimi soucítila, někdy mě šíleně rozčilovaly.. často to pro mě bylo vážně těžké čtení, až se mi dělalo špatně.
Jediné co se mi moc nelíbilo byl samotný závěr, který pro mě osobně nebyl příliš uvěřitelný, ale to je asi na každém. Celkově mě to hodně bavilo, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to mám za sebou, bylo to náročný. Určitě se po čase podívám i po ostatních knížkách autorky.
June 24, 2025
Já jsem nadšena! Tak nádherný a barvitý jazyk! Prostě nádhera!
Příběh tří žen narozených na sklonku první světové války mě naprosto pohltil a nedal mi vydechnout. Musela jsem se nocí pročíst k samotnému konci knihy, ale příběh ve mě stále rezonuje a pokračuje.
Myslela jsem si, že toto období už je námětově vyčerpané a nic velmi dobrého už nemůže vzniknout. Mýlila jsem se. Jakuby Katalpa zraje jak víno, příběh od příběhu, slovo od slova.
Doba ve které se tento příběh odehrává byla velmi krutá, zemřeli milióny lidí, zůstali milióny osamělých srdcí. Smrt, zoufalství, ale i sny, naděje, láska a víra v dobrý konec na obou stranách fronty.
Osobně knihu mohu jen Doporučit!
Děkuji za tu krásu jazyka!
Příběh tří žen narozených na sklonku první světové války mě naprosto pohltil a nedal mi vydechnout. Musela jsem se nocí pročíst k samotnému konci knihy, ale příběh ve mě stále rezonuje a pokračuje.
Myslela jsem si, že toto období už je námětově vyčerpané a nic velmi dobrého už nemůže vzniknout. Mýlila jsem se. Jakuby Katalpa zraje jak víno, příběh od příběhu, slovo od slova.
Doba ve které se tento příběh odehrává byla velmi krutá, zemřeli milióny lidí, zůstali milióny osamělých srdcí. Smrt, zoufalství, ale i sny, naděje, láska a víra v dobrý konec na obou stranách fronty.
Osobně knihu mohu jen Doporučit!
Děkuji za tu krásu jazyka!
August 12, 2025
Co všechno byste udělali, abyste přežili? To je otázka, která prostupuje celou knihu. Příběhy všech 3 hlavních hrdinek a lidi okolo nich. To vše na pozadí pracovního tábora. Běla, která nejprve pomáhá ženám rodit a nakonec skončí jako narkomanka, která za peníze pomáhá s potraty. Anežka, která se zamiluje nejprve do sexuálního styku s Němcem, si nakonec nechá jeho dítě, přežije ho, jako jeho veřejná milenka nakonec sklízí jen odsudky a hanbu. Helena, poctivá a cílevědomá administrativní pracovnice, pomáhá s papíry v táboře, až nakonec prodává židovské děti do německých neplodných rodin, až uteče z z Čech s ditetem své kamarádky, které ji pomůže odnést jiná kamarádka kvůli drogám.. no takový román z 2.svetove války jste nečetli.. a čte se to jedním dechem
This entire review has been hidden because of spoilers.
December 3, 2025
Úlice od Jakuby Katalpy jsou drsným, vrstevnatým a hluboce zneklidňujícím románem, který se vymyká běžným škatulkám historické prózy. Autorka zasazuje příběh do města, které jako by vypadlo z mapy – do místa plného sladkosti, klidu a včel, nad nímž se najednou zatmí přítomností koncentračního tábora. Atmosféra houstne pomalu, ale jistě, a Katalpa neuhýbá ani o milimetr. Psychologické portréty tří hlavních hrdinek jsou přesné, lidské a bolestně uvěřitelné.
Ačkoliv jsem byla knihou silně zasažená, autorčin odtažitější styl mi tentokrát místy nesedl – jako bych na postavy nahlížela skrz sklo. To ale nic nemění na tom, že Úlice jsou působivým, odvážným a mimořádně promyšleným románem, který nutí přemýšlet o tom, co všechno je člověk schopný obětovat, aby přežil.
Ačkoliv jsem byla knihou silně zasažená, autorčin odtažitější styl mi tentokrát místy nesedl – jako bych na postavy nahlížela skrz sklo. To ale nic nemění na tom, že Úlice jsou působivým, odvážným a mimořádně promyšleným románem, který nutí přemýšlet o tom, co všechno je člověk schopný obětovat, aby přežil.
July 18, 2025
Od autorky jsem již četl knihy ZUZANICH DECH a DOUPĚ. Knihy se mi líbily.
ÚLICE je historický román odehrávající se během 2. světové války. Úlice je fiktivní město.
V románu sledujeme osudy 3 žen – HELENY, BĚLY a ANEŽKY:
Helena vyrůstá v německé rodině a má všechno, nač si vzpomene. Ráda běhá.
Běla žije od mládí s mámou – alkoholičkou, protože její táta zemřel ve válce. Pomáhá při porodech.
Anežka ráda šije.
Kniha se věnuje závažným tématům a nebylo snadné číst o tom, co se v příběhu odehrává. Autorka má úsporný styl psaní, nepoužívá uvozovky v přímé řeči. Kniha se celkově četla dobře.
Závěr knihy byl pro mě šokující.
ÚLICE je historický román odehrávající se během 2. světové války. Úlice je fiktivní město.
V románu sledujeme osudy 3 žen – HELENY, BĚLY a ANEŽKY:
Helena vyrůstá v německé rodině a má všechno, nač si vzpomene. Ráda běhá.
Běla žije od mládí s mámou – alkoholičkou, protože její táta zemřel ve válce. Pomáhá při porodech.
Anežka ráda šije.
Kniha se věnuje závažným tématům a nebylo snadné číst o tom, co se v příběhu odehrává. Autorka má úsporný styl psaní, nepoužívá uvozovky v přímé řeči. Kniha se celkově četla dobře.
Závěr knihy byl pro mě šokující.
July 19, 2025
Moje očekávání formoval jen Zuzanin dech, Němce jsem nečetla. A Úlice (název obce) jim dostály. Sudety tam fungujou jenom jako kulisa, na otázce národní identity knížka rozhodně nestojí, to samé platí o časovém zasazení do druhé světové války.
Prim hrajou silné ženské osudy. A mě bavily, i když v druhé půlce míň, protože to ani s jednou protagonistkou nevypadá moc dobře. Jakuba taky mluví o Úlicích jako o živém organismu a často k jeho popisu používá (nadužívá) všechny smysly, takže někdy se na ten med a včely tlačí trochu moc na sílu, ale nejsou to dlouhé pasáže, mě to nedráždilo. Nespokojení recenzenti mluví o misery pornu, já to tak nevnímala. Doporučuju si udělat vlastní názor.
Prim hrajou silné ženské osudy. A mě bavily, i když v druhé půlce míň, protože to ani s jednou protagonistkou nevypadá moc dobře. Jakuba taky mluví o Úlicích jako o živém organismu a často k jeho popisu používá (nadužívá) všechny smysly, takže někdy se na ten med a včely tlačí trochu moc na sílu, ale nejsou to dlouhé pasáže, mě to nedráždilo. Nespokojení recenzenti mluví o misery pornu, já to tak nevnímala. Doporučuju si udělat vlastní názor.
August 10, 2025
Příběh tří žen, jejichž život (stejně jako osudy města, ve kterém žijí) ovlivní zřízení koncentračního tábora. Anežka, Helena a Běla žijí v místě, které možná ani není na mapě, ale stejně jako jiná města je poznamenáno soužitím Čechů a Němců. V případě Úlic navíc také včel. Med všem sliboval, jak dobře a sladce se zde nejspíš bude žít. Ale s přítomností tábora najednou ani med není takový jako dřív. Stejně tak život hlavních hrdinek. Sledujeme jejich osudy a ptáme se, jestli je kvůli některým věcem, či lidem možné zapomenout na svědomí a osobní zodpovědnost. Co si člověk sám před sebou obhájí a co vše vydrží? Nelehké čtení, ale o to víc čtenáře pohltí.
September 2, 2025
Taky jste si mysleli, že kniha má něco společného s úly? Ano, včely tam jsou, ale Úlice je vlastně jméno té obce. A Google mi napověděl, že ji najdu kousek od Plzně a má 438 obyvatel cca. A Jakuba Katalpa nezklamala, opět si vzala na paškál místo poblíž svého bydliště. A opět válka a českoněmecké vztahy. Příběh je to originální. Drsný a název lieberoman je tedy hodně drsný vtip. Nicméně, přes tu šílenost uvěřitelný. Vše se tam mohlo tak stát. Styl psaní je neobvyklý, ale mně ohromně baví. Kniha je přehledná a vysloveně pintlich... uklízená, bez přílišné omáčky, pěkně rozčleněná, se světlem na stránkách. I proto se dobře četla. Za mne vážně dobrý kousek.
January 13, 2026
ve 20. letech se narodi tri devcatka dvema parum a jedne ovdovele zene. vyrustaji v malem meste, kazda jinak. prijde valka, ve meste vyroste pracovni tabor a devcata dospeji. kazda se s zivotem pere po svem a jak nejlip umi. neni to zrovna pekny zivot, presto se snazi urvat pro sebe aspon trochu radosti, stesti, lasky. je to vubec mozne, ve valce? je vubec mozne valku prezit?
jsem nadsena z jakyka, kterym autorka vypravi, je to ohnostroj originalnich obrazu a barevnych prirovnani. libi se mi metafora vcel a prirody, pribeh je toho plny a doslova obaluje vsechny smysly ctenare. zaver je famozni a perfektne vystihuje moralku a dusevni rozpolozeni sveta po valce.
jsem nadsena z jakyka, kterym autorka vypravi, je to ohnostroj originalnich obrazu a barevnych prirovnani. libi se mi metafora vcel a prirody, pribeh je toho plny a doslova obaluje vsechny smysly ctenare. zaver je famozni a perfektne vystihuje moralku a dusevni rozpolozeni sveta po valce.
July 21, 2025
Přišlo mi to volaké celé zbytečné. Ano, lidé, vystaveni extrémním podmínkám dělají extrémní věci, ale o tom nás přesvědčuje literatura (o žité zkušenosti nemluvě) od počátku věků. Přidávat další svazek na tuhle hromadu - proč.
Psáno zručně, ale u některých překombinovaných obratů a obrazů dochází nechtěně k velmi komediálnímu vyznění. Místy však probleskne sympatický gore, který dává tušit, že kdyby se autorka v příští knize chtěla pověnovat body hororu, bylo by to slibné.
Váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, ale dávám dvě. Ulepené.
Psáno zručně, ale u některých překombinovaných obratů a obrazů dochází nechtěně k velmi komediálnímu vyznění. Místy však probleskne sympatický gore, který dává tušit, že kdyby se autorka v příští knize chtěla pověnovat body hororu, bylo by to slibné.
Váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, ale dávám dvě. Ulepené.
May 15, 2025
Start skvělý, okamžitě jsem se navázala na hrdinky díky tomu, že jsme s nimi již od počátku jejich života, zároveň to se všemi šlo celou dobu jen z kopce, což bylo podobné jako v Zuzanině dechu. Příběh mě moc bavil, ale vlastně tam nebyla postava, která by mě přímo bavila a se kterou bych se ztotožnila, chovaly se prostě tak, že si samy sobě nepochopitelně škodily. I když Běla byla vykreslená mimořádně skvěle a uvěřitelně.
This entire review has been hidden because of spoilers.
July 28, 2025
Těšila jsem se na ni, ale nějak jsme se úplně nepotkaly. Po dočtení mám pocit, že na mě ulpělo něco z toho medu (jedu), kterým Úlice voněly. Až moc drastické, ponuré, beznadějné. Jistě, vím, že válka nebyla lehké období. Ale tady prostě nebylo nic než temnota. Ani jeden úsměv. Ani jedna malá, krátká, nesobecká myšlenka. Tři hlavní postavy mi chvílemi i splývaly, protože všechny na životní zkoušky reagovaly podobně, (sebe)destruktivně.
Displaying 1 - 30 of 64 reviews