Už teď mi chybíš

by Petra Dvořáková, Alena Mornštajnová, Bianca Bellová

Kdo vám kdy v životě nejvíc chyběl? Milena jednoho dne potká svou ztracenou zakázanou lásku z dětství, čtyřicátnice Linda a Věra nacházejí na seznamce nového partnera, Líza i Ruda milují tajně své učitele, Ludvík i Mínka svou velkou celoživotní lásku… Všichni hrdinové povídek zažili nebo zažívají ty silné okamžiky, dokud vztah – jednou opětovaný, jindy platonický –, ještě trvá, ale oni už vědí, že se jednoho dne budou muset rozloučit. Třináct renomovaných autorek a autorů napsalo povídky o tom, jak bolestně nám může chybět ten, koho jsme velmi milovali, ale pak ho vlivem osudových okolností ztratili, ať to byl manžel, milenec, učitel či rodič, a s jakou intenzitou ho budeme postrádat, ať jsme s ním strávili jen pár večerů, anebo celý život.

224 pages, Hardcover

First published February 1, 2025

About the author

Petra Dvořáková je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství; připravuje se její slovinské vydání. Novinka Flouk a Líla z roku 2015 je jejím dalším titulem pro dětské čtenáře. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež.

Reviews

[Vick Luck · Rating 3 out of 5]

Absolutně netuším, jak jsem se ke knize dostala, ale jedná se koneckonců o můj oblíbený formát, takže není ani tak důležitý původ. Jóó, sbírku povídek na jedno téma si dám vždycky líbit. Tady mi teda téma po chvíli mírně začalo vadit, protože bylo depresivní. Hodně povídek bylo o smrti a rakovině, což jednomu na náladě nepřidá. Ale co spisovatel zmůže se zadáním Už teď mi chybíš. Ohodnotíme si povídky pěkně postupně.
Příběh Milenko! knížku hezky otevřel se zajímavým konceptem shledání po letech. Hlavní postava je stařenka, co se jede podívat zjara na květiny a potká v autobuse muže, se kterým dřív očividně měla silné citové pouto. Poté zmíní, že se jedná o jejího nevlastního bratra, takže si v hlavě uděláte určitou představu o jejich vztahu. Že se bude ve finále jednat o pokud o znásilnění vás ovšem dost zaskočí. Povídka byla dobře napsaná a podle mě téma nakousla delikátně.
Lehkost bytí atmosféru příjemně odlehčila humorným přístupem k milostnému životu v pokročilém věku. To, že ve finále nejvíce oceníme muže, kteří jsou zodpovědní a spolehliví, je podle mě nadčasové téma. Povídka byla krátká, ale vše potřebné řekla.
Helenka se mi zas tak nelíbila, protože byla čistě depresivní. Zde nechci jakkoliv narážet na kvalitu díla samotného, to rozhodně ne, jen jsem si po dočtení neřekla, že bych si ji přečetla znovu. Je to však bezesporu krutá realita mnohých z nás.
Povídka Čára jede dál po depresivní vlně a shrnula bych ji se stejnými slovy jako helenku. Není to špatné, ale je to smutné.
Kouzlo jaro těmto dvěma povídkám nasadilo korunu. K depresivnosti se přidalo znepokojení, soucit, pohoršení a smutek. Cením neotřelý koncept a jazykovou stránku, protože to vždy představuje výzvu. Sama si pamatuju, že když jsem psala z perspektivy dítěte, teenagera nebo někoho, kdo smýšlí lehce jinak, musela jsem tomu přizpůsobit i použitá slova a vždy mě to moc bavilo.
Příběh Ty brečíš? byl sice taky smutný, ale zde bych použila spíš slovo dojemný. Líbilo se mi, jak autorka hezky vykreslila prostředí Šumavy a popsala tamní vztahy. Dobře napsaná byla i paralela mezi tím, že její vnučka byt prodává a vzpomíná, to povídce dodalo dimenzi.
Vdovec se nedá popsat jinak, než slovem ge-ni-ál-ní. Romantika a štěstí se mísily se smutkem a absurditou, kdy se Alois snažil spáchat sebevraždu, ale ne svým přičiněním, takže se v osmdesáti letech vrhal do nebezpečných a adrenalinových situací. U popisovaní jeho vztahu s Terezií jsem se neustále usmívala, protože to je podle mě ideál, ke kterému všichni tíhneme. No a eskalace u vztahu s Marií a následným vyvrcholením se tato povídka vyšvihla na vršek žebříčku této sbírky.
Posté zamilovaná Alma pochází z pera Kateřiny Rudčenkové, od které jsem četla Amáliina nehybnost, a mělo to podobnou atmosféru. Vlastně se nic nestane, ale celou dobu oceňujete atmosféru, kterou příběh vytváří. Vlastně v jistém ohledu Almu chápu nebo minimálně vím, z čeho vychází, ale na druhou stranu ji odsuzuji. Líbí se mi, jak autorka postavy vykreslila a konec mě sice zklamal, ale povídka mi přišla fajn.
Spáči se mnou totálně zamávali. Neustále eskalující příběh a jeho brutální finále neměl chybu. Celou dobu čekáte, jak partnerskou neshodu vyřeší a doufáte v to, že se protagonistka rozhodne odejít, což se samozřejmě nestane. Pokud teda nemyslíme trochu jiný styl odchodu…
Malá doktorská pohádka se mi líbila tím, že si vlastně nejste jistí, o co šlo nebo co si máte z příběhu odnést. Nikdo není na vině a nikdo není svatoušek. Někdy ty vztahy holt umí být zapeklité a ta nevěra se prosákne všude.
Čekání na další virgin bylo skvělé. Trochu mi to připomnělo styl Rainbow Rowell a pobavil mě přístup protagonistky, kdy se rozhodla rozchod oddálit, aby se přes léto nenudila. Líbí se mi narativ, že někdy se dá nezáživný nudný vztah oživit zcela nečekaným způsobem. A mělo to fajn otevřený konec.
Máme tu povídku nesoucí název sborníku Už teď mi chybíš. Nebyla špatná, ale zároveň ve mně nezanechala vyloženě patrnou stopu. Popisuje krutou realitu některých z nás a líbil se mi styl, jakým to bylo napsané. Příběh byl zakončen uspokojivě a internetové randění je mi blízké, takže jsem ocenila to vidět z postaršího pohledu.
Svět podle Lízy bych hodila do stejně drastického pytle jako Spáče. Geniálně napsaný příběh, který dokončíte s otevřenou pusou a pocitem bezmoci. Cením zvolené téma i protagonistku. Bylo to depresivní, ale rozhodně jsem nad povídkou přemýšlela ještě hezkých pár hodinek.